Mnoho nových technologických startupů těží z podobné myšlenky, jako notoricky známé firmy Uber nebo Airbnb. Je to pouze převedená myšlenka sdílení věcí do obchodního modelu. Jaké má tato forma ekonomického myšlení pozadí a kam se ubírá?

Vdobě chytrých telefonů to jde až samozřejmě snadno. Chcete odjet z večírku a zároveň nechcete platit cenu za klasický taxík? Nebo jen nemáte chuť tradiční byznys podporovat? Stačí si objednat přes mobilní aplikaci někoho, kdo auto má a zároveň má chuť svést i někoho jiného.

Podobné to je i s předpokladem, že po příletu například do Ria de Janeiro budete chtít bydlet u někoho místního, kdo pronajímá v bytě volný pokoj. Už jenom proto, že nemáte náladu na pobyt v hotelovém pokoji, které jsou po celém světě podobné. Mobilní aplikace vám tuto směnu umožní.

Myšlenka sdílení samozřejmě není nová, ale fenomén internetu ji posunul do jiné dimenze. Za zlomek času můžete svoji nevyužívanou chatu nabídnout někomu, kdo za pobyt rád přiměřenou sumu zaplatí.

Neomezené možnosti sdílení

Americký ekonom Jeremy Rifkin (a nejen on) vidí za masivním úspěchem sdílené ekonomiky nulové náklady na rozšiřování služeb.

Díky mobilním aplikacím má takové podnikání vlastně neomezené možnosti za stále stejné počáteční náklady.

Sdílení jídla, například před odjezdem na dovolenou, je v Německu populární.Autor: DPA

Obchodní myšlenka moderní ekonomiky sdílení je jednoduchá. Co nejsnadněji propojit lidi na obou stranách a jejich transakce, v tradičním slova smyslu obchodníka a zákazníka. A zprostředkovatel vydělává peníze za poplatky a reklamu.

Jaký je potenciál sdílení?

Jak velký potenciál sdílená ekonomika (Sharing Economy) v současném globálním trhu má, ukázal průzkum poradenské společnosti PwC z června roku 2015 v Německu.

Téměř dvě třetiny obyvatel Německa uvedly, že nějakou formu služeb sdílené ekonomiky využívají, nebo mají v plánu vyzkoušet.

Téměř dvě třetiny obyvatel čtvrté největší ekonomiky světa uvedly, že nějakou formu služeb sdílené ekonomiky využívají, nebo mají v plánu vyzkoušet.

A polovina z nich v následujících dvou letech uvažuje, že nějakou službu či produkt nabídne ostatním. Jde například o sdílení jídla, které člověk už nepotřebuje, nebo naopak chce tímto způsobem druhým v nouzi pomoci. Nebo jen uvaří večeři a pozve si přes aplikaci někoho k sobě do bytu.

Limity růstu?

V době, kdy se hovoří o limitech ekonomického růstu v souvislosti s propadem cen ropy a následného výprodeje akciových trhů, mnozí lidé nacházejí spásu právě v myšlence sdílené ekonomiky. Ta může uspokojit příznivce trvale udržitelného rozvoje společnosti a šetrného využívání přírodních zdrojů planety.

Mnoho mladých lidí už nepovažuje za symbol úspěchu mít vlastní nový automobil.

Z pohledu teorie se tito kritici ekonomiky volného trhu odkazují na ekonoma Johna Kennetha Galbraitha a jeho dílo Společnost hojnosti z roku 1958. Podle Galbraitha, který během druhé světové války ve Spojených státech dohlížel na stabilitu cen (byl poradcem demokratických prezidentů od Roosevelta po Kennedyho), je třeba v ekonomice hledat rovnováhu i společenskou, kterou samotný trh nezajistí.

Menší spotřeba, více štěstí

Koncept sdílené ekonomiky odpovídá modelu, kdy lidé budou spotřebovávat méně, ale přitom budou žít kvalitnější a spokojenější život.

SEZNAM NEJVĚTŠÍCH FIREM, KTERÉ TVOŘÍ SDÍLENOU EKONOMIKU
Data k srpnu 2015, pořadí v žebříčku, který sestavil časopis Fortune, vychází ze seznamu jednorožců.

Autor: fortune.com

Mnoho mladých lidí tato myšlenka oslovuje, například už nepovažují za symbol úspěchu mít vlastní nový automobil.

Sdílená ekonomika tak podle profesora ekonomie Nilse Goldschmidta z Univerzity Siegen klade větší důraz na inovace a technologie, které budou šetrněji využívat přírodní zdroje. Ale i koncept postavený na sdílení, například taxislužba Uber, má své limity.

Proč busem, když je Uber?

Časopis The Economist upozornil na paradox využívání této služby v New Yorku. Vstup firmy Uber na trh zvýšil počet jízd taxi ze 14,7 milionu v červnu 2013 na 15,8 milionu o dva roky později, tedy v červnu 2015. Služba v důsledku snížení cen taxislužby asi o 30 procent zvýšila poptávku o 7,5 procenta, což negativně pocítila newyorská veřejná doprava. Nepřímo tak Uber zvýšil ekologické dopady automobilové dopravy, než aby podpořil její udržitelnost.

Také odebral zákazníky například službě City Bike, která sdílí ekologičtější a zdravější jízdu na kole.

Sdílené vykořisťování

Před riziky sdílené ekonomiky varoval přímo šéf německých odborů DGB Reiner Hoffmann.

Podle něj hrozí lidem pracujícím v tomto segmentu i větší stupeň „vykořisťování" v důsledku nejisté samostatné výdělečné činnosti.

Startupy Helping.de nebo Homejoy.com (pozn. red. – tento americký startup už zkrachoval kvůli cenové politice) navíc srážejí ceny za úklidové práce na téměř neúnosnou míru.

Internetové platformy nemohou zajistit ochranu pracovníků v tomto sektoru, tvrdí odborář.

Někteří odpůrci ekonomiky sdílení volají po regulaci těchto služeb, které „ruinují" klasické živnosti. Nezdá se ale, že by vliv „sdílení" na ekonomiku klesal, s dostupností připojení k internetu tomu bude právě naopak.

Sdílená auta

Novou službu v duchu sdílené ekonomiky před pár dny představila i automobilka Ford. Od února bude nabízet společný leasing na auto až šestici lidí. Chce se tak odklonit od klasického modelu autoprodejců 1 vůz = 1 majitel. Program s názvem Ford Credit Link představil jako novinku na detroitském autosalonu.
V podstatě jde o podobný byznysový model služby ZipCar nebo Car2Go. Přes web nebo aplikaci si rezervujete auto, které najdete stát tam, kde potřebujete. Odemknete ho buď telefonem, nebo speciální kartou a pak už jen jezdíte. Poté auto zase vrátíte na původní místo a z vašeho registračního účtu, nebo přímo z banky se vám strhne patřičná částka.
U Fordu jde o trochu jiný typ leasingu, kde se o jeden vůz může dělit maximálně šest lidí, zatímco zmíněné aplikace umožňují sdílení stovkami lidí.