Inspirace

Brouk & Babka: Otcové nákupních horeček

21. prosinec 2016 četba na 15 minut
Jaroslav Brouk (vlevo) a Josef Babka v době, kdy v roce 1908 rozjížděli podnikání. Babka sice už po dvou letech z firmy vystoupil, avšak Brouk jeho jméno v názvu z kamarádství ponechal.

Jaroslav Brouk (vlevo) a Josef Babka v době, kdy v roce 1908 rozjížděli podnikání. Babka sice už po dvou letech z firmy vystoupil, avšak Brouk jeho jméno v názvu z kamarádství ponechal.

Foto: Archiv

Kdo by v Praze a v českých zemích neznal firemní značku Brouk a Babka! Ještě dnes, více než sto let od rozjezdu a téměř 70 let od zániku vinou komunistů, je název nejstaršího českého řetězce obchodních domů symbolem solidnosti a podnikatelské píle.

Davy před regály, fronty u pultů, ozdobené a svítící jehličnany ve výkladních skříních. Pulzující nákupní atmosféra patří neodmyslitelně k dnešnímu pojetí vánočních svátků. V českých zemích už více než sto let – od doby, co se u nás objevil fenomén obchodních domů Brouk a Babka.

První tuzemský řetězec plnosortimentních prodejních center zapustil tak pevné kořeny, že ještě na sklonku komunistické éry obyvatelé pražských Holešovic, ale i Českých Budějovic nebo Liberce chodili běžně nakupovat „k Broukovi a Babkovi" či „do Broukárny".

Pulzující nákupní atmosféra patří neodmyslitelně k dnešnímu pojetí vánočních svátků. V českých zemích už více než sto let.

Může za to nejen milý a zvukomalebný název, odvozený od jmen zakladatelů Jaroslava Brouka a Josefa Babky, ale především jejich píle, poctivost a snaha zavést u nás byznysové trendy, které počátkem 20. století frčely v Americe.

Brouk a Babka dnes sice tvoří legendární podnikatelskou dvojici podobně jako Laurin a Klement nebo Kolben a Daněk, skutečnost však byla bizarnější. Oba muži podnik založili, ale Josef Babka z něj po dvou letech a dávno před mohutnou expanzí vystoupil. Přesto Jaroslav Brouk ponechal jméno spoluzakladatele a celoživotního kamaráda v názvu. „S takovou zvláštností se nemůže pochlubit ani Amerika," vysvětloval potom s hrdostí.

Reklama firmy Brouk a Babka z roku 1930Reklama firmy Brouk a Babka z roku 1930Autor: Archiv

Tenkrát na západě

Vesnička Hlince severně od Plzně je dnes známá hlavně kvůli své části Ptyč, kde si bývalá manželka miliardáře Pavla Tykače staví betonové monstrum záhadného určení. Bohužel už méně se ví, že právě v Hlincích na statku se 11. května 1884 narodil Jaroslav Brouk, jehož jméno dosáhlo za první republiky věhlasu Tomáše Bati.

Už v pěti letech se podle svých vzpomínek chtěl stát obchodníkem. Když ve třinácti osiřel a život jej donutil postavit se na vlastní nohy, odešel z domova do učení a stal se pomocným prodavačem. Protože byl ambiciózní a šikovný, nastoupil v Praze na obchodní školu, kde vynikal především v účetnictví.

A tam došlo k osudovému setkání. Jeho spolužákem se stal Josef Babka, rovněž rodák ze západu Čech, z Mochtína u Klatov. „Byli jsme společně vyvoláváni a zkoušeni," vzpomínal později Jaroslav Brouk, že už tehdy okolí vnímalo oba studenty jako dvojici. Bylo to logické – slovo „babka" bylo v té době označení pro chrousta, takže abecední pořadí Babka Brouk působilo komicky a kdekdo si je pamatoval. Navíc jeden z profesorů pořadí jmen rád převracel, protože si všiml, že „Brouk Babka" je významově trefnější a ještě to zní rytmicky.

Po skončení školy se cesty obou přátel na čas rozešly. Babka odešel do Vídně a Brouk zůstal v Praze, kde působil jako prodejce v různých obchodech. Alespoň si však psali.

Firma se zprvu soustředila jen na koloniální zboží se specializací na kávu a čaj.

Tak se stalo, že když se Jaroslav Brouk odhodlal roku 1908 ve svých čtyřiadvaceti letech osamostatnit a otevřel si vlastní koloniál v pražských Holešovicích, vzpomněl si jako na možného obchodního partnera na Josefa Babku. Stejně starý přítel se náhodou také chystal k samostatné kariéře. A tak slovo dalo slovo a vznikla společná veřejná obchodní společnost Brouk a Babka.

Firma se zprvu soustředila jen na koloniální zboží se specializací na kávu a čaj. Snaha expandovat si žádala velké náklady na reklamu. První sezona proto skončila prudkým zvýšením obratu, ale také ztrátou. Josefa Babku to odradilo a ze společnosti vystoupil. Stáhl se zpátky do Klatov, kde si po čase otevřel vlastní krám. „Dohodli jsme se o ponechání dosavadní firmy i nadále a zůstali jsme si nejlepšími přáteli. Navštěvujeme se vzájemně a rádi při tom vzpomínáme na společně prožité doby, třebaže to byly těžké začátky," líčil později rozchod Jaroslav Brouk.

Zrození českých „Beatles"

Čtyři roky zbývající do vypuknutí první světové války firma využila k upevnění pozice na trhu. „Organizovati úměrně svým silám, staré bourati, nové stavěti, ale vždy jen tolik, kolik za daných poměrů lze využít a zvládnouti" – to bylo Broukovo krédo tehdy i v pozdějších letech.

V roce 1914 podnik zaměstnával zhruba 30 lidí a spolu s majitelem v něm pracovala i jeho choť Josefa Brouková. Koloniál brzy dosáhl ziskovosti, což už v roce 1910 dovolilo otevřít nové prodejny s textiliemi a galanterií. Vrcholem se roku 1914 stala koupě domu na tehdejší Belcrediho třídě na Letné, což je dnes ulice Milady Horákové, kde Jaroslav Brouk toužil vybudovat obchodní dům podle nejmodernějších zásad, jaké viděl v cizině.

Prodej sportovních potřeb v obchodním domě Brouk & Babka na Letné v PrazeProdej sportovních potřeb v obchodním domě Brouk & Babka na Letné v PrazeAutor: Archiv

K tomu ovšem mohlo dojít teprve po válce, když se Brouk vrátil z vojenského nasazení.

Hned v roce 1919 začal pořízený dům přestavovat a za provozu pak rozšiřovat a nastavovat, až v roce 1925 koupit ještě i protilehlý činžák ve Veletržní ulici a dvůr se zastřešením proměnil v prodejní dvoranu. Tím byl konečně položen základ slavného řetězce Brouk a Babka.

Letenský obchoďák, položený nezvykle mimo centrum vnitřní Prahy, byl ve své době výjimečný i dalších ohledech. Dalo se v něm poprvé koupit vše, od textilu přes kytaru, kamna, žehličku až po motorku. Zákazníky vozily do pater výtahy, prostory byly vybaveny ústředním topením, větráním, šatnami, úpravnami i vlastním elektrickým transformátorem. Podobné obchoďáky v centru Prahy (ARA, Teta) vznikly později.

Letenský obchoďák, položený nezvykle mimo centrum vnitřní Prahy, byl ve své době výjimečný i dalších ohledech.

Pro vystěhované rodiny z druhého činžáku Brouk koupil v sousední ulici rozestavěný dům, kde později i sám bydlel ve služebním bytě. „Pradědeček byl šetrný a žil až do smrti skromně," říká pro týdeník Dotyk Silvie Brouková, pravnučka Jaroslava Brouka. „Byl skromný, téměř plachý a nechtěl ani žádnou publicitu. Existuje třeba jen jediný film, na němž je zachycen: když otvíral dům na Letné," popisuje.

B & B: Prodej obuviB & B: Prodej obuviAutor: Archiv

Éra expanze

„Ví to otec, ví to matka, kde je firma Brouk a Babka," zněl slogan, který se v druhé půli dvacátých let rozletěl po Praze i po Čechách. Brouk totiž ovládl i venkov, a to pomocí prodeje poštou. Šlo o tehdy nový americký způsob, podle něhož firma Brouk a Babka rozeslala dvakrát ročně na zhruba šest set adres své katalogy zboží a zákazníci mohli objednávat na dálku. Podnik, z něhož se roku 1927 stala akciová společnost, si kvůli tomu musel pronajmout prostory v nově postaveném Veletržním paláci. Odtamtud se zboží rozbíhalo po celé republice.

Reklamní plakát firmy Brouk a BabkaReklamní plakát firmy Brouk a BabkaAutor: Archiv

Pozoruhodné je, že ryze česká firma s ryze českým jménem měla až čtvrtinu německých zákazníků, což také svědčí o její kvalitě.

Roku 1928 se Jaroslav Brouk rozhodl expandovat mimo Prahu. První přišly na řadu České Budějovice, posléze Ostrava, Plzeň, Brno, Bratislava a Liberec. „Pradědeček měl v úmyslu postavit ještě obchodní dům v Užhorodě na Podkarpatské Rusi, ovšem k tomu už kvůli rozbití republiky v roce 1938 nedošlo," podotýká Silvie Brouková.

Ve všech nových domech Jaroslav Brouk uplatil nejmodernější způsoby prodeje, které poznal na svých studijních cestách po USA a po západní Evropě.

Pozoruhodné je, že ryze česká firma s ryze českým jménem měla až čtvrtinu německých zákazníků, což také svědčí o její kvalitě.

Takzvané „Broukárny" byly většinou i skvostnými díly moderní funkcionalistické architektury, podobně jako Baťovy prodejny. „Na rozdíl od Bati však společnost Brouk a Babka neinvestovala tak pyšně. V moderním Liberci postavila moderní dům, zato v Českých Budějovicích její novostavba respektuje konzervativní charakter místa," prohlásil architekt David Vávra.

FOTOGALERIE

Obrázek průřezu obchodním domem Brouk & Babka na pražské Letné, který vznikl v letech 1919 až 1925. Bílá labuť v Praze z roku 1939 Obchodní dům Brouk & Babka v Českých Budějovicích z roku 1935

„Broukárna" v Bratislavě nese ještě jednu zvláštnost. Na její fasádě se skvěl nápis: „B+B Bohuslav Brouk". Možná tehdy Jaroslav Brouk snil, že značku firmy spojí v povědomí lidí se jménem svého mladšího syna. Jenže na tomto poli jej čekalo zklamání a rodinné spory.

Bohuslav Brouk se totiž místo obchodníkem stal uznávaným psychoanalytikem a teoretikem surrealismu. Dokonce později napsal dodnes ceněnou knihu Autoerotika a psychosexualismus. Otcova snaha předat mu část rodinného impéria totálně ztroskotala, takže jediným následníkem se musel stát starší syn Jaroslav Brouk mladší.

Jaroslav Brouk v době meziválečného rozkvětu firmyJaroslav Brouk v době meziválečného rozkvětu firmyAutor: Archiv

Vyplutí Bílé labutě

„Byli jsme po léta svědky, jak upadal a zanikl kdysi tak populární obchodní dům na jedné z hlavních tříd pražských jenom proto, že nerozuměl době, že chtěl v klidu tráviti ze své popularity, proto, že neměl ruchu, života, že se podobal spícímu zámku," napsal v roce 1928 byznysový časopis Typ o nejmenované konkurenci Brouka a Babky.

A je smutnou ironií osudu, že stejná slova možná už brzy někdo napíše o dnešní Bílé labuti, legendární vlajkové lodi B+B z roku 1939. Tehdy samozřejmě nešlo o uvadající a vylidněnou „butikárnu" s celými prázdnými patry, nýbrž naopak o nejatraktivnější a nejmodernější obchodní dům v Praze.

Stavbou Bílé labutě v rušné novoměstské ulici Na Poříčí firma Brouk a Babka konečně pronikla do centra Prahy. Naprostým unikátem v našich podmínkách byly třeba eskalátory z přízemí do prvního patra i rychlovýtahy, Pražany oslnila skleněná fasáda i točící se neonová labuť na střeše. Otevření však bohužel vyšlo na první týden německé okupace v březnu 1939, kdy už navíc B+B neměla svůj dům v sudetském Liberci ani palác v Bratislavě (po válce byly oba objekty firmě vráceny).

Brouk & Babka: Prodej oděvů Brouk & Babka: prodej oděvů Autor: Archiv

Samotná Bílá labuť však byla labutí písní společnosti B+B. Válku podnik přežil, v roce 1945 se ještě stačil ujmout jeho otěží Jaroslav Brouk mladší. Už v roce 1948 však byla akciová společnost se stovkami zaměstnanců znárodněna. Řetězec obchodních domů si rozebraly různé státní obchodní organizace, rodinu čekala léta ústrků a šikany.

S Jakešem v bytě

„Jaroslava Brouka mladšího, mého dědečka, poslali v letech 1949 až 1951 na převýchovu do uranových dolů," líčí Silvie Brouková, jak proběhla komunistická odveta. Jeho rodina, která před komunistickým pučem bydlela v pronajatém bytě na Hanspaulce (tragikomickou shodou náhod v téže vile v Kozlovské ulici později bydlel a dodnes bydlí bývalý generální tajemník KSČ Milouš Jakeš), byla vystěhována do bytu 1+1 v Jevanech. Zakladatel B+B zemřel v roce 1953, jeho syn a poslední šéf B+B se pak až do své smrti v září 1989 živil jako řidič sanitky.

Rudý režim mu navíc ponechal k zaplacení dluhy, kterými byla zatížena jeho bývalá firma. B+B si totiž musela před válkou půjčit obří částky na výstavbu obchodních domů. Ty byly odpuštěny až v šedesátých letech.

„Nikdo z jeho dětí samozřejmě nesměl studovat," připomíná Silvie Brouková. „Naším rodinným krédem ale bylo vždy si umět na sebe sám vydělat a nečekat na žádné dary. To se osvědčilo právě po roce 1948, i tehdy jsme se měli relativně dobře. Nikdy jsme se moc nevraceli k tomu, co bylo – život šel dál," popisuje dáma, která dnes řídí realitní kancelář spravující mimo jiné i nemovitosti, které byly rodině vráceny po roce 1989.

Protože společnost B+B nebyla rodinným majetkem, nýbrž akciovkou, žádný majetek z impéria Brouk a Babka nebyl restituován a v rámci privatizace dostal nové vlastníky. Rodině nezůstala ani ochranná známka B+B. Po roce 1989 se o její novou registraci soudilo mezi sebou několik zájemců, kteří však s původními zakladateli nemají nic společného.

Surrealista Bohuslav Brouk roku 1948 emigroval do Anglie, kde v roce 1978 zemřel a pochován je v rodinné hrobce na pražském hřbitově v Holešovicích.

Hrob Jaroslava Brouka a jeho rodiny na holešovickém hřbitově v PrazeHrob Jaroslava Brouka a jeho rodiny na holešovickém hřbitově v PrazeAutor: Archiv

Neměl nakonec Josef Babka štěstí, že z B+B včas vystoupil? Možná. Každopádně rodiny Brouků a Babků se dál stýkaly i za minulého režimu. Josef Babka měl osm dětí a nejdále to zřejmě dotáhl vnuk Jiří Buriánek, který je dnes uznávaným sociologem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Občas lze na internetu zahlédnout informaci, že z rodu klatovských Babků pocházela i Lída Baarová, vlastním jménem Babková, to však pro týdeník Dotyk kategoricky vyvrací lékař Pavel Šebesta, prasynovec Josefa Babky.

Pilný vizionář

Ačkoli téměř pohádkový příběh o pilných a cílevědomých českých broučcích nemá zrovna dvakrát šťastný happyend, řada názorů zakladatele Jaroslava Brouka platí dodnes. Svým západočeským rodákům například v roce 1933 na stránkách Kralovického obzoru vzkázal: „Radím jim, aby svým dětem nechali úplně volně rozhodovati o svém budoucím povolání. Z vlastní zkušenosti vím, jak blahodárně působí na mladého člověka, když může pracovati v oboru, jemuž se z vlastního popudu a záliby věnoval. Vychovává se tak dorost k značné odpovědnosti a samostatnosti, jíž náš národ a mladý stát ku své existenci potřebuje."

A prorocká jsou i slova, jimiž tato legenda tuzemského byznysu komentovala v roce 1928 vývoj Československa. „Jdeme kupředu. Ponenáhlu přicházíme obchodu na chuť. Podnikáme, rosteme. Pomalu, ale jistě přichází i u nás doba, kdy obchod bude více ceněn než úřad. Potřebujeme víc kuráže a obchodního smyslu. Ale přibývá nám obojího. Z toho mám radost."

Dnes by měl možná Jaroslav Brouk radost z toho, že doba obchodní – přes veškerý průvodní šlendrián – je už tady.