Greenblatt je podle JP ortodoxní žid. Dostane na starost vyjednávání spojená s izraelsko-palestinským konfliktem, americko-kubánskými vztahy a obchodními dohodami USA se třetími zeměmi.

Millera charakterizoval JP jako praktikujícího žida, jenž během předvolební kampaně psal Trumpovi projevy a hecoval davy na shromážděních. Naformuloval také prezidentovy lednové exekutivní příkazy, tvrdí internetový deník Politico.

Ortodoxní žid Kushner je Trumpovým zetěm. Podle izraelského listu Haarec působil ve vedení newyorské organizace FIDF, která sbírá peníze na podporu izraelských vojáků. Spoluřídil také rodinnou nadaci, jež přispívala i židovským institucím na Západním břehu Jordánu. Toto Izraelem obsazené území chtějí Palestinci pro svůj budoucí stát.

Podle JP jsou židy/Židy i Trumpovi zvláštní asistenti Boris Epshteyn a Avrahm Berkowitz. Druhý jmenovaný má přes příbuzné vazby na hlavní americkou proizraelskou lobbystickou organizaci AIPAC. Mezi židy/Židy dále JP zařadil Trumpova poradce pro reformu regulací Carla Icahna a asistenta pro technologické iniciativy Reeda Cordishe, jenž má rovněž rodinné vazby na AIPAC. Židem je podle JP i David Shulkin, kterého si Trump vybral jako šéfa Ministerstva pro veterány.

Jako posledního z 11 nejvlivnějších židů/Židů v Trumpově okolí označil JP nového amerického velvyslance v Izraeli Davida Friedmana. Ten je podporovatelem izraelských osad na okupovaných palestinských územích, které nedávno odsoudila Rada bezpečnosti OSN. Friedman také vyjádřil pochybnosti o dvoustátním řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Exprezidenta Baracka Obamu obvinil z antisemitismu.

Seznamy židů – pro a proti

Načasování vydání článku lze považovat za necitlivé, jakkoliv jistě nešlo o zlovolnost (v Izraeli se památka obětí holocaustu připomínala letos 26. ledna). Hlavně jde ale o to, zda je vůbec vhodné sestavovat seznamy židů/Židů. V České republice byl za to postaven na pranýř předseda krajně pravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš. Nezaslouží potom ale kritiku i Jerusalem Post?

Jistě hraje roli, kdo a za jakým účelem kontroverzní soupisy vytváří. Díváme-li se však na věc principiálně, nemůže být osoba autora rozhodující. Ukazovat prstem na židy/Židy (nebo homosexuály či jiné "exponované" menšiny) je či není přijatelné, ať tak činí kdokoliv.
Seznamy židů sloužily v minulosti hlavně k perzekuci a likvidaci těch, kdo se na nich z různých důvodů ocitli. Tato hrůzná zkušenost musí navždy zůstat mementem. Současně ale platí, že četné soupisy židů (v politice, vědě, kultuře, sportu) se dlouhodobě nachází například i na masově využívané a vcelku respektované internetové encyklopedii Wikipedie (v české i anglické verzi).

Nenávist k židům každopádně vždy živila představa, že tato menšina tvoří semknuté bratrstvo s velkou mocí, které zneužívá v neprospěch „gójů". Informace JP mohou posloužit jako důkaz pro takováto tvrzení. Svým způsobem ale také naopak berou teoretikům spiknutí munici. Ukazují totiž, že vysoký podíl židů v řadách elit není tabuizované téma, stejně jako příčiny jejich úspěchu (po generace hromaděný finanční, kulturní a sociální kapitál).

JP tedy nic tajemného neodhalil, v podstatě jen poskládal veřejně dostupná, byť většinou nezdůrazňovaná fakta. Napsal prostě bez obalu to, co mnozí tuší, ale váhají, jak nahlas o tom mluvit. A není to poprvé, co JP odmítl úzkostlivost. Když v říjnu 2007 vydal americký časopis Vanity Fair seznam sta nejvlivnějších osob světa, JP vzápětí dovodil, že více než polovina členů tohoto takzvaného „nového establishmentu" jsou židé.

Přílišnými rozpaky netrpí ani Židovská tisková agentura JTA. V dubnu 1998 například přinesla zprávu o Egonu Lánském, v níž uvádí, že židé jsou silně zastoupeni na českém ministerstvu zahraničí.

Ve svobodné společnosti musí být totiž možné mluvit o všem. I za cenu toho, že některé poznatky a názory budou dezinterpretovány a/nebo zneužity. Izraelská masmédia v rozum čtenářů evidentně věří. Lze říci totéž i o situaci v Česku?