Nezdravé potraviny

Boj o Frankenstein ovo kvítí

6. září 2013 četba na 17 minut

Foto: redakce

Někdo v nich vidí „Frankensteinovo kvítí", někdo věří, že pomohou vyřešit ožehavé problémy lidstva. Geneticky modifikované plodiny se pěstují na polích už dvě desetiletí. Spor o ně neutuchá. Naopak, především v Evropě nabývá na síle.

Na laboratorní potkany v laboratoři Gilese-Erica Seraliniho není hezký pohled. Těla jim deformují obrovské nádory. „Takhle dopadla pokusná zvířata, která jsme krmili dva roky – tedy prakticky celý jejich život – geneticky modifikovanou kukuřicí," říká francouzský toxikolog. Seraliniho studie publikovaná na podzim roku 2012 vyvolala pozdvižení. Odpůrci geneticky modifikovaných organismů požadují, aby bylo pěstování kukuřice vzešlé z dílny genových inženýrů ihned zakázáno. Většina vědecké obce však na Seraliniho adresu nešetří kritikou.

Podobných studií provedli vědci celou řadu. Nikdo nepozoroval, že by geneticky modifikované plodiny poškozovaly zvířatům zdraví. Ani Seraliniho studie nevypovídá v neprospěch geneticky modifikované kukuřice tak jednoznačně, jak tvrdí její autor. Někteří potkani krmení obyčejnou kukuřicí trpí nádory ještě více než zvířata konzumující kukuřici upravenou genovými inženýry. Potkani, jejichž stravu tvoří z jedné třetiny geneticky modifikovaná kukuřice, jsou zdravější než zvířata, v jejichž jídelníčku zabírá tato kukuřice pouhou devítinu. Přesto francouzský vědec trvá na jednoznačném závěru – geneticky modifikovaná kukuřice vyvolává rakovinu. 

Kritici připomínají, že Seralini použil k pokusu linii laboratorních potkanů Sprague-Dawley, kteří jsou ve stáří k nádorům vysoce náchylní. Mezi samicemi starými dva roky onemocní rakovinou více než 70 %. U stejně starých samců se objeví nádory v bezmála 90 % případů. Rakovinou onemocní tito potkani, ať jsou krmení čímkoli.

Chyb je v Seraliniho experimentech mnohem víc. Ten si však data přebral po svém – tak, jak mu to jako zapřísáhlému odpůrci geneticky modifikovaných plodin vyhovuje. Zvířata, v jejichž jídelníčku zabírá tato kukuřice pouhou devítinu. Přesto francouzský vědec trvá na jednoznačném závěru – geneticky modifikovaná kukuřice vyvolává rakovinu. Kritici připomínají, že Seralini použil k pokusu linii laboratorních potkanů Sprague-Dawley, kteří jsou ve stáří k nádorům vysoce náchylní. Mezi samicemi starými dva roky onemocní rakovinou více než 70 %. U stejně starých samců se objeví nádory v bezmála 90 % případů. Rakovinou onemocní tito potkani, ať jsou krmení čímkoli.

Chyb je v Seraliniho experimentech mnohem víc. Ten si však data přebral po svém – tak, jak mu to jako zapřísáhlému odpůrci geneticky modifikovaných plodin vyhovuje. A rozjel velkolepou kampaň proti jakýmkoli geneticky modifikovaným plodinám.

Češi se nebojí

Na jedné straně „bitvy o GM" stojí vědci bádající v oboru rostlinných biotechnologií, zemědělci, kteří geneticky modifikované plodiny pěstují, a v neposlední řadě velké nadnárodní firmy, které tyto plodiny produkují. Na druhé straně pomyslných zákopů najdeme ekologicky hospodařící zemědělce nebo ekologické aktivisty. O přízeň veřejnosti se oba tábory dělí většinou nerovným dílem. Například ve Spojených státech je proti geneticky modifikovaným plodinám nejvýše čtvrtina populace. V zemích Evropské unie je na straně odpůrců 61 % obyvatel. Míra odporu se však v jednotlivých zemích výrazně liší. K vyhlášeným odpůrcům patří například Rakušané.

Pozitivním vztahem ke geneticky modifikovaným plodinám vynikají naopak Češi. Proti plodinám upraveným metodami genového inženýrství je u nás jen 30 % obyvatel. Seraliniho studie rozhodně není průlomová na poli důkladných testů geneticky modifikovaných plodin, jak to tvrdí její autoři. Evropská unie se zabývá jejich bezpečností od roku 1982. Jen za posledních deset let bylo financováno 50 velkých projektů, na které bylo vynaloženo 200 milionů eur. Zpráva Evropské komise jejich výsledky shrnuje konstatováním: „Biotechnologie a zvláště pak genetické modifikace samy o sobě nepředstavují větší riziko než tradiční technologie šlechtění zemědělských plodin."

Testy, testy, testy

Kde vzít jistotu, že jsou potraviny pro lidi a krmiva pro hospodářská zvířata z geneticky modifikovaných krmiv zdravotně nezávadná? Odborníci říkají: Ve výsledcích testů, kterými musí každá nově získaná geneticky modifikovaná odrůda projít. Nové plodiny vyšlechtěné tradičními postupy, k nimž se ale podle evropské legislativy počítá třeba i vystavení osiva účinkům radioaktivního záření, se mohou bez větších okolků začít pěstovat. Pokud ale nová odrůda spadne do škatulky s označením „geneticky modifikovaná" či zkráceně GM, čeká ji dlouholeté testování. Testy jsou nejen zdlouhavé, ale i drahé. Pro malé biotechnologické firmy, univerzity nebo výzkumné ústavy je to příliš velké sousto. V tom se dnes podobá trh s GM plodinami trhu s léky. Také tam hrají prim velké nadnárodní společnosti.

Geneticky modifikované odrůdy zemědělských plodin a z nich vyráběné potraviny či krmiva jsou tou nejdůkladněji prověřenou komoditou na trhu. O tom, že testy nejsou prováděny ledabyle či formálně, existuje celá řada důkazů. Australská výzkumná organizace CSIRO například zlikvidovala dvanáct let vyvíjený GM hrách, jehož semena získala odolnost ke skladištnímu škůdci, broukovi zrnokazu hrachovému. Testy na laboratorních myších naznačily, že za určitých okolností nelze úplně vyloučit u některých lidí alergickou reakci.

Už toto podezření stačilo, aby byly všechny rostliny i semena GM hrachu bez pardonu zlikvidovány. Stejně odolný hrách se stejným rizikem alergií u konzumentů lze vyšlechtit i tzv. klasickými metodami. Takto získaný hrách by ale nikdo netestoval. Začal by se rovnou pěstovat a lidé by jej dostali na talířNejpřesvědčivějším důkazem neškodnosti schválených a prověřených GM plodin je skutečnost, že se neobjevil jediný případ, kdy by jejich konzumace ublížila lidem nebo zvířatům. To není ani na evropském trhu s potravinami samozřejmé. 

V květnu 2011 se nakazilo a těžce onemocnělo po konzumaci salátů z produkce německé ekologické farmy bakterií Escherichia coli bezmála 4000 lidí. Víc než 900 z nich utrpělo těžké poškození ledvin a 53 zemřelo. Kdyby měly GM plodiny na svém kontě skandál, který by rozsahem dosahoval jen zlomku této kalamity, byly by na území Evropské unie zřejmě jednou pro vždy zakázány.

Rizika versus přínosy

Nabízí se otázka, proč GM plodinám a z nich vyrobeným potravinám či krmivům pro zvířata spousta lidí nedůvěřuje. Firmy, které před třemi desetiletími s geneticky modifikovanými plodinami začínaly, vsadily při výběru vlastností nových odrůd na pěstitele. Genoví inženýři měnili plodiny tak, aby to zemědělcům usnadnilo pěstování. A tak jsou dnes nejrozšířenější odrůdy odolné herbicidům a vzdorující hmyzím škůdcům. Zemědělec sice zaplatí víc za osivo GM odrůdy, ale investice se mu vrátí. Plodiny odolné k hmyzím škůdcům nemusí chránit postřikem insekticidů. Ušetří nejen za postřik, ale třeba i za pohonné hmoty, které by při postřikování polí projezdil. Podobně se mu vyplácí i plodiny odolné k herbicidům. Nemusí před setím orat. Půdu zbaví plevelů postřikem, který hubí vše kromě geneticky modifikované plodiny.

Semena GM odrůdy dostane do půdy speciálním secím strojem. Protože je čerstvě zorané pole náchylnější k erozi, chrání si zemědělec i to nejcennější, co má – úrodnou vrstvu půdy. Zemědělci byli GM plodinami nadšeni a brzy je začali pěstovat ve velkém. Dnes pochází většina světové produkce některých plodin – např. sóji nebo kukuřice – z geneticky modifikovaných odrůd.

Spotřebitele, který se vydal na nákup, ale nezajímá, jaké měl zemědělec s pěstováním starosti. Stará se o cenu potravin, jejich kvalitu nebo chuť. Z tohoto hlediska mu ale potravina nesoucí označení „Vyrobeno z GMO" nepřináší vůbec nic. V konfrontaci s nulovým přínosem je i nepatrné, třeba jen hypotetické riziko neakceptovatelné. Lidé pak mají pocit, že odmítnutím potraviny z GMO nic neztrácejí a mohou jen získat. V lidské přirozenosti je, že s vyhlídkou na hmatatelný prospěch přijmeme i poměrně výrazné riziko.

Například každý, kdo v České republice usedne do automobilu, riskuje, že se stane jedním ze sedmi stovek lidí, kteří u nás každoročně přijdou o život při dopravních nehodách. Ti samí lidé se ale mohou obávat ryze teoretického rizika potraviny z GM plodin natolik, že si ji nekoupí.

Co nám přinášejí?

Většina spotřebitelů netuší, že z pěstování geneticky modifikovaných plodin mají významný nepřímý užitek. Za posledních dvacet let se díky uplatnění geneticky modifikovaných odrůd zvýšila zemědělská produkce o bezmála sto miliard dolarů. Tento nárůst produkce tlačí ceny potravin dolů. Celosvětově potraviny zdražují, ale bez pěstování geneticky modifikovaných plodin by byl nárůst cen ještě vyšší.

Neméně důležité je, že se pěstováním geneticky modifikovaných plodin za stejnou dobu ušetřilo 473 milionů kilogramů postřiků proti škůdcům. Zároveň se snížily emise oxidu uhličitého do ovzduší stejnou měrou, jako kdybychom odstavili z provozu 6,5 milionu automobilů. Producenti geneticky modifikovaných plodin si však uvědomili fatální chybu své „sázky na farmáře" a začínají cílit na spotřebitele přímo. Nabízejí například sóju, která obsahuje zdraví prospěšné omega-3 polynenasycené mastné kyseliny chránící před chorobami srdce a cév. V Kanadě je připraveno jablko označované jako Arctic Apple, jehož dužnina po nakrojení nebo nakousnutí nehnědne. Jde o ryze „kosmetické" vylepšení, ale spotřebitel ho zřejmě přivítá, protože zahnědlá dužnina působí na většinu milovníků jablek odpudivě.

GM plodiny a třetí svět

Vatikán nebývá příliš nakloněn technologickým novinkám a k využívání výdobytků biotechnologií bývají zástupci katolické církve zvláště kritičtí. Přesto se papež Benedikt XVI. jasně vyslovil ve prospěch geneticky modifikovaných plodin. Viděl v nich jednu z nadějí pro boj s hladem v zemích třetího světa. Evropa může pěstováním geneticky modifikovaných plodin získat poměrně málo a potenciální rizika nazíraná silně zveličující optikou zpráv o Seraliniho pokusech jí mohou připadat jako příliš vysoká. Na konci tohoto století ale bude obyvatelstvo Evropy představovat jen desetinu lidstva a je proto na pováženou, zda by evropsky skeptický pohled na geneticky modifikované plodiny měly přijímat i země, které čeká zcela jiná budoucnost a už dnes čelí problémům, jaké Evropa nezná.

Jeden z takových představují infekční choroby, proti kterým se v ekonomicky vyspělých zemích rutinně očkuje. Do mnoha oblastí třetího světa se však vakcíny vůbec nedostanou. Bez očkování tak zůstává na světě každoročně 30 milionů novorozenců. A tři miliony dětí umírají na choroby, před kterými by je ochránila vakcína. Proto vznikly projekty na tzv. jedlé vakcíny. Gen pro bílkovinu z nebezpečné bakterie nebo viru vnesou genoví inženýři například do dědičné informace banánovníku. Rodiče by banán dali svým malým dětem jen jednou a zajistili by jim tak stejnou imunitu, jakou garantuje injekce očkovací látky.

Příběh „zlaté rýže"

Zatímco jedlé vakcíny jsou zatím ve stádiu vývoje a ověřovacích testů, další geneticky modifikovaná plodina je už dnes připravená zachraňovat zdraví i životy obyvatel třetího světa. Pro systematický bojkot odpůrců se ale zatím nedostala do hry. Ročně oslepne asi 300 tisíc dětí jen proto, že z jídelníčku založeného na loupané rýži nezískávají dost beta-karotenu. Ten se mění v oční sítnici na vitamín A nezbytný pro funkci světločivých buněk oka. Další úlohy plní vitamín A ve sliznicích, kde zvyšuje obranyschopnost proti infekcím. Původně měla rýže žlutá zrna s beta-karotenem, ale naši předkové vyšlechtili „elegantnější" bílou rýži.

Netušili, na jaký problém zadělávají budoucím pokolením. Biolog Ingo Potrykus se rozhodl zrnům rýže beta-karoten navrátit. Použil k tomu metody genového inženýrství a do dědičné informace rýže vnesl hned několik genů. Využil při tom asi sedmdesát patentů náležejících třem desítkám vlastníků. Když oznámil svůj cíl, dostal patenty k dispozici zadarmo.

Potrykus se zdaleka nepral jen s potížemi v laboratoři. Rostliny musel pěstovat ve skleníku z neprůstřelného skla, protože jinak by mu ho odpůrci rozmlátili kamením. Systematický nátlak lidí, kteří mu například hlasitým křikem bránili v přednáškách na univerzitě, ho dovedl k infarktu. Ale nevzdal se. Nakonec vyšlechtil „zlatou rýži", jejíž zrna jsou žlutá nahromaděným beta-karotenem. Denní porce dvou set gramů vařené „zlaté rýže" ochrání dítě před slepotou. Výhodný byznys? Kdepak!

Pěstitelé s ročním obratem do 10 000 dolarů – a to je drtivá většina rolníků v třetím světě – dostanou osivo „zlaté rýže" za stejnou cenu jako obyčejnou rýži. Přesto se Potrykusova zlatá rýže pěstuje jen na testovacích políčcích. Nejbližší šance, že se dostane do misek dětí trpících nedostatkem vitamínu A? Snad v roce 2014. To znamená, že i letos oslepne dalších 300 000 dětí.

Budoucnost

Třetí svět nevidí v GM plodinách všelék na své trable. Z komplikované situace rozvojových zemí nevedou jednoduchá východiska. Geneticky modifikované plodiny mohou pomoci. Pokud dostanou šanci. V současné době bojuje východ Afriky, Blízký a Střední východ s nákazou obilovin označovanou jako Ug99, protože se objevila poprvé v roce 1999 v Ugandě. Donedávna pěstované odrůdy pšenice a ječmene rzím většinou vzdorovaly. Ug99 je ale evoluční novinka, která je s to zahubit na poli tři čtvrtiny úrody. Ve směru převládajících větrů postupuje nezadržitelně na východ. Tajfuny ji přenesly ze Somálska do Jemenu. Dnes proniká do Iráku a Íránu.

Agronomové vedou závod s časem, aby tradičním šlechtěním získali nové odrůdy, jež budou k Ug99 odolné. Pokud se jim to nepovede, hrozí hladomor takovým zemím, jako je Írán, Irák, Afghánistán nebo Pákistán. Už dnes jsou tyto země synonymem politické nestability, náboženského extremismu a dalších hrozeb. Co by s tímto neklidným koutem světa provedl hladomor, nechce nikdo ani domýšlet. Přesto není jisté, že budou odolné odrůdy k dispozici včas. Genoví inženýři už pšenici odolnou ke rzi Ug99 mají. Jenže ta by podle současných pravidel musela absolvovat patnáct let testů a je jisté, že by přišla s křížkem po funusu. Testy by s vysokou pravděpodobností neodhalily žádné riziko, ale slevit si z nich nikdo netroufá kvůli veřejnému mínění.

Třetí svět jde vlastní cestou

Rozvojové země nechtějí být závislé na dobré vůli ekonomicky silných mocností a začínají produkovat vlastní GM plodiny. Pěstují se nejen v Indii, Brazílii nebo Číně, ale třeba i v Burkině Faso, Súdánu, Jižní Africe či Egyptě. Zčásti to jsou importované plodiny, jako je bavlník odolný k hmyzím škůdcům. Nastupují ale i odrůdy vyvinuté speciálně pro podmínky třetího světa, jako je třeba kukuřice odolná k suchu.

Třetímu světu pomáhají genetickou modifikací tropických plodin i vyspělé země. Například genoví inženýři z amerických univerzit se věnují manioku, na němž závisí obživa asi 40 % obyvatel subsaharské Afriky. Genetické modifikace zvyšují jeho odolnost k chorobám, zvyšují v maniokových hlízách obsah živin. Naděje ke genetickým modifikacím upínají i pěstitelé banánů, jejichž plantáže devastuje zhoubná plíseň. Mají svůj vzor v pěstitelích papáje, kteří se v 80. letech minulého století marně prali s virovou chorobou ničící plantáže. Američtí vědci vytvořili GM papáju, která viru vzdoruje a začala se pěstovat v „papájové baště" na Havaji v roce 1999. Dnes jsou jí osázeny tři čtvrtiny havajských plantáží.

Ale i Evropa bude muset v blízké budoucnosti svůj přezíravý postoj ke GM plodinám přehodnotit. Jejich přínosy jsou příliš významné. „Zatímco okolní svět se dere vpřed a inkasuje zisky z nových technologií, Evropa riskuje, že za světem zaostane. To si nemůžeme dovolit," řekl zcela nedávno britský ministr životního prostředí Owen Paterson o stavu využívání GM plodin v Evropě.