Apartheid byl v JAR zrušen před více než dvaceti lety. Co považujete za největší chybu, kterou vláda za tu dobu udělala?
Jednoznačně zvolení Jacoba Zumy prezidentem. Ukázal se být velice neschopnou hlavou státu.

A jak se za tu dobu proměnil zločin?
Na zodpovězení této otázky tu asi nebude dostatek prostoru. Kriminalita v JAR, ostatně stejně jako kdekoli jinde na světě, se proměnila vlivem mezinárodních geopolitických a ekonomických podmínek. Ale samozřejmě také vlivem podmínek lokálních. U nás jsme měli období v pozdních devadesátých letech, kdy se tu snažily uchytit zahraniční mezinárodní skupiny. To bylo dáno také velkou proměnou obranných složek v zemi. Nyní však dominují místní skupiny, zvlášť viditelné to je především na drogové scéně.

Co patří k nejnebezpečnějším kriminálním činům? Například v románu Ďáblova hora zmiňujete rostoucí počet zneužívání dětí a cílené šíření AIDS.
Podíváte-li se na statistiky, za posledních deset let jsou nejzávažnější kriminální činy téměř neměnné. Více než 80 procent zločinu se odehrává v sociálně znevýhodněných komunitách a bývají spojeny s drogami či alkoholem. Tedy asi jako všude jinde ve světě. Ale k těm nejzávažnějším stále patří ozbrojená loupež a krádež auta.

Setkal jste se někdy s kritikou, že jako autor detektivek podporujete stereotyp Jihoafrické republiky jako velmi nebezpečné země?
To tedy opravdu ne. Myslím, že většina inteligentních lidí chápe, že v detektivkách musí být zločin.

V románu 7 dní představujete fascinující tezi „ztraceného snu nové Jihoafrické republiky". Češi si po smrti Václava Havla procházejí něčím velmi podobným. Jak se s touto ztrátou snu vypořádávají běžní obyvatelé JAR? Čelíte například růstu kriminality? Nebo je na vzestupu nacionalismus? Rozevírají se rasové nůžky? Nebo roste zneužívání alkoholu a drog?
Frustrace ze zkorumpovanosti a neschopnosti vlády má na kriminalitu jen malý vliv. Raději chodíme demonstrovat, pořádáme pochody, kritizujeme na sociálních i tradičních médiích... A čekáme na příští volby.

V Česku nyní vychází váš román Kobra, opět s detektivem Bennym Griesselem. V jakém stavu jej čtenář najde? Ptám se proto, že v předchozích románech si prochází poměrně náročnými zkouškami.
V Kobře je v docela dobrém stavu. Ale nejsem si úplně jist, že mu to vydrží.

Griesselovské romány vycházejí vždy ob rok. Další tedy vyjde v původním znění ještě letos?
Ano, dokončuji další knihu. V mém rodném jazyce, tedy afrikánštině, vyjde letos. Pracovní název je Modlitba.

Na svém kontě máte také knihy bez Griessela. Nejnovější z nich nazvaná Fever již vyšla v afrikánštině. O čem je? A jak se váš styl v těchto knihách liší od griesselovských?
Nemyslím, že by styl byl odlišný. Pořád se snažím, aby byly co nejnapínavější. Ale předmět je odlišný: Fever je napínavý thriller odehrávající se v post-apokalyptickém světě blízké budoucnosti.

Na twitterovém účtu se označujete za fanouška Mozarta a Bo Diddleyho? Ale ve vašich knihách příliš hudebních motivů nenajdeme. Neplánujete nějaký hudební thriller?
No v této chvíli ne. Ale nikdy nevíte.

Chystáte se opět do České republiky? Praha je přeci jen trochu mozartovské město.
Rozhodně bych tam někdy zase rád přijel. Prahu miluji a rád bych ji ukázal své životní partnerce Marianne.