Kořeny lidového hlasování ve Švýcarsku sahají již do středověku, uzákoněno bylo v polovině devatenáctého století. Osm milionů obyvatel Švýcarska se tedy na politickém dění v zemi může podílet výrazně intenzivněji než jen hlasováním při volbách. Zároveň si ale musí být vědomi toho, že výsledek jejich hlasování je pro parlament (ať už obecní, komunální, či celostátní) závazný.

Účast při referendech se většinou pohybuje kolem 40 procent, hlasovat může každý Švýcar starší 18 let včetně těch žijících v zahraničí (psychicky nemocní a nesvéprávní hlasovat nemohou). Svůj hlas dnes mohou navíc odevzdat i elektronicky.

Typů referend v zemi helvétského kříže existuje několik, záleží na tom, zda se týkají změny ústavy či zákona. Některé může iniciovat vláda, jiná naopak samotní občané, zájmové skupiny či politické strany. K tomu, aby bylo hlasování závazné, je zpravidla třeba jednoduchá většina hlasujících, zásadní změny ústavy vyžadují navíc i jednoduchou většinu kantonů.

„Přestože se uskutečnilo mnoho sporných hlasování, má tento nástroj enormně pozitivní vliv a poslancům neustále připomíná, že se mají chovat jako zástupci lidu,“ píše v komentáři pro deník Neue Zürcher Zeitung profesor veřejného práva a ústavních dějin Andreas Kley.

Ve svém příspěvku tak přípomíná, že díky referendům se podařilo například potlačit nástup pravice v polovině třicátých let či v padesátých let zajistit rozvoj sociálního zajištění. Za sporné naopak považuje hlasování o zákazu výstavby minaretů v roce 2009 či omezení přistěhovalců před dvěma lety.

O tom, že Švýcaři referenda berou vážně, svědčí třeba fakt, že v roce 2012 zamítli zdánlivě atraktivní nabídku prodloužit si placenou dovolenou ze čtyř na šest týdnů. Argumentem proti byla především obava ze ztráty konkurenceschopnosti země.

Bern je hlavním městem Švýcarska.Autor: No Limit Info Travel

Dva druhy referenda

První lidová hlasování v zemi helvétského kříže se konala již ve středověku, doloženo je například referendum v Curychu z roku 1521 o tom, zda má být obnovena žoldácká smlouva s Francií (výsledek zněl „ne“).

Dnes existují dva druhy refend: první je referendum obligatorní neboli povinné, jež bylo uzákoněno již v roce 1848. Právo iniciovat jej má pouze vláda, a to v případě, že se jedná o změnu ústavy, přijetí mezinárodní smlouvy či vstup do mezinárodní organizace. Pro jejich přijetí je zpravidla třeba nejen jednoduchá většina hlasů lidového referenda, ale také souhlas jednoduché většiny kantonálních vlád.

O tom, že Švýcaři referenda berou vážně, svědčí třeba fakt, že v roce 2012 zamítli zdánlivě atraktivní nabídku prodloužit si placenou dovolenou.

Celkem se uskutečnilo již 604 referend, nejvíce (104) jich bylo v devadesátých letech minulého století. Hlasování se většinou konají dvakrát až čtyřikrát do roka. Poslední referendum proběhlo 5. června a projednávalo celkem pět otázek, mimo jiné zavedení takzvaného nepodmíněného příjmu (77 procent hlasujících bylo proti).

Vláda má za úkol občany o iniciativě nestranně informovat, za tímto účelem vydává brožury, kde vysvětluje záměr zákona, předkládá argumety pro i proti. Přestože není oprávněna vést kampaň jako takovou, může vyjádřit svůj postoj. K hlasování o nepodmíněném příjmu měl tento buklet formátu A5 celkem 88 stran.

Druhým typem referenda je referendum fakultativní, jehož kořeny sahají do roku 1874 a jež mohou iniciovat voliči. Na to, aby se takové referendum uskutečnilo, je třeba během sto dní od schválení zákona získat 50 000 podpisů či společnou výzvu osmi kantonů. Těchto referend se dosud uskutečnilo celkem 180, z toho 78 bylo národem zamítnuto.

Lidová iniciativa

Další možností, jak zasáhnout do legislativy, konkrétně zažádat o revizi ústavy, je takzvaná lidová iniciativa, z níž může posléze vzniknout obligatorní referendum. Zorganizovat ji mohou pouze občané, zájmové skupiny či politické strany, ale ne vláda. Tento nástroj byl ve Švýcarsku uzákoněn 5. července 1891, praktikován byl ale již od roku 1830. Ženy získaly právo hlasovat až v roce 1971.

Zpočátku bylo nutné získat padesát tisíc podpisů (což tehdy odpovídalo zhruba osmi procentům všech oprávněných voličů), v roce 1977 byl požadavek zvýšen na sto tisíc během osmnácti měsíců.

Vláda takovému hlasování nemůže zabránit, pouze vykonává dohled nad formální správností návrhu a může vyjádřit postoj zda s ním souhlasit, či ne. Iniciativu je možné stáhnout, pokud například úřady přislíbí, že se budou daným problémem zabývat. Pro přijetí změny je třeba nadpoloviční většina hlasů lidu i kantonů.

Od roku 1891 bylo zažádáno o celkem 320 iniciativ, dalším 114 se nepodařilo nasbírat potřebný počet podpisů (mimo jiné záměru opět zavést trest smrti, zakázat lov zvířat či zrušit povinné zdravotního pojištění). K hlasování nakonec došlo ve 206 případech (zbylých 94 bylo ještě předtím staženo), změnu se ale podařilo prosadit jen 22.

Některé iniciativy, které prosadily změny

  • 1893 Zákaz porážky zvířat bez předchozího omámení. V důsledku to bylo také rozhodnutí proti takzvané šchitě, tedy porážce zvířat košer způsobem (zvířeti se jedním řezem přetne jícen či hrtan a posléze vykrvácí). Od té doby musí praktikující Židé ve Švýcarsku maso dovážet z ciziny. Jednalo se vůbec o první lidovou iniciativu.
  • 1908 Zákaz prodeje a výroby absinthu.
  • 1921 Zákaz zakládání heren, v roce 1929 následoval zákaz kasin.
  • 1994 Ustanovení 1. srpna státním svátkem.
  • 2009 Proti výstavbě minaretů.
  • 2014 Proti masovému přistěhovalectví.