Proč by lidem měly vadit zásahy do soukromí, sledování a shromažďování osobních údajů, pokud se chovají podle zákonů či morálky správně?

To je provokativní otázka, jejímž nositelem byl i policejní prezident Jiří Kolář, který prohlásil, že mu nevadí být odposloucháván, když nic špatného nedělá. Z úst šéfa policie to znělo opravdu šíleně... Odpověď na otázku je na hraně filozofie a pojetí člověka. Člověk je považován primárně za subjekt. Když je více a více odkrýván a je možné na něj nahlížet zvenku, ztrácí subjektivitu a stává se objektem. Je prokázané, že snížení subjektivity vede ke snížení schopnosti se rozhodovat. Je možné, že člověk začne být více bytostí kolektivní, jejíž individualitu paralyzuje neustálá přítomnost někoho či něčeho, co se dívá „přes rameno".

Osobních údajů se lidé často dobrovolně vzdávají – souhlasí s registraci na Facebooku za cenu toho, že firma bude mít přístup k jejich datům, nebo si nainstalují do auta navigaci a potvrdí, že jim nevadí, když bude kamsi do centrály odesílat informace o tom, kam a jak rychle jedou. Nejsou v tom „zlé korporace" vlastně nevinně, když nabízejí možnost a je jen na svobodném rozhodnutí uživatelů, zda ji využijí?

Myslím, že se musí zásadním způsobem posunout transparentnost, jakým způsobem firmy komunikují s uživateli. Měly by nasadit standardizované sdělení, co se s mými daty bude dít, žádná malá písmenka dole pod čarou. Podobně jako když kupuji auto, dozvím se, že má airbagy, ABS a náhon na čtyři kola. To, co dělá Facebook, by výhledově nemělo být vůbec přípustné.

Co konkrétně vám na Facebooku vadí?

Představa, že někdo řekne: sem můžete nahrát fotky, ale v tu chvíli jsou majetkem Facebooku. To mi přijde zvrácené. Podobně jako by někdo vyrobil auto, které smrdí jako tchoř, a kritikům odpovídal: „Tak výpary nedýchejte, jděte jinam!" Kvůli tomu jsou potřeba regulační opatření, ačkoli nejsem žádný jejich příznivec. Pokud produkty začnou vytvářet agresi vůči lidem a jejich chování nezreguluje poptávka a nabídka, je potřeba, aby nastala společenská regulace. Ta má však primárně být v rovině etické, tedy pohoršení a vnitřního odmítnutí určitých špín. Nejdřív musí dojít k pochopení toho, co je špína.

Lidé si tedy v současné době neuvědomují, v čem je problém a proč by jim nadměrné šmírování jejich virtuálních identit mělo vadit?

Trend dávat o sobě najevo víc a víc věcí je moderní. Objevuje se dokonce i v literatuře. Útok na soukromí ale souvisí se situací, kdy jsou o člověku různými technologiemi shromažďovány údaje, aniž by to věděl. Zpracovávání osobních údajů ve velkém množství a obrovské databáze považuji za něco, co bude lidstvo dřív nebo později považovat za informační znečištění. Proces uvědomění si, že něco je špatně, je teprve na postupu. Bude se čekat na exemplární případy či katastrofy. Těžko říct, jakou budou mít povahu. Snowden je možná jedním z náznaků. Až někdo z obchodních či politických důvodů zmanipuluje či zneužije osobní data, až dojde k významnému otřesu, pak si tento fenomén získá nálepku špíny či znečištění.

Jak se bude chovat současná mladá generace v éře všudypřítomného internetu? Nepřijde s revoluční myšlenkou, že soukromí je pro ni přežitek?

Nemyslím si, že by nová generace vyrůstala bez pocitu soukromí. Naopak se v ní zvyšuje citlivost v této oblasti. Předchozí generace příliš nerozlišovala, zda po ní chce datum narození veřejná moc či obchodník, a prozradila ho skoro každému. Nová generace je v tomto ohledu správně popudlivá, ptá se: Co to po mně chcete? Kdo jste? Kde jste k tomu vzal oprávnění? Vidím to na svých dětech, které vnímají internet jako okno kamsi do temnot, do nějaké bažiny a zdaleka tam nedávají všechny osobní údaje bez rozmyslu.

Měli by mít uživatelé nástroje k tomu, aby smazali svou digitální stopu? Aby zpětně upravovali, co už jednou internetu prozradili a nahráli na něj?

Myslím, že je to otázka hledání přiměřené časové hranice. Do nějaké blízké minulosti to nepůjde měnit, ale od nějakého limitu by mělo existovat právo na úplné smazání. Zároveň není možné tento nástroj dát do ruky špatným lidem. Ve světě internetu se děje obrovské množství zločinů. Pokud dnes někoho například zavraždíte, zanecháte na místě biologické stopy. Představa, že byste mohl zázračným knoflíkem tyto stopy vymazat, je šílená.