Fotostory

Fotoreportáž z Kazachstánu, země pouští a hor

28. červen 2016 četba na 2 minuty
V polopouštích se pasou jak dvouhrbí velbloudi zvaní drabaři, tak jednohrbí dromedáři

V polopouštích se pasou jak dvouhrbí velbloudi zvaní drabaři, tak jednohrbí dromedáři

Foto: Martin Mařík

Kazachstán je největším vnitrozemským státem světa – přesto pro většinu našinců zemí neznámou. Fascinující je přitom nejen její velikost, ale i přírodní rozmanitost, obrovské nerostné bohatství a v neposlední řadě pestré etnické složení.

Kazachstán je země tak rozlehlá, že jsme s kolegy-zoology pro naši byť několikatýdenní cestu za poznáváním přírody této středoasijské země zvolili jen její východní část. Přesto jsme najezdili tisíce kilometrů, od podhůří vysokého Ťan-šanu na jihu (nejvyšší kazašská hora tohoto pohoří Chan Tengri měří i s ledovcovou čepičkou 7010 metrů) přes nekonečné stepi, polopouště a pouště cestou na sever až zase k podhůří Altaje u hranic s Ruskem (nejvyšší Altajský „kopec" má 4506 metrů).

FOTOGALERIE

Kovboj z kazašského podhůří Ťan-Šanu V kazašských stepích se volně prohánějí stáda koní V polopouštích se pasou jak dvouhrbí velbloudi zvaní drabaři, tak jednohrbí dromedáři

Zážitků jsme přitom měli dost jak přírodovědných – v pouštích jsme pozorovali ještěrky i antilopy, v horách orly, ve vlhčích oblastech obrovské „záhony" planých piovoněk či kosatců –, tak při setkání s místními lidmi.

Zajímavá byla diskuse u pumpy (pro zajímavost, litr benzinu stojí v přepočtu asi 12 korun) na téma, zda i my v Česku litujeme rozpadu Sovětského svazu a celého sovětského bloku. Naše ironické poznámky „Stalin i Brežněv, éto byli navérno molodci", tamní zjevně velkorusky „nabrífovaný" mladík přešel se shovívavým úsměvem, k incidentu nedošlo. Debata ovšem probíhala ve městě, kde náměstí vévodila Leninova socha, k ní vedla Sovětská třída…

Když se nám na neskutečně špatných silnicích „konečně" rozklížilo auto a čekali jsme v jiném místě v hospodě na servis, přisedl si k nám příjemný chlapík s lahví vodky a sdělil nám: Rusové nás naučili pít, ale neřekli nám, kolik… Po jeho další poznámce, že je bývalý boxer, jsme mu příliš neoponovali. A rodina si ho vzápětí v klidu dovedla k svému stolu. Pozoruhodné bylo, že rodina dotyčného vypadala dost muslimsky, vztah k alkoholu by neměl být tak výrazný…

Nicméně nikdy jsme v Kazachstánu neměli pocit ohrožení, tedy ze strany tamních lidí. Pokud jde o komáry a již zmíněné dezolátní silnice, vedoucí často bažinami nebo roklemi, to naopak chvílemi bylo hodně dobrodružné. Když jsme uvízli v oblasti města Semej (rusky Semipalatinsk), kde byla dlouhá léta sovětská jaderná střelnice, zdáli se nám tamní krvežízniví komáři nějak nepřirozeně velcí…

Více v reportáži, která vyjde v Dotyku 27/2016 tento čtvrtek.