Prezidentské volby v USA

Burani v politice

14. červenec 2015 četba na 13 minut

Foto: redakce

Donald Trump není zdaleka jediný z lidí s nejvyššími politickými ambicemi, kdo hýří nekorektností, vulgaritami či populistickými výroky. Ať už cíleně, nebo spontánně se tak chovají politici u nás i v zahraničí, miliardáři, aristokraté, levičáci i pravičáci. Týdeník Dotyk vybral osobnosti, které Trumpovi úspěšně sekundují.

Silvio Berlusconi

Italský podnikatel a bývalý předseda vlády proslul nejen svým nekonvenčním vystupováním, ale především svými soukromými „bunga bunga" party a korupčním skandálem. Mezi jeho slavnější výroky patří rada lidem, kteří zůstali po zemětřesení v centrální Itálii bez domova, aby „to brali jako táboření", případně poznatek, že americký prezident Barack Obama je „opálený".

Sám o sobě ovšem tento milovník siláckých řečí a neomaleností prohlásil: „Jsem Ježíš Kristus politiky, trpělivá oběť, která vše snáší, která se obětuje všem." Jedním dechem zase na adresu svého politického soka, levicového předáka Romana Prodiho, prohodil, že ten se „marně snaží uprosit ducha kouzelné Aladinovy lampy, aby mu nadělil víc inteligence". Berlusconiho oponenti se pak ve slovní přestřelce snažili bodovat reakcí, že „podle anonymních zdrojů Ježíšův otec vůbec neocenil, že se Berlusconi srovnává s jeho synem".

Clive Palmer

Australský miliardář a politik během své politické kariéry zvládl urazit nebo křivě nařknout celou řadu lidí či organizací: Greenpeace obvinil z toho, že jsou financováni americkou CIA, manželku Ruperta Murdocha nařkl z toho, že je čínská tajná agentka. Zvláště na Číňany má Palmer opravdu spadeno, častoval je v televizním interview slovy „parchanti a podvraťáci". „Říkám to, protože jsou to komunisti, protože střílejí vlastní lidi, nemají právní systém a chtějí převzít i tuto zemi. To jim ale nedovolíme," uvedl doslova.

Hájil si tím svérázně i vlastní byznys, protože vedl právní spor s čínskou společností CITIC. Australská vláda se za to do Palmera tvrdě opřela, protože Číňané jsou v zemi obrovskými investory. Pak se i Palmer omluvil „čínskému lidu" – prý kritizoval jen svého konkrétního čínského obchodního rivala. Kromě toho na sebe Palmer strhl pozornost záměrem vybudovat Titanic II nebo otevřít vlastní Jurský park.

Vladimir Žirinovskij

Ruský politik, zakladatel Liberálně-demokratické strany. V době hysterie kolem šíření ptačí chřipky proslul výroky o tom, že by vyzbrojil každého Rusa, aby mohli zabíjet tažné ptáky, přilétající do Ruska z jihu. Směs bolševické a nacionalistické hantýrky se odrážela také v jeho výrocích o možnostech „kobercového bombardování" Polska a pobaltských států.

Při předvolební kampani v roce 2012 se proslavil videem, v němž jel na oslu. Nejvýrazněji se ale jeho drzá neomalenost na veřejnosti projevila ještě pár let předtím, kdy sáhl od vulgárních slov k činům. V televizní předvolební debatě bezostyšně udeřil politického oponenta do tváře. Navzdory tomu jeho partaj v roce 2011 získala v ruské Dumě 11 procent.

Jak už před více než dvaceti lety předvídal deník New York Times: Žirinovskij může být rasista a hulvát, ale ví, jak si získat a udržet přízeň davu. Letos v lednu překřikoval před kamerou moderátora výroky „Bude válka, chystejte se na mobilizaci…"

Dick Cheney

Americký kongresman, v letech 2001–2009 zastával funkci viceprezidenta USA. Jeden z nejobhroublejších amerických politiků je nechvalně proslulý svými výroky proti homosexuálům, hlasoval proti Dodatku o rovných právech či pro těžbu ropy a zemního plynu v chráněných oblastech Aljašky. V jedné z rezervací, kam jezdil střílet krocany, prý dokonce postřelil svého známého do obličeje – naštěstí bez větších následků.

Jeho nekorektnost však byla občas, řekněme, také „předvídavá". Zvláště v posledních letech se traduje jeho výrok už z roku 1994: „Až vstoupíte do Iráku, ovládnete ho a svrhnete vládu Saddáma Husajna, čím ji nahradíte? Je to velmi nestabilní část světa…" A když Rusko v roce 2008 napadlo Gruzii, komentoval to také jasně nediplomatickým výrazem, že Moskva se dopustila „potupení civilizačních norem".

Princ Filip vévoda z Edinburgu

Manžel královny Alžběty proslul celou řadou ne zrovna vybraných výroků, u nichž bylo někdy obtížné rozhodnout, zda jde z úst aristokrata o pokusy zažertovat, o snahu být nefalšovaně upřímný, nebo jestli jeho častá faux pas vyplývají spíše z arogance a neomalenosti.

Asi nejznámější je jeho výrok z roku 1986 při návštěvě Číny, kdy varoval britské studenty, že když v zemi zůstanou dlouho, budou mít všichni šikmé oči. O dva roky dříve se v Keni při setkání s místní obyvatelkou raději ujistil: „Jste žena, že?" Během ekonomické recese ve Velké Británii v roce 1981 zase prohlásil: „Všichni říkali, že musíme mít více volna. Teď si stěžují, že jsou nezaměstnaní."

Podivnými bonmoty přitom opravdu nešetřil, dotkly se i jeho dcery, britských žen, Kanaďanů, Skotů i německého kancléře Helmuta Kohla, jehož oslovil „pane říšský kancléři". Nigerijskému prezidentovi, který na sobě měl tradiční africký oděv, řekl: „Vypadáte, že se chystáte jít spát." Během prohlídky jedné továrny s odkazem na špatně namontovanou skříňku pronesl, že to „vypadá, jako by to dělal Ind". Kajmanských domorodců se zase otázal, zda většina z nich není potomky pirátů. A naposledy v červenci ztratil trpělivost při focení a nadával fotografovi: „Tak už udělej tu pos*anou fotku!"

Tony Abbott

Vůdce Liberální strany a současný premiér Austrálie Tony Abbott je přesvědčeným katolickým konzervativcem. Při diskusi o lásce a životě prohlásil, že žena by měla do manželství vstupovat jako panna. Svým dcerám by prý poradil, kdyby se ho na to zeptaly: „Je to ten nejkrásnější dar, jaký můžete někomu dát…"

Zpod křesťanské pokory ovšem leckdy vyhřezne přece jen drsnější naturel. Letos v březnu měl několik nelichotivých poznámek ke způsobu života původních obyvatel, za něž se odmítl omluvit. Prohlásil, že by se od daňových poplatníků nemělo očekávat, že budou financovat jejich volbu životního stylu.

Rozhodně to ale nebyl jeho první nezapomenutelný výrok. Při diskusi o úmrtí jednoho z vojáků v Afghánistánu prohlásil: „Občas se to pose*e, no ne?"

Kevin Rudd

Ani předchůdce Tonyho Abbotta v premiérském křesle Austrálie, labourista Kevin Rudd, k hrubosti daleko neměl. Po summitu o klimatických změnách v Kodani prohlásil: „Tihle čínští hajzlové, snaží se nás šikanovat."

Na videu, které v roce 2012 obletělo celý internet, zase kleje a vykřikuje: „Řekněte to tomu zatracenýmu tlumočníkovi. Tenhle pos*anej jazyk všechno komplikuje, víte. Jak to někdo může dělat." Pravděpodobně se mu nelíbilo, co mu ambasáda připravila za projev. Věty na něj byly moc složité, jak vyplynulo z jeho dalších slov.

Před televizní debatou s tehdy opozičním lídrem Tonym Abbottem měl zase urážet maskérku, která ho líčila, protože nesnáší, když má na sobě make up.

Nigel Farage

Vůdce Strany nezávislosti Spojeného království proslul nejvíce svým výrokem v Evropském parlamentu. O Hermanu Van Rompuyovi prohlásil, že má „charisma mokrého hadru a vzhled podřadného bankovního úředníka". Dodal, že Van Rompuy zdá se nenávidí koncept národního státu, což je pravděpodobně dáno tím, že pochází z Belgie, což „do značné míry není země". Za výroky se měl omluvit, ale odmítl to udělat. Bránil se s tím, že se jedná o svobodu projevu.

S oblibou se nechává fotit s pivním půllitrem v ruce a netají, že je silný kuřák. Pěstuje si image „nepolitického politika". Kritika se něj snesla i poté, co označil ruského prezidenta Vladimira Putina za politika, kterého nejvíc obdivuje: „To, jak řešil záležitost Sýrie, bylo brilantní. Ne, že bych ho schvaloval politicky. Kolik novinářů je momentálně ve vězení?"

Ještě hůř dopadl jeho výrok na adresu imigrantů. „Každý normální a spravedlivý člověk může mít oprávněné obavy, když se do sousedního domu nastěhuje skupina Rumunů," řekl v rozhlasovém rozhovoru.

Traian Băsescu

Původně člen rumunské komunistické strany vstoupil po pádu režimu do Národní fronty spásy. Posléze se stal představitelem Demokratické strany. Poněkud překvapivě vyhrál v roce 2004 volby, do loňska byl rumunským prezidentem. Pozornost si vysloužil nejen reformními kroky a protikorupční kampaní, ale také svými xenofobními a sexistickými výroky.

Jedním z těch nejproslulejších je jeho výrok po drobném zákroku v nemocnici. „Konečně vidím dobrého Arména," prohlásil tehdy o doktorovi, který ho operoval, a dodal „kompetentního Arména". O pár dní dříve přitom označil jednoho novináře za „špinavého cikána" a „ku*vu". Do povědomí vešel mimo jiné také proto, že dvakrát byl z funkce parlamentem odvolán, ale následným referendem se zase vrátil do křesla.

Umberto Bossi

Pravá ruka Silvia Berlusconiho, která ale skončila v politice s pádem svého bosse. Bossimu, předsedovi Ligy severu, zlomilo vaz podezření ze zpronevěry. Jeho politický guru byl sice ve vulgarismech jedničkou, ale i Bossi se proslavil výroky například o „loupeživém Římu", který žije na úkor prospívajícího severu. I díky tomu se jeho původně miniaturní strana stala součástí několika italských kabinetů.

Útoky na jižní část Itálie se ale nakonec Bossimu vrátily jako bumerang. Musel odejít z politiky kvůli podezřením na obrovskou korupci. „Zloděje má Liga na vlastním dvorku, dokonce u samotného Bossiho doma," napsal po skandálu deník La Stampa.

Boris Johnson

Svérázný londýnský starosta Boris Johnson vyvolává svými výroky často pozdvižení. Nedávno se opřel do džihádistů: „Ženy je odmítají, a tak hledají útěchu v náboženství. Jsou to mladíci, kteří mají zcela jistě spoustu problémů ve svých životech. Jsou to doslova honiči, těžcí onanisté."

Johnson ovšem své nekorektnosti rozsévá na všechny strany. Město Portsmouth popsal jako místo „přecpané drogami, tlusťochy, ztroskotanci a labouristickými poslanci". O svazcích osob stejného pohlaví řekl: „Jestliže jsou svazky gayů v pořádku – a já si tím nejsem jistý–, pak nevidím žádný důvod, proč by to nemělo platit i pro svazek tří mužů nebo tří mužů a psa."

Snaha zaujmout za každou cenu se mu občas vymstí. Když si chtěl vyzkoušet atrakci v zábavním parku, na popruzích zavěšených na kabel se nad hlavami návštěvníků spustil z jedné strany na druhou, vybaven helmou a dvěma britskými vlaječkami. Jenže pak zůstal trčet ve výši a musel si zavolat pro žebřík.

Třeba ale přiznat, že Johnson nešetří ani sám sebe: „Pod mou pečlivě udržovanou fasádou užvaněného šaška se neskrývá nic jiného než užvaněný šašek."

Miloš Zeman

Pán Pražského hradu je v současné době jednoznačně politikem s pověstí největšího sprosťáka. Tuto pověst si budoval cílevědomě už od 90. let svým způsobem proslulými výrazy jako „novinářská žumpa" a dalšími. V posledních letech přitom kombinuje „prostou" slovní vulgaritu s politicky nehoráznými výroky. Jen malý výběr úletů z posledních měsíců: „Tchaj-wan i Tibet jsou součástí Číny", „Přijel jsem se učit, jak stabilizovat společnost" (opět při návštěvě komunistické Číny) či „Vláda zku*vila služební zákon", což je výrok z rozhlasových Hovorů z Lán, vysílaných loni v listopadu.

V nich se český prezident, přibližující se „lidu" netajenou zálibou v alkoholu, cigaretách či levném gothajském salámu, odbrzdil mírou i na jeho poměry nevídanou. Název punkové skupiny Pussy Riot přeložil pomocí výrazu „kun*a", protagonistky uskupení nazval „ku*vami" a postěžoval si, že Karel Schwarzenberg často říká „ho*no", přičemž mu to prochází u „běsnící pražské lumpenkavárny".

Zemanův mluvčí Ovčáček ještě korunoval slovní průjem svého pána neuvěřitelným komentářem, že „šlo o otevření debaty o používání vulgarit". Nicméně voliči z okruhu, jenž můžeme nazvat jako česká ulice či lépe hospoda, na Zemana stále nedají dopustit.

Andrej Babiš

icepremiér a nejoblíbenější současný politik si úspěšně vypěstoval pověst muže, jenž je sice miliardářem, ale zároveň má na paměti blaho těch „obyčejných" lidí. Před volbami také občas použil vulgarismus, ale lze se domnívat, že mu jeho oblíbený výraz „zajebaný" přece jen spíš nechtěně unikal, než by ho používal cíleně.

Babiš se totiž v tomto ohledu jeví jako muž dvou tváří. Když chce, umí se chovat velmi zdvořile, noblesně, a jindy sklouzne do opravdu silných vulgarit. Tu první, příjemnou a takříkajíc státotvornou fasádu předvádí především v poslední době před kamerami. Ta odvrácená bývala doménou jeho jednání coby majitele gigantické firmy Agrofert jak s podřízenými, tak vůči konkurentům. Zloděj, kokot, „zajebanec" a ještě silnější slova byla běžnou součástí jeho „firemní komunikace".