Jednání šéfů dvou českých průmyslových podniků právě skončilo. Je přesně 14.15 a Pavel Vingrálek, majitel Gumáren Zubří, sestupuje po schodišti k východovým dveřím. V doprovodu svých dvou kolegů opouští budovu ředitelství strojírenské firmy Buzuluk Komárov. Na parkovišti před bílým kancelářským objektem na něj nečeká služební auto, ale vrtulník. Aktovku i sako odkládá do zavazadlového prostoru a nastupuje do svého „vytuněného" stroje Bell 206 s označením OK-PVI, na jehož bocích je silueta dlouhovlasé ženy a výmluvný nápis Spirit of The Sky.

V ten okamžik se z byznysmena stává pilot. Nastartuje, zkontroluje přístroje a za pár desítek vteřin už uvádí nosný rotor helikoptéry do maximálních otáček, čímž nás odfoukává mezi nedaleké keříky. Než se nadějeme, je Vingrálek ve vzduchu. Ještě zakrouží nad továrními halami a potom nenávratně mizí v dáli...

Návrat z Hořovicka ve středních Čechách do podniku na Zlínsku by moravskému podnikateli neměl zabrat více než hodinu a tři čtvrtě, s krátkou zastávkou pro natankování kerosinu v Jihlavě. Stejně dlouho cestoval ráno opačným směrem, a to prý nad Vysočinou „pořádně foukalo". Kdyby jel místo toho autem po českých silnicích a dálnicích, ujel by v jednom směru přes 400 kilometrů a trasu by zvládl tak za pět hodin. Možná za ještě delší dobu. Zejména teď v čase rozsáhlých uzavírek na dálnicích D1, D5 i Pražském okruhu.

„I to je důvod, proč jsem raději ve vzduchu. Vyhnu se kolonám, ušetřím spoustu času a cítím se i bezpečněji. Myslím, že na všechny cesty, které byste v autě ujeli za déle než hodinu, se vrtulník vyplatí," vysvětluje majitel Gumáren Zubří, proč takto cestuje nejen napříč celou Českou republikou, ale třeba i za obchodními partnery z oblasti automobilového průmyslu v Německu.

Hlavní výhoda helikoptéry oproti „běžnému" letadlu je v tom, že může přistát prakticky kdekoliv, tedy klidně i v areálu továrny, pokud se pilot dohodne s majitelem příslušného pozemku, dodrží bezpečnostní pásmo a neohrozí jiné osoby. To platí zejména pro Česko a Slovensko, v jiných zemích může být cestování helikoptérou komplikovanější.

Více než armáda a policie

Možná i to budou důvody, proč soukromých vrtulníků v Česku neustále přibývá. Sice nijak dramaticky, ale s takříkajíc železnou pravidelností. V tuto chvíli mají soukromníci podle údajů Úřadu pro civilní letectví 127 helikoptér. Mimochodem, tento vzdušný „arzenál" je podstatně početnější, než jaký má česká armáda a policie dohromady, byť jde o stroje zcela rozdílné kategorie.

Část létajícíh mašin používají privátní firmy v rámci letecké záchranné služby, k leteckým pracím, vyhlídkovým letům, v rámci leteckých škol i jako „helitaxi". Ale většinu mají podnikatelé pro své soukromé účely, svůj byznys či hobby. Motivace je různá, ale helikoptéry čas od času využívají i ty největší firmy i ti nejbohatší Češi, byť na delší vzdálenosti mají většinou své privátní tryskáče

Však heliporty najdete třeba u českých automobilek Škoda Auto, Hyundai, stejně jako u rekreačního objektu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera v Jizerských horách. K občasnému využívání se v minulosti přihlásili třeba i majitelé finanční skupiny J&T. Toto „byznysové" létání je známé hlavně z USA a Kanady, kde si vrtulník získal již dávno pověst efektivního dopravního prostředku, který dokáže vzdorovat dopravním zácpám a výrazně šetřit čas. A když na to přijde, můžete přistát na střešním heliportu některého z mrakodrapů a výtahem sjet do své kanceláře.

Nejde ale jen o Severní Ameriku. Větší využití helikoptér pro zvládání nekonečných kolon začali zvažovat i třeba v Moskvě pro místní hodnostáře. „Já létám vrtulníkem. Můžete si také místo auta koupit vrtulník a silnice už nebudete potřebovat," prohlásil už dříve před ruskými novináři gubernátor Moskevské oblasti Boris Gromov, čímž hodně naštval místní obyvatele. Vrtulníkem začal loni nad ucpanou Moskvou létat i samotný prezident Vladimir Putin. Přistává přímo v areálu Kremlu.

Byznys i koníček

„Je to velmi příjemné, připadáte si jako čmeláček," říká o svém létání v helikoptéře Jan Červinka, generální ředitel nadnárodní společnosti Adastra Group. Šéf konzultační firmy, která propojuje svět byznysu a technologického poradenství, vysvětluje, že pro něj je tento druh dopravy výhradně koníčkem, byť svůj stroj občas využije třeba pro let do Bratislavy.

„Pořád si myslím, že ekonomicky je daleko výhodnější jezdit autem. Já rozhodně své soukromé lety do nákladů nedávám, to by se asi firma nedoplatila," říká manažer, který dříve létal v helikoptéře Robinson a nyní má o třídu vyšší Eurocopter EC 120, jehož cena se pohybuje někde kolem 1,5 milionu dolarů.

Přesto i Červinka připouští, že pro určitou specifickou sortu podnikatelů a top manažerů – kteří v pravidelných intervalech křižují republiku, cestují do míst, kde nejsou žádná letiště, a mají možnost létat „z firmy do firmy" – může dávat používání helikoptéry ekonomický smysl. A výhodou je vždy i to, když si mohou vrtulník pilotovat sami, tak jako v úvodu zmíněný Pavel Vingrálek. Stroj opatřený nosným a ocasním rotorem má ve svém „vozovém" parku například Ivo Valenta, jenž s bratrem Miroslavem vlastní sázkařský holding Synot. Dle neoficiálních informací jde o helikoptéru Bell 407, která stojí kolem 2,5 milionu dolarů.

Využití pro byznys si Valenta velmi pochvaluje, byť je jen pasivním pasažérem. Vrtulník využívá jak on, pokud se zrovna nachází v České republice, tak prý další lidé z vedení firmy. „Jedná se totiž o velkou úsporu času, kdy manažer dokáže realizovat více jednání a následně se vrátit zpět rychlým způsobem bez zbytečného zdržení na dálnici nebo jiných cestách. Obdobné dopravní prostředky si pronajímám i v zahraničí," uvádí pro týdeník Dotyk Ivo Valenta, podnikatel s trvalým bydlištěm v Monaku.

Byznysmenů, kteří mají svůj soukromý vrtulník nebo si jej pravidelně pronajímají, je spousta a v různých sektorech. Je i dost těch, kteří jsou schopni jej obsluhovat.

Mezi podnikatele s „řidičákem" na helikoptéru patří třeba Jiří Slezák, šéf firmy Ortika, která se zabývá výrobou a distribucí ortéz, bandáží, invalidních vozíků a dalších zdravotnických potřeb. Nebo také otec a syn Svobodovi, majitelé kolínské firmy Spel, která se věnuje projektování a dodávkám systémů pro řízení technologických procesů.

„Já i otec jsme piloti, a to byla ta hlavní motivace, proč jsme si to pořídili. Nějaké dopravní důvody pro nás nehrály úplně klíčovou roli, ačkoliv je zřejmé, že to, co s vrtulníkem vyřídíte za jediný den, tak v autě za tři," podotýká Jiří Svoboda mladší. Jejich rodinná firma investovala i do mladoboleslavské firmy Nisa Air, která se živí prodejem a servisem vrtulníků.

Tajemný Lukačovič a šťastný Paclík

Pořizovací ceny vrtulníků jsou velmi rozdílné a proto je i odlišná ekonomika jejich provozu. Mohou se pohybovat od několika málo milionů korun až po vysoko nad sto milionů. Majitelem patrně nejdražší „podnikatelské" helikoptéry v Česku je Ivo Lukačovič, majoritní akcionář internetového portálu Seznam.cz. Cena nového stroje, ve kterém létá, se pohybuje až kolem 150 milionů korun. Vášnivý pilot, jenž přes firmu Letecké Muzeum Točná vlastní i neveřejné letiště Točná na okraji Prahy, však o sobě, svém byznysu i koníčcích zásadně nehovoří. Nelze proto zjistit, nakolik intenzivně helikoptéru využívá pro podnikání.

Jeho spolupracovníci ale naznačují, že jde o jeho čistě soukromou záležitost a třeba dopravní důvody v tom nehrají primární roli. „Asi vás nepřekvapí, že se k tomu Ivo nechce a nebude vyjadřovat, ale náš management vrtulník rozhodně nevyužívá. Hezky všechno po D1," poznamenává s humorem mluvčí firmy Seznam.cz Jakub Šumanský.

Mezi podnikatele, kteří nyní létají ve vrtulníku kvůli byznysu, se nedávno zařadil majitel fotbalové Viktorie Plzeň Tomáš Paclík, jinak též podnikatel v energetice a konzultant v oblasti vodárenství. Vrtulník Robinson R44, jehož běžná cena se pohybuje kolem 450 tisíc dolarů, sice sám nepilotuje, i tak si nový dopravní prostředek nemůže vynachválit. Hlavně prý kvůli tomu, že se vyhne již zmíněné D1.

Několikrát týdně se totiž pohybuje mezi Prahou, Plzní, Olomoucí, Brnem či Bratislavou a právě rekonstruovaná česká dálnice se pro něj stala noční můrou. A toto je prý způsob, jak ji snadno překonat. „Jsem šťasten, že už po té dálnici nemusím jezdit. S vrtulníkem jsem z Prahy v Olomouci za hodinu, v Bratislavě za hodinu a čtvrt. Přistávám třeba na fotbalových hřištích," říká o svém létání fotbalový boss. Přitom poznamenává, že náklady nejsou nikterak enormní – kolem 6000 korun na hodinu, přičemž stroj dokáže za tu dobu uletět i 200 kilometrů.

Úspora času i za hotely

Čechů, kteří by se nejraději odlepili od země a ucpané komunikace překonali vzduchem, budou nepochybně tisíce, ale rozhodně ne každý na to má a už vůbec ne každému se tento druh dopravy bude rentovat. Ekonomikou provozu helikoptér se loni v rámci své diplomové práce zabývala Klára Farkasová, studentka Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava. Došla k závěru, že helikoptéra může být nákladově výhodnější než klasická manažerská limuzína. Jen mírně výhodnější při cestování po České republice, ovšem podstatně výhodnější, když se létá na větší vzdálenosti do okolních států.

Farkasová to počítala právě na příkladu majitele Gumáren Zubří Pavla Vingrálka, pro něhož je běžnou rutinou cestování do firmy Hydra v Jičíně, ale také třeba do německého Wolfsburgu (sídlo automobilového koncernu VW), případně do firmy Henniges Automotive, jejíž sídlo se nachází v Loccumu nedaleko Hannoveru.

Studentka ve své práci – která byla mimochodem velmi pozitivně ohodnocena – kalkulovala s použitím vrtulníku R44, nejčastějšího v Česku, u něhož došla k celkovým nákladům 7100 Kč na hodinu letu. Přičemž jej srovnávala s manažerským vozem Audi A8, kde celkové náklady vycházejí 34,80 Kč na kilometr.

Když započetla veškeré běžné parametry letu i jízdy, vyšlo jí, že cesta ze Zubří do Jičína je v tomto vrtulníku o 16 % levnější a při cestě ze Zubří do továrny u německého Hannoveru, vzdáleného vzdušnou čarou 707 kilometrů a po silnicích 923, lze dokonce ušetřit až 43 % nákladů oproti „audině". A to vůbec nezapočítávala ušetřený čas. Hlavní rozdíl v druhém případě ale spočívá v úspoře nákladů za ubytování a stravné, kdy autorka při variantě s autem počítala s cestou tří manažerů a s dvěma nocemi v německém hotelu, kde se za osobu platí 150 eur. Když se letí vrtulníkem, management zvládne vše v jednom dni a bez noclehu. Každý si asi může takovou kalkulaci udělat sám. Možná dojde k úplně jiným číslům, zvlášť pokud by počítal s levnějšími hotely či auty, či naopak s dražším typem vrtulníku.

Autorka práce uvádí, že helikoptéra se vyplatí jen při cestách nad 150 kilometrů. A vhodná je hlavně pro toho, kdo hodně cestuje a na dlouhé vzdálenosti. A také v zásadě jen v rámci Česka, Slovenska či dalších okolních států, kam ještě lze dolétnout bez natankování.

V mlze létat nelze

„Když si někdo bude chtít vrtulník koupit, vždycky si to sám pro sebe nějak zdůvodní, tak aby se mu to ‚vyplácelo'," poznamenává mírně skepticky šéf Adastra Group Jan Červinka a připomíná i závislost helikoptér na počasí. Když není vidět, tak prostě létat nelze. Tento nezanedbatelný hendikep přiznává i Pavel Vingrálek z Gumáren Zubří. Koneckonců svou cestu do Buzuluku Komárov absolvoval až napodruhé, poprvé ji musel kvůli mlze odložit. „Je faktem, že neustále sleduji předpověď počasí, porovnávám různé předpovědní modely," uvádí.

Stále ovšem také tvrdí, že pro něj je létání v helikoptéře výsledkem chladné ekonomické kalkulace, nikoliv snobismu. „Podnikatelé si kupují drahé mercedesy, hodinky Breitling a obleky Hugo Boss. Nic proti tomu, ale vrtulník do téhle kategorie nepatří. To není žádná frajeřina, určitě ne z mé strany, ale způsob jak ušetřit spoustu peněz," říká moravský byzmysmen a velký fanda vrtulníkového létání.

Promění se Češi ve vrtulníkový národ? Zní to až hrůzostrašně, ale dopravní situace tomu velmi nahrává. Třeba takovému předsedovi brněnského Ústavního soudu Pavlu Rychetskému by se asi nějaká helikoptéra velmi hodila. Jak uvedl v minulých dnech pro Lidové noviny, po dálnici D1 už téměř není schopen dostat se na jednání do Prahy včas a musí kvůli tomu jezdit „o mnoho hodin dřív". I proto chtěl, aby mu byl jako jiným ústavním činitelům povolen majáček. Vypadá to ovšem, že jej nedostane...

Prostor pro další rozvoj vrtulníkového byznysu v tomto směru vidí i Jiří Podolský, majitel firmy Heli Czech, která se zabývá i přepravou osob a vlastní celkem 12 helikoptér. Jak říká, jsou schopni někoho „vytáhnout i ze stojící kolony", ale tyto situace bývají prý zatím spíše ojedinělé. Jedna rovnice je nezpochybnitelná: čím pomalejší a nepohodlnější bude automobilová doprava, tím více se bude dařit té letecké i všem ostatním.