Historie

Historik zmapoval utajený pobyt atentátníků na Heydricha v Plzni

6. leden 2014 četba na 3 minuty
Jan Kubiš a Josef Gabčík.

Jan Kubiš a Josef Gabčík.

Foto: Archiv

Plzeň – Historik Jiří Sankot zmapoval v Plzni pohyb mužů, kteří provedli 27. května 1942 v Praze atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V domě Pod Záhorskem 22/1 a v chatkách za mlýnem Radobyčicích je ukrýval vrchní inspektor tajné policie Václav Král, který se po vzniku protektorátu zapojil do odboje a využíval své kontakty, řekl plzeňský historik Sankot. Na příběhu, který bude publikovat, chce učit děti o válce.

Přístřeší jim Král poskytl už koncem prosince 1941. Jozef Gabčík a Jan Kubiš, jimž zajistil také protektorátní doklady, byli dva dny předtím vysazeni k likvidaci protektora. „Gabčík měl po seskoku zraněnou nohu a zůstal v bytě. Kubiš odjel do Prahy, kde navazoval kontakty. Po uzdravení odjel Gabčík z ním. Pak se vrátili a bydleli u Králových nebo v chatě za mlýnem," uvedl Sankot. Král domlouval ubytování i dalším parašutistům z jiných výsadků, některé dostal do strakonické nemocnice. V dubnu 1942 se jich po Plzni pohybovalo šest. Měli založit požáry kolem Škodových závodů kvůli plánované bombardovací akci.

„Králova sedmnáctiletá dcera Helena si zvykla na to, že s nimi muži žijí. Hráli karty a chodili na procházky. Někdy si počínala neopatrně, protože rozdávala čokoládu, kterou přivezli z Anglie. Kamarádkám řekla, že je od příbuzných z Moravy," uvedl.

Naložené hlavy parašutistů

Po atentátu, kdy se parašutista Karel Čurda v červnu 1942 přiznal, se prozradila celá síť, která parašutistům pomáhala, tedy i rodina Králových. Den po udání, 17. června, je gestapo zatklo a odvezlo do Petschkova paláce v Praze. „Tam musel Král podstoupit příšernou proceduru. Ukázali mu hlavy parašutistů naložené v lihu. Identifikoval Jozefa Gabčíka," řekl Sankot. Potom rodinu odvezli do Mauthausenu, kde všechny, kteří pomáhali parašutistům v říjnu 1942, popravili, včetně sedmnáctileté Heleny.

Helena měla největší kamarádku Olgu Jiříkovicovou, s níž se každý den odpoledne scházela U Branky a pak chodily po obchodech a domů. „Počátkem roku se jí Helena jevila divná, protože nosila čokoládu a předváděla se," řekl Sankot. Nakonec jí prozradila, kdo je u nich doma a proč. Olga se s muži setkala a hrála s nimi karty.

„17. června 1942 nepřišla na sraz a Olga se vypravila k nim domů. Tam ji odchytili a odvedli ke Královým, kde viděla maminku Helenky opřenou o zeď. Řekla gestapákům, že muže nikdy neviděla, a ti ji ztloukli," řekl Sankot. Z vedlejšího pokoje slyšela křik a za hodinu vyvedli Helenu, kterou viděla naposledy. „Vděčím Hele za svůj život i celé mé rodiny," uvedla Olga, která se rok musela denně před školou hlásit na gestapu. Vzali jí studentskou i občanskou legitimaci a byla jejich rukojmí.

Na hrdinství rodiny Králových vzpomíná od roku 1997 pamětní deska vedle vchodu jejich domu Pod Záhorskem 22/1. Základní informace o něm nedávno vyšly v knize Příběhy plzeňských domů II.