Pozemkoví magnáti

Česká půda jen pro vyvolené

12. únor 2016 četba na 11 minut

Foto: redakce

Česká agrární lobby tlačí na uzákonění předkupního práva pro nájemce zemědělské půdy po slovenském vzoru. Její návrh ale nevyloučí ze hry spekulanty a cizince. Snadno se dostanou k tisícům hektarů polí a luk, když koupí rovnou celý zemědělský podnik. Zákon jen posílí pozemkové magnáty a poškodí vlastníky.

Největšího vlastníka půdy v Austrálii, tamní společnost S. Kidman & Co, má na dosah čínský investor. Miliardář a realitní magnát Ťiang Čao-paj, který stojí za obchodem snů, získá území velké jako Česká republika. Mnozí Australané protestují, tamní vláda se ovšem chystá prodej odsouhlasit. Totéž se může stát i v Česku. Například miliardář a realitní magnát Radovan Vítek předloni ovládl Spojené farmy s 20 tisíci hektarů v severočeském pohraničí. Přilákalo ho farmaření na loukách a pastvinách, založené na bohatých dotacích. Až časem evropské podpory nebudou tak štědré, může český investor poslat podhorské farmy i s pozemky „do světa". Vláda to řešit nebude. Výprodej tisíců hektarů české hroudy spolu s celou firmou je možný. Třeba do rukou Číňanů, kteří tady už nakupují kdeco a prezident Miloš Zeman je vítá s otevřenou náručí.

Nesprávní vlastníci

A kdyby Andreje Babiše naplno uchvátila politika a měl už dost Agrofertu, pak kupec tohoto impéria – klidně třeba ze zmíněné Číny – ovládne spolu s farmami přes 130 tisíc hektarů polí a luk. To je aktuálně – výměra spolu s dalšími nakupovanými podniky neustále roste. Jenže zdaleka ne všechny hektary Babiš či jeho zemědělské firmy vlastní. Mnohé jsou propachtované, a o ně teď jde. Aby o ně agrární kolos nepřišel, pokud by vlastníci chtěli své pozemky prodat někomu jinému, chystá se zákon, který nadiktuje, kdo má na prodávanou půdu nárok. Dosavadní nájemci mají mít předkupní právo.

Drobní vlastníci nebudou smět prodat půdu komukoliv, zatímco celé podniky i s polnostmi budou nadále volně k mání pro bohaté investory z celého světa. Neslýchané? Respektovaný agrární ekonom Tomáš Doucha v tom spatřuje další generační fázi. „Skončila fáze restituce, kdy se k majetku dostali dědicové, kteří k němu mnohdy neměli vztah. Je po privatizaci, při níž se dala lacino nakoupit státní půda. Teď už musí kupující sáhnout do kapsy, použít vlastní zdroje a zaplatit tržní cenu. Ta vzrostla zejména podporami do zemědělství. Proto přichází snaha ceny půdy srazit," zamýšlí se Doucha nad smyslem zákona.

Vlastníkům – už méně kupujícím – vyhovuje, že ceny zemědělské půdy každoročně rostou. Vloni poskočily o rekordních 16,5 procenta na téměř 16,30 koruny za metr čtvereční. To je průměr. Půda se nejčastěji obchodovala za ceny v rozmezí 13 až 23 korun za metr. Nejkvalitnější orná půda i za více než 30 korun. Uvádí to společnost Farmy.cz, která se dlouhodobě specializuje na obchodování se zemědělskými nemovitostmi. 

Peníze, to je oč tu běží

Že jde hlavně o ceny, přiznává i Agrární komora, která s návrhem zákona o nabývání vlastnictví k zemědělským pozemkům přišla. „Cena půdy roste do nereálných výšin jak v nájmech, tak při prodeji. Zemědělci na to nejsou schopni reagovat," ozvala se komora v reakci na článek v Dotyku. Zatímco ale v úrovni agrárních dotací Česko srovnalo krok s jinými členy Evropské unie, ceny půdy a pachtovného v tuzemsku stále výrazně zaostávají za zeměmi směrem na západ. 

Kupříkladu v sousedním Rakousku je cena šestinásobná a nájemné trojnásobné. Velký rozdíl je také v rozsahu pronajímané půdy. Rakouští sedláci hospodaří převážně na svém, podíl pronajaté půdy činí 28 procent. Naopak české zemědělství je typické vysokou závislostí na pronajaté půdě – přes 80 procent. Podobně jako Slovensko, odkud česká Agrární komora návrh na zákonnou regulaci trhu se zemědělskou půdou převzala. „Cílem je ochrana národního bohatství. Ochrana před výprodejem půdy a před spekulativními nákupy," hájí komora předlohu. Chce proto uzákonit předkupní právo pro nájemce polí a luk a současně obrovsky zkomplikovat prodej někomu jinému. A tím srazit ceny na trhu.

Na Slovensku už ceny padají

To se již úspěšně povedlo na Slovensku, kde zákon platí od června 2014. Průměrná tržní cena tam oproti dlouhodobému průměru spadla na třetinu, jak vyplývá ze šetření tamního Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělství a potravinářství. Bezprostředně po spuštění skončil slovenský zákon u Ústavního soudu. „Zákon o převodu půdy z dílny ministra zemědělství Lubomíra Jahnátka (Smer-SD) je jedním z nejhorších, jaký kdy opustil slovenský parlament. Podle naší analýzy porušuje najednou až sedm článků ústavy," prohlásil nezařazený poslanec Martin Chren, když stížnost doručil na Ústavní soud. Chren je přesvědčený, že zákon souzní se zájmy velkopodnikatelů a finančních skupin, které se mohou lehko a levně dostat k pozemkům. 

Slovenský Ústavní soud dosud ve věci nerozhodl. „Proběhla všechna vysvětlování. Čekáme už jen na rozsudek," uvedl poslanec Chren. Předpis mezitím začala vyšetřovat Evropská komise. Má totiž obavy, že by mohl omezovat volný pohyb kapitálu a svobodu usadit se za účelem podnikání. Jaké jsou praktické zkušenosti se zákonem po 31 měsících? „Poškodil drobné vlastníky půdy. Mnohým doslova znemožnil převody – nejen z důvodu složitých pravidel, ale třeba i kvůli tomu, že vyžadoval využívání nových čipových občanských průkazů. Ty ale mnoho lidí nemá," zhodnotil pro týdeník Dotyk Martin Chren.

50. léta podruhé

Rovněž v tuzemsku se z české kopie slovenského zákona stalo přirozeně politikum. Jako návrat do 50. let odsoudila záměr opoziční ODS. Hnutí ANO zřejmě stačí, že za zájmy Babišových zemědělských akciovek a družstev kope na všech frontách Agrární komora. U lidovců, kteří mají na zemědělství svého ministra Mariana Jurečku, ovšem narazila. „Předkupní právo pro nájemce je pro nás nepřijatelné," tlumočí stanovisko komise KDU-ČSL pro venkov a zemědělství její předseda Jan Kovář. Lidovec a soukromý zemědělec David Smetana k zákonu říká: „Měl by se správně jmenovat ‚My to máme v pronájmu, tak nám na to nesahejte'. Zákon by zakonzervoval současný stav a drobní zemědělci by se nemohli rozšiřovat."

Ministr Jurečka, jindy vstřícný k požadavkům agrárníků, zatím drží stranickou linii. Vlastnická práva hájí jako nedotknutelná. „Není potřeba, aby vznikl nový zákon. Vše se dá řešit už podle současných pravidel," cituje Jurečkův postoj jeho mluvčí Hynek Jordán. Zemědělcům ministr radí, aby si dohodu o předkupním právu dali do nájemních smluv, jak jim už dva roky umožňuje nový občanský zákoník. Agrární komora v čele s Miroslavem Tomanem se ale nevzdává. „O návrhu zákona, jeho podobě a formě předložení nyní jednáme s ministerstvem zemědělství," uvádí mluvčí komory Dana Večeřová. Původní dohoda, že předloha vstoupí do parlamentu jako poslanecká iniciativa, totiž selhala.

Stopka pro nové a mladé

Podle Josefa Stehlíka, šéfa Asociace soukromého zemědělství, by zákon měl v důsledku efekt, který by pachtýřům vůbec nenahrál: „Vlastníci nebudou mít zájem uzavírat nájemní smlouvy, takže pak ani nebude žádné předkupní právo."Asociace je ostře proti tomu, aby se tuzemská legislativa zaplevelila takovým předpisem. „Znemožnil by rozšiřování rodinných farem. Nezačali by noví a mladí zemědělci. Skutečný prodej pozemku by trval půl roku i déle. Spadla by cena půdy na celém trhu," kritizuje Stehlík.

Prodej by se však mohl protáhnout i na roky. Vlastník by si na začátku určil cenu. Pokud by se nenašel kupec ze zákonem stanoveného pořadníku, požadovanou cenu prodávající sníží. Celé kolečko – nájemce, zemědělec z obce, z okresu, kraje atd. – ovšem musí absolvovat znovu. A to vše pod dohledem Státního pozemkového úřadu, který se ještě nestačil popasovat s církevními restitucemi. Teď by měl ověřovat žádosti o nákup půdy a vydávat osvědčení.

Taková mašinerie ale nezabrání „výprodeji" půdy velkým domácím a zahraničním investorům, čemuž chce Agrární komora podle svých proklamací bránit. Zákon se totiž vůbec nevěnuje situaci, kdy se prodává celý podnik a spolu s ním tisíce hektarů vlastních i pronajatých. Běžně se takto mění majitelé klasických zemědělských firem. Na trhu operují i společnosti, jejichž posláním je skupovat půdu. A soustředit vlastnictví pro globální hráče. Těm se ale regulace okopírovaná ze Slovenska vyhne. „Návrh zákona vznikl jako nástroj k ošetření nejvíce exponované problematiky, a tou je plošný tlak na výprodej zemědělské půdy a spekulace s ní. Rozbíjení půdní držby zasahuje do hospodaření mnoha zemědělců," brání předlohu mluvčí komory. 

Kupuje i církev

Zemědělci přitom podle aktuální zprávy společnosti Farmy.cz patří na trhu s půdou mezi nejaktivnější. Na realizovaných obchodech se vloni podíleli 50 procenty, rok předtím 44 procenty. „V minulosti nebyli ochotni nabízet vlastníkům skutečné tržní ceny. To se v posledních třech letech výrazně změnilo," zaznamenal majitel Farmy.cz Jaroslav Urban. Ke šroubování cen dochází mimo jiné v lokalitách s vyšším výskytem bioplynových stanic. Zemědělci potřebují dostatek kukuřice, aby nakrmili „železné krávy", chované pro dotovanou elektřinu. Stále významnějším hráčem na trhu s půdou je církev. Jednak jí byly navráceny polnosti, a k tomu se snaží nakoupit pozemky za finanční náhrady, které jí stát přiznal v rámci restitucí.

Za rádoby osobními dopisy, kterými vlastníky půdy bombardují různí pisatelé, stojí obvykle spekulanti. I vzhledem k tomu, že nabízejí mizerné ceny, do obchodu s půdou takřka nepromlouvají. Některá družstva a akciovky, na něž se bývalá JZD přeměnila, dodnes nepochopily, že časy se změnily. Stále dělají, jako by půda byla jejich. Dokládá to i zkušenost Marty Teplé z Prahy, která před třemi lety zdědila úrodnou půdu na jižní Moravě. Zdaleka není ojedinělá.

„Mou půdu využívá zemědělská akciovka bez jakékoli náhrady. Po dlouhé době mi poslali pachtovní smlouvu, ale to je jednostranný diktát. Vlastně mi sdělují, že mi dají směšné pachtovné, že jim poskytuji předkupní právo a po pěti letech se smlouva automaticky mění na dobu neurčitou. Daně platím já. Oni mohou pozemky pronajmout někomu jinému, do čehož mi nic není. Když jsem jim sdělila, že nevýhodnou smlouvu nemohu akceptovat, ani po pěti měsících neodpověděli," popsala čtenářka Dotyku přístup akciovky Zemas Čejč. „Pokud zákon ještě nahraje současným pachtýřům, máme tu kolektivizaci zpátky. Jen jinou metodou," obává se Marta Teplá bolševické reprízy.