V neděli 21. února oznámil americký ministr zahraničních věcí John Kerry, že dohoda s Ruskem o „ukončení nepřátelských akcí" v Sýrii je blízko a zbývá podepsat dohodu mezi americkým prezidentem Obamou a jeho ruským protějškem Putinem. V úterý pak oznámila syrská vláda a rebelové podílející se na vyjednávání, že příměří bude platné od soboty 27. února. Jeho implementace však bude přinejmenším problematická. Rebelové příměří podmiňují ukončením obléhání měst a ukončením bombardování civilních cílů. Strategickým cílem režimu a Ruska je právě dokončení obklíčení Aleppa a jeho podmanění. Turecko a Saúdská Arábie zvažují zapojení pozemních sil do bojů v Sýrii. Vojenské operace Asadových sil za podpory Ruska a Íránu dále pokračují s ještě větší intenzitou. Ukončení války v Sýrii se tak jeví jako vzdálenější, než se mohlo na začátku tohoto roku zdát. ¨

Ruská dvojí dohoda

Plánované příměří se nemá týkat bojů s teroristickými skupinami IS a Džabhat an-Nusrá. Situace na bojišti byla za poslední měsíce ve znamení ofenziv proasadovských sil za vydatné ruské podpory s cílem obklíčit baštu syrské opozice – Aleppo – a odříznout jednotky rebelů od jejich klíčové zásobovací linie z Turecka, odkud plyne značná podpora pro opoziční síly. Dosavadní vývoj tak ukazuje rozhodnou snahu Ruska a Asada zasednout k jednacímu stolu z pozice síly a co nejvíce oslabit kapacity opozičních sil. Přitom využívá záminku „boje proti terorismu", v oblasti Aleppa zejména proti Džabhat an-Nusrá, k ospravedlnění ofenziv a likvidace i umírněnější opozice, byť ta zde není jediný a ani nejsilnější aktér.

Boje v okolí Aleppa donutily opustit dle dohadů na sto tisíc lidí své domovy, desetitisíce z nich prchaly směrem k turecké hranici. Turecko a Saúdská Arábie zvažují širší zapojení do války v Sýrii a dál podporují opoziční skupiny. Ankara navíc ostřeluje kurdské rebely z YPG, kteří ve zjevné koordinaci s Asadovými jednotkami a za vzdušné podpory Rusů podnikají výpady proti zásobovací linii opozice vedoucí z Turecka.

Aleppské bojiště

Aleppo je symbolickou baštou opozice a vojenské operace syrského režimu podporovaného Ruskem od začátku tohoto roku směřují k jeho obklíčení. V současnosti je již téměř kompletně obklíčeno a dle odhadů se v něm stále nachází ještě 150 tisíc civilistů. Asadův režim již v minulosti několikrát použil taktiku obléhání a „vyhladovění" měst ovládaných rebely (například v roce 2014 město Homs), aby se vyhnul náročným pouličním bojům. Hrozí tedy ještě hlubší humanitární katastrofa a exodus dalších desítek tisíc lidí směrem k Turecku, které je k absorbování dalších uprchlíků zdrženlivé. Tyto ofenzivy současně odřízly opoziční skupiny od zásobovací linie s Tureckem. Kurdští rebelové, koordinující svoje operace s Asadovým režimem, podnikají výpady proti oslabené protiasadovské opozici podél této zásobovací tepny. Usilují o obsazení strategických měst jako Tall Rifat či A'záz.

Turecké a saúdské obavy

Turecký premiér Ahmet Davutoğlu oznámil 13. února, že turecká armáda ostřeluje pozice kurdských rebelů v okolí města A'záz a další cíle nedávno obsazené Kurdy, jako je důležitá vojenská základna Managh na klíčové silnici spojující Aleppo s tureckou hranicí. Davutoğlu se nechal slyšet, že „nenecháme A'záz padnout, svět by to měl vědět". Kurdští rebelové ovládají podstatnou část turecko-syrské hranice a v minulém roce se jim podařilo spojit svoje dva „kantony" v severovýchodní Sýrii. Třetí kanton Afrín, ovládaný kurdskou politickou stranou PYD a jejími milicemi YPG, byl po většinu války v izolaci. Nicméně v posledních týdnech kurdské jednotky paralelně s ofenzivami Asadových sil podnikají výpady na východ proti rebelům bojujícím proti Damašku. (PYD je syrskou odnoží Kurdské strany pracujících PKK, která po více než dvouletém příměří vede od léta 2015 intenzivní ozbrojenou kampaň proti tureckému státu na východě země.)

Ankara se obává, že PYD ovládne ještě větší část syrsko-turecké hranice a bude se opakovat situace z 90. let, kdy Asadův režim aktivně podporoval PKK v boji proti Turecku. PYD během války spolupracovala s Asadovým režimem. Nyní koordinuje svoje vojenské operace s ofenzivami Asadových jednotek a těší se vzdušné podpoře Ruska. Navíc ji navzdory jejím vazbám na Asadův režim od podzimu 2014 podporují USA v boji proti IS. To Turecko dlouhodobě kritizuje. Zároveň s kurdskými úspěchy hrozí přerušení zásobovací linie protiasadovských rebelů těšících se značné logistické podpoře z Turecka.

Ankara proto volá po utvoření nárazníkové zóny podél své hranice, zvažuje dokonce i vojenskou intervenci. V minulých týdnech se několikrát sešli zástupci syrských rebelů s představiteli turecké armády a projednávali údajně větší koordinaci mezi myriádou skupin rebelů na severu země. Stejně jako Turecko má zájem na zvrácení nepříznivé situace Saúdská Arábie a její spojenci. Saúdové dokonce poslali na tureckou leteckou základnu Incirlik svoje letadla a zvažují pozemní vojenskou intervenci na podporu rebelů. Saúdové jsou blízkým spojenci USA stejně jako Turecko, které je zároveň členským státem NATO. Lze si tak obtížně představit, že by tito dva aktéři rozmístili pozemní jednotky v Sýrii bez souhlasu USA, které prozatím zaujímají k podobným plánům zdrženlivý postoj.