Epidemie 21. století

Alzheimer, epidemie 21. století

30. říjen 2015 četba na 11 minut

Foto: redakce

Lidský věk se ve vyspělých zemích během uplynulých desetiletí prodloužil. Zároveň však hrozivě narůstá počet onemocnění, která vedou ke ztrátě paměti, orientace, řeči či úsudku. O Alzheimerově chorobě se hovoří jako o epidemii 21. století.

Začalo to nenápadně. Občas zapomenuté jméno nového kolegy nebo název právě čtené knihy. K výpadkům krátkodobé paměti se postupně přidávaly chvilková ztráta orientace a obtíže s mluvením. „Stála jsem před univerzitou, na které učím desítky let, a najednou jsem nevěděla, kde jsem," říká Alice Howlandová, padesátiletá profesorka lingvistiky, hrdinka amerického filmu Still Alice (v Česku se promítal s názvem Pořád jsem to já).

Když se začalo zhoršovat její chápání a schopnost vyjadřování, byla přesvědčená, že za výpadky může nádor na mozku. Diagnóza – raná forma Alzheimerovy choroby – byla pro Alici, jejího muže i tři dospělé děti naprostým šokem. Museli přijmout skutečnost, že Alzheimerova nemoc není vyléčitelná a progresi dokážou lékaři jen zbrzdit. Průběh obávané nemoci, která aktivní ženu postupně změní v bezmocnou bytost, jež stěží poznává své blízké a je zcela závislá na pomoci okolí, líčí snímek s téměř dokumentární věcností.

Vysoké náklady na sociální péči

V podobné situaci jako filmová profesorka lingvistiky Alice je v současné době na celém světě podle aktuálních údajů Alzheimer's Disease International (ADI) 46,8 milionu lidí. Tento počet se každých příštích 20 let téměř zdvojnásobí a dosáhne 74,7 milionu v roce 2030. V roce 2050 bude na světě 131,5 milionu nemocných a bezmocných lidí, pravděpodobně zcela odkázaných na pomoc blízkých nebo zdravotníků.

Letos ADI očekává více než 9,9 milionu nových případů demence, jejíž nejčastější příčinou bývá právě Alzheimerova choroba. Každé 3,2 sekundy se na světě objeví nový případ. Vyspělé státy považují nemoc za vážný a nákladný problém. Právem. Například podle britské studie, kterou cituje nedávno zveřejněná zpráva Alzheimer's Disease International, náklady na zdravotní a sociální péči o lidi s demencí se téměř rovnají součtu nákladů na rakovinu, srdeční onemocnění a cévní mozkové příhody. Celosvětové náklady na péči o nemocné s demencí se pro letošní rok odhadují na 818 miliard dolarů. Přímé náklady na zdravotní péči přitom představují zhruba 20 procent, zatímco přímé náklady na sociální péči činí 40 procent, stejně jako náklady na neformální péči.

Něco jsem ztratila

Odumírání buněk, které má za následek úpadek myšlení, paměti či úsudku, mají na svědomí bílkovinové usazeniny, které poškozují nervové buňky. Jako viníky demence je označil německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907, když provedl pitvu mozku pětapadesátileté Auguste Deterové. „Nějak jsem se ztratila," říkávala prý pacientka ve svých světlejších chvilkách.

Co je spouštěčem procesu, který způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty, není však jasné ani dnes. Jisté je, že výskyt roste s věkem, a jak se lidský věk prodlužuje, přibývá nemocných. „V šedesáti pěti letech demence postihuje dvě až tři procenta populace. Každých dalších pět let věku se počet zdvojnásobuje. Čtyřicet procent lidí, kteří dosáhli devadesátky, trpí nějakou formou kognitivní poruchy. Ženy bývají postiženy častěji než muži," konstatuje docent Robert Rusina, který pracuje na neurologické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice a na neurologickém oddělení Thomayerovy nemocnice.

Zhruba u pěti až deseti procent pacientů se však nemoc ohlásí mnohem dřív, mezi třicítkou až padesátkou. Roli hraje i genetická zátěž. Pravděpodobnost výskytu v rodinách, kde někdo z blízkých už chorobou onemocněl, je vyšší. Odborné prameny uvádějí, že asi pět procent Alzheimerovy nemoci je způsobeno změnou v genetické informaci.

Z neuropatologických nálezů už lékaři vědí, jak nemoc probíhá. „V mozku pacientů postižených Alzheimerovou chorobou dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny beta-amyloid, která se ve větších shlucích, podobným věnečkům, ukládá do mozkové tkáně. V jejich okolí pak dochází i k zánětlivým změnám," vysvětluje docent Rusina. Následně se uvnitř neuronů začne ukládat další bílkovina, tau protein, která začne tvořit klubka. „Zatím není jasné, jaká je přesně souvislost mezi beta-amyloidem a tau proteinem. Jedna skupina vědců považuje za spouštěče nemoci beta-amyloid, jiná část odborníků vidí jako primární problém klubíčka tau proteinu," konstatuje lékař.

Citlivé paměťové buňky

Různé oblasti mozku vzdorují ukládání těchto proteinů s různou intenzitou, velmi citlivé jsou paměťové buňky v hipokampech. „Staré informace jsou odolné, připomínají hlubokou brázdu, nové jsou mělké, ztrácejí se nejrychleji," vysvětluje Robert Rusina. Také neuronové sítě lidí, kteří během svého života vyvíjeli intelektuální aktivitu, podle lékařů odolávají lépe.

Podobně jako pomáhá pravidelný pohyb v prevenci onemocnění srdce, tak i trénování mozku pomocí křížovek nebo četby může oddálit nástup příznaků nemoci a zvýšit odolnost neuronů. „Překvapivě silně podporují odolnost neuronů pravidelné sociální kontakty," konstatuje docent Rusina. Choroba postihuje nejenom paměť, ale dochází často k progresivnímu úpadku abstraktního myšlení a úsudku, zejména v oblasti plánování, organizování a orientace v prostoru.

„Mozek je počítač, který řídí chod celého těla. Když je určitá část spojení poškozena, přestávají fungovat schopnosti jako produkce a porozumění řeči. Dochází ke ztrátě schopnosti vykonávat určité, zejména komplexní pohyby a činnosti, jako je oblékání se nebo odemykání dveří, i když není postižená hybnost končetin. Nemocný člověk ztrácí schopnost rozpoznávání tvarů, předmětů a tváří," upřesňuje psychiatr Slavomír Pietrucha.

Postupně přestávají fungovat i tělesné orgány, které mají poškozené spojení s mozkem. Nemocného Alzheimerovou chorobou pak čeká selhání plic, jater nebo srdce. „Naštěstí je příroda milosrdná, protože mozek přestává řídit také imunitu. Vesměs se tak stává, že nemocný umírá na banální infekci, jako je třeba rýma, která se rozvine v zápal plic, protože se tělo nemá jak bránit," konstatuje lakonicky Jaroslava Jůzová, spolumajitelka společnosti Alzheimercentrum Group, která provozuje síť zařízení pro lidi s tímto onemocněním. Průběh a délka Alzheimerovy choroby se liší případ od případu. Ještě před deseti lety nemoc probíhala sedm až deset let. V současné době se délka dožití prodlužuje i na dvanáct let. U mladších nemocných však choroba dramaticky postupuje a má mnohem kratší interval.

Kognitiva pomáhají v raném stádiu…

Lék, který by dokázal zvýšené tvorbě beta-amyloidu a tau proteinu zamezit, neexistuje. Před dvěma lety využila Velká Británie svého předsednictví skupiny G8 k tomu, aby zahájila Globální akci proti demenci. Členové skupiny slíbili, že budou podporovat výzkum tak, aby byl do roku 2025 nalezen lék modifikující průběh demence. „Jako nejnadějnější se jeví imunologická léčba. Očkování protilátek nebo ovlivnění imunitního systému by mohlo zabránit ukládání beta-amyloidu," říká docent Rusina.

Současné možnosti léčby řeší pouze příznaky onemocnění. Neprodlouží přežití pacientů, ale dokážou oddálit nejzávažnější stadia onemocnění, přechodně zlepšit paměť, kvalitu života a soběstačnost nemocných a snížit tak zátěž pečovatelů. Kognitiva, léky, které zvyšují přítomnost acetylcholinu v mozku, podporují činnost buněk ještě nedotčených nemocí. Čím dříve se s jejich podáváním začne, tím víc zdravých buněk mohou podpořit. Snahou lékařů je proto včasné zachycení nástupu nemoci.

Prvotním indikátorem zhoršení mentální kondice jsou sady neuropsychologických testů. I když je provádí lékař nebo psychiatr, výsledek někdy nemusí odpovídat realitě. „Mozek je zvláštní orgán. Někteří lidé se dokážou při testování vybičovat k výborným výsledkům, ale jen na pár hodin," upozorňuje zároveň Jaroslava Jůzová. Alzheimerova choroba je navíc v povědomí veřejnosti zjednodušena do příznaků zapomínání, přitom jde pouze o jeden z projevů.

Další informace poskytne zobrazení mozku prostřednictvím magnetické rezonance nebo CT. Pokročilé diagnostické metody zaznamenají metabolické změny dříve, než dojde k atrofii mozku kvůli úbytku neuronů. „Zvýšené ukládání beta-amyloidu se odráží jeho sníženým vylučováním do mozkomíšního moku, kde jsme schopni jeho sníženou hladinu měřit. Naopak tau protein bývá zvýšený," vysvětluje docent Rusina. Péče o pacienty s demencí patří do rukou neurologa nebo psychiatra.

„V rozvinutých fázích nemoci, kdy se objevují poruchy chování, halucinace, deprese, úzkosti, agresivita nebo poruchy spánku, přicházejí na řadu nejen režimová a nefarmakologická opatření, ale také léčba psychofarmaky, která mnohdy dokážou poruchy chování nejenom zmírnit, ale i zcela odstranit," říká Slavomír Pietrucha.

… A fotografie dětí v pozdním stádiu

Aktivitu mozku u rozvinuté Alzheimerovy nemoci zároveň účinně stimulují moderní ošetřovatelské metody, jako je třeba bazální stimulace nebo reminiscenční terapie. „Každý pacient, který přichází do některého z našich alzheimercenter, si přináší kufřík. Rodinní příslušníci většinou namítají, že to není potřeba, protože tatínek nebo maminka už nevnímají," říká Jaroslava Jůzová, která se o využívání těchto netradičních postupů v Česku mnoho let zasazuje. V kufříku může být staré vysvědčení, fotky dětí a vnuků nebo špulky od nití – prostě věci, s nimiž se pacient během života potkával.

Opakovaný kontakt nemocných s těmito předměty podporuje takzvané dlouhodobé paměťové dráhy a pomáhá cvičení mozkové činnosti. Terapeutická panenka se zase může stát pro nemocného člověka talismanem, který mu dává pocit jistoty a eliminuje agresivitu. „O tom, co se děje v mozku a mysli lidí, kterým už Alzheimer vzal řeč a všechny návyky, nevíme nic. Mnohokrát jsem objevila nečekaný záblesk. K nemocným proto musíme přistupovat jako k běžně vnímajícím pacientům," zdůrazňuje Jaroslava Jůzová.