Dotační průšvihy

Dotace na ptákoviny

14. listopad 2015 četba na 7 minut

Foto: redakce

Kuřata budou zobat léky proti stresu, obří haly budou méně zapáchat, ubude much i parazitů. Než se opeřenci vydají na desítky i stovky kilometrů dlouhou cestu na jatka, budou šetrněji lapeni. Na větší „luxus" v drůbežích fabrikách chce stát napřesrok věnovat půl miliardy. Nejde o blaho zvířat, ale o výdělky zemědělců, přiznává jejich ministerstvo. Rozdávat bude v příštím roce rekordní balík peněz.

To se může dít snad jen v zemi, kde je největší zemědělec zároveň ministrem financí. Než se Andrej Babiš, majitel agrochemického kolosu Agrofert, stal strážcem státní kasy, doprovázel plnění zemědělské kapitoly tradiční rituál. Peněz na všemožné požadavky pěstitelů, chovatelů krav, prasečkářů, drůbežářů či včelařů bylo vždycky málo. Ministerstvo financí něco přikleplo, ve sněmovním zemědělském výboru si lobby vybojovala přídavek. Přesto se nejrůznější dotace mnohdy krátily.

A dnes? Lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka se nemusí doprošovat na ministerstvu financí. Ani v zemědělském výboru sněmovny, kterému šéfuje Jaroslav Faltýnek, člen představenstva Agrofertu a první místopředseda hnutí ANO.

Babiš sype do svého zájmového sektoru nevídaně peněz, které Jurečka skoro nestíhá utrácet. Zdroje jsou, nejsou ovšem úplně připravené nové dotační tituly, přes které se státní peníze nalijí do agrobyznysu. Na takzvané národní dotace, které si podle svých zásad přiděluje ministerstvo zemědělství, je pro příští rok nachystáno více než 3,4 miliardy korun. Je to historický rekord.

V roce 2003, před vstupem země do Evropské unie, kdy se ještě české zemědělství muselo obejít bez jejích štědrých dotací, dostalo národní podporu 1,8 miliardy korun. Od té doby objem peněz od státu klesal s logickým vysvětlením – podnikatelé dostávají evropské dotace, které neustále rostou. V roce 2009 dokonce národní dotace spadly pod miliardu.

Bezdůvodná resuscitace

Velká resuscitace nastala po nástupu Andreje Babiše do vlády (viz Jak stát sype peníze). Není pro ni žádný důvod, kterým by se dala obhájit před daňovými poplatníky. Brusel ročně posílá do českého zemědělství přes 30 miliard korun. Obor je dlouhodobě ziskový, loni dosáhl historického rekordu bezmála 23 miliard korun.

A teď se vymýšlejí nové obskurní dotační programy, třeba jak zlepšit pohodu brojlerů a nosnic ve velkochovech. Proč ne, problémy welfare neboli pohody zvířat jsou nejzávažnější právě v drůbežářském průmyslu. Jenže o ně tady vůbec nejde.

Jurečkův úřad, který stále více připomíná další divizi Agrofertu, přímo uvádí: „Úkol byl zadán v souvislosti se zhoršující se situací v sektoru drůbeže na domácím trhu. Situace u drůbežího masa a vajec je nepříznivá již několik let." Píše se v ministerském materiálu, který má týdeník Dotyk k dispozici. Jaká je realita? Žádné drama, naopak. Vloni zemědělci prodávali vykrmená kuřata na jatka v průměru za 23,86 koruny za kilogram, rok předtím za 24,74 koruny.

Za uplynulé desetiletí to byly zdaleka nejvyšší ceny. Průměr za léta 2003 až 2011 činil 21,17 koruny. Letos je zatím cena o dvacetník nižší než loni, stále však převyšuje dlouholetý průměr skoro o 2,50 koruny.

Kam cestují česká kuřata

Ministerstvo odůvodňuje zavedení nových dotací i tím, že saldo zahraničního obchodu s drůbežím masem je dlouhodobě záporné. To je fakt, jenže už nedodává, jak se daří vývozu živé drůbeže. Za prvních devět měsíců letošního roku dosáhl už skoro 33 tisíc tun, naopak dovoz byl 10krát nižší. Loni z republiky odcestovalo téměř 45 tisíc tun živých opeřenců, rok předtím necelých 42 tisíc tun. I v těchto letech byl import zhruba desetinásobně menší. Česká drůbež míří hlavně do Německa, Polska a na Slovensko.

Slabé místo bude tedy zřejmě na straně zpracovatelů, když živá drůbež se v takové míře exportuje a do republiky se naopak vozí maso. Zdaleka nejvíc z Polska, dále z Německa, Brazílie a Maďarska. Bývá lacinější než od tuzemských producentů. „Dovozy levného masa působí na nízké tuzemské farmářské ceny kuřat," stěžuje si spolu se zemědělci Jurečkovo ministerstvo. Drůbeží je mezi strávníky oblíbené. Jeho spotřeba se dlouhodobě pohybuje mezi 24 až 25 kilogramy na hlavu za rok.

Vaječná blamáž

Ani u vajec se žádná tragédie nekoná. Ministerský argument pro nové drůbeží dotace, a sice že loňská cena byla skoro o pětinu nižší než v roce 2012, není seriózní. V tom roce totiž cena prudce vyletěla poté, co zákaz těsných klecí pro nosnice vyvolal na trhu dočasný nedostatek vajec a nákupní hysterii. Předloňský rok si pak ministerstvo ve své situační a výhledové zprávě pochvalovalo: „Míra soběstačnosti u vajec vzrostla na 92,6 procenta. Vzhledem k vyšší tuzemské nabídce se snížil dovoz a naopak zvýšil vývoz." Dokumenty s hlavičkou ministerstva zemědělství si protiřečí. Asi záleží na tom, z jaké dílny jsou.

Na chystaném dotačním programu se podílela Českomoravská drůbežářská unie. Jurečkův úřad si ho bude muset nechat schválit v Bruselu. Tam již úředníci posuzují obdobný český dotační titul pro dojnice. „Pro ně se uvažuje s částkou 450 milionů korun. Pro drůbež počítáme s 500 miliony," upřesňuje mluvčí ministerstva Hynek Jordán.

Dotace na koncentrace

Kdyby byl Brusel důsledný, nové dotace na rádoby welfare zvířat by měl Česku zatrhnout. Nedovoluje totiž zdvojování podpor, k jakému v tomto případě dochází. Welfare již dotuje Program rozvoje venkova financovaný převážně EU. Brusel by se měl také ptát, jestli dotovaný nadstandard by spíš neměl být standardem. A proč se valí veřejné peníze do průmyslové výroby, při které se v jedné obří hale vykrmují desítky tisíc brojlerů. Proč podpora nejde do alternativních chovů, kde kuře na maso roste déle než pět týdnů, zná denní světlo, protože může ven do výběhu, v noci mu nikdo nesvítí a může spát jako v kurníku. Nemusí-li cestovat na porážku, eliminuje se stres a na mase je to znát.

Ale zdá se, že ministerstvo se snaží zbytečně a dotace na nadstandardní pohodu kuřat nejsou potřeba. Největší tuzemští zpracovatelé se honosí, jak jejich dodavatelé maximálně dbají o welfare. Vodňanská drůbež z líhně Agrofertu, jednička na trhu, zdůrazňuje, jak má vše pod kontrolou – od krmení přes vylíhnutí kuřat, jejich výkrm až po konečné zpracování do výrobků. „Moderní chovatel musí zajistit mnoho úkonů k maximálnímu zajištění welfare chovaných zvířat – například intenzitu osvětlení a zachování doby tmy," vyzdvihuje Babišova firma na svém webu.

Přísný je na vlastní chovy i certifikované dodavatele také druhý největší tuzemský zpracovatel, Drůbežářský závod Klatovy. Jak tvrdí, na dodržování welfare pravidel klade velmi vysoké nároky. Budeme tedy sledovat, kdo sezobe největší drobky z nachystané půl miliardy. Po dojnicích a kuřatech přijdou na řadu dotace na „nadstandard" pro prasata. Až se profesní svazy dohodnou, na co vlastně peníze chtějí. Zatím se prý nedohodly.