Vypálené synagogy a židovské modlitebny se staly spolu s vytlučenými výlohami židovských obchodů symbolem drastického pogromu, který se odehrál právě před 80 lety, v noci z 9. na 10. listopadu 1938. Podle roztříštěného skla vysypaného na ulice získal název křišťálová noc.

Jak posloužit zlu

Záminkou k rozpoutání násilí se stal atentát na legačního sekretáře na německém vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, který 7. listopadu 1938 spáchal v Paříži na německém velvyslanectví sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Feibel Grynszpan.

Německého diplomata těžce zranil dvěma výstřely z pistole. Motivem jeho činu byla zřejmě snaha pomstít se za rodiče a sestru, kteří byli koncem října spolu s tisícovkami dalších polských Židů žijících na německém území vypovězeni do Polska. To je nechtělo přijmout, v důsledku čehož trávili běženci týdny na hranicích v nelidských podmínkách.

Mladíka po činu zadržely francouzské orgány, které ho posléze vydaly k potrestání do Německa. Vydání ale protižidovskému běsnění nijak nezabránilo – naopak, pro nacisty šlo o vítaný incident, který jim umožnil vyvolat rozsáhlou hysterii.

Atentát tak německá propaganda prezentovala jako součást protiněmeckého židovského spiknutí, proti němuž je třeba bezodkladně zasáhnout.

Stovka obětí

Pogrom se uskutečnil v Německu a na území někdejších Sudet (včetně bývalého československého pohraničí) zejména v noci z 9. na 10. listopadu, ale i 10. listopadu přes den a na některých místech i 11. listopadu 1938.

Nacisté během něj vypálili většinu synagog a židovských modliteben a vyplenili židovské obchody a podniky, jejichž zařízení bylo zničeno.

Podle serveru Holocaust.cz bylo v Německu vypáleno či jinak zdemolováno 267 synagog a vypleněno kolem 7,5 tisíce židovských obchodů a bytů. Přímo při pogromu byla zabita téměř stovka Židů, dalších zhruba 30 tisíc (většinou majetnějších) skončilo v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen, odkud byli propuštěni až poté, co se zavázali k emigraci a vzdali majetku ve prospěch Říše.

Běsnění v pohraničí

Na obsazeném československém území zapálili stoupenci nacismu přes čtyři desítky synagog a zničili řadu židovských hřbitovů.

Mezi sakrální stavby, jež podlehly protižidovskému řádění, patřily například tři synagogy na území dnešního libereckého kraje, tedy liberecká, jablonecká a českolipská. Poslední zmíněná z nich byla nejstarší.

„Ze synagogy zbyly jen trosky zdí. Starosta města Josef Turner ohlásil do norimberské redakce časopisu Stürmer, že město Česká Lípa, kdysi silně požidovštělé, správně pochopilo židovský problém a brzy bude od této rasy očištěno,“ popsala události po vypálení českolipské synagogy Marie Vojtíšková v publikaci Židé v České Lípě.

Trosky synagogy byly později ještě rozmetány trhavinou a zbylé části strženy a srovnány se zemí.

Ulice, v níž synagoga původně stála, dostala jméno právě po židobijeckém titulu, který informoval o jejím zničení: Stürmergasse.

Synagoga v Liberci patřila mezi židovské stavby, jež byly zničeny až 11. listopadu. V té době už byla uzavřena pro veřejnost. Hořet začala v ranních hodinách.

Průběh událostí zachytily ještě týž den jičínské noviny: „Rozšířila se zvěst, že hoří židovský kostel v Liberci v Lerchenfeldově ulici. V tu chvíli byly ulice kolem kostela zaplněny tisíci diváky... Hasiči, vojsko a jednotky SA stály kolem hořícího kostela, aniž zabraňovaly požáru... V řadách diváků ovšem převládaly výkřiky spokojenosti a posměšné poznámky o Židech… Všichni čekali, až zachvátí požár věž nad vchodem do kostela. Stalo se tak ve 2.30 a přesně ve 2.40 se zřítila kopule, na níž se k nebi tyčila židovská hvězda. Zřícení hvězdy bylo doprovázeno křikem tisíců diváků…“ psal reportér deníku. Zmínka o „tisícovkách diváků“ a o „výkřicích spokojenosti“ stojí za zaznamenání – dosvědčuje, jak snadno se dav dá strhnout k nenávisti a přitakávání násilí.

Útěk do vnitrozemí

Zkáza postihla také synagogu v Trutnově, postavenou v roce 1885 v maurském stylu ze vzácného bílého pískovce, a místní honosnou židovskou obřadní síň.

Příznivci nacistů se nezastavili ani před zneuctěním zemřelých: židovského nebožtíka pověsili na lampu ve městě.

„Trutnov se stal v říjnu 1938 součástí Německé říše. Židé i Češi prchali před nacisty, aby si zachránili krk a stáhli se do českého vnitrozemí. Strhla se vlna zatýkání Židů a většina z nich zemřela v koncentračních táborech,“ připomněl před časem ředitel Muzea Podkrkonoší Vlastimil Málek.

Zmiňovaný útěk Židů do nitra okleštěného československého státu přitom neprobíhal nijak hladce.

Takzvaná druhá republika, která vznikla po postoupení českého pohraničí Německu, se k někdejším židovským spoluobčanům otočila zády a za uprchlíky byla ochotna považovat pouze etnické Čechy.

Z příkazu československého ministerstva vnitra tak nesměli být Židé, kteří neměli na zmenšeném území Československa domovské právo, vpuštěni za demarkační čáru. A protože opětovně vpustit je odmítaly i německé orgány, putovaly skupiny Židů zemí nikoho mezi českými a německými pohraničníky.

Nacistické vedení prohlásilo, že pogrom nebyl nijak organizován a že sami Židé vyvolali spravedlivý hněv lidu, a využilo ho k dalším protižidovským opatřením.

Židé museli sami odstranit způsobené škody a uvést vzhled ulice opět do původního stavu, přičemž pojistky, které chránily jejich majetek, jim nacistická moc zabavila.

Německým Židům byla navíc uložena pokuta ve výši jedné miliardy marek. Křišťálová noc tak posloužila i k urychlení nucené arizace židovského majetku.