Válka policajtů

Aféra Nagygate 3 roky poté

21. červen 2016 četba na 24 minut

Foto: red

Nafouklá bublina, ukázka policejní zvůle a demonstrace moci státních zástupců – nebo první zásadní pokus o očistu české politiky od kmotrů, klientelistických vazeb mezi politiky a lobbisty? I tři roky po zatýkání na Úřadu vlády, po němž padl kabinet Petra Nečase, budí akce a její následky zcela protichůdné emoce. Týdeník Dotyk zkoumá, jaké reálné výsledky „kauza Nagyová" zatím přinesla.

Je to stále živý případ. Právě v těchto dnech, v době tříletého výročí policejní akce na Úřadu vlády, z níž se vzápětí stala „kauza Nagyová" podle tehdy zatčené šéfky kabinetu Petra Nečase, rozhodují opět soudy v dílčích kauzách, které se ze spletitého případu rozvinuly.

Hlavní protagonistka, nyní už Jana Nečasová, čelí spolu s dalšími lidmi obvinění ze zneužití informací BIS, jež má soud opět posuzovat 30. května. Další případ, týkající se zneužití Vojenského zpravodajství, má být soudně projednáván 13. června. Shodou náhod přímo v den, kdy se celá lavina před třemi lety spustila.

Během té doby se ukázalo, že vyšetřovateli s velkým halasem ohlašované rozkrývání klientelistických vazeb a pohnání údajně zkorumpovaných politiků i lobbistů před soud rozhodně nebude tak jednoduché.

Především pravicoví politici (tehdejší premiér Nečas byl šéfem ODS) tvrdí, že šlo o puč, který nakonec po pádu vlády vedl k rozdrolení celého systému standardních politických stran, k nástupu populistických hnutí v čele s ANO Andreje Babiše.

Ale i nezaujatý pohled na uplynulou tříletku jasně ukazuje rozpor mezi tím, jak velká byla očekávání veřejnosti, že nařčení či obvinění „zloduši" skutečně skončí za mřížemi, a jak hubené jsou z tohoto pohledu dosavadní výsledky.

Nejprve si ovšem připomeňme, co se před třemi lety vlastně stalo. Ve čtvrtek 13. června 2013 ráno zasedla k jednání sněmovna, ale vzápětí se program jednání totálně rozpadl. Přišly totiž informace o nočním zásahu policistů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na Úřadu vlády, a postupně i na dalších místech: na ministerstvu obrany, pražském magistrátu, v hradeckém sídle státní firmy Lesy ČR, v kancelářích lobbistů Romana Janouška či Iva Rittiga.

Akci dozorovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, vedené Ivem Ištvanem. Jména zadržených v čele s tehdejší šéfkou kabinetu Janou Nagyovou (nyní Nečasovou) či šéfem Vojenského zpravodajství ukazovala, že vyšetřovatelé spustili monstrakci.

Padala obvinění z korupce, zneužití pravomocí. Premiér Nečas podal 17. června demisi, o dva dny později byli všichni hlavní obvinění propuštěni z vazby a vyšetřovaní dál na svobodě.
Mimochodem – aféra měla i svou privátní linii: 21. září toho roku se Petr Nečas oženil s Janou Nagyovou…

Týdeník Dotyk nyní oslovil řadu lidí s aférou spojených. Někteří vyjádření odmítli, jako expremiér Petr Nečas či jeho současná manželka Jana, dříve Nagyová. S odkazem na citlivost stále živých kauz nechtěl přímé dotazy zodpovídat ani Ivo Ištvan, vrchní státní zástupce v Olomouci.

Mnozí, a to jak bývalí či současní obvinění nebo šéf zasahujícího ÚOOZ Robert Šlachta, s větší či menší ochotou, mírou otevřenosti a svolením se ke kauze vyjádřili. Týdeník Dotyk se zaměřil na deset klíčových sporných bodů celé kauzy.

1. Zásah byl (ne)přiměřený

Bývalý šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda, po Ondrejovi PáleníkoviExprezident Václav Klaus a spolu s ním mnozí další politici kritizovali nepřiměřenost zásahu. Hovořili o čtyřech stovkách zakuklenců, kteří si na Úřad vlády v noci kvůli šéfce kanceláře přinesli i beranidlo.

Také známý advokát Tomáš Sokol – jenž v současné kauze zastupuje například obviněného vojenského zpravodajce Ondreje Páleníka – před časem prohlásil: „Nejvíce mi vadí ta forma, která nutně vzbudila dojem, že se děje něco mimořádného, což se neděje." Policejní manévry označil za varietní vystoupení, které možná mělo zastrašit obviněné nebo zviditelnit policii.

Policisté zasahujícího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) upozornili, že při zadržení Jany Nagyové beranidlo a kukly nebyly, a v akci nebylo 400 policistů – ale jen 250 (číslo 400 se týkalo všech policistů, kteří postupně zajišťovali další akce).


Náměstek dozorujícího olomouckého vrchního státního zástupce Pavel Komár trval a trvá na tom, že počet policistů byl zcela adekvátní významu akce, například pro srovnání u „lihového bosse" Březiny jich zasahovalo na 500.

Ředitel ÚOOZ Robert Šlachta reagoval na kritiku, že zásah mohl být proveden jinak, třeba prostým zasláním obsílek místo „manévrů", vyjádřením, že by policie „nezajistila průkazní materiál k dotáhnutí jednotlivých kauz do konce a nebyla schopna to v budoucnu prokazovat". Sám ovšem nejprve přilil oleje do ohně svým výrokem den po akci, kdy se chlubil například prohlídkami 31 prostor, při nichž bylo prý zajištěno 120 až 150 milionů korun a desítky kilogramů zlata.

Když nyní hovoříme o nepřiměřenosti tohoto konkrétního zásahu, je to především s ohledem na velmi hubené výsledky.

Hodnotit přiměřenost policejní akce je vždy ošidné. Když nyní hovoříme o nepřiměřenosti tohoto konkrétního zásahu, je to především s ohledem na velmi hubené výsledky, které celá aféra dosud má.

2. Z řady obvinění sešlo

Lobbista Roman JanoušekExministr vnitra za ODS Ivan Langer letos na Frekvenci 1 prohlásil: „Čas ukazuje, že velkolepé spiknutí, tuny zlata, desítky milionů a nevím jaké klientelistické vztahy odpadají. To, co se odehrálo vůči mým bývalým kolegům poslancům, nemohu nazvat jinak než prasárna."

Silná slova od člověka, jenž byl sám svého času považován za jednoho z nejvlivnějších zákulisních hráčů, který ví o klientelismu skutečně své. Jenže Langer shrnul celkem výstižně, čeho vyšetřovatelé zatím dosáhli.

Klíčová osoba Jana Nagyová (Nečasová) měla být původně obviněna (a také zčásti i byla) z uplácení poslanců, podporování kmotrů. V síti měly uváznout také velké lobbistické ryby jako Roman Janoušek či Ivo Rittig. Měly se prokázat vazby některých „kmotrů" až na bývalého státního zástupce Libora Grygárka.

Z řady obvinění ale nakonec buď sešlo, nebo je soud nepřijal, případně se překvalifikovala či ještě zdaleka nejsou dotažena u soudu.

V dalších bodech budeme ještě podrobněji sledovat, jak se jednotlivé odnože celé kauzy dál vyvíjejí, a je zřejmé, že v právním státě mohou obvinění využívat všech možností a mezer, které najdou. Jenže právě otázka síly důkazů a obvinění je zatím největší zřetelnou slabinou celé akce. Z toho pak pramení deziluze velké části veřejnosti a negativní vnímání postupu vyšetřovatelů: vy jste s velkým humbukem něco spustili a ukázalo se, že důkazy jsou na vodě.

3. Proč padla vláda

Expremiér za ODS Petr NečasStátní zástupce Ivo Ištvan záměrně „položil" Nečasovu vládu, šéf ÚOOZ Šlachta mu v tom pomáhal… Tyto a podobné konspirační teorie zaznívají především od zastánců a příznivců „poražené pravice". Právě vzhledem k tomu, že dosud nedaly soudy v konečné instanci vyšetřovatelům v řadě případů zapravdu, zdá se bezprostřední důsledek zásahu na Úřadu vlády – totiž následný pád celého kabinetu a skutečné politické zemětřesení – tak neúměrný.

Faktem je, že slova o „puči" jsou sice silná, ale důkazy o takové konspirativní teorii nikdo nepředložil. A sotva to asi udělá. Problém je spíš v tom, že nejen tehdejší premiér Petr Nečas, ale především celá jeho ODS kritickou situaci politicky naprosto nezvládli. Proto se jim kabinet zhroutil jako domeček z karet. A že toho využili prezident Miloš Zeman či oligarcha a šéf ANO Andrej Babiš, to v tomto případě lze sotva přičíst Ištvanovi se Šlachtou.

Advokát Václav Láska to před časem v ČT glosoval takto: „Jestli měla padnout vláda… Až soud rozhoduje, jestli se stal nějaký trestný čin. Ale co je nesporné, že bývalý pan premiér prostě svěřil řízení země do rukou své milenky. To je nesporný fakt… Za to, že padla vláda pana Nečase, může především pan Nečas."

4. Zeman podpořil Ištvana

Vrchní olomoucký státní zástupce Ivo IštvanPrezident Miloš Zeman vyjádřil plnou podporu práci olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana, kterého přijal na Pražském hradě. „Prezident mu vyjádřil podporu v úsilí odhalit klientelistickou síť spojující politickou sféru s ekonomickou kriminalitou," dodala tehdejší prezidentova mluvčí Hana Burianová…

Tato zpráva je z 25. července 2013, a nahrála tehdy například Miroslavu Kalouskovi (ministru financí Nečasovy vlády za TOP 09) k výroku, že „Zeman přijetím Ištvana otevřeně přiznal přímou souvislost policejního zásahu…, který vedl k pádu Nečasovy vlády, s politickými změnami, o které Zeman usiluje".

Od Kalouska šlo o kritiku pro kritiku, nic konkrétnějšího nebyl schopen dodat. Od Iva Ištvana ale byla návštěva u Zemana velkým přehmatem. Hodně tak nahlodal svou image nezávislého státního zástupce (přitom svým konáním předtím i potom dokazoval, že jím zřejmě opravdu je), ale hlavně hlavě státu údajně slíbil, že „do pěti týdnů bude mít všechny důkazy pohromadě", a Zeman pak veřejnost navnadil na „senzační odhalení".

Není divu, že si po čase například poslankyně ODS Miroslava Němcová Ištvana vychutnala: „On se rok s rokem sešel, a žádná senzace se neděje."

5. Šlachta zveřejnil video ze zásahu

Šéf u OOZ Robert ŠlachtaPodobný přešlap jako Ištvanovi u prezidenta Zemana se „povedl" řediteli ÚOOZ Robertu Šlachtovi, když podlehl tlaku kritiky a nepravdivých zpráv o průběhu zásahu na Úřadu vlády.
Šlachtovi došla trpělivost a zveřejnil videozáznam ze zatýkání Jany Nagyové. To ovšem odmítl Úřad pro ochranu osobních údajů a žádal po něm pokutu. Omluvou Šlachtovi přitom nemůže být ani to, že je pod neustálým tlakem politiků, čelil už řadě pokusů o odvolání z nejrůznějších stran.

Například v roce 2009 se ho snažil neúspěšně sesadit úřednický ministr vnitra Martin Pecina (mimochodem Zemanův oblíbenec), o pět let později se zase už expremiér Nečas nechal slyšet, že Šlachta měl selhat v boji s černým obchodem s alkoholem (důkazy nepředložil). Nicméně i podle svých příznivců neměl Šlachta videozáznam zveřejňovat, ukázal tím spíš svou slabost.
Ještě pro zajímavost – naprosto „splachovací" Miloš Zeman letos v březnu v televizi Prima k dotazu, zda Ištvanovo zastupitelství a Šlachtův protimafiánský útvar nepracují špatně, krátce na adresu Šlachty dodal: „Taktně bych mu vytkl, že z kauzy Jany Nagyové, která vedla k pádu vlády, zbyly jen ty kabelky, a to je trochu málo."

6. Exposlance chránila imunita

Bývalý poslanec za ODSIvan FuksaVelkou „ranou" mělo být dle záměru vyšetřovatelů v rámci kauzy Nagyová usvědčení tří bývalých poslanců ODS z přijetí úplatku. Vše skončilo jako fiasko. Stojí ale za to si celý příběh připomenout, protože také názorně ukazuje, co vše konečný výsledek kauzy může ovlivnit.

Tři „rebelové" v ODS, poslanci Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř, se postavili svému šéfovi Petru Nečasovi a odmítli podpořit pro něj klíčové daňové změny. Z vnitrostranického souboje nakonec ustoupili s tím, že se vzdali svého poslaneckého mandátu a sněmovna díky tomu daňové změny odsouhlasila.

Ovšem něco za něco. Fuksa za to obdržel post v Českém Aeroholdingu, Šnajdr se stal členem a později i předsedou dozorčí rady společnosti Čepro, Tluchoř měl zamířit do orgánů státního elektrárenského gigantu ČEZ.

Podle žalobců šlo o jasný příběh politické korupce. Výměnu mandátů za trafiky přitom měla s rebely domlouvat Jana Nagyová a Roman Boček, bývalý Fuksův náměstek na ministerstvu zemědělství.

Pro policii a státního zástupce jasná věc. Nejvyšší soud ale po obvinění exposlanců rozhodl, že se na takovou politickou dohodu vztahuje poslanecká imunita. Nejvyšší státní zastupitelství následně stíhání všech tří zrušilo.
Exposlanci potom požadovali po státu odškodnění v celkové výši 9,5 milionu korun. Po následné dohodě nakonec přijali loni v dubnu omluvu ministerstva spravedlnosti a nižší náhrady: Ivan Fuksa téměř 850 tisíc korun, Marek Šnajdr 524 tisíc a Petr Tluchoř také přes půl milionu.

Vyšetřovatelé se stále snaží dokázat porušení zákona samotné Nečasové, jejímu manželovi a Romanu Bočkovi.

Už v té době ovšem existoval i silný právní názor, že imunita se na takový politický handl vztahovat neměla. Pro týdeník Dotyk to například jasně prohlásil tehdejší ředitel Ústavu státu a práva Jan Bárta. A loni v létě dal Ústavní soud žalobcům skutečně zapravdu s tím, že se na jejich jednání imunita nevztahuje.

Jenže to přišlo takříkajíc s křížkem po funuse. Ivo Ištvan vzápětí uznal, že stíhání exposlanců neobnoví, protože rozklad Ústavního soudu nemá zpětné účinky. Vyšetřovatelé se ale stále snaží dokázat porušení zákona samotné Nečasové, jejímu manželovi a Romanu Bočkovi.

7. Odskákal to jediný člověk bez imunity

Bývalý náměstek ministra zemědělství za Ivana Fuksy Roman BočekNechoď, Romane, s pány na led… Tohle moudro si zřejmě musel nepříjemně připomínat již zmíněný Roman Boček. Právě on, jako člen ODS a bývalý náměstek ministra zemědělství (za ministrování Ivana Fuksy), totiž měl po domluvě s Janou Nagyovou „trafiky" pro exposlance domlouvat.

Zatímco však zmíněná trojice Fuksa, Šnajdr, Tluchoř byla po výroku Nejvyššího soudu o imunitě osvobozena (v době domlouvání byli ještě imunizovanými zákonodárci), Boček byl a stále je stíhán dál. Poslancem totiž nebyl.

Jenže tu máme další soudní veletoč.

Letos v dubnu Ústavní soud přišel s nálezem, že soud, který je zásadně příslušný k rozhodování o návrzích státního zastupitelství v přípravném řízení, je okresní soud v místě, kde se trestný čin stal.

Do té doby byla praxe jiná, státní zástupci si soudy rozhodující o povolení k domovní prohlídce, odposlechu či uvalení vazby vybírali. Týkalo se to jak kauzy Nagyová, tak třeba i případu exhejtmana Davida Ratha a spousty dalších. Stíhaní a jejich advokáti okamžitě zajásali.

„Vždycky jsem postup státních zástupců vůči mně a ostatním obviněným považoval jako právní laik za maximálně neadekvátní. Například spuštění celé akce z obavy, že uteču do zahraničí a nechám doma ženu a čtyři děti, nebo že s nimi před spravedlností prchám Evropou, bylo absurdní. A teď se dokonce ukazuje, že postup státních zástupců z Olomouce, který mi zničil profesní i politický život a těžce dolehl na moji ženu a děti, byl nezákonný," uvedl pro Dotyk Roman Boček.

Jeho právní zástupce Petr Toman dodal, že rozhodnutí Ústavního soudu „významně ovlivní všechny větve tzv. kauzy Nagyová", a všechny důkazy získané podle něj „nezákonně" proti jeho klientovi bude požadovat vyjmout ze spisů.

Obdobně na dotaz Dotyku podpořil svého bývalého spolupracovníka Ivan Fuksa: „Neočekávám již žádnou sebereflexi olomouckého státního zastupitelství, ani teď,
kdy se ukázalo, že jejich postup, který vedl k pádu české vlády, byl nezákonný a dokonce protiústavní. Neříká se tomu v jiných zemích puč? Oni přesto dál obhajují v tuto chvíli již neobhajitelné a ostatní aktéry této kauzy dál tvrdošíjně stíhají."

Jenže pokud by tento nález Ústavního soudu měl něco zvrátit, pak by také musel být uplatňován retrospektivně. Ivan Fuksa možná zapomněl, že retrospektiva neplatila ani v případě předchozího nálezu ÚS, který zúžil výklad poslanecké imunity. Kdyby v tom retrospektiva platila, Fuksa a další dva exposlanci by dodnes byli stíháni spolu s Bočkem… Retrospektiva u tohoto nálezu podle sdělení Ústavního soudu také skutečně nehrozí. Jinak by zřejmě zpochybnila případy za uplynulých 22 let.

8. Zneužití Vojenského zpravodajství

Bývalý šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda, po Ondrejovi PáleníkoviJednou z větví kauzy Nagyová je trestní stíhání proti ní, dále tehdejšímu šéfovi Vojenského zpravodajství Milanu Kovandovi, jeho předchůdci Ondreji Páleníkovi a zpravodajci Janu Pohůnkovi. Obviněni jsou ze zneužití tajné služby pro sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase Radky – přičemž Nagyová si zanedlouho po aféře expremiéra vzala…
V době sledování, na podzim roku 2012, podle obžaloby chtěla Nagyová na Radku Nečasovou sehnat kompromitující materiály. Nečas a Nagyová ovšem údajně při výslechu tvrdili, že premiér měl tehdy obavy o svou rodinu.

Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve Janu Nečasovou odsoudil k roční podmínce. Loni v květnu ovšem zase soud všechny obžalované zprostil viny. Státní zástupce se odvolal, a letos v březnu pro změnu zase pražský městský soud předchozí osvobozující verdikt nad celou čtveřicí zrušil. Předchozí instance podle něj hodnotila výpovědi svědků, a tím i celý případ, „naprosto nekriticky".

Kauza se dostává na pořad soudního jednání opět, řízení by mělo podle informací Dotyku začít 13. června. Ondrej Páleník se k živé kauze pro Dotyk na radu svého advokáta nyní vyjádřit nechtěl, mlčení zachovává i Jana Nečasová.

9. Nagyová nezdanila dary

Bývalá šéfka kabinetu předsedy vlády Jana Nečasová dříve NagyováBývalá (neformálně) nejmocnější žena v zemi nechce komentovat ani další případ, který se jí týká. Žalobci obvinili Janu Nečasovou, že nezaplatila daň z více než třiceti různých darů v celkové hodnotě bezmála deseti milionů korun, které dostala v letech 2012 až 2013 jako ředitelka kabinetu.

Finanční úřad jí vyměřil doplatek ve výši 706 tisíc korun. Za krácení daně je sice až osmiletý trest, ovšem původně ji státní zástupci chtěli obvinit z korupce. K tomu ale nesehnali dost důkazů.

Mezi jmény dárců se podle médií objevila zajímavá jména, například generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, exministr Tomáš Chalupa, lobbista Vladimír Johanes nebo bývalý velmi vlivný člen vedení pražského dopravního podniku Martin Horák. Někteří koupi luxusních darů, většinou šperků či kabelek, popřeli, ale například podnikatel Daniel Křetínský označil darování náhrdelníku značky Cartier za přátelský dar.

Cesta ke zjištění údajných dárců vedla přes luxusní obchody. Ty musí hlásit každý nákup nad 350 tisíc korun finančně analytickému útvaru, který může prověřit, jestli nejde o praní špinavých peněz. Vyšetřovatelé ale zjistili, že se pravidlo dalo obejít. Jeden z prodejců měl kriminalistům potvrdit, že na koupi drahého prstenu byla vystavena fiktivní faktura.

10. Za ohrožení utajované informace hrozí 10 let

Lobbista Ivo RittigNa lavici obžalovaných u Městského soudu v Praze by 30. května měla usednout Jana Nečasová spolu s lobbistou Ivem Rittigem a advokáty Tomášem Jindrou a Davidem Michalem v případu úniku utajovaného materiálu Bezpečnostní informační služby. Jako svědky žádá státní zástupce předvolat například expremiéra Petra Nečase, bývalého ředitele Úřadu vlády Lubomíra Poula nebo exministra zemědělství Petra Bendla.

Nečasová s Michalem čelí obžalobě z ohrožení utajované informace, Rittig s Jindrou je pak k němu měli navést. Pokud je soud uzná vinnými, Nečasové hrozí dva až osm let vězení, protože jí byla jako šéfce kabinetu přímo uložena ochrana utajovaných informací, zbylé trojici pak až tři roky.

Podle obžaloby se díky Nečasové v roce 2012 dostali lobbisté k utajovanému materiálu BIS, který se měl týkat prověřování jejich aktivit. Tuto zprávu měl premiér Nečas, a šéfka jeho kabinetu ji prý sdělila Davidu Michalovi. Jeho prostřednictvím se dostala dál k Rittigovi a jeho právníkovi Jindrovi. Mimochodem, soudnímu líčení má předsedat soudce Petr Novák, známý například z procesu s podnikatelem Tomášem Pitrem.

Jaký je tedy po třech letech účet, který lze vystavit policistům a státním zástupcům za „kauzu Nagyová"? Samozřejmě tu má výrazný vliv i stav českého soudnictví, ale nás teď zajímají vyšetřovatelé. Určitě je nutné předeslat, že dílčí kauzy ani teď ještě nejsou zdaleka uzavřeny, právě v blízké době budou soudy rozhodovat o důležitých případech.

S ohledem na velkolepé policejní představení před třemi lety musíme konstatovat, že tehdy vyšli detektivové s kanonem na vrabce.

Jedno resumé nicméně už udělat lze. Sám šéf ÚOOZ Robert Šlachta v rozhovoru pro Dotyk zdůrazňuje, že pro vyšetřovatele je rozhodující podpořit svá tvrzení důkazy – bez důkazů není pachatele.

A právě s ohledem na dosavadní výsledky ve srovnání s velkolepým policejním představením před třemi lety musíme konstatovat, že tehdy vyšli detektivové s kanonem na vrabce. Mnoho povyku pro nic. Následovala deziluze veřejnosti, že velké ryby půjdou před soud. Po třech letech se to možná dá popsat i opačným obrazem, že vyrazili se vzduchovkou na mamuta. Lobbisté se zatím spíš smějí, exposlanci užívají odškodného.

Rozporné jsou také názory právníků na to, jak státní zástupci v kauze postupují. Práci vyšetřovatelů před časem podpořil například expert na ústavní právo Jan Kysela z Univerzity Karlovy: „Segment ústavního a politického systému se jim začal jevit ve stavu úplného rozvalu. Lidé, kteří jsou kompetentní rozhodovat, jsou ve skutečnosti ovládáni lidmi, již nemají žádný mandát, řídí je a vytvářejí si klientelistické sítě, které rozdělují i klíčové státní pozice."

Rozporné jsou také názory právníků na to, jak státní zástupci v kauze postupují.

Naopak známý advokát Jan Vučka hodnotí postup státních zastupitelů tak kriticky, až sahá k sarkasmu (viz Kontroverzní kroky Iva Ištvana).Pokud bychom hledali přece jen něco trochu pozitivního, pak si připomeňme například názor komentátora Martina Fendrycha (jenž se v 90. letech jako náměstek ministra vnitra podílel na vytvoření nové policie demokratického státu): Policisté a státní zastupitelé konečně začali konat, Ištvan a Šlachta dělají chyby, třeba nevyhrají – ale stojí na naší straně…
Bylo by to opravdu skvělé, rozumný člověk by rád v takovou věc věřil. Ale chybí nám k tomu dost důkazů.

Sestava zadržených z 13. 6. 2013 a jejich další osud

Jana Nagyová (nyní Nečasová), vedoucí kanceláře předsedy vlády
Její případy stále míří před soudy v několika liniích: podíl na zneužití Vojenského zpravodajství, únik tajných informací, nezdanění přijatých hodnotných darů, podíl v případu uplácení exposlanců.

Exšéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, předseda Správy státních hmotných rezerv
Jde k soudu pro zneužití své organizace.


Šéf Vojenského zpravodajství Milan Kovanda
Jde k soudu pro zneužití své organizace.


Zaměstnanec vojenské rozvědky Jan Pohůnek
Jde k soudu pro zneužití své organizace.


Exposlanci ODS Marek Šnajdr, Ivan Fuksa a Petr Tluchoř
Zproštěni obvinění z korupce, získali odškodnění.
Bývalý člen představenstva ČD a náměstek ministra zemědělství za ODS Roman Boček
Je stále stíhán v kauze uplácení exposlanců.


Vedoucí Úřadu vlády Lubomír Poul
Vzápětí po zadržení propuštěn z vazby, neobviněn. Jeho rodina se domáhá peněz, které údajně pro své rodiče schovával na Úřadu vlády.