Stačí jenom otázkou naznačit drobné pochybnosti, a už je oheň na střeše. „A jak jste na tom se zdravotním stavem vy? Také mi to řeknete?" reaguje popudlivě advokát Vít Široký, jehož klient Roman Janoušek v minulých dnech nastoupil na 4,5 roku do vězení kvůli autonehodě, při níž předloni pod vlivem alkoholu úmyslně srazil a málem zabil ženu vietnamské národnosti.

Týdeník Dotyk chtěl po Širokém jediné – aby výslovně vyloučil, že Janouškovy údajné vážné zdravotní problémy, kvůli nimž odsouzený usiloval o odklad nástupu do vězení, nejsou jen účelovým obstrukčním jednáním jak pro někdejšího bosse uhájit svobodu. Právníkovi vadí i samotný fakt, že si vůbec někdo může dovolit pochybovat o čistotě jejich argumentů. Nebylo by to ale poprvé, co se v Česku něco takového u trestně stíhaných a odsouzených stalo. U lidí s „dlouhými prsty" bývá podobný scénář téměř pravidlem.

Ve stopách Pavla Wonky?

Je možná opravdu troufalé připouštět možnost fingovaného zhoršování zdravotního stavu či snad přímo simulantství. Vždyť i mnoho nezaujatých pozorovatelů si všimlo, jak Janoušek pohubl a nevypadá zdravě. Mohlo se na tom podepsat jak dvouleté – jistě psychicky vyčerpávající –trestní řízení, tak i třeba dlouhodobé holdování alkoholu, jímž byl proslulý. Nedávno byl někdejší klíčový pražský „politický podnikatel" hospitalizován ve vrchlabské nemocnici.

„To, co má pan Janoušek, bych vám určitě nepřál," naznačuje fatálnost podnikatelova stavu Vladimír Dryml, ředitel nemocnice, chirurg a bývalý senátor v jedné osobě. Myslí si, že pobyt ve vězení může být pro tohoto pacienta i smrtelný. Nabízí paralelu s Pavlem Wonkou, rodákem z Vrchlabí, který je považován za posledního politického vězně, jenž zemřel v kriminále (v roce 1988).

Právě Drymlův podkrkonošský špitál vyhotovil Janouškovi propouštěcí zprávu, která má vážný zdravotní stav odsouzeného dokládat. Na screeningu Janouškovy tělesné schránky se dle Drymla podílelo hned pět vrchlabských lékařů, nejde tedy o ředitelovu „sólo" práci. Další lékařská zpráva je z pražské Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích.

V té Janoušek loni prodělal operaci hlavy. A právě nynější problémy mají být pokračováním loňských obtíží, přičemž vrchlabští lékaři doporučují reoperaci. Podle Drymla je stav takový, že prakticky jakýkoliv úder do hlavy může způsobit rozsáhlé krvácení. „Pana Janouška k nám přivezla ze Špindlu jeho manželka. Bylo to hodně narychlo. Patrně proto, že by do Prahy už nedojeli," uvádí také Dryml. Připouští přitom, že se s pražským bossem osobně zná již z minulosti, ale odmítá, že by to ve věci hrálo jakoukoliv roli. „Znám všechny lidi, co jezdí lyžovat do Špindlu, včetně exprezidenta Klause. Jsem zvědav, co budete psát, až k nám přivezou jeho," neodpustí si ředitel poznámku.

„Názor pana Drymla má stejnou cenu jako názor doktorů z Růžové zahrady," komentoval ovšem celou záležitost přední český neurochirurg.
Pokud jsou Janouškovy problémy natolik závažné, že brání pobytu do vězení, měl by je potvrdit i soudní znalec či lékař Vězeňské služby „Taková je alespoň nynější praxe českých soudů. Už se nespokojí s obyčejnou lékařskou zprávou," upozorňuje advokát Josef Lžičař, jenž mimo jiné hájil i ženu, kterou Janoušek srazil.

Mafie bílých plášťů

Možnost obstrukcí založených na zmanipulovaném chorobopisu by asi nikomu vůbec nepřišla na mysl, kdyby nebylo zřejmé, že takové věci se v Česku dějí. Byť se o tom veřejně moc nemluví a nikdo určitě netvrdí, že je to právě případ Romana Janouška. Vědí o tom ale advokáti, policisté i sami lékaři. „Je to takový obligátní trik, velmi častý zvláště mezi boháči. Když si dnes můžete koupit vzdělání, diplom, tak proč byste si nemohl koupit doktora?" říká někdejší nejvyšší státní zástupkyně, ministryně spravedlnosti a dnes advokátka Marie Benešová.

„Já to svým klientům rozmlouvám, upozorňuji je na možná úskalí takovéhoto jednání. Záleží ale na nich, je to jejich rozhodnutí a jejich riziko. Když to totiž soudce prokoukne, je pak problém pustit někoho takového po půlce trestu na podmínku," upozorňuje Benešová, ale zároveň zdůrazňuje, že Janouškův případ vůbec nezná.

„Už je to řadu let, co jsem operoval jednoho takového hodně vlivného šíbra. Po nějaké době za mnou přišel s prosbou, jestli bych v nemocnici nemohl schovat jeho kamaráda, že bych na tom rozhodně finančně netratil. Poslal jsem ho do háje a od té doby mám klid," popisuje své zkušenosti s podnikatelským polosvětem jeden ze špičkových pražských lékařů.

Jak dodává, podvodníci jsou v každém řemesle, někteří nepochybně chodí i v bílých pláštích, a ti jsou schopni takovým žádostem vyhovět. „Já osobně mohu ručit maximálně za naše oddělení, ale už ne za sousední. Když si někdo k sobě na tři týdny nějakého člověka ukryje, nikdy mu to nedokážete," soudí lékař. O tom, že existuje něco jako „mafie bílých plášťů", která je spřažena s tou skutečnou mafií, jsou přesvědčeni i policisté oslovení týdeníkem Dotyk. A zároveň tvrdí, že si nepamatují na jediný případ, kdy by byl nějaký člověk s titulem MUDr. za fingované diagnózy napsané ve prospěch zločinců postižen. Přitom jde nepochybně o trestný čin.

„Ročně řešíme asi dva tisíce nejrůznějších podnětů, jestli mezi nimi figuruje i nějaký takovýto, si opravdu nevybavuji. Je to především věcí policie, ale domnívám se, že se v minulosti nějaký takový vyskytl," říká k možné zločinnosti ve vlastních řadách předseda České lékařské komory Milan Kubek. Jím řízená komora následně týdeníku Dotyk sdělila, že v roce 2014 byly zaevidovány čtyři stížnosti pro vystavení nepravdivé lékařské zprávy za účelem vyhnutí se trestnímu (soudnímu) řízení. Tři z nich jsou stále v šetření a jedna je již ukončena, neboť lékař byl shledán nevinným.

Zkuste papíry na hlavu

„Tady žádnou celebritu do vězení nedostanete. Nejdříve to jsou vždycky choroby, a když nevyjdou, tak zmizí v zahraničí. To je už takový rituál. Znám případ, kdy se člověk nechal operovat, úplně rozkuchat, přičemž mu nic nebylo," uvedl už dříve jeden z expertů působící dlouhá léta v české justici. Trestně stíhaní lidé prý často nacházejí útočiště u psychiatrů a neurologů, tam se totiž podvody odhalují o poznání hůře než třeba u kardiologů.

Všem, kteří v tomto směru hledají inspiraci, lze připomenout Hlavu XXII od Josepha Hellera, kterak se kapitán Yossarian během druhé světové války snaží vyvléci z letecké povinnosti, simuluje choroby, hraje si na blázna a předstírá například dvojité vidění. Těch, kteří v rámci trestního řízení operovali před justicí poukazem na vlastní psychické poruchy, je poměrně hodně. Svůj srdceryvný příběh o hlubokých depresích – podepsaný předními českými psychiatry v čele s Janem Cimickým a prezentovaný obhájci, jež dlouhá léta vedl „ďáblův advokát" Tomáš Sokol – české justici před deseti lety předestřel například Radovan Krejčíř.

Tato citlivá duše, kolem níž se už dlouhá léta kupí mrtvoly, momentálně čeká v jihoafrickém kriminále na soud za mnohonásobné násilné trestné činy. A Cimický si už na celou věc „nepamatuje". „Papíry na hlavu" se podařilo například získat Krejčířovu parťákovi Michalu Redlovi, synovi vlivného zlínského hoteliéra. Své fatální zdravotní problémy měl v úvodu vyšetřování deklarovat i další z Krejčířových lidí, někdejší obchodní ředitel státní firmy Čepro Martin Pechan. Zdroj týdeníku Dotyk, dobře obeznámený s činností Krejčířova gangu, přitom poukazuje na to, že před lety byly u Krejčíře nalezeny i jeho ručně psané poznámky, kde se hovoří o distribuci úplatků. Vyskytla se v nich i jména některých lékařů. Nakolik se tím někdo vážně zabýval, není známo.

Stále se mi pošklebují

Je zvláštní, když někdejšího severočeského bosse ODS Alexandra Nováka před nástupem do vězení postihne mozková příhoda, nebo když Tomáši Pitrovi při doručení „povolávacího rozkazu" vyhřezne ploténka. Je také překvapivé, když má trestně stíhaný podnikatel Zdeněk Kratochvíl vážné psychické problémy, a po udělení prezidentské milosti je schopen řídit velkou dopravní firmu i auto.

Je do očí bijící, kolik trestně stíhaných boháčů se úspěšně vyléčilo z „nevyléčitelných" chorob. Ukazuje se také, že deklarovaná nemoc bývá někdy poslední kapitolou před útěkem do zahraničí. Bylo by nefér někoho bez důkazů obvinit z podvodného jednání, od toho jsou soudní znalci, policisté a justice. Je ale zvláštní, když to nedělají a ponechávají této specifické „bílé kriminalitě" volný prostor.

Za některými příběhy je samozřejmě cítit i pouhé lidské zoufalství, snaha ubránit se možné policejní a justiční zvůli dle pravidla na hrubý pytel hrubá záplata. U některých kauz, které se možná původně také jevily jako útěk před spravedlností, se navíc po letech ukázalo, že obvinění lidé skutečně trpěli vážnými neduhy.

„To jsem strašně rád, že se mě na to ptáte. To je totiž poprvé po dvanácti letech, co se o to někdo zajímá," překvapivě oceňuje – na rozdíl od jiných – naše dotazy Filip Dvořák, vlivný pražský politik s nálepkou kontroverzní osoby, jenž se v minulosti pohyboval v okruhu lidí, jako je právě Roman Janoušek.

V roce 2002, v čase, kdy čelil několika mediálním kauzám s korupčním nádechem, Dvořák překvapivě opustil politiku kvůli vážným zdravotním problémům. „Z horního patra mi byla odstraněna sliznice a vybroušena kost v rozsahu 2,5 x 2,5 x 0,5 centimetru," s odstupem času detailně popisuje chirurgický zákrok, kterému se už čtvrt roku před rezignací podrobil, aby se zabránilo šíření tumoru. „Acinocelulární karcinom drobných slinných žlázek v oblasti tvrdého patra, více vlevo," píše se v lékařské zprávě z Nemocnice Na Homolce, kde byl Dvořák 15. února a 29. března 2002 operován.

Dodnes mu vadí, že jej část veřejnosti i pražských politiků podezírá z podvodného jednání. „Za mnoho jiných jmenuji Kateřinu Klasnovou a Bohumila Vejtasu, kteří se neopomenou opakovaně veřejně pošklebovat, že jsem si rakovinu 'přivodil' až následně, jako únikovku z bezvýchodné situace," poznamenává Dvořák. Není jistě snadné přesvědčit veřejnost, že i ti nejmocnější z mocných se ze dne na den mohou stát nemocnými. Podaří se to Romanu Janouškovi?

Jak správně simulovat

Předstírat chorobu není podle lékařů rozhodně snadné. Odborník na to většinou přijde.

Psychické poruchy

Jak uvádí pro týdeník Dotyk přední český psychiatr Cyril Höschl, psychické problémy lze simulovat podobně „úspěšně" jako třeba bolesti hlavy, bolesti břicha, nevolnost, dušení, závratě, nedoslýchavost, nevidomost atd. „Dlouhodobě je to ale dost obtížné, vyžaduje to znalost symptomatiky, schopnost ‚držet vodu‛ a nevypadnout z role, což je nad síly mnohých simulantů. Dobrý psychiatr, případně hospitalizace, simulaci většinou odhalí," říká.

Ve své praxi zažil několikrát, že se o to někdo pokoušel. „Jenže většinou to buď nevydrželo dlouho, nebo se ukázalo, že dotyčný skutečně duševní poruchou trpí," uvádí Höschl. Připomíná, že i za bývalého režimu byly časté snahy vyhnout se vojně a mít „modrou na hlavu". „Tomu později dělal režim přítrž tím, že řekl OK, když nemůžeš být kvůli duševní poruše na vojně, tak ale také nemůžeš mít řidičák. A to už si řada lidí dobře rozmýšlela. Nebo si řidičák nechali vzít a po letech se ‚uzdravili‛ a vymáhali ho nazpět," poznamenává psychiatr.

Tělesné neduhy

Oslovení čeští lékaři odmítají tezi, že by existovaly nějaké zaručené choroby, které lze snadno „sehrát". Připouštějí ale, že některé zdravotní problémy, třeba i relativně banální (teče krev z nosu za nejasných okolností, zánět vnitřního ucha, dále třeba tachykardie, srdeční arytmie), se dají v lékařské zprávě podat i tak, že je pravděpodobně nutná operace či hrozí jistá zdravotní rizika. „Sehrát se dá cokoliv, ale kontrolní vyšetření prokáže, zda je to pravda," uvádí jeden z pražských neurologů.

Zároveň podotýká, že soudci jako laici si většinou nechtějí vzít na triko případné zdravotní komplikace vězně a řídí se lékařskou zprávou. Když má někdo vyhřezlou plotýnku a hrozí mu operace, nechají ho doléčit a teprve pak nařídí nástup trestu. Je to ale jen cesta k oddálení basy, nedá se jí vyhnout úplně, to by člověk musel mít rakovinu v pokročilém stádiu. Jeden z chirurgů říká, že vězni často mívají „náhlou příhodu břišní". Tu ale zpravidla nesimulují, nýbrž vyvolají si ji úmyslně tím, že snědí třeba zlomenou lžíci, nůž či nůžky. U nich v nemocnici prý operovali člověka, který tohle všechno postupně spolykal, po operaci jej ale vrátili do vězeňské nemocnice a pak šel zpět do vězení.

Případ Janoušek

Týdeník Dotyk celou věc konzultoval se třemi lékaři. Všichni považují za vyloučené, aby odsouzený pražský podnikatel tzv. subdurální hematom (přítomnost krve v subdurálním prostoru jako častá komplikace při poranění hlavy) jen předstíral. Zároveň ale říkají, že vliv a závažnost takovéhoto zdravotního problému lze i přeceňovat. Považují například za nesmyl, aby jej nějak ovlivňoval v chování během loňské dopravní nehody.

Obecně si myslí, že by to nemělo bránit ve výkonu trestu, byť s opatrností. „Každopádně je třeba pana Janouška sledovat, může mít třeba i poúrazovou epilepsii," soudí jeden z lékařů. Všichni se velmi podivují zejména nad tím, že Janoušek absolvoval vyšetření ve vrchlabské nemocnici u svého známého ředitele Vladimíra Drymla a ne v pražské ÚVN (kde byl loni operován) či na jiném špičkovém pracovišti.