Uprchlíci

Ghetto Itálie: jih země ovládají novodobí otrokáři

28. leden 2017 četba na 3 minuty
Ilustrační foto

Ilustrační foto

Foto: ČTK

Zanedlouho by měl 31letý Pierre Yvan Sagnet obdržet vyznamenání – italský Řád za zásluhy. Kamerunský student žijící již deset let v Itálii totiž kdysi sebral veškerou sílu a odvahu a začal otevírat víko temné truhlice novodobého italského otrokářství. 

„Lidé neustále hovoří o bídě a utrpení v Africe, ale tady v jižní Itálii - v srdci Evropy - jsem viděl lidské bytosti zbavené posledního kousku důstojnosti," vypráví sympatický student, který před deseti lety přijel do Turína studovat. Turín si vybral nejen kvůli škole, ale sídlí tady i jeho oblíbený fotbalový klub Juventus.

FOTOGALERIE

Ilustrační foto Ilustrační foto Ilustrační foto

Když kvůli jedné nesložené zkoušce přišel o stipendium, začal se shánět po výdělku. Kamarád mu doporučil, ať jede na jih do Kalábrie a vydělá si sběrem rajčat. A tak se úplnou náhodou dozvěděl o „caporalatu", náborovém systému sběračů ovoce a zeleniny na jihu Itálie.

Pět sprch pro stovky dělníků

Skončil v Nardo, v samotném podpatku italské boty, kde se dozvěděl o farmáři, který shání příležitostné dělníky. Nechal se tedy najmout a byl šokován. Pro farmu pracovalo již dalších asi osm set převážně afrických brigádníků z řad imigrantů. Žili ve stanech, pro stovky novodobých otroků tu bylo jen pět sprch.

„Mezi sběrači byli Maročané, Angolané, lidé z Burkiny Faso, z Mali. Já jediný pocházel z Kamerunu," vzpomíná. Systém „caporalo", tedy náhončích novodobých otroků, je v Itálii zakázaný, ale zvláště na jihu, kde pravomoci Říma moc nefungují, je stále živý. Kápo sežene pracovníky, kterým nikdo neodvádí zdravotní a sociální pojištění, jejich zaměstnavatel pochopitelně neplatí žádné daně.

Týden čekal, než ho do „práce" přijali. Okamžitě musel odevzdat doklady. Plat se pohyboval od 20 do 25 euro denně, ale ne za osm, ale šestnáct hodin práce v otevřené krajině, pod žhavým sluncem. Navíc jemu i ostatním brigádníkům strhával zaměstnavatel za každou službu – dovoz a odvoz na pole, za pití, za občerstvení, za vodu k hygieně. Pokud někdo v horku omdlel, musel si cestu do nemocnice zaplatit.

Otrokářství neskončilo

Když jednoho dne přišel farmář s rozkazem, že se zvyšují normy, ale ne plat, dělníci se vzbouřili. Pierre se stal mluvčím stávky, která trvala měsíc. Jako ten, který se zviditelňoval před veřejností, hodně riskoval. Systém caporalato ovládají zločinecké gangy, možná i přímo italská mafie.

Stávkující dělníci třeba zablokovali silnice, v oblasti docházelo k dopravním kalamitám, problém začala řešit nejdřív policie a pak i justice. Výsledkem bylo to, že koncem roku 2011 italský parlament schválil zákon zakazující caporalato. Kromě toho, že v policejních celách skončili někteří naháněči „otroků" a zaměstnavatelé.

Pierre se po ukončení stávky vrátil do Turína a ke studiu, ale nevzdal boj proti systému, který se zákazem capotalata neskončil. Pracoval pro odbory, vydal knížku Ghetto Itálie. V ní obviňuje i supermarketové řetězce, které od novodobých otrokářů odebírají potraviny a o podmínkách vědí nebo minimálně tuší. Případně k udržování podmínek přispívají už jenom tím, že tlačí na extrémně nízké ceny odebíraných produktů.