Západní Evropa byla už dva roky ve válce s Hitlerem, když se na jedné lodi s protivníky Velkoněmecké říše ocitl její dosavadní spojenec – Sovětský svaz. Brzy ráno 22. června 1941, tedy před 75 lety, vtrhlo tři a půl milionu německých vojáků bez formálního vyhlášení války na sovětské území a ze „startovní čáry" od Baltu až po Černé moře bleskově a prakticky bez odporu postupovali na východ.

Barbarossa je dodnes poslední operací, kdy si někdo dovolil vojensky napadnout Rusko – nepočítáme-li nedávné turecké sestřelení ruské stíhačky v rámci syrského konfliktu. Na jaké ruské slabiny nebo silné stránky vlastně Němci narazili? A platí něco z toho i pro současnou Putinovu říši?

Slabiny Ruska

1) Neloajalita neruských národů k Moskvě

Všude na Ukrajině, v Bělorusku a v Pobaltí byly německé okupační jednotky zpočátku vítány jásajícími davy jako osvoboditelé od stalinského a ruského útlaku.

Jinou věcí je, že Hitler pohrdl pomocí Ukrajinců a příslušníků pobaltských národů proti Rusům, protože na ně pohlížel jako na nižší rasu.

2) Nedisciplinovanost Rudé armády

Velení Rudé armády se v době německého útoku jen stěží vzpamatovávalo ze Stalinových čistek v důstojnickém sboru v letech 1937–1939. Proti třem německým skupinám armád Sever, Střed a Jih, útočícím ve směrech na Leningrad, na Moskvu a na průmyslové oblasti Ukrajiny, stály čtyři sovětské „fronty" – Severozápadní, Západní, Jihozápadní a Jižní – v jejichž čele stála řada neschopných a nezkušených, avšak Stalinem oblíbených generálů.

3) Špatné materiální vybavení

Sovětský svaz by bez výrazné materiální pomoci Velké Británie a USA válku nevyhrál. Spojenci dodali SSSR 53 procent válečné spotřeby výbušnin, 58,7 procenta leteckého benzinu, polovinu spotřeby mědi, hliníku a pneumatik, 56,6 procenta použitých kolejnic, 90 procent lokomotiv nebo 90 procent železničních vagonů. Kromě toho do Sovětského svazu dorazilo 77 900 džípů, 151 tisíc lehkých nákladních aut, 35 tisíc radiových stanic, 15,5 milionu párů vojenských bot či 380 tisíc polních telefonů.

4) Nekompetentnost vlády

K počátečnímu úspěchu nacistů přispěl svými chybami i sám Stalin. Jednak mylně usoudil, že okupace Jugoslávie a pomoc Mussolinimu v Řecku v květnu 1941 zdržely Hitlera natolik, že se toho roku již neodváží vtrhnout do Sovětského svazu, protože by blitzkrieg nemusel stihnout do zimy. Jenže německý führer na likvidaci SSSR trval – chtěl tím přinutit k míru Velkou Británii.

5) Strach z autoritativního vůdce

Stalinovy omyly neměl kdo korigovat. Po čistkách v druhé polovině 30. let se obklopil neschopnými přikyvovači, jako byl třeba ministr obrany Kliment Vorošilov (byl odpovědný za sovětské selhání při válce s Finskem i za zbytečně velké lidské ztráty při obléhání Leningradu) nebo velitel Západního frontu maršál Semjon Konstantinovič Timošenko (nepřipravená protiněmecká ofenzíva vedla k sovětské porážce u Charkova, po níž se Němci dostali až ke Stalingradu) či velitel Ukrajinského frontu Semjon Buďonnyj (lpěl na tradičním jízdním vojsku a způsobil velké ztráty).

Silné stránky Ruska

1) Vlastenectví

Jakmile se Stalin probral z prvního šoku z německého vpádu, ihned vsadil na osvědčený prostředek motivace Rusů – vlastenectví a nacionalismus. „Připadlo vám veliké osvobozenecké poslání. Buďte hodni tohoto poslání! Válka, kterou vedete, je válka osvobozenecká, válka spravedlivá. Nechť vás v této válce posiluje mužný vzor našich velikých předků – Alexandra Něvského, Dimitrije Donského, Kuzmy Minina, Dimitrije Požarského, Alexandra Suvorova, Michaila Kutuzova! Nechť vás vede vítězný prapor velikého Lenina!" neváhal najednou spojovat revoluční sovětský režim se slavnými stránkami národní historie.

Hned 22. června označil sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov konflikt s Němci za Velkou vlasteneckou válku. Tento termín pak musely používat veškeré ruské komunikační prostředky.

2) Územní rozlehlost

Sovětský svaz v roce 1941 stejně jako carské Rusko v roce 1812 zachránily i ohromné rozměry země. Proto Hitler – podobně jako před ním Napoleon – neplánoval dobýt celou sovětskou říši, nýbrž jen její západní část.

Jenže nekonečné ruské pláně rozhodly jinak. Čím dál delší zásobovací trasy způsobovaly útočícím nacistům stále větší materiální problémy. Vázly dodávky paliva i munice. Navíc četné řeky a bažiny zpomalily německý postup.

3) Obří lidské zdroje

„Naše lidské zálohy jsou nevyčerpatelné," chvástal se Stalin v říjnu 1941 při projevu na přehlídce na Rudém náměstí k 24. výročí bolševické revoluce. Měl v zásadě pravdu.

Sověti vycvičili a poslali do boje dvakrát více mužů a žen, než němečtí plánovači očekávali. Každý měsíc bylo v zemi povoláváno na půl milionu mužů do armády.

4) Podceňovaná úroveň armády a průmyslu

Hitler vycházel ze sovětského debaklu v tzv. zimní válce SSSR proti Finsku. Vedení wehrmachtu si například myslelo, že Sověti disponují jen 10 tisíci tanky – jenže realita byla zcela jiná. V posledních dvou letech před válkou výrazně zmodernizovaná sovětská armáda měla na jaře 1941 až 25 tisíc tanků, z toho 1600 typu T-34, proti nimž neměli Němci adekvátní stroje.
Sovětskému diktátorovi se rovněž podařilo včas přemístit důležité průmyslové podniky za Ural, kde začaly chrlit obrovské množství zbraní a munice.

5) Podceňovaná diplomacie

Berlín před vpádem do SSSR soudil, že sovětská komunistická diktatura je neschopná a nevýkonná. Ovšem Stalin uměl jednat velmi pružně a přizpůsobivě. Hned v prvních týdnech války se mu podařilo nejen navázat kontakty s Velkou Británií a Spojenými státy, ale i zapojit zemi do protihitlerovské koalice Spojenců a získat od ní značnou hospodářskou pomoc.

Více se dočtete v novém Dotyku 27/2016, který vyjde ve čtvrtek 30. června.