Když správně nakreslit hodiny a ručičky na nich nastavit na čas 11.10 je pro dotyčného nadlidský úkol, už je zle. Alzheimerova nemoc se rozvinula. V AD Centru tímto jednoduchým a dosud nepřekonaným testem – a zdaleka nejen jím – vyšetřují prakticky každého, kdo se za odbornou pomocí vydá kousek za hlavní město do Klecan.

Za zhruba miliardu korun za přispění evropských zdrojů tu vyrostl Národní ústav duševního zdraví. Jeho základem se stalo Psychiatrické centrum Praha, které se do velkorysé moderní budovy přestěhovalo z Bohnic. Až v Klecanech vzniklo úplně nové oddělení kognitivních poruch – AD Centrum. Název značí, že se tu zkoumá, testuje a léčí Alzheimerova demence (AD).

Protilátky jako naděje

„Naše pracoviště je unikátní. Snad nikde jinde v republice nejsou pod jednou střechou odborníci tří hlavních oborů – lékaři, psychologové a sociální odborníci," zdůrazňuje šéf a zakladatel nového oddělení Aleš Bartoš, specialista na poruchy paměti a další takzvané kognitivní (poznávací) poruchy. Lékařovo jméno si zřejmě vybaví lidé, kteří se s touto zákeřnou chorobou potkali v rodině nebo u přátel. I ti, kteří se jejího příchodu obávají.

Výzkumný tým pod vedením doktora Bartoše před necelým rokem zjistil, že v okolí mozku pacientů postižených Alzheimerovou nemocí je lokálně vyšší hladina určitých, takzvaných intratekálních protilátek proti tau proteinu a neurofilamentům. Vědci tyto protilátky dávají do souvislosti se zvýšenými nánosy špatně svinutých či poškozených bílkovin. Právě tyto škodliviny se ukládají do mozku při Alzheimerově nemoci.

Rok je krátká doba, přesto, jak jste pokročili v bádání?

Navázali jsme tím, že vytváříme novou skupinu pacientů. Bude jich více a onemocnění mají v časném stadiu. Rozhodli jsme se experiment zopakovat a ověřit, jestli naše původní výsledky jsou takzvaně reprodukovatelné, abychom je mohli vydávat za věrohodné. Ve vědě platí, že když něco zjistíte jednou, nemusí to platit podruhé.

Někdo vaše zjištění zpochybňoval?

Neměli jsme žádnou negativní reakci.

Máte už ze zkoumání širší skupiny nějaké výsledky?

Výzkum stále probíhá. Nemohl jsem se mu v poslední době tolik věnovat, protože mě postihla úplně nová role. Na zelené louce stavíme od základů zcela nové oddělení. Je to příjemné, ale současně velmi náročné. Dostali jsme možnost vybudovat něco nového, co by mohlo sloužit profesionálům a pacientům z celé republiky.

Léčí se jen každý čtvrtý

To je jistě zapotřebí, když je u nás léčen jen každý čtvrtý člověk, který trpí tímto onemocněním mozku. Je to více chyba pacientů, nebo lékařů?

Mohou za to všichni. Cesta k léčbě je poměrně dlouhá. Pacienti nechtějí jít k lékaři, stydí se – demence je velmi citlivá záležitost. Ale mnohdy si ani neuvědomují, že mají poruchu paměti. Jindy to popírají. Partneři si mnohdy nevšimnou, že u jejich protějšku probíhá plíživá porucha paměti. Přičítají to stáří, což někdy může být, jindy ne. To musí poznat specialista. Okolí klame i fakt, že člověk si vybavuje vzpomínky z dětství ve velkých detailech. Ale pět minut poté, co doobědval, se zeptá, kdy bude oběd. Také u lékařů se setkáváme s rezervami v diagnostice Alzheimerovy nemoci a dalších demencí.

Pomohlo by při rozpoznání diagnózy, kdyby u nás existovali rodinní lékaři?

Samozřejmě pomohlo. Bavili jsme se s lokálními lékaři o včasném záchytu. Jedna lékařka říkala, že nemoc pozná, když své pacienty zná dvacet let. V tom je jistá výhoda mimo Prahu.

Proč praktičtí lékaři jednoduchým testem nevyšetřují starší lidi na Alzheimerovu nemoc, podobně jako jim měří tlak?

Určitě bych to doporučil, ale oni jsou už tak přetíženi. Mívají v ordinaci denně údajně 50 až 60 pacientů. Říkal jsem známé, jestli by mohla věnovat pět minut na test. Prý jsem se zbláznil. Pět minut je strašně moc času. Navíc by to lékařům nikdo nezaplatil.

Asi každého vyděsí, že nemoc si v sobě nosí deset i dvacet let předtím, než se projeví první příznaky. Jak se jejímu příchodu může bránit?

Prevence je stejná jako u každého jiného civilizačního onemocnění. Důležitý je dostatek fyzického pohybu. Mluvíme sice o duševních schopnostech, ale pohyb má u nich velký nich velký význam. Je to integrita mezi duší a tělem. Když posilujete duši, máte silnější tělo. A opačně, posilujete-li tělo, máte i lepší mentální schopnosti.

Co je na tom pravdy, že dobrou prevencí je začít v pokročilém věku s cizím jazykem, který jsme se předtím nikdy neučili?

To je perfektní, trénujete paměť. Dobrá je jakákoliv duševní aktivita – luštit křížovky, hrát pexeso, karty. A k tomu si hlídat cholesterol, cukrovku, krevní tlak, přiměřenou váhu, nekouřit. Tím se snižuje pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy nemoci. Když to přeženu, s prevencí je vhodné začít už od mládí. Tím víc toho získáme během života a zejména na celý život. To platí pro cokoliv v organismu – svaly, srdce, kosti. Když pak onemocníte, je výhoda, že můžete čerpat z naspořeného. A nejlépe, máte-li naspořeno hodně.

Ženy v ohrožení

Proto tedy lidé s nižším vzděláním mají větší dispozice k Alzheimeru. Ale proč ženy onemocní dvakrát častěji než muži?

Tato otázka se často diskutuje. Nejjednodušší vysvětlení je, že se dožívají vyššího věku. Věk je ten nejzávažnější rizikový faktor. Dále to mohou být hormonální vlivy a další, které neznáme.

Mohou mít na vypuknutí choroby vliv úrazy, třeba několikerý otřes mozku během života?

Občas se o tom diskutuje, ale věrohodný důkaz této souvislosti nebyl doposud potvrzen.

Důležitá je včasná diagnóza, přitom neexistuje jednoduchý test, který by v raném stadiu nemoc odhalil. Mohou se lidé dožadovat vyšetření na CT nebo magnetické rezonanci mozku?

Odpověď má několik rovin. Vyšetření CT nebo MR mozku je základní, ale přesto pomocná vyšetřovací metoda. Za určitých okolností je možné získat i tato podrobnější vyšetření. Ta vyloučí jiné příčiny demence než je Alzheimerova nemoc. Přestože by toto vyšetření z těchto a dalších důvodů měli mít všichni, ne vždy tomu tak bývá.

V čem je zdejší systém ohledně Alzheimerovy nemoci zaostalejší? Ve zdravotní, nebo sociální oblasti?

Řekl bych, že je to půl na půl.

Náročné je to i pro rodinu, když pečuje o nemocného člena. Kde může hledat pomoc?

Dostatek kvalitních informací je možné získat v kontaktních místech České alzheimerovské společnosti. U této nemoci totiž není postižen jen jeden, ale dva. Pacient a pečovatel čili manžel(ka) nebo děti. Ti nesou břemeno péče o nemocného, který se postupně proměňuje v malé dítě. Je to přesně opačný proces než po narození. Dítě je zpočátku nesamostatné a jak roste, přibývají schopnosti. Ve stáří při demenci naopak ubývají. Člověk se nejdříve ztrácí v prostoru, zapomíná brát léky, neumí posoudit hodnotu peněz, až nedokáže dodržovat základní hygienické návyky.

Jak dlouho nemoc trvá, než člověka nakonec odvede z tohoto světa?

Obvykle čtyři až šest let, mohu říci na základě svých zkušeností s pacienty. Jedinou pacientku jsem měl ve sledování deset let.

Vše záleží na financích

V Česku na rozdíl od mnoha zemí stále nemáme národní plán pro boj s touto neurodegenerativní nemocí mozku. Situace se mění k lepšímu. Na ministerstvu zdravotnictví koordinují činnost meziresortní a mezioborové skupiny, která připravuje Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a další podobná onemocnění na léta 2016 až 2019. Plán je komplexní a pokrývá řadu oblastí: diagnostiku, léčbu, podporu pro pečovatele, osvětu, vzdělávání, výzkum, zapojení ČR do evropské spolupráce a další. Vše ale bude záviset na ochotě vyčlenit nové finance.

Nakolik je plán ambiciózní?

Je to obrovská nálož pro mnoho lidí, ať profesionálů, nebo pacientů. Při (ne)soustředěnosti na určitá témata v našem státě se trochu obávám, jestli to nepůjde do ztracena. Pokud nebudou peníze a personální kapacity, jinak to nemůže dopadnout.

Jaké naděje ohledně léčby dávají vědci ve světě?

Je smutné, že i přes různé přístupy a velké úsilí není k dispozici ani nový lék na Alzheimerovu nemoc od posledního schváleného léku. A to je už přes 10 let. Velké naděje se stále vkládají do očkování. Ale stále v tomto směru neexistuje standardní léčba.

Myslíte si, že cesta k léčbě Alzheimerovy nemoci vede přes kmenové buňky?

Z mnoha důvodů to nevidím jako reálné.