Současná migrační vlna je mimořádná, a proto vyžaduje mimořádné řešení. Naše stávající mechanismy jsou vytvářeny pro desítky či stovky migrantů ročně, ne tisíce denně, ne pro masovou migraci organizovanou zvnějšku pašeráckými gangy. Tohle je prostě krize. Zároveň jde o problém kontinentální, jehož řešení je tudíž třeba hledat na kontinentální úrovni. Nedávná francouzsko-britská dohoda o řešení situace kolem Eurotunelu ukázala, že nebýt součástí Schengenu je v této extrémní situaci na nic: migrantům je to jedno, přicházejí tak jako tak, kudy se jen dá.

Jenže jedna z klíčových pravomocí, které unie nikdy neměla a nemá, je společná ochrana hranic, společná obrana či politika azylová - tam máme jen zárodek společné azylové politiky. Je tedy zbytečné se zlobit na unii, že selhává, když jí k tomu nikdo nikdy nedal mandát.

Mám za to, že nelze čekat na změny zakládacích smluv EU, proto je pravděpodobné, že členské státy EU budou hledat společně řešení „na okraji" EU a že posílení pravomocí EU bude následovat později. Současná diskuse také ukazuje různou míru otevřenosti jednotlivých států vůči migrantům. Tato různorodost nedává nikomu právo, aby ukazoval prstem na jiný stát jako na hříšníka či sabotéra řešení krize. Každý máme jinou historii.

Viníci exodu: války, chudoba a organizovaný zločin

Příčiny exodu jsou války v Sýrii a Iráku, chudoba ve světě, přístup k pitné vodě a marketing mezinárodního organizovaného zločinu, který obhospodařuje drogové pašerácké stezky ve Středozemí a na Balkáně. Například videa od těch, kdo se do Evropy dostali, působí jako nejlepší reklama. Kdo zná hodnotu ústního doporučení v marketingu, ví, o jakou sílu se jedná.

Statistiky Frontexu za toto pololetí ukazují, že největší vlna proudí právě v drogových pašeráckých trasách. Součástí řešení je také boj proti převaděčům a celé struktuře organizovaného zločinu. I v této souvislosti je však třeba rozlišovat mezi ekonomickými migranty a uprchlíky. Ten, kdo prchá před válkou, nemá na výběr, a pokud i nelegálně překročí hranice, nelze jej sankcionovat. O jeho oprávnění k pobytu na území potom rozhodne azylové řízení.

Co tedy dělat?

  • Česká vláda nyní musí převzít iniciativu a splnit úlohu vůdce, za kterým může vystrašený národ jít – vezme tím vítr z plachet fašizujícím tendencím –, a nebrat obavy spoluobčanů z migrace na lehkou váhu. Pana Konvičku ve vládě opravdu nechceme a doufám, že ani pan Babiš nepůjde touto cestou.
  • Rozlišujme přísně ekonomické migranty od válečných uprchlíků: opravdoví uprchlíci, kteří sotva vyvázli životem, asi nebudou ničit ubytovací zařízení a vyhrožovat pracovníkům ministerstva vnitra podřezáním. Tak to dělá i Německo: už anoncovalo tři opatření – zrychlení azylů pro Syřany, protože ti jsou evidentními uprchlíky, zrychlení odmítání azylu Balkáncům a okamžitý odsun těch, co azyl nedostanou, a to bez výstrahy. To můžeme udělat také.
  • Můžeme pomoci sousedům s momentální vlnou, která namáhá jejich azylovou infrastrukturu. Hned v závěsu za tím ale efektivně navracejme do zemí původu ty, co azyl nedostanou (polovina z nich neodejde, ale žije v EU načerno). Navracení je i nejlepší odrazování od snahy získat azyl, aniž splňuji příslušné podmínky (reklama ústním podáním). Podle Schengenské smlouvy lze za určitých okolností vyloučit ze Schengenu státy, které neplní své povinnosti. Buď ukážeme pomocnou ruku, nebo budeme odstředěni na okraj a staneme se státy druhé kategorie.
  • Musíme investovat do on-linových kampaní v zemích migrantů, aby bylo zřejmé, že azyl v Evropě není nazbyt a nazbyt nebude. Investovat masivně a kvalitně – bez informací to nepůjde.
  • Udělování azylu ze zemí, které mají status kandidátské země EU (Srbsko, Makedonie, Albánie apod.), považuji za pojmově vyloučené.
  • Rozvojová pomoc EU i členských států má směřovat do zemí, odkud migranti proudí. Azylové právo tu není od toho, aby řešilo světovou chudobu.
  • Bude třeba posílit unijní pravomoci. V rámci posílení společné azylové politiky například půjde o sbližování podmínek pobytu žadatelů o azyl apod. Žádosti o azyl bude třeba postupně převádět za hranice unie společně se sbližováním azylové politiky – jedno bez druhého nelze. Společně bojovat proti pašeráckým gangům včetně ISIS, které si udělaly z exodu nový byznys a těží z korupčních úředníků a sítě převaděčů. K tomu potřebujeme silné propojení evropských armád, tajných služeb, policie a pohraničníků.
  • Evropské země se musí přičinit o ukončení války v Sýrii a pomoci řešit ukrajinskou krizi: pokud dojde ke zhoršení situace a dva miliony vnitřně vysídlených osob se dají kvůli ruské válce do pohybu, pak teprve začnou potíže!

Jsme silný stát, jsme součástí silné a bohaté Evropy, máme dost prostředků krizi zvládnout a přitom se nevzdat hodnot evropské civilizace, které se odvíjejí od úcty k lidské důstojnosti. Migrační vlnu můžeme zvládnout a zůstat přitom lidmi. Efektivní a nejlevnější řešení je řešení na evropské úrovni. Sami to nezvládneme a zavřít hranice nám absolutně nepomůže, jen stoupne cena pašeráckých služeb.