Zahraniční tisk přinesl informaci, že syrské letecké síly v nynější občanské válce nasadily proti povstalcům i civilnímu obyvatelstvu letadla československé výroby. Podle některých zdrojů Albatrosy, podle jiných Delfíny. Možné by to bylo – tyto letouny byly skutečně za minulého československého režimu do Sýrie dodávány.Jsou to sice cvičné stroje, ale mohou nést i výzbroj. Jejich nevýhodou však je, že jsou už poněkud zastaralé. Letadlo L-29 Delfín se vyrábělo v letech 1963 až 1974. Stroj L-39 Albatros vyjížděl z továrny v letech 1970 až 1997.

Aero: servis tam nezajišťujeme

„V Sýrii by skutečně mohla létat letadla naší výroby, která tam byla ještě před rokem 1989 dodávána," potvrzuje mluvčí společnosti Aero Vodochody Tereza Kryšpínová.Jak však hned dodává, údaje o tom, kolik těch strojů mohlo být, nemá k dispozici: „V té době se vojenská letadla dodávala prostřednictvím tehdejšího ministerstva obrany a u nás podrobnější informace nejsou." Příliš staré pro evidenci jsou tyto údaje podle tiskového odboru i pro Ministerstvo obrany. Výrobce by teoreticky mohl vědět o osudu svých letadel podle poskytovaného servisu. „Tohle ale není ten případ, v Sýrii jsme servis nedělali," dodává Tereza Kryšpínová z Aera Vodochody. Firma tedy nemá ani představu, kolik těchto strojů by v Sýrii mohlo ještě nyní být v provozu. Oba typy letounů se dodávaly do armád Varšavské smlouvy a mnoha jiných zemí. Odtud mohly být v pozdějších letech odprodány dalším kupcům a teoreticky se tedy mohly do Sýrie dostat i touto cestou.

Miliardový dluh

Pro komunistické Československo byla Sýrie významným politickým a ekonomickým partnerem na Blízkém východě. Jak však v daty nabité publikaci Československo a Blízký východ v letech 1948-1989, kterou před třemi lety vydal Ústav mezinárodních vztahů, konstatují její autoři Petr Zídek a Karel Sieber, ekonomicky se to moc nevyplatilo. Sýrie odebírala zařízení pro cukrovary, rafinérie či pro továrnu na boty, ale hlavně zbraně. Příležitostně platila tvrdou měnou, někdy ropou, ale nejčastěji jen sliby.

Československé zbraně dostávala na různě prodlužované úvěry, z politických důvodů jako spojenec. V době pádu komunistického režimu dosáhla výše československých nedobytných pohledávek vůči Sýrii astronomické výše 900 milionů amerických dolarů. Prvních dvacet československých letadel L-29 Delfín, včetně náhradních motorů a dalších dílů, bylo dodáno na základě dohody z roku 1963. Další, tentokrát neurčený, počet Delfínů československá vláda odsouhlasila dodat v roce 1969. Jiná dodávka dvaceti Delfínů pocházela ze začátku sedmdesátých let.

V roce 1975 navštívil tehdejší syrský prezident Háfiz Asad (otec současného diktátora Bašára Asada) Československo a požadoval 40 letadel, tentokrát už L-39 Albatros. V roce 1979 chtěli Syřané další, není však zřejmé, kolik jich opravdu dostali. Shrnující dokumenty, které se podařilo dohledat už zmiňovaným Petru Zídkovi a Karlu Sieberovi v archivech ministerstva zahraničí a ústředního výboru KSČ, hovoří o tom, že ke konci roku 1983 dodalo Československo do Sýrie celkem 100 letounů L-29 a L-39. Po této době se Československo (neúspěšně) především snažilo získat dlužné peníze a do dalších dodávek zbraní se nehrnulo. Z toho ovšem vyplývá, že nejmladší československé letadlo v Sýrii může být staré třicet let, ty úplně staré budou už nejspíš ve šrotu.

Jen proti povstalcům

„Delfín mi připadá příliš starý na to, aby ho ještě syrská armáda používala, i když má vcelku nenáročnou obsluhu a údržbu," zamýšlí se Jan Sýkora z Leteckého muzea Vojenského historického ústavu ve Kbelích. „To tam spíš létá Albatros." Skutečnost, že Aero Vodochody jim dlouhodobě nezajišťuje servis, neznamená, že letadla musela zmizet z provozu. „Možná nenáročný servis zvládali Syřané sami, anebo ve spolupráci s Rusy, kteří jim také dodávali letadla," tipuje Sýkora. Podle něj jsou oba stroje spolehlivé, avšak byly konstruovány jako cvičné. Mohou nést výzbroj – například kanony, neřízené rakety či pumy, ale i tato výzbroj byla zamýšlena častěji pro výcvik pilota než pro skutečný boj.

Současným vojenským strojům už samozřejmě v boji nemohou vůbec stačit rychlostí, manévrovacími schopnostmi ani výzbrojí. A snadno se jim ubrání i pozemní jednotky vyzbrojené protileteckými zbraněmi.Ovšem při nasazení proti špatně vyzbrojeným povstaleckým silám mohou být stále velmi užitečné – nakonec i jako zbraň, která protivníka pořádně zastraší.