Soukromí jako takové je přežitek dvacátého století, opakuje vytrvale zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Na obvinění, že se na veřejnost občas dostanou i některé osobní informace, dodává: „Za to nemůže Facebook. Uživatelé by měli přemýšlet o tom, co na svém profilu publikují." Právě obava z neoprávněného zásahu do soukromí a špiclování je nejčastějším důvodem, proč uživatelé sociální síť opouštějí, nebo ji od začátku bojkotují . A je to zároveň motiv, který opakovaně vzbuzuje zájem médií. Naposledy byl Facebook skloňován v tisku na začátku ledna kvůli žalobě arkansaského právníka Matta Campbella. Sociální síť podle něj využívá k přesnějšímu cílení reklamy i informace z privátních zpráv, které si vyměňují uživatelé a které by ze své povahy měly být „soukromým majetkem".

Facebook se chce proti tomuto nařčení bránit. Mimochodem, Google již řadu let podobným způsobem prohledává obsah e-mailů ve schránce elektronické pošty na Gmailu. Facebook má již dnes přístup k databázi virtuálních identit více než miliardy lidí a stvořil tak z uživatelů novou obchodovatelnou komoditu. Cena za jednoho nového fanouška se pohybuje nejčastěji v rozmezí od jedné do deseti korun, v závislosti na jeho kvalitě. Prakticky veškerá pravidla pro nakládání s citlivými daty jsou navíc definována úzkou skupinou vedení společnosti Facebook, respektive Markem Zuckerbergem.

Někteří kritici jako Rebecca MacKinnonová z Global Voices Online proto stále častěji hovoří o Facebookistánu. Jakmile se sociální síti jednou upíšete, musíte se jí bezmezně podřídit. Nebo emigrovat jinam. Co všechno o vás Facebook ví, ostatně firma naznačila i ve vloni představeném sociálním vyhledávání Graph Search. Díky němu můžete pohodlně zjistit, kdo z vašich přátel byl v pátek večer v hospodě či kdo je fanouškem Miloše Zemana. Nástroj by měl být postupně převeden i do češtiny.