Třetí svět

Důsledek migrace: Ekonomické problémy afrických zemí

12. prosinec 2016 četba na 8 minut
Turecké uprchlické tábory jsou nejčastějším útočištěm pro Syřany, kteří zemi opouštějí kvůli nekonečnému válečnému konfliktu.

Turecké uprchlické tábory jsou nejčastějším útočištěm pro Syřany, kteří zemi opouštějí kvůli nekonečnému válečnému konfliktu.

Foto: Ege Gocmen/Shutterstock.com

Současná migrační vlna s největší pravděpodobností hned tak neskončí, naopak – krizových regionů přibývá. V bohaté Evropě to sice vyvolává značnou nevoli, jenže důsledek pro zdrojové africké země bude zásadní. Přicházejí o svou mladou a relativně vzdělanou generaci, což bude přispívat k prohlubování jejich ekonomických problémů.

Přestože Česká republika v porovnání s většinou západní Evropy takřka nezaznamenala pohyb migrantů z Blízkého východu a Afriky v posledních dvou letech, stalo se téma migrace „vděčným" politickým tématem a především virtuální prostor se stal arénou vášnivých a velmi často nepochopitelně nenávistných útoků či platformou pro vyjadřování nejrůznějších obav, frustrací a strachu z neznámého.

Afričtí uprchlíci, kteří jsou ubytováni v bývalé olympijské vesnici nedaleko Turína, se nedávno vzbouřili proti podmínkách, v nichž v Itálii žijí.Afričtí uprchlíci, kteří jsou ubytováni v bývalé olympijské vesnici nedaleko Turína, se nedávno vzbouřili proti podmínkách, v nichž v Itálii žijí.Autor: Stefano Guidi/Shutterstock.com

Příčiny migrace

Na migrační vlnu, která zasáhla Evropu, je třeba se dívat v širších souvislostech. Lze vypozorovat dvě základní příčiny. Zaprvé je to takzvané arabské jaro a jeho nezvládnuté důsledky, např. pád Kaddáfího režimu a faktický rozpad Libye, zadruhé pak válka na Blízkém východě, zejména v Sýrii a Iráku.

Důvody, které vedou k migraci, jsou obvykle součtem faktorů, které zahrnují chudobu, konflikty, represivní politické systémy, sucho, hlad a v neposlední řadě aktivní roli organizovaného zločinu v podobě převaděčských gangů, což je téma, které jako by zůstávalo stále stranou mediální pozornosti.

Důvody, které vedou k migraci, jsou obvykle součtem faktorů, které zahrnují chudobu, konflikty, represivní politické systémy, sucho, hlad a aktivní roli organizovaného zločinu.

Nejčastějšími zdrojovými zeměmi jsou oblasti Blízkého východu, stižené dlouhodobými konflikty, a některé části subsaharské Afriky, zejména vnitrozemské státy západní Afriky a oblast Rohu Afriky. Zmíněné regiony mají také velmi mladou populaci, což má pro otázku migrace zcela zásadní význam.

Z dlouhodobého hlediska je právě u mladé generace pravděpodobnost odchodu do Evropy největší. Ekonomika jednotlivých rodin totiž závisí právě na ní – respektive na schopnosti dětí postarat se o početné sourozence i své rodiče. Není proto divu, že mnoho dívek končí v nelegálním sexuálním obchodu a řada mladých mužů hledá jakoukoliv práci, případně sociální dávky, v Evropě. Velké procento z nich má svůj původ v Eritreji, které se mnohdy přezdívá „africká KLDR".

O nic lépe na tom není ani další země Rohu Afriky, sousední Somálsko, zasažené dlouhotrvajícími konflikty, a Etiopie, která sice patří mezi rychle rostoucí ekonomiky, ale nadále se potýká s chudobou.

Libye po pádu Muammara Kaddáfího

Libye byla zhruba od roku 2004 velmi důležitou zemí z hlediska migrace proto, že na základě dohod s Itálií zadržovala značné množství migrantů ze subsaharské Afriky. Již před pádem Kaddáfího režimu ale docházelo k nelegální migraci z Tuniska a Libye do Itálie, případně na Maltu.

Libye se stala od poloviny devadesátých let nejdůležitější tranzitní zemí pro migraci ze severní Afriky do Evropy. V rámci migračních cest lze vystopovat tři hlavní trasy, první (západní) vede ze Senegalu podél západoafrického pobřeží do Španělska. Druhá vede z oblastí Guinejského zálivu přes Mali a Niger (hlavně Agadez) do Alžírska a Libye. Třetí (východní) vychází z Addis Abeby přes Súdán a Egypt, případně Súdán a Libyi do Benghází. Tyto cesty stojí přibližně 10 tisíc USD (částky se mohou lišit). Uprchlíci je zaplatí buď hned, nebo musí cestou tyto peníze vydělat, aby mohli pokračovat.

Za strastiplnou cestu, která nezřídka končí na vratkých rybářských člunech, zaplatí uprchlíci převaděčům až 10 tisíc dolarů.Za strastiplnou cestu, která nezřídka končí na vratkých rybářských člunech, zaplatí uprchlíci převaděčům až 10 tisíc dolarů.Autor: Riccardo Nastasi/Shutterstock.com

Pád Kaddáfího režimu měl zásadní vliv na bezpečnost a spolupráci v severní Africe, především v Nigeru, Mali a Burkina Fasu, případně v Alžírsku a Súdánu. Především Tubuové v Libyi se začali víc angažovat v nelegálním převaděčství. Stejně tak Tuaregové, kteří tvoří hlavní složku převaděčů v západní Africe. Jejich hlavními městy, odkud se organizuje převaděčský obchod, jsou Agadez (v Nigeru), Gao (v Mali), Ouagadougou (v Burkina Fasu), Tamanraset (v Alžírsku) a Sebha (v Libyi). Nelegální migrace jen zesílila po nepokojích v Mali v letech 2012–2013.

V Etiopii i Egyptě přituhuje

Kromě Západoafričanů došlo od roku 2012 k nárůstu ze Somálska, Eritreje a Jižního Súdánu přes Egypt do Izraele a odtud přes Libanon do Turecka. Odtud se obvykle snaží o vstup do Evropy z Bulharska a Řecka. Kromě Syřanů tvoří největší počet uprchlíků, registrovaných na ostrově Lampedusa, Sicílii a Maltě, Eritrejci. Mezi nimi je však odhadem 30–40 % Etiopanů. Důvodem je to, že Eritrejci snáze obdrží v Evropě status politického uprchlíka (např. ve Švédsku žije silná eritrejská komunita), zatímco Etiopané daleko méně.

Etiopie je důležitým spojencem Západu v boji proti terorismu a politické násilí není v západních médiích a zdrojích akcentováno. Přitom je jednou ze zemí, které nejvíce potírají svobodu slova a v zemi jsou tisíce politických vězňů.

Vysoká cena, kterou uprchlíci musí platit převaděčům, uvrhá uprchlíky do dluhové pasti a ženy do sexuálního obchodu.

Současné protivládní protesty tuto migraci umocňují. V nedávné době došlo k odchodu tisíců Tigrejců ze severní Etiopie do Súdánu a lze předpokládat jejich posun směrem do Egypta či Libye, eventuálně blízkovýchodní cestou do Turecka. Nepokoje v Etiopii dávají předpoklad ke zvýšené migraci směrem na sever Afriky. Již nyní působí tisíce etiopských žen v bohatých arabských zemích jako sexuální pracovnice. Další odcházejí do Evropy právě v rámci „eritrejské" skupiny. Vzhledem k tomu, že Eritrejci a Etiopané tigrejského původu hovoří stejným jazykem (tigrejština), nejde o nic neobvyklého.

Vysoká cena, kterou uprchlíci musí platit převaděčům, uvrhá uprchlíky do dluhové pasti a ženy do sexuálního obchodu. Nejčastějším způsobem financování migrace je půjčování peněz od třetí strany, která zaplatí náklady na cestu do Libye či Tuniska. Když se Kaddáfího režim zhroutil, došlo k nárůstu migrace přes Libyi a Tunisko do Itálie a na Maltu.

Občanská válka v Sýrii také významně přispěla k migrační vlně a vytvořila tlak na potenciálně miliony Syřanů hledajících útočiště v Jordánsku, Libanonu, Turecku a v Evropě. Po pádu prezidenta Mursího v Egyptě a nástupu generála Sísího vzrůstá též počet Egypťanů.

Ani po dosažení vysněné evropské půdy – v tomto případě Řecka – se neutěšené podmínky migrantů nijak nezlepší.Ani po dosažení vysněné evropské půdy – v tomto případě Řecka – se neutěšené podmínky migrantů nijak nezlepší.Autor: Panayotis Tzamaros/Shutterstock.com

Návrat je nepravděpodobný

Dalším faktorem je vysoká nezaměstnanost v těchto regionech. Spolu s organizovaným zločinem v podobě pašeráckých gangů dochází k nárůstu pašování narkotik a zbraní. Schopnost těchto skupin pohybovat se a operovat zejména v Libyi znesnadňuje proces obnovy státu zde a zároveň komplikuje jejich potlačení mezinárodním společenstvím.

Zdrojové země (tedy Etiopie, Eritrea, Sýrie, Egypt, Mali, Nigérie aj.) tak přicházejí a dlouhodobě budou přicházet o svou mladou a relativně vzdělanou generaci, což bude přispívat k prohlubování ekonomických problémů uvnitř jednotlivých zemí. Nelze totiž očekávat návrat vzdělaných lidí nebo těch, kterým se v západních zemích podaří získat vzdělání, do zemí původu v případě, že je tam čeká nedostatek příležitostí, neadekvátní uplatnění či dokonce možné politické represe.

Zároveň si však čím dál vyšší procento mladých a vzdělaných lidí uvědomuje, že jejich představy o evropském blahobytu jsou falešné.

Nelegální migrace z Libye a Tuniska do Evropy (centrální středomořská cesta)

Rok Počet migrantů
2008 39 800
2009 11 000
2010 4500
2011 64 300
2012 15 900
2013 40 000
2014 170 760

Zdroj: Frontex