Necelé dva týdny zbývají do chvíle, kdy v Iowě začne souboj o republikánskou i demokratickou prezidentskou nominaci, takzvané primárky. Největší mediální pozornosti se již více než půl roku zcela nezaslouženě dostává Donaldu Trumpovi, který se podle posledních celonárodních průzkumů drží na čele republikánského klání o téměř 20 %.

Mohlo by se tedy zdát, že původně podceňovaná postava realitního magnáta by mohla mít reálné šance být příštím prezidentem Spojených států. To se ale nestane. Trump totiž velmi pravděpodobně nezíská ani samotnou prezidentskou nominaci.

Statistika nelže, průzkumy veřejného mínění ano

Při pohledu na vývoj průzkumů veřejného mínění za posledních šest měsíců to vypadá, že Trumpova pozice je neochvějná a že jej některý z jeho soupeřů jen těžko může sesadit z pozice lídra. Podíváme-li se ale na podobné statistiky z minulých let, zjistíme, že ani průzkumy veřejného mínění pořízené těsně před začátkem primárek často vůbec nereflektují konečný výsledek. Stačí vzpomenout na rok 2008, kdy ještě v polovině ledna měla Hillary Clintonová pohodlný náskok 11 % před současným prezidentem Obamou. Půjdeme-li hlouběji do historie, najdeme podobných případů celou řadu.

Průzkumy veřejného mínění totiž mají jednu zásadní vadu. Jedná se o průzkumy celonárodní, které prezentují z hlediska primárek naprosto nerelevantní údaj, neboť jednotlivá hlasování probíhají zvlášť po jednotlivých státech. Při pohledu na statistiky z Iowy pak zjistíme, že Trump těsně zaostává za texaským kandidátem Tedem Cruzem.

Z historických statistik je také známo, že kandidát, který vede celonárodní průzkumy, většinou v prvních státech neuspěje. Volební chování Američanů v primárkách může být přitom výsledkem první série hlasování v jednotlivých státech znatelně ovlivněno a může značně změnit situaci ve zdánlivě jednoznačném pořadí kandidátů.

Trumpovo vítězství v Iowě nepředpokládá ani známý odborník na statistiku a volební chování Američanů Nate Silver, který upozorňuje, že většina Američanů se v této chvíli ještě o volby příliš nezajímá, a proto v průzkumech často uvedou kandidáta, který je jim nejvíce na očích, což samozřejmě hraje Trumpovi do karet. Silver tedy očekává, že Iowu na úkor Trumpa pravděpodobně získá Ted Cruz.

Předpovědi Nata Silvera přitom mají vysokou míru relevance, neboť jeho schopnost dopředu spočítat volební výsledky s téměř stoprocentní úspěšností nejen na úrovni států, ale i na úrovni jednotlivých volebních okrsků, se prokázala již v několika dřívějších volebních kláních.

Vítězství ještě neznamená nominaci

Trump si svým dosavadním vystupováním sice vytvořil solidní voličskou základnu, která ho možná dokáže udržet na vysokých příčkách v poněkud nevyzpytatelných republikánských primárkách, ale svým silně rasistickým, šovinistickým a arogantním tónem si vytvořil řadu nepřátel nejen mezi liberály, ale také mezi vlivným republikánským establishmentem.

A to je možná vůbec největší překážka jeho cesty k prezidentské nominaci. V posledních týdnech se množí spekulace o vysoké aktivitě vysokých činitelů republikánské strany, kteří se snaží najít proti Trumpovi účinnou zbraň a zdiskreditovat ho v očích republikánských voličů.

Objevily se také spekulace, které upozorňují na to, že kandidáti v primárkách jsou voleni nepřímo, a je tedy možné, že v extrémním případě by stranický sjezd, který fakticky rozhoduje o udělení nominace, mohl zvolit prezidentského kandidáta až na několikátý pokus a nemusel by jím být ten, kdo vyjde jako vítěz z lidového hlasování. Ne všichni delegáti sjezdu jsou totiž vázáni lidovým hlasováním ve státech, za které byli nominováni, a tak v případě těsného výsledku primárek nemusí jejich vítěz nakonec prezidentskou nominaci získat.

Otázka, jaký by taková situace mohla mít vliv na vývoj celého volebního klání, je tématem na jinou diskusi. Pravdou ale zůstává, že vzhledem k opozici, která se uvnitř strany vůči Trumpovi rychlým tempem tvoří, není takový scénář zcela nereálný.

Hluboká krize republikánů

Ač je Trumpův úspěch v primárkách vysoce nepravděpodobný, nelze ho samozřejmě vyloučit. A to ani přesto, že se na první pohled může zdát, že sám Trump se svým vystupováním a názory musí dostatečně diskvalifikovat sám. Jeho úspěch má ale hlubší příčiny ve zklamání skalních republikánů jejich politickou reprezentací, která nedokázala zabránit některým nepopulárním opatřením prezidenta Obamy.

Další příčinou je také vskutku tragická plejáda Trumpových oponentů. Republikánská strana zažívá hluboký rozkol, a pokud se jí nepodaří tuto krizi rychle zažehnat, budou muset její voliči s hořkostí sledovat, jak v Bílém domě za rok usedne další demokrat. Trumpovo vítězství v primárkách by sen o republikánském prezidentovi pohřbilo definitivně. Miliardář totiž během své kampaně stihl urazit snad všechny rasy a etnika; jeho výpady často směřují také vůči ženám.

Při pohledu na jeho veřejná vystoupení můžeme vidět, že drtivou většinu publika tvoří bílí muži. Lze si přitom jen těžko představit, že by Trumpa volili Afroameričané nebo dokonce Hispánci, které by tento aspirant na prezidentský úřad nejraději deportoval ze Spojených států.

Vítězství Trumpa v republikánských primárkách by tedy nebylo ničím jiným než darem z nebes pro jeho demokratického protikandidáta, který by pak zřejmě s přehledem ovládl boj o Bílý dům. Donald Trump je pouze velká bublina nafouklá do enormních rozměrů zásluhou velké mediální pozornosti. Mezi demokraty přitom probíhá mnohem relevantnější a zajímavější souboj, který dost možná vyústí v to, že Spojené státy budou mít v Bílém domě poprvé v historii socialistu.