Islám

Glosa: Demokracie teroru

15. červen 2016 četba na 2 minuty

Foto: Shutterstock

Zdrojem veškeré moci ve státě je lid, píše se obvykle v preambulích ústav všech demokratických parlamentních států světa. Ty nedemokratické, jako bylo ještě před sedmadvaceti lety komunistické Československo, k tomu dodávají: pracující lid.

Jenže časy se mění. Šílený střelec, napojený možná – zatím to bezpečnostní služby neprokázaly - na struktury Islámského státu, postřílel při nedělním masakru v gay klubu v americkém Orlandu pět desítek lidí, a hned to mělo vliv na právě probíhající prezidentskou kampaň v USA.

Populistický republikánský kandidát Donald Trump ihned sedl na tygra a navrhl zakázat muslimům vstup do země. Nad to vyzval stávajícího demokratického prezidenta Obamu k rezignaci. Naopak favoritka demokratů Hillary Clintonová zachovala chladnou hlavu a odmítla spojovat činy extrémistů s islámem.
Můžeme se vsadit, komu z nich asi masakr v Orlandu nažene nové příznivce.

Zdrojem veškeré moci v demokratických státech sice zůstává i nadále lid, ovšem plně názorově závislý na rozmaru teroristů.

Když v roce 2004 zaútočili teroristé z Al-Kájdy na nádraží Atocha ve španělském Madridu a zabili 191 lidí, bylo tři dny před volbami. Dosavadní lidovecký premiér José Maria Aznar tehdy nerad připouštěl, že by výbuchy mohly souviset se španělským angažmá v Iráku, které sám prosadil navzdory veřejnému mínění. A skutečně, Aznara ve volbách porazil socialista Zapatero, který volal po stažení Španělska z Blízkého Východu.

Co z toho vyplývá? Zdrojem veškeré moci v demokratických státech sice zůstává i nadále lid, ovšem plně názorově závislý na rozmaru teroristů. IS a další gangy si mohou demokraticky a svobodně vybírat, koho chtějí mít v čele které země a podle toho zaútočit či nikoli.

Pochopitelně s výjimkou diktatur či autoritativních režimů jako Rusko, kde dál nerušeně vládne "pracující lid".