Sport

Fotbal: Francie byla přece jen první

13. červenec 2016 četba na 3 minuty
Francouzský fotbalový tým na lodi Conte Verde, kterou se plavil v roce 1930 na první mistrovství světa do Uruguaye.

Francouzský fotbalový tým na lodi Conte Verde, kterou se plavil v roce 1930 na první mistrovství světa do Uruguaye.

Foto: Archiv

Francie na letošním fotbalovém Euru ve finále nečekaně pohořela, ale jedno fotbalové prvenství jí už nikdo nevezme. Před 86 lety – 13. července 1930 – to byli právě Francouzi, kteří spolu s Mexičany zahájili prvním zápasem historicky první mistrovství světa ve fotbale v Uruguayi.

Hraje se 19. minuta zápasu, když Francouz Lucien Laurent dává první gól. Jak by takovou větu z úst sportovních komentátorů přivítali francouzští fanoušci minulou neděli při finálovém zápase na letošním fotbalovém Euru! Francie v něm prohrála s Portugalskem a nedala ani jednu branku.

Přesto Francouzi ta slova slyšeli – přesně před 86 lety, 13. července 1930. V jihoamerické Uruguayi se právě hrálo historicky první mistrovství světa v kopané, v jehož prvním zápase se střetla Francie s Mexikem. Laurent tehdy vstřelil historicky první branku šampionátu.

Francie sice vyhrála nad Mexikem 4:1, ale v zápasech s Argentinou a Chile prohrála a nepostoupila ze skupiny. Ve finále se nakonec sešla Uruguay s Argentinci, přičemž prvními mistry se po výhře 4:1 stalo domácí mužstvo.

Úplně jiné mistrovství

Podmínkami se ovšem první světový fotbalový šampionát dost lišil od dnešních mistrovství. Například když fotbalová federace FIFA odsunula kandidaturu Itálie, Španělska, Švédska a Nizozemska a rozhodla se akci uspořádat v kandidující Uruguayi, evropské týmy odřekly účast. Kvůli hospodářské krizi nebyly peníze na tak dalekou cestu, také však vládl strach z neznámého dobrodružství v Jižní AmeTeprve když všechny jihoamerické týmy pohrozily vystoupením z FIFA, rozhodlo se alespoň několik evropských zemí – Francie, Rumunsko, Belgie a Jugoslávie – pro účast. Nicméně třeba Španělsko, Nizozemsko, Itálie a třeba i Československo do Uruguaye nejely.

Poprvé a naposledy se také v Uruguayi odehrál celý šampionát v jediném městě, v metropoli Montevideo. Unikátní bylo i to, že souběžně s finále se vůbec neuskutečnil zápas o třetí místo a bronzové medaile dostali oba poražení semifinalisté, USA a Jugoslávie.

V současnosti jen těžko představitelnou kuriozitou bylo, když k utkání Brazílie versus Bolívie nastoupily oba týmy v bílých dresech, takže byli k nerozeznání. Teprve v poločase se Bolivijci převlékli do náhradní sady triček.

Dnes by se jistě nemohlo stát ani to, že při nedostatku rozhodčích vypomohli s píšťalkou trenéři Bolívie Ulises Saucedo a Rumunska Constantin Radulescu. Rozhodčí finálového zápasu John Langenus, který na hřišti vždycky nosil kravatu a čepici s kšiltem, se zase o své nominaci dozvěděl v Buenos Aires, odkud ho přepravil rychlý policejní člun, aby stihl začátek utkání. Méně štěstí měly tisíce argentinských fanoušků, jejichž lodě v husté mlze nad řekou La Plata zabloudily a dostaly se do Montevidea až po skončení zápasu.

O vypadnutí Francie z turnaje před 86 lety namísto hráčů rozhodl brazilský rozhodčí Gilberto de Almeida Rego.

Ale zpět k Francouzům. Pro ty dnešní může být útěchou i fakt, že se finálový zápas s Portugalskem odehrál podle regulí a férově. O vypadnutí Francie z turnaje před 86 lety totiž namísto hráčů rozhodl brazilský rozhodčí Gilberto de Almeida Rego. Ten odpískal konec zápasu Francouzů s Argentinou už v 84. minutě a ve chvíli, kdy za stavu 0:1 šel francouzský hráč Marcel Langiller sám na brankáře! Po protestech Francouzů se sice zápas dohrál, ale gól už nepadl.