Není to jen „zase někde něco" v TV zprávách, ale konkrétní hrozba u nás v Horní Dolní. Tak moc se přitom chceme všem zalíbit a zavrtávat se do tolika světových zadků. Přesto zažíváme „střet civilizací" na vlastní kůži. Česko sice nikoho nezajímá, dokonce ani migranty, i tak otázky migrace rozdělují společnost a dávají vyniknout nebezpečným hlupákům a populistům. Kdekdo se stal přes noc expertem na korán, na islámský terorismus, surfuje na protimigrační vlně a vyvolává obavy a nenávist. Ano, mají k nám dorazit barbaři... Tím nechci zlehčovat rizika.

Nádor začíná bujet

Dávat do přímé souvislosti migrační vlnu a terorismus je ale při dnešní míře islámské penetrace evropské společnosti téměř směšné. Nádory a jejich metastázy tu byly již předtím. Terorismus má pouze vyvolat destrukci, strach a změnu chování, což se nepřekvapivě daří. Teroristické, strach vyvolávající útoky; tisíciletá, nezastavitelná vlna uprchlíků, imigrantů a nezvaných vyslanců Islámského státu; nechutný obchod s lidmi, vracející nás do minulého tisíciletí; po sestřelení SU-24 hrozící konflikt v tradičně senzitivním trianglu mezi ortodoxní, otomanskou a západoevropskou říší; staronové německo-ruské namlouvání a hrátky s plynem, připomínající dohody a pakty z doby nedávno minulé; klimatická konference v Paříži, demonstrující neschopnost západního světa čelit geopolitickým změnám a hrozbám jinak než umělou, zástupnou ideologií „klimatické záchrany světa" – to je dnešní pochmurná evropská realita.

Učíme se nový místopis, oplakáváme nové mrtvé, vytyčujeme nové milníky, které se časem objeví v učebnicích dějepisu, pokud tyto budou ještě psány latinkou a zleva doprava.

Pálí nás dobré bydlo?

Co se to sakra děje? Je to tím, že se situace a vzorce chování u nás i v Evropě pravidelně opakují, aby byly znovu a znovu řešeny chybně? Nebo nám postmoderní politika multikulturalismu a politické korektnosti zabránila vidět věci takové, jaké jsou? Svět se zbláznil – v Paříži absurdně demonstrují snílci za klimatický ráj před koncertní síní Bataclan. Díky těmto bláznům, díky rozplizlé rovnostářské politice je Evropa neschopna akce a obrany, díky tomu stoupá drzost teroristů. Pálí nás dobré bydlo? Chceme si udržet bezpracné a demotivující sociální výhody? Bereme sedmdesát let bez válek za samozřejmost? Zlenivěli jsme a domníváme se, že ten náš svět už není třeba tvrdě hájit?

Vrátíme-li se v této úvaze do Česka: jsme skutečně pouhými „ovčany", které zajímají slevy v supermarketu, 146. díl seriálu „Padlý kvíteček na předměstí" a pochybné výsledky Velké protikorupční revoluce? Opravdu tleskáme nadšeně a většinově všem těm Konvičkům, Zemanům, Okamurům, Babišům a čím dál tím více agresivním bolševikům? To si skutečně tak málo vážíme svobody, vysoké míry demokracie, relativního blahobytu a našeho členství v euroatlantických „západních" strukturách? Necháme se násilně rozdělit na sluníčkáře a xenofoby? Budeme skutečně omezovat křesťanské svátky a symboly, zakazovat vánoční trhy, politicky korektně ustupovat islámskému právu šaría, zákazu zobrazování těl zvířat a lidí, hidžábu, niqábu, burce? Rezignujeme tedy na naši kulturu, tradice a vše, co tvoří naši civilizaci? Tak to zcela jistě prohrajeme. Necháme je vyhrát? Necháme se zastrašit? Ve jménu našem a všech lidí dobré vůle nesmíme!

Příklad Izraele

Ano, EU a její elity fatálně selhávají. Ne až dnes. Dlouhodobě! Společné hodnoty brání většina jen verbálně, pravidla a acquis communautaire jsou závazné pouze pro malé a slabé! Ano, Schengenská smlouva je v klinické smrti. Je jasné, že silově vynucené kvóty mohou fungovat pouze při současném zrušení volného pohybu. Ano, je nepochybné, že musíme všemi silami hájit vnější schengenskou hranici. To mohla být vítězná agenda Angely Merkelové, jejíž selhání – porušení azylového práva „Dublin 2", morální hazard v podobě ústupků Řecku, dostavba Nord Streamu či donquijotská válka s CO2 – demonstrují názorně neschopnost unijních elit účinně reagovat na cokoli, co narušuje budovatelské úsilí a umírněný rozvoj v rámci plochého kompromisu. Ano, prožíváme velmi, velmi vážnou krizi. Nesmíme si dovolit ustoupit ani o píď.

Máme velmi blízko pozitivní příklad, jak tomuto riziku čelit. Stát Izrael. Vyvzdorovaný, vytoužený návrat na Sion, zaplacený permanentní válkou, každodenními útoky, tvrdě hájený všemi občany, kteří si ale nenechali vzít radost ze života, každodenní zábavu, úsměvy dětí a jsou ochotni pro obranu toho všeho nasadit vlastní život. My však naprosto neomylně podporujeme soupeře.

Něco umírá. Něco v nás, i kolem nás. Plíživě, ale znatelně. Se smrtí a umíráním je to ale podobné jako s tou žábou. Hodíte-li ji do vařící vody, vyskočí. Pokud ji vaříte pomalu, tak se uvaří a zemře. Pokud nás smrt obětí teroristických útoku probudí, vyburcuje k akci, k obraně našich hodnot a přinutí nás přehodnotit dlouhodobě neúspěšnou politiku multikulturalismu, přežijeme. V opačném případě nám není pomoci! To je jediná šance nejenom pro nás, ale hlavně pro ty, kteří přijdou po nás. Vypadá to, že poslední...