29. květen 1985. Den, kdy anglická zvěř zardousila fotbal

29. květen 2017 četba na 5 minut
Fotbalový masakr v Bruselu, 1985, Heysel Stadium

Fotbalový masakr v Bruselu, 1985, Heysel Stadium

Foto: ČTK

Ta tragédie byla nevyhnutelná. V Bruselu, na Heysel Stadionu, se před finále fotbalového poháru mezi Liverpoolem a Juventusem Turín sešlo příliš výbušných ingrediencí. Desetitisíce zpitých chuligánů, nože, střelné zbraně, zchátralý a drolící se stadion, stupidní systém prodeje lístků, v podstatě nulová přítomnost policie. Byla to jatka zbytečná, ale poučná.

„Brusel, Brusel!" vyřvávala hrdla chuligánů na českých stadionech ještě drahně let po bruselském fotbalovém průšvihu. Mimochodem, odkaz na Brusel zazní ve filmu Vesničko má středisková, a také ve Smyczkově snímku Proč?, který se o chuligánství přímo zajímá.

FOTOGALERIE

Masakr na Heysel stadionu v Bruselu Stadion krále Baudoina v Bruselu, do r. 1994 Heysel Stadion Masakr na Heysel stadionu v Bruselu

Československá televize se kauzy, ilustrující prožluklost Západu, chytla a okamžitě uspořádala zvláštní debatu s fotbalovými činovníky a hráči. „Mám za to, že události v Bruselu ilustrují poměry ve fotbale v západní Evropě, kde není místo pro slušné fanouškovství a fair play," uvedl internacionál Zdeněk Nehoda, jehož fotbalový vrstevník Michel Platini úřadoval přímo na bruselském stadionu. „Byl to den, kdy něco ve mně navždy umřelo," prohlásil slavný francouzský útočník, který ten večer hrůzy dokonce vstřelil rozhodující gól na 1:0 pro italský Juventus.

V sobotu devětadvacátého května vládlo Bruselu nezvyklé vedro, tropy. V případě cirka 25 tisíc rowdies z Liverpoolu, kteří v Bruselu pobývali už od pátečního večera, došlo k očekávané kontaminaci alkoholem. „Než jsme jednoho z nich mohli vyslechnout, museli jsme mu dát dávku tišících prostředků, která by uspala koně," uvedl vyšetřující policista. Do toho si „šikulové" ze země golfu připravovali specialitu – golfové míče probodnuté dvaceticentimetrovými hřeby. Několik z nich večer poslouží jako vražedná zbraň.

Sestřih z masakru. Pozor, otřesné záběry:

Bruselský stadion pro 60 tisíc diváků především pro stání, byl i na svou dobu a poměry Západu značně opotřebovaný. Z tribun se drolily kusy betonu, vyrvat je a použít jako vražednou zbraň měla být hračka. Systém prodeje lístků? Ten byl jednoduše nepochopitelný – angličtí rowdies si nesli pověst těch nejhorších rabiátů a přesto nebyl mezi nimi a italskými tifosi vytvořen ochranný koridor.

Ve výsledku tak obě rozzuřené strany dělila jen jedna nepříliš bytelná zeď s pletivem. K výbušnosti situace přispěla i belgická policie, která vyslala na stadion jen necelých padesát prostě vyzbrojených mužů zákona, žádné těžkooděnce.

Hodinu před úvodním hvizdem bylo plno. A liverpoolští chuligáni rozjeli jeden ze svých nechvalných rituálů: rozeběhli se proti sektoru vlajkonošů soupeře a za řevu a hrozících grimas naskočili na bariéru mezi sektory. Ta bariéra – vratká zeď – vydržela první a druhou vlnu "nájezdu", při třetí se začala bortit a k úděsu italských fandů se rozpadala přímo na jejich hlavy.

Rázem byli první mrtví, to však chuť útočníků po krvi jen posílilo. Na vystrašené tifosi začli házet golfové míčky s hřeby, došlo k desítkám případů pobodání, zazněly i výstřely z propašovaných palných zbraní a pyrotechnika. To vše zabíraly kamery italské televize RAI, vysílající tu hrůzu v přímém přenosu.

Na ploše pod tribunami skládali mrtvé, desítky raněných naříkaly a prosily o lékařskou pomoc. Zraněných bude nakonec čtyři sta, mrtvých 39 – jeden Belgičan, třicet Italů; jedno dítě a dvě ženy. Co samotní hráči, hlavní aktéři večera? „Věděli jsme, že nějací lidé zemřeli a že se něco děje, protože někteří z nás se byli podívat ven," zavzpomínala ikona Liverpoolu Mark Lawrenson. On a dalších jednadvacet fotbalistů nebude dlouho posedávat. „Seděli jsme v kabině úplně strnulí… A pak za námi přišel šéf policie, že máme jít hrát. Nevěřili jsme vlastním uším, ale šli jsme."

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST