Současná epidemie eboly je nejhorší zdravotnickou krizi od AIDS, nemoc letos usmrtila 4493 lidí z 9000 nakažených. Epidemií je nejpostiženější západní Afrika – konkrétně státy Sierra Leone, Guinea, Libérie, Nigérie a Senegal. Počet případů nákazy se v západní Africe každé tři týdny zdvojnásobuje. Své životy při záchraně nemocných nasazují i zdravotníci z mezinárodní organizace Lékaři bez hranic.

Libérie 2007

Teplota ve stínu je 40 stupňů, na slunci je k nevydržení. V místnosti stojí vzduch, pot se z člověka jen řine, nejraději by odložil i to málo, co má na sobě, ale my se naopak oblékáme. Na obličej brýle, pod nimiž se cítíte jako ve skleníku, navlékáme tlusté gumové rukavice, gumový plášť a zástěru, na nohy holínky. Teď je možné vyrazit na obhlídku pacientů izolovaných kvůli podezření na horečku lassa. Je to jedna z krvácivých horeček, jako třeba... jako třeba ebola. Přestože přímý přenos z člověka na člověka nebyl u lassy zcela prokázán, vzhledem k tíži smrtelnosti této choroby se dodržují opatření jako u jiných krvácivých horeček, například u eboly.

Zkontrolovali jsme stav tří pacientů, všichni se cítí vcelku dobře. Vizita trvala okolo 40 minut, všichni se za tu dobu koupeme ve vlastním potu. Po opuštění izolace a dezinfekci oděvu ze sebe všechno to gumové doslova strháváme. Klimatizace neexistuje. Ani tady, ani v kanceláři. Všude jenom úmorné vedro a vlhko.

Těchonín 2011

Všichni jsme vzorně oblečeni do skafandrů, vidíme jeden na druhého jen průzorem, hlasy zvenčí jsou tlumené. Za námi se hermeticky zavírají dveře, kráčíme po prázdné chodbě. Vzduch ve skafandru začíná být vydýchaný, ale už se blížíme k trubkám vedoucím kyslík a můžeme se konečně připojit. Nacházíme se v zařízení splňujícím podmínky nejvyššího zabezpečení, tzv. BSL 4 (BioSecurity Level 4), zařízení pro vysoce nebezpečné nákazy jako třeba... jako třeba ebola. Nebo antrax či plicní mor.

Vše jako ve filmu Smrtící epidemie, jen místo Dustina Hoffmana se do skafandrů oblékli účastníci kurzu ze zdravotnických zařízení ČR. Na lůžkách leží jen figuríny. Naštěstí. Zatím... Klimatizace funguje, přesto se ve skafandrech už poměrně potíme, ještě že nám doporučili vzít si funkční prádlo. V tlustých rukavicích se snažíme napíchnout kanyly do gumových rukou, obsluhovat dýchací přístroj, vyšetřit „pacienta". Po hodině jsme z činnosti, které se na svých odděleních běžně věnujeme denně několik hodin, hodně znaveni.

Skafandr je těžký a zpomaluje každý pohyb. Po pár hodinách konečně sedíme v dekontaminační komoře, z obou stran opět hermeticky uzavřené dveře s malými okénky. Hned vedle je šatna, tam se můžeme svléknout z bezpečnostních obleků. A dýchat bez připojení ke kyslíku. Jako mrholení se na nás snáší aerosol dezinfekčního roztoku.

Západní Afrika 2014

V západní Africe bojují zdravotníci s epidemií eboly, nejhorší v krátké historii této nemoci. Jejich pracovní podmínky jsou identické s těmi, které jsem popsala úvodem. Žádná sofistikovaná zařízení s hermetickým uzavíráním dveří, žádná klimatizace, ani podtlak odvádějící kontaminovaný vzduch, jen unavující horko.

Neustálá snaha udělat maximum pro pacienta, ale zároveň sám pro sebe – nenakazit se. Jakékoliv, byť drobné porušení bezpečnostních opatření znamená riziko nákazy. I neopatrné svlékání ochranného obleku, pokud byl potřísněn sekrety nemocného. Každý úkon je nutné provádět s velkou opatrností, člověk musí být stále plně soustředěný.

Ebola je jedna z nejhorších krvácivých horeček. Vysoká horečka, průjem a zvracení způsobují výraznou dehydrataci nemocného a v pokročilém stadiu onemocnění dochází ke kolapsu rovnováhy systému kontrolujícího krvácení.
Pacient krvácí do kůže, a také z přirozených otvorů – úst, očí, uší. S postupujícím onemocněním se vir rozeseje po celém těle. Jeho množení nahrává teplota okolního prostředí a vlhkost, tropické podmínky jsou ideální. Mezi lidmi se virus šíří přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nemocného – zvratky, stolicí, močí, krví.

Hrozbu svět podcenil

Běžně virus nejspíše cirkuluje mezi netopýry. Z času na čas zavítá mezi lidi, kteří si létavým savcem chtějí zpestřit jídelníček. Nebo maso prodají – vylepší tak svůj rozpočet. Malé epidemie s pár desítkami postižených se tu a tam objeví v Kongu nebo Ugandě.

V západní Africe jde o první epidemii svého druhu, její rozměry však tuto oblast dávno přesáhly. Svět podcenil její hrozbu, vyčkávání s razantním zásahem stálo již skoro 4500 životů, hrozí kolaps již tak křehké infrastruktury Libérie i Sierra Leone. Po dlouhých občanských válkách tu stále nefunguje skoro nic, ani zdravotnická síť. Již během prvních měsíců epidemie, kdy nebylo zcela jasné, o co vlastně jde, se nakazily a zemřely desítky zdravotníků.

Ti ostatní nechtěli čekat, až je postihne stejný osud, a svá velmi špatně placená místa raději opustili. Nemá tak kdo pečovat ani o nešťastníky nakažené ebolou, ale ani o ty, kteří by potřebovali péči pro mnohem banálnější onemocnění. Přibývá úmrtí nejen na ebolu, ale i na infekční průjem, malárii, kožní infekce, zranění. Lék neexistuje, byl tedy použit experimentální preparát, což poukazuje na závažnost situace –povoleno je vše. Ani vakcína není odzkoušená. Je tedy více než jasné, proč bychom měli v západní Africe zasáhnout. Nemocní se již léčí v USA, ale i v Evropě, odkud je hlášen i první přenos mimo západní Afriku. Proto byly osloveny vlády států, u nichž se předpokládá kapacita, možnost a schopnost pomoci šíření epidemie zastavit. Mezi oslovenými byla i vláda České republiky.

V postižené oblasti je nejvíce potřeba lidí – epidemiologů, odborníků, zdravotnického personálu, a také navýšení počtu lůžek, kde by bylo možné nakažené izolovat a léčit. Je pochopitelné, že ne každý je schopen přesně toto poskytnout. Každá pomoc se však počítá, Česká republika uvolnila pomoc dle svých možností – peníze, materiál, jako jsou jednorázové pomůcky, bezpečnostní obleky a další potřebné věci.

Stačí jeden dotyk

Američtí epidemiologové z Northeastern University již dokonce pravděpodobnost, s jakou ebola pronikne do Evropy, především do Francie či Velké Británie, spočítali na procenta. Číslo se denně zvyšuje, je možné ho sledovat na webových stránkách, před několika dny bylo již přes 50 procent. Evropské státy stále častěji hlásí podezřelé případy, nákaza se zatím potvrdila jen u španělské zdravotní sestřičky. Její nákazu podle všeho zavinila chyba – drobná a nevědomá, pouhý neopatrný dotyk rukou na tvář. Podobné chyby nás samozřejmě mohou překvapovat a je potřeba se mít před nimi na pozoru.

Mnohem větší měrou nás však začíná ohrožovat panika, a ta pro nás může bezpochyby představovat nepříjemného nepřítele. Staví okolo nás bariéru nepochopení a vyvolává neúměrný tlak – i ten je pak často původcem chyby. Pokusme se vrátit k jádru problému – šíření eboly lze nejsnáze zastavit přímo tam, kde začala před více než půlrokem řádit. Pomozme africkým státům vypořádat se s epidemií a nepřímo tak chraňme sami sebe.

Dovolím si nakonec parafrázovat známé rčení, protože je příhodné: Nepřijedeme-li za ebolou, bude stále častěji přilétat ona za námi. Dnes již na 75 procent!