Politici se stylizují do role Alvina Tofflera, evidentně doufajíce, že vizemi na dvacet let dopředu zakryjí nemohoucnost tváří v tvář problémům současnosti. Předvolební soutěž se zvrhla v dětinské přetahování se o to, kdo namaluje rychlejší spojení mezi Prahou a Brnem. A také o to, kdo přijde s lákavějším ekonomickým programem.

Ekonomický program ČSSD nevyšel z hodnocení nejlépe. Byť je potřeba dodat, že první verze z února (tzv. „spravedlivé daně“) byla ještě horší. U jejího (stále ještě) koaličního partnera to však není o moc lepší. A ČSSD má totiž alespoň ucelený program, se kterým lze buď souhlasit, či nikoliv.

Hnutí ANO, která má nyní dle průzkumů největší šanci v říjnu vyhrát, má na svých stránkách jako nejaktuálnější program několik odseků „programu“ pro krajské volby z podzimu 2016. Že v něm zcela absentuje ekonomika (zatímco na migranty, jichž bylo v krajích nula, se nezapomnělo) by nevadilo nebýt toho, že do parlamentních voleb zbývá jen něco málo přes sto dní. A polovina z toho jsou prázdniny.

Ekonomický program ANO se smrskl na daně. Nerozumím tomu, proč jsou daně vždy tak nosným tématem voleb. Navíc jsou plány hnutí zcela nesystémové a partikulární, což je ovšem pouze důsledek programovou prázdnoty, protestního naturelu strany a její snahy zalíbit se všem.

Jak jinak hodnotit snížení DPH na točené pivo a řezané květiny? Je snad v rámci politické korektnosti potřeba i naprosté daňové nesmysly rozdělovat genderově vyváženě? Nebo si skutečně někdo v ANO myslí, že pár korun uspořených na kytce vystřelí kurtoazii českých mužů na měsíc?

V tomto ohledu je to stejné jako nápad s porodným u ČSSD. Stát si absolutně zbytečnou úlevou pro všechny zajišťuje to, co by měl ve skoro stejném rozsahu i bez ní. Snížení DPH na vodné, stočné a základní potraviny atd. je na první pohled rozumnější. Avšak plošná dotace všech bez rozdílu, když problém s placením mají jen malé části populace, je čirý fiskální nerozum a administrativní neefektivnost par excellence.

Snížení DPH na stravování je evidentně snaha o odprošení za EET, snížení DPH za opravy kol je bizarnost, kterou nejsem s to pochopit. Fixace na zrušení superhrubé mzdy mě nepřestává udivovat. Vždyť na čem záleží, je kombinace základu daně a sazby.

Babišovo hnutí aspoň navrhuje všem se mzdou do 113 tisíc korun měsíčně efektivní daňovou zátěž snížit. To je chytré – ANO tak loví v historicky výsostných vodách ČSSD. S hlavním problémem trhu práce, tedy s odvodovou zátěží, to ale nic neudělá.

Pozitivní je, že ANO si na rozdíl od ČSSD dalo tu práci a spočítalo výpadek příjmů, který svými nápady způsobí (údajně 45 miliard korun). Ke cti mu slouží i to, že aspoň tuší, kde ty peníze vzít. Zajistit je má EET, vyšší růst a spotřeba díky nižším daním.

Zatímco červnová čísla o rozpočtu (14procentní růst inkasa DPH) dělají z EET reálný zdroj dodatečných příjmů, reaganovsko-špidlovská víra předsedy, že v důsledku nižších daní „bude vyšší spotřeba, bude růst“, a tudíž vyšší příjmy, stojí na vodě. Historicky se totiž snížení daní skoro nikdy z fiskálního pohledu nevyplácí.

Můžeme tak jen doufat, že toto cvičení v tom, jak zkomplikovat a zamotat již beztak komplikovaný daňový systém, se nezrealizuje. Historie názorových veletočů předsedy Babiše v posledních letech by jistou naději dávala.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management