Návštěva Jižního Súdánu je exkurzí do historie. Jak je možné, že se v této části planety vývoj zastavil? Odpověď samozřejmě není jen jedna, nicméně obrovskou roli hraje to, že se znalosti nepředávají z generace na generaci. S desetiletou přestávkou se na území Jižního Súdánu bojuje od roku 1955.

Dříve Jihosúdánci, převážně křesťané, válčili o nezávislost na muslimském Súdánu. Byl to jeden z nejkrutějších konfliktů v Africe, kde hlavní roli kromě kulturních a náboženských rozdílů hrála ropa. O život přišlo přes dva a půl milionu lidí a statisíce jich musely opustit vše, co považovaly za domov.

Na útěku lidé neměli příležitost obdělávat pole. Celé generace se naučily, že jídlo „roste" v kamionech Světového potravinového programu (WFP) a jiných organizací. Jinak často nebylo možné si ho obstarat.

Uprchlíci, kteří se snažili přežít boje, nemohli chodit do školy. Z asi dvanáctimilionové populace dnes umí číst a psát necelých 30 % lidí starších 15 let, což o mnohém vypovídá.

Páté narozeniny ve válce

Když si v roce 2011 naprostá většina obyvatel jihu odhlasovala v referendu oddělení od severu, nově vzniklý stát Jižní Súdán zachvátila euforie. Zahraniční investoři se pokoušeli oživit místní ekonomiku. Migranti se začali vracet domů s vidinou, že pomohou své zemi vstát z popela. Jenže netrvalo to ani dva roky a naději na lepší budoucnost uhasila další, v pořadí třetí válka...

Návštěva Jižního Súdánu je jako výlet do historie.Autor: Tereza Hronová

Více se dočtete v nejnovějším vydání týdeníku Dotyk: Jak se žije v nejmladším státě světa pět let po jeho vzniku