Poslední fotografie Jana Nerudy mluví za vše. Zlomený starý muž v klobouku kráčí zšeřelou pražskou ulicí, podpírán veřejným posluhou, jenž mu nese hůl. Přitom z dnešního hlediska byl Neruda téměř mladík – sedmapadesát let! Co se to stalo s literátem, který byl již za svého života uctíván jako klasik a národní velikán?

Jan Neruda, podporovaný při chůzi veřejným posluhou, na jedné z posledních procházek PrahouAutor: Archiv

Když se dnes řekne Jan Neruda, vybaví se většině Čechů hlavně pražská Malá Strana nebo milostný trojúhelník se spisovatelkou Karolinou Světlou a jejím manželem Petrem Mužákem. Jenže přední český spisovatel především zasvětil celý svůj život intenzivnímu psaní, a to i na úkor osobního štěstí. A na Malé Straně prožil v bytě se svou maminkou pouze mládí, ve zralém věku bydlel řadu let na Starém Městě.

Přední český spisovatel zasvětil celý svůj život intenzivnímu psaní, a to i na úkor osobního štěstí.

Posledních osm let pak prožil ve Vladislavově ulici, v přízemním mládeneckém pokojíku s kuchyňkou, v níž mu vypomáhala hospodyně Anna Haralíková. Zpočátku byl na tom autor Písní kosmických, Povídek malostranských, Hřbitovního kvítí či Balad a romancí zdravotně celkem slušně. Ačkoli týden co týden chrlil fejetony pro Národní listy, psal divadelní kritiky a skládal novou sbírku Zpěvy páteční, rád chodíval po večerech posedět do tehdejšího nedalekého kultovního hostince U Ježíška ve Spálené ulici či do vedlejšího společenského salonu, vedeného vědcem Karlem Purkyněm.

Byla to kromě literatury jeho jediná radost. Všechny vztahy jeho života – s Annou Holinovou, Karolínou Světlou, patnáctiletou Terezií Macháčkovou i mladičkou Annou Tichou – ztroskotaly. Přes velké tvůrčí vypětí měl vždycky nouzi, a to i k stáru, byť se v červenci 1884 u příležitosti jeho padesátin shromáždily před jeho dvěma okny ve Vladislavově ulici zástupy Pražanů, aby vzdaly hold milovanému básníkovi.

Jan Neruda a jeho první láska Anna HolinováAutor: Archiv

Jenže už roku 1880 se u intelektuála trávícího většinu času sezením u psacího stolu ozvaly první vážné zdravotní potíže. Onemocněl zánětem žil, který mu trvale zkomplikoval chůzi. V zimě 1888 navíc Neruda uklouzl na náledí a roztříštil si čéšku. Do bytu si pro něj začal chodit veřejný posluha s červenou čepicí, aby ho podpíral při jeho kratičké procházce do sadů na Karlově náměstí nebo do Františkánské zahrady. Do redakce Národních listů přestal docházet úplně a napsané fejetony si od něj odnášel poslíček.

Nakonec u Jana Nerudy propukl zánět pobřišnice, vyvolaný rakovinou střev. Spisovatel zemřel 22. srpna 1891 – právě před 125 lety – a jeho pohřeb na Vyšehradském hřbitově v Praze se stal manifestací národního cítění.