Na české dálnice se stahují kamiony z celé střední Evropy, aby využily toho, že se po nich jezdí zdarma, bez jakýchkoliv poplatků. Tranzitní doprava na mnoha místech kolabuje a problémy se začínají přelévat i na silnice nižších tříd. Státní pokladna denně přichází o 20 až 30 milionů korun, vláda řeší návrat k papírovým dálničním známkám... I tak může vypadat situace v Česku od ledna 2017. Pokud se tedy do té doby nepodaří najít způsob, jak provozovat český mýtný systém, o který se má do 31. prosince 2016 (a ani o minutu déle) starat rakouská technologická firma Kapsch.
Černý scénář, který týdeník Dotyk naznačil už před rokem (viz Dotyk 49/2014), se jeví jako čím dál pravděpodobnější. S mýtným problémem se totiž od té doby nepohnulo ani o píď. A stále reálnější se také jeví varianta, že kvůli hrozícím vysokým národohospodářským škodám bude ve finále nutné, aby se někdo „pro vlast obětoval". I za cenu hrozícího trestního stíhání podepsal – bez jakékoliv skutečné soutěže – s firmou Kapsch prolongační dodatek ke stávající smlouvě. Sotva se totiž najde ve zbývajícím čase jiná varianta, kterou by úředníci byli ještě schopni řádně zúřadovat.
Než přijede policie
A kdo by měl být oním „bílým koněm" na špinavou práci? Kandidátem číslo jedna je šéf Ředitelství silnic a dálnic Jan Kroupa. To on, pokud kvůli tomu raději nerezignuje, byl měl nejspíše takovýto dodatek parafovat, protože právě jeho předchůdce podepsal smlouvy s Kapschem. Je ale Kroupa na tak závažný právní akt mentálně připraven? Je si vědom, že může dopadnout úplně stejně jako pražští politici a úředníci, kteří v roce 2012 rozhodli o pokračování kontraktu s firmou Haguess v rámci projektu Opencard, a dnes jim hrozí vězení?
Tuší Kroupa, že uchránit jej před trestním stíháním nemusí ani fakt, že „pouze" plní rozhodnutí vlády či resortního ministerstva? Názorně to ostatně ukázala kauza nákupu armádních letounů CASA a stíhání exministryně obrany Vlasty Parkanové, jíž orgány činné v trestním řízení vyčetly, že se neměla schovávat za rozhodnutí Topolánkova kabinetu a měla si vyžádat oponentní posudek, který by předmět zakázky nezávisle ocenil.
„Výběrem provozovatele mýtného systému je pověřeno ministerstvo dopravy, které ve věci intenzivně pracuje. Nemám žádnou informaci, která by potvrzovala vaši úvahu, a proto nechci vytvářet jakékoliv kritické scénáře a ty následně komentovat," reagoval ředitel Kroupa vyhýbavě na spekulativní dotaz týdeníku Dotyk. Avšak i podle jednoho z právníků, detailně seznámeného s mýtným projektem, je reálné, že se Kroupa v druhé polovině příštího rok ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny. Bude řešit dilema, zda je větším zlem porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, či spíše zákona o majetku státu, který všem organizačním složkám velí dbát o svěřené jmění s péčí řádného hospodáře.
Zabývat se katastrofickými scénáři a možnými trestněprávními dopady zatím odmítá i odpovědný ministr dopravy Dan Ťok (ve funkci za Babišovo hnutí ANO). „Dělám všechno pro to, aby taková varianta nenastala. Naše poslední kroky, pokud je nezablokuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, otevírají cestu k rozumnému dlouhodobému řešení," uvedl ministr.
Obdobný dotaz adresoval týdeník Dotyk i premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ten zatím nereagoval. Z jeho některých nedávných výroků je ale zřejmé, že kvůli mýtu začíná být velmi nervózní. A ve vztahu k ministru Ťokovi – který vyzkoušel už několik variant, jak se k novému provozovateli mýtného systému dopracovat zákonným způsobem, avšak zatím žádný hmatatelný výsledek to nepřineslo (viz Šest nezdarů Dana Ťoka) – ztrácí svou obvyklou zdrženlivost. Je přitom jisté, že v době blížících se krajských voleb může jít pro šéfa sociálních demokratů Sobotku i o velmi lákavé sousto, jak si vychutnat neúspěch Andreje Babiše a jeho hnutí.
Na obranu Ťoka je ale třeba spravedlivě dodat, že se mu poměrně daří oživovat výstavbu nových silnic a dálnic. A to asi hlavně proto, že do čela ŘSD jmenoval v úvodu zmíněného a v oblasti dopravního stavitelství zkušeného Jana Kroupu, kterého se jeho předchůdce a kolega za ANO Antonín Prachař trochu nepochopitelně zbavil. Proč Ťok v jedné oblasti vsadil na dlouholeté profesionály a v oblasti mýta na neumětely, zůstává jednou z největších záhad.
Ministr Dan Ťok se nyní v tisku prezentuje jako hasič: „Já tady hasím obrovský požár. Nevýběr mýta by znamenal výpadek 25 milionů korun denně. Na řádné vysoutěžení poradce přitom už není čas,“ vysvětluje, proč si vybral poradce – o němž původně tvrdil, že
Ministr Dan Ťok se nyní v tisku prezentuje jako hasič: „Já tady hasím obrovský požár. Nevýběr mýta by znamenal výpadek 25 milionů korun denně. Na řádné vysoutěžení poradce přitom už není čas,“ vysvětluje, proč si vybral poradce – o němž původně tvrdil, žeAutor: red
Patnáctá zakázka bez soutěže
Ministr Ťok musí dnes především hořce litovat svého fanfaronského výroku z konce loňského roku, kdy do funkce nastupoval, o tom, že mýto není takový problém, jaký se z něj dělá. Jeho poslední krok – podpis poradenské smlouvy za více než 50 milionů korun s firmou Deloitte, která má teď resortu pomoci s řešením palčivého problému – je totiž už hodnocen jako akt čirého zoufalství. A také jako zkouška toho, co všechno je ještě schopen antimonopolní úřad „v zájmu státu" skousnout. ÚOHS se ale tímto kontroverzním kontraktem – přiděleným takříkajíc z ruky, kvůli údajné časové tísni – musí tak jako tak zabývat. Podle neoficiálních informací si u úřadu ve věci stěžovaly již dvě firmy.
Jelikož je celkem jasné, že časovou tíseň si ministerstvo způsobilo samo, je také téměř jisté, že nějaký postih přijde. Podle oslovených právníků v lepším případě dostane Ťokův resort jen pokutu, v tom horším bude z moci úřední plnění smlouvy zakázáno. „Pokud by se prokázalo, že ministerstvo v této věci postupovalo mimořádně nestandardně, nelze opravdu vyloučit, že uložíme zákaz plnění smlouvy, ale to je zatím jen teorie, ten případ je třeba řádně prozkoumat," uvedl k tomu pro týdeník Dotyk šéf ÚOHS Petr Rafaj.
Pro ministra Ťoka není zadávání zakázek bez soutěže úplnou novinkou. Od začátku letošního roku jeho resort tento mimořádný instrument – primárně určený k řešení krizových situací, například po živelních katastrofách – využil již patnáctkrát. Jak dále na základě informací poskytnutých samotným ministerstvem spočítal týdeník Dotyk, jde o zakázky za celkem 785 milionů korun (viz Zakázky bez soutěže u ministra Ťoka). V předešlých případech byla alespoň vyvinuta snaha řešit kontrakty standardním způsobem. Nejdříve totiž bylo vypsáno klasické otevřené řízení, které ÚOHS následně kvůli stížnostem „shodil" (to se týká zakázek na údržbu silnic i na provozování registru vozidel).
Zakázce na poradce pro mýto však předcházelo pouze mnohaměsíční nicnedělání či spíše tápání. A zatímco například u dvanácti zakázek na údržbu silnic byla o využití jednacího řízení bez uveřejnění předem informována i vláda, u kontraktu s firmu Deloitte se vše událo víceméně potají. Jak zjistil týdeník Dotyk, podpisu smlouvy předcházely rozpory uvnitř samotného ministerstva, kdy odpovědní vedoucí úředníci, iritovaní neprofesionalitou dosazeného šéfa expertního týmu Jana Chovance, hrozili svým odchodem. Týká se to i náměstka Jakuba Kopřivy, svou odborností legislativce, jemuž bylo mýto „hozeno na krk" poté, co z úřadu po pár týdnech s ostudou utekl náměstek Ondřej Votruba.
Právě Kopřiva měl podle zdroje týdeníku Dotyk tlačit na to, aby smlouva s firmou Deloitte, která má s mýtem poměrně rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, byla co nejrychleji podepsána. Není sám, kdo v této po partyzánsku dojednané zakázce vidí asi poslední šanci, jak vše ještě do konce příštího roku zvládnout. Svou výpověď dal a posléze zase stáhl i vedoucí oddělení telematiky Václav Krumphanzl, který je po letním vyhazovu šéfa odboru pozemních komunikací Milana Donta již asi posledním člověkem na personálně značně zdecimovaném úřadě, který o mýtu ještě něco ví.
Ministr Ťok na obranu svého resortu uvedl, že o přímém zadání zakázky firmě Deloitte „detailně informoval členy řídicího výboru pro mýto" a zástupce politických stran. A to prý na zasedání 6. října, týž den, co byla smlouva podepsána. „Všichni přítomní takový postup podpořili, včetně zástupců ČSSD," tvrdí ministr v reakci na kritiku premiéra Sobotky, jenž žádá vysvětlení, proč zakázku zadal bez tendru. Zdá se ale, že ministr byl na nějakém jiném jednání, neboť další účastníci popisují průběh zcela odlišně.
„Členům řídicího výboru byla v rámci diskuse o navrženém harmonogramu dalšího postupu a na základě dotazu jednoho z účastníků sdělena pouze informace o tom, že o den dříve, tedy už 5. října, došlo k podpisu kontraktu s firmou Deloitte. Hovořil jen náměstek Kopřiva a nic dalšího tam nezaznělo," vylučuje pro týdeník Dotyk Pavel Švagr (ČSSD), člen řídicího výboru a zároveň předseda Správy státních hmotných rezerv, že by dostali od Ťoka nějaké detailní informace o kontraktu a že by se tak stalo v den podpisu smlouvy.
Partyzánská akce naštvaných úředníků
Jak zjistil týdeník Dotyk, podpisu smlouvy předcházely rozpory uvnitř samotného ministerstva, kdy odpovědní vedoucí úředníci, iritovaní neprofesionalitou dosazeného šéfa expertního týmu Jana Chovance, hrozili svým odchodem. Týká se to i náměstka Jakuba Kopřivy, svou odborností legislativce, jemuž bylo mýto „hozeno na krk" poté, co z úřadu po pár týdnech s ostudou utekl náměstek Ondřej Votruba. Právě Kopřiva měl podle zdroje týdeníku Dotyk tlačit na to, aby smlouva s firmou Deloitte, která má s mýtem poměrně rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, byla co nejrychleji podepsána.
Není sám, kdo v této po partyzánsku dojednané zakázce vidí asi poslední šanci, jak vše ještě do konce příštího roku zvládnout. Svou výpověď dal a posléze zase stáhl i vedoucí oddělení telematiky Václav Krumphanzl, který je po letním vyhazovu šéfa odboru pozemních komunikací Milana Donta již asi posledním člověkem na personálně značně zdecimovaném úřadě, který o mýtu ještě něco ví. Ministr Ťok na obranu svého resortu uvedl, že o přímém zadání zakázky firmě Deloitte „detailně informoval členy řídicího výboru pro mýto" a zástupce politických stran.
A to prý na zasedání 6. října, týž den, co byla smlouva podepsána. „Všichni přítomní takový postup podpořili, včetně zástupců ČSSD," tvrdí ministr v reakci na kritiku premiéra Sobotky, jenž žádá vysvětlení, proč zakázku zadal bez tendru.
Zdá se ale, že ministr byl na nějakém jiném jednání, neboť další účastníci popisují průběh zcela odlišně. „Členům řídicího výboru byla v rámci diskuse o navrženém harmonogramu dalšího postupu a na základě dotazu jednoho z účastníků sdělena pouze informace o tom, že o den dříve, tedy už 5. října, došlo k podpisu kontraktu s firmou Deloitte.
Hovořil jen náměstek Kopřiva a nic dalšího tam nezaznělo," vylučuje pro týdeník Dotyk Pavel Švagr (ČSSD), člen řídicího výboru a zároveň předseda Správy státních hmotných rezerv, že by dostali od Ťoka nějaké detailní informace o kontraktu a že by se tak stalo v den podpisu smlouvy.
Jako před deseti lety
Rok s ministrem Ťokem se jeví jako rok velkých zvratů. Zatímco původně šéf resortu tvrdil, že žádného poradce nepotřebuje, nyní v něm i on vidí poslední záchranu. Ještě na začátku letošního roku bylo ambicí vypsat otevřený a technologicky neutrální tendr, z něhož by vzešel zcela nový provozovatel mýtného systému na dalších deset let. Mohl by tak přijít i se zcela odlišnou technologií, satelitní, už bez mýtných bran. Od tohoto avizovaného cíle se postupně ustupovalo a od srpna je již i vládou definitivně potvrzeno, že žádný takovýto „velký tendr" se v nejbližší době neuskuteční. Už se jím ani nikdo vážně nezabývá, jde pouze o vizi, která se má týkat období po roce 2019.
V současnosti se tak mluví již pouze o „malém tendru" a hledá se jen dočasný provozovatel pro přechodné období. Měl by se starat o mikrovlnný mýtný systém vybudovaný firmou Kapsch po další tři roky, tedy od začátku roku 2017 až do konce roku 2019. Koho by ještě loni napadlo, že ani tento v zásadě minimalistický požadavek není dnes schopen nikdo zrealizovat? Není to však tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Zásadním problémem je, že není dojednáno a smluvně podchyceno, aby firma Kapsch poskytla v přechodné době svou součinnost.
Že právě ona má dnes v rukou veškeré trumfy, je nabíledni. Nemusí vůbec nic dělat, stačí jí se založenýma rukama čekat do příštího roku, až do její centrály v Praze či rovnou Vídni po kolenou přileze ministr dopravy a bude ji prosit, aby ve své práci ještě nějakou dobu pokračovala. Že to nebude zadarmo, je také jisté. Přitom nyní stát firmě Kapsch platí za její služby zhruba dvě miliardy korun ročně. Panuje přesvědčení, že férová cena by mohla být o 30 % nižší. Ale jakou bude mít Kapsch motivaci své služby výrazně zlevňovat, když by této situace mohl využít spíše ke zdražování?
Je třeba hlavně vnímat, že pro rakouskou rodinnou firmu je zakázka v Česku naprosto zásadní, podle mnohých názorů jednoznačně nejziskovější ze všech, které Kapsch ve světě má. Někteří škarohlídi, rekrutující se i z řad bývalých zaměstnanců, dokonce tvrdí, že je jediná skutečně zisková. Navíc nejde jen o Kapsch. Firma je „jen" generálním dodavatelem, do jisté míry je zase závislá na svých subdodavatelích (ČSOB, O2 Czech Republic či AŽD), kteří taktéž necítí potřebu zlevňovat.
Výsledná cena proto patrně nebude pro daňového poplatníka o nic příznivější, než ta, která byla smluvně zakotvena v podezřelém kontraktu sjednaném před deseti lety za lidoveckého ministra dopravy Milana Šimonovského. Tenkrát to bylo tak, že veškerá konkurence firmy Kapsch byla záměrně vyšachována, Kapsch zůstal v tendru osamocen, a celý proces se později stal předmětem parlamentního vyšetřování. Zatímco tehdejší nadsazené ceny byly zřejmě důsledkem zákulisních politických dohod a manipulace, ty, které vyplynou z chystaného nového kontraktu, jen čirého diletantství. Ve výsledku to ale vyjde nastejno.
Bude záležet jen na orgánech činných v trestním řízení, zda počínání lidí, kteří za toto všechno nesou odpovědnost, vyhodnotí jako porušování povinností při správě cizího majetku a zneužití pravomocí veřejného činitele. Tak jako se to stalo v kauzách kolem pražské karty Opencard a kolem armádních letounů CASA. Pokud se všem lidem v tomto státě měří stejným metrem, nemůže to dopadnout jinak.
6 nezdarů Dana Ťoka
Nedávný překvapivý podpis smlouvy s firmou Deloitte je už šestým pokusem ministra Dana Ťoka, jak problémy s mýtem posunout o krok vpřed. Všechny však zatím vyzněly do ztracena.
Pokus č. 1: Vlastními silami
V lednu tohoto roku (poté, co byl zrušen tendr na projektového manažera vypsaný za ministra Prachaře) vznikl na ministerstvu první expertní projektový tým. V jeho čele stanul ředitel ministerského odboru silniční infrastruktury Milan Dont (později byl z ministerstva vyhozen, těsně před nabytím účinnosti služebního zákona).
Podle neoficiálních informací už Dontův tým ministrovi doporučil, aby co nejrychleji vypsal tendr na provoz stávajících mýtných bran, jelikož soutěž otevřená všem technologiím by výběr mýta zajistila nejdříve od roku 2019. Zároveň Ťoka upozornil, že ani v případě tendru na provoz mýtných bran se dočasnému prodloužení spolupráce s firmou Kapsch asi nevyhne (prodleva byla odhadována na zhruba čtyři měsíce).
Ministr s výsledky práce týmu nebyl spokojen a neformálně jej rozpustil (přestával jej svolávat). Někteří jeho externí členové sami rezignovali.
Pokus č. 2: Babišův kámoš zasahuje
Po určité době nečinnosti se v březnu začal formulovat druhý projektový tým. A to pod vedením Zdeňka Rathauského, bývalého manažera telekomunikační firmy GTS. K Ťokovi jej podle všeho vyslal jeho někdejší kolega Milan Rusnák, který má již z předlistopadových dob velmi blízko k šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi.
Ani tento tým dlouho nepřežil. V té době Ťok opakovaně předkládal na vládu svou „koncepci výkonového zpoplatnění". Rusnák a Rathauský měli údajně k podobě tohoto materiálu značné výhrady, ministra žádali o přepracování. K tomu ale nedošlo. Patrně i to byl důvod, proč Rathauský ministerstvo rozmrzele opustil.
Pokus č. 3: Brabec poprvé a naposledy
Začal se formulovat třetí projektový tým, který měl vést Dean Brabec, šéf konzultační společnosti Arthur D. Little. Právě tohoto manažera měl ministr Ťok na jedné z porad představit torzu předchozího projektového týmu, na schůzku byli přizváni i někteří zástupci akademické sféry.
Nakonec to bylo první a zároveň poslední setkání s Brabcem. Důvodem mohla být i skutečnost, že ministerstvo nenašlo způsob, jak bez tendru tohoto odborníka z nadnárodní firmy adekvátně zaplatit.
Pokus č. 4: Sázka na mýtného panice
Čtvrtý projektový tým se začal formovat ve chvíli, kdy na ministerskou půdu vstoupil Jan Chovanec. Přišel z poradenské společnosti Adwise, kterou donedávna i spoluvlastnil. Do úřadu se přitom měl dostat přes poradce ministra Ťoka Petra Nevického, jehož syn je též spolumajitelem Adwise. „Vybral jsem ho já, hledal jsem člověka, který nemá zkušenosti s mýtem. Experti na mýto mohou být obviněni, pro koho hrají. Není potřeba, aby šéf skupiny byl největším expertem na mýto," řekl v květnu pro deník MF Dnes na Chovancovu adresu Ťok.
Mýtem a státní správou nepolíbený Chovanec brzy prokázal, že žije mimo realitu. To když představil svůj první časový harmonogram, který počítal s tím, že ještě do konce května se podaří uzavřít dohodu s Kapschem o jeho součinnosti, do konce června budou hotovy zadávací podmínky tendru na nové mýto, přes prázdniny vše schválí vláda a hned vzápětí bude vypsána soutěž.
Pokus č. 5: Založení státního podniku
Během června se na ministerstvu zrodila myšlenka na založení nového státního podniku Cendis (Centrum dopravních informačních systémů), a to přeměnou současného státního podniku Cimto.
Nová firma měla převzít agendu týkající se mýta a také třeba registru vozidel. Existuje ale podezření, že hlavním důvodem pro její založení byla snaha o řádné zaplacení „odborníků" a také vidina některých, že přes státní podnik bude možné bez soutěže distribuovat poradenské subdodávky. Což ale možné není.
Zaměstnancem podniku Cendis se stal i zmíněný Jan Chovanec. Cendis dostal od ministerstva zakázku malého rozsahu za 1,9 milionu korun na koordinaci řízení mýtného projektu (bez výběrového řízení). Z této zakázky jsou údajně už takřka všechny peníze vyčerpány (na platy), ačkoliv projekt se nikam neposunul. Projektový tým – formálně stále fungující a řízený Janem Chovancem – se naposledy sešel 10. září.
Pokus č. 6: Návrat ke kořenům
Vedení ministerstva dopravy 6. října oznámilo, že ohledně budoucnosti českého mýta podepsalo zakázku s poradenskou firmou Deloitte. A to bez jakékoliv soutěže, v režimu jednacího řízení bez uveřejnění a s odkazem na údajnou časovou tíseň. Věc už řeší Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jenž může plnění smlouvy zakázat. I přivolaní analytici z protikorupční organizace Transparency International konstatovali, že ministerstvo si časovou tíseň svou liknavostí přivodilo samo.
Podpis smlouvy s firmou Deloitte přitom paradoxně znamená, že se ministr Ťok obloukem vrací k původní myšlence řádného projektového manažera (dostal jen jiné jméno a nyní je označován za technicko-organizačního poradce), kterou po nástupu do funkce zavrhl. Tvrdil totiž, že agendu je ministerstvo schopno zvládnout vlastními silami.
Zároveň se Dan Ťok tímto kontraktem obrací na firmu, jež s mýtem radila státu už před deseti lety. A je tak na ni možno pohlížet i jako na součást struktur, které za velmi podezřelých okolností napomohly k někdejšímu vítězství firmy Kapsch. A právě tyto struktury chtěl Ťok rozbít. Také z tohoto pohledu jde v jeho případně o rezignaci a nepřímé doznání vlastních omylů.
Ministrův střet zájmů?
Firma Deloitte, která dostala od Dana Ťoka "z ruky" zakázku na přípravu mýtného tendru, zároveň prověřuje účetnictví ve společnosti, které ministr dopravy dříve šéfoval. Může se jednat jen o náhodu, ale nepochybně pikantní, která naznačuje možný střet zájmů.
Letos v březnu švédská stavební společnost Skanska, jejíž českou pobočku Ťok několik let vedl, oznámila, že zadala společnosti Deloitte, aby prověřila stavební projekt v České republice, který je napadán kvůli údajné korupci.
Skanska se totiž dostala do podezření, že její česká dcera v roce 2011, právě za Ťokovy éry, vyvedla ze svého účetnictví nejméně 100 milionů korun na úplatky. Mělo se jednat o zakázku na dostavbu rychlostní silnice R7.
Ťok ale možnost korupce, s níž přišel Český rozhlas ve spolupráci se Švédským rozhlasem, důrazně odmítl. V rozhovoru pro MF Dnes popřel i tvrzení bývalého šéfa vnitřního auditu Skansky Anderse Blomqvista, že o úplatku věděl. „Ten pán lže. Podepsal svou rukou v roce 2011, že ten audit byl v pořádku," reagoval v březnu nynější ministr dopravy.
Obžaloba jako u Opencard
Dění kolem českého mýtného systému, spravovaného firmou Kapsch, nápadně připomíná pražskou kauzu Opencard. Přitom kvůli tomuto v mnohém podobnému projektu dnes desítka bývalých pražských radních a pět úředníků sedí na lavici obžalovaných. A to proto, že roku 2012 souhlasili s uzavřením dvou nových smluv, údajně nevýhodných, s firmou Haguess, provozovatelem systému Opencard, jehož prostřednictvím Pražané platí za městskou hromadnou dopravu. Stalo se tak totiž bez jakékoliv soutěže.
Obžaloba tvrdí, že politici a úředníci svým jednáním firmu Haguess neoprávněně upřednostnili a Praze způsobili škodu téměř 25 milionů korun. Obžalovaní se ale brání tím, že naopak chtěli ochránit veřejný zájem, napravit to, co způsobili jejich předchůdci, zabránit, aby elektronický platební systém zkolaboval a metropole se musela vrátit k papírovým jízdenkám.
Exprimátor Bohuslav Svoboda k tomu uvedl, že v roce 2012 rozhodovalo vedení města o dvou variantách, z nichž prý ani jedna nebyla dobrá. Jako horší radní nakonec vyhodnotili spolupráci s firmou Haguess ukončit.
Vrátilo by to prý město do doby, kdy v Praze ještě jezdila koňská dráha.