Zdravotnictví

Glosa: Ludvík a zdravotničtí Richelieuové

17. prosinec 2016 četba na 3 minuty
Nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík

Nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík

Foto: Archiv

Miloslav Ludvík, novopečený vládce českého zdravotnictví, může svým slavnějším francouzským královským jmenovcům jen tiše závidět. Zatímco mocní Ludvíci z rodu Bourbonů si vystačili s jediným šikovným kardinálem Richelieuem nebo Mazarinem, on po příchodu do funkce podědil neuvěřitelných deset ministerských náměstků. A i po středečním souhlasu vlády s „odstřelem" dvou náměstkyň mu zůstane na krku pořád ještě osm zástupců.

Do očí bijící přebujelosti si je zkušený manažer Ludvík od počátku vědom. Proto hned po nástupu oznámil náměstkyním Lence Taie Kolaříkové a Lence Ptáčkové Melicharové, že s nimi – ani jejich uměle vytvořenými agendami strategie a mezinárodních záležitostí – nepočítá.

Krok to byl správný a probírka v lese náměstků měla dál pokračovat. Jenže to by nesměl existovat zákon o státní službě! Postupem svého ministra Ludvíka si totiž dala vlastní gól celá vládní koalice, která jalovou normu kvapně přijala po minulých volbách.

Zabetonovaní partajníci

Taie Kolaříková i Ptáčková Melicharová patřily na ministerstvu zdravotnictví mezi osm nepolitických náměstků, nad nimiž služební zákon rozprostřel ochranný deštník. Na ně ministr jen tak nemůže. Respektive je smí odvolat jen se souhlasem celé vlády, a to pouze v době „povoleného odstřelu" na konci roku. Což se nyní stalo.

Hájení by mělo logiku, kdyby šlo skutečně o úřednické odborníky. Jenže realita je jiná. Vládní partaje zneužily na všech ministerstvech příležitost a zabetonovaly v nově chráněných pozicích své lidi bez ohledu na odbornost.

Vládní partaje zneužily na všech ministerstvech příležitost a zabetonovaly v nově chráněných pozicích své lidi bez ohledu na odbornost.

Na zdravotnictví přitom po zavedení služebního zákona vzniklo vedle tradičních pěti náměstkovských postů pět nových – dva nepolitické (zmíněné agendy strategie a mezinárodní záležitosti), dva politické a navíc funkce státního tajemníka čili personálního šéfa. Ani se sociálními demokraty spojená Taie Kolaříková, ani lidovci hájená Ptáčková Melicharová nikdy v minulosti ve zdravotnictví nepůsobily.

Paradoxní je, že na dva politické náměstky, s nimiž jako s jedinými mohou ministři hýbat bez vládního posvěcení, si Ludvík netroufl. Asi proto, že jde o samu místopředsedkyni ČSSD Lenku Tesku Arnoštovou a že Kamil Farhan za ANO spadá do kompetence Andreje Babiše.

Trafiky a byrokratizace

Kdo si myslel, že služební zákon zajistí nezávislost odborníků ve státních úřadech na politické moci, velmi se mýlil. Jak je vidět, poskytl naopak prostor pro stranické trafiky a zvýšil byrokratickou i finanční zátěž. Každý z náměstků totiž dostává osmdesátitisícový plat plus statisícové roční odměny.

A kdo za to může? Nemělo by se zapomenout, že nastartováním služebního zákona, který bagatelizuje roli lustračních osvědčení, podmínil před třemi lety prezident Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše do vlády, bez čehož by nevznikla současná koalice. Takže si teď vlastně vládní strany vybírají na úkor státu sladkou odměnu.

Nakonec ještě to nejkurióznější. Navzdory osmičlennému královsky placenému týmu zástupců si Miloslav Ludvík přivedl do úřadu jako hlavního poradce bývalého ředitele Královéhradecké nemocnice Romana Prymulu. „Romana Prymulu si chci vzít, protože potřebuju mít vedle sebe lékaře, kterého znám, kterému věřím," odůvodnil to celkem srozumitelně.

Ergo kladívko, Ludvík se zařídil po ludvíkovsku. Jeho mocný Richelieu se jmenuje Prymula a náměstci i náměstkyně jsou jen nedotknutelné dvorní dámy pod zákonem. Služebním.