Makroekonomika

Kapitalismus u konce s dechem

18. srpen 2016 četba na 9 minut

Foto: Wikimedia Commons

Stačí si na chvilku sednout na lavičku u dětského hřiště, abychom se utvrdili v názoru, že touha vlastnit majetek – bábovičky a lopatičky nevyjímaje – je pro lidský druh přirozená, zakódovaná v genech. Existují ale vizionáři, kteří tvrdí, že toto vše je definitivně na ústupu a blíží se doba, kdy lidé budou namísto hromadění pozemských statků preferovat sdílení majetku. Je to utopická představa okopírovaná od marxistů, nebo reálný obraz budoucnosti?

Nový vztah k majetku a redefinice vlastnictví se má týkat už současné mladé generace. Místo toho, aby měli svůj vlastní byt a v garáži své vlastní auto, vystačí si prý mladí s předplacenými službami a pronájmem. Však rozvoj tzv. car-sharingu a služeb jako Uber či Airbnb vývoj tímto směrem potvrzují. Očekávaný nástup aut bez řidiče, kdy si budeme moci v případě potřeby vůz na dálku „přivolat" až před barák, tento trend nepochybně ještě posílí.

Změnit se ale prý má celý kapitalismus – už nebude mít centralizovanou a hierarchickou podobu, nebude doménou relativně úzké vrstvy podnikatelů.

Pět pilířů „třetí průmyslové revoluce" podle Rifkina

  1. Obnovitelné zdroje energie
  2. Přeměny budov na mikroelektrárny
  3. Využití vodíku na akumulaci energie
  4. Inteligentní sítě pro přenos energie
  5. Čistá doprava na elektřinu a vodík

„Kapitalismus nezmizí, ale změní se jeho podoba," říká v rozhovoru pro Dotyk Jiří Kůs, předseda výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu a zároveň propagátor myšlenek amerického ekonoma, prognostika a environmentalisty Jeremyho Rifkina.

Ten už před lety přišel s konceptem „třetí průmyslové revoluce" a napsal i stejnojmennou knihu, která však dosud nevyšla v češtině.

Motorem nové průmyslové revoluce se má stát – stejně jako u těch předešlých – oblast energetiky. Protože právě energetický režim podle Rifkina vytváří povahu civilizace, určuje, jak se distribuují zisky, jak se vykonává politická moc a jak se formují sociální vztahy.

Konec elitních zdrojů

Ona nová energetika již nemá být postavena na tzv. elitních zdrojích (uhlí, ropě, plynu a uranu), k nimž mají přístup jen vybrané státy a korporace, ale na zdrojích obnovitelných, které jsou v různé míře dostupné prakticky všem.

Rifkin – a s ním i jeho český „evangelista" Jiří Kůs – hovoří o distribuovaném a kolaborativním kapitalismu, v němž je každý zároveň producentem i konzumentem (tedy takzvaným prozumentem).

„Distribuovaný kapitalismus znamená, že se jej účastníme všichni," prohlašuje Rifkin. Kůs doplňuje, že elektřina bude velmi levná a bude se masivně využívat v dopravě. Elektromobily již za několik let vytlačí vozy se spalovacími motory. Klasická auta se stanou doménou jen relativně úzké vrstvy motoristických fajnšmekrů a sběratelů.

Jeremy Rifkin s Angelou MerkelovouJeremy Rifkin s Angelou MerkelovouAutor: Office of Jeremy Rifkin

Základem všeho se má stát energie ze slunce a větru, případně z dalších obnovitelných zdrojů. Každý dům se už dnes může přeměnit v mikroelektrárnu. Vyrobená elektřina bude zčásti využívána touto domácností a přebytky pak prodávány a sdíleny přes inteligentní distribuční síť zvanou Intergrid (obdoba internetu).

Jak dále tuto vizi v jedné z pražských kaváren Jiří Kůs rozvíjí, chytré elektroměry a chytré analyzátory sítě umožní vyrovnávat nabídku s poptávkou. Lidé si mohou navzájem, prakticky bez prostředníků, „posílat" nadbytečnou elektřinu. Klíčovým prvkem celého systému je přitom možnost akumulace energie v domácí baterii (úložišti), což je už nyní velmi rychle rostoucí obor. A také internet věcí, ovládající každý přístroj v našem domě.

„V okamžiku, kdy kdekoli v Evropě poptávka po elektřině převýší nabídku, software, na jehož principu bude síť fungovat, dá všem pěti milionům praček signál, že je třeba o polovinu zkrátit máchání," uvedl v jedné ze svých přednášek Rifkin, který radil a radí předním světovým státníkům včetně německé kancléřky Angely Merkelové.

I my potřebujeme vizionáře

Přechod ze systému centralizované energie, který od vynálezu parního stroje určoval podobu celé společnosti a formoval ji na téměř vojenském principu (viz například železnice), na systém distribuované energie má od základu změnit celý náš život.

Nejde prý jen o to, že se při budování zcela nové infrastruktury vytvoří tisíce podnikatelských příležitostí a miliony pracovních míst ve stavebnictví, v průmyslu, IT, logistice a dopravě.

„Změní se všechno včetně genderových vztahů, lidské psychiky. Není náhodou, že se přechod mezi systémy centralizované a distribuované energie shoduje s dobou, kdy ženy dostávají možnost vést společnost," vidí souvztažnost Rifkin. Změny se postupně projeví i v geopolitice, jelikož bude omezena závislost na ropě a plynu z Ruska a Blízkého východu.

Podnikatel Jiří Kůs - český propagátor myšlenek Jeremy RifkinaPodnikatel Jiří Kůs – český propagátor myšlenek Jeremyho RifkinaAutor: Wikipedie

„Klíčové je, aby i v čele české společnosti stáli lidé, kteří jsou těmto technologickým a společenským změnám připraveni jít naproti. I my potřebujeme své vizionáře, kteří dokážou využít oné obrovské příležitosti, jež se tady nabízí. Když toho nevyužijeme, změny stejně přijdou, jen s tím rozdílem, že na nich vydělají německé firmy, nikoliv ty naše," zdůrazňuje Kůs.

Zlatý věk empatie

Jihočech Jiří Kůs – kromě jiného i spolumajitel firmy NanoSpace, jenž vystudoval průmyslovou energetiku, ale také sociologii a psychologii – tvrdí, že výroba a spotřeba energie v síti Intergrid bude znamenat konec monopolů a celkovou „demokratizaci" energetiky.

„Vstupujeme do éry distribuovaného kapitalismu. Statisíce firem v distribuovaných a kolaborativních vztazích budou fungovat více jako ekosystém než jako trh," soudí a předpokládá také, že lidé si v tomto systému budou více pomáhat.

Jeho guru Rifkin je dokonce přesvědčen, že nastane „věk empatie". „Pokud tvrdíme, že kvalitu života lze měřit mírou, do jaké máme dobré a kvalitní vztahy s ostatními lidmi, pak je člověk svobodný do té míry, do jaké si dokáže vytvořit hluboké vztahy založené na empatii," myslí si Rifkin. Namísto akumulace finančního kapitálu má přijít éra akumulace sociálního kapitálu.

Rifkinovci také věří, že doba třetí průmyslové revoluce přinese i revizi pojmu vlastnictví – hovoří v této souvislosti o právu na přístup (ke službě, třeba k internetu). „Soukromé vlastnictví nezmizí, ale lidé budou daleko častěji využívat předplacených služeb a pronájmu," předpokládá Jiří Kůs.

Ke změnám v ekonomice a společnosti povedou třeba i 3D tiskárny, které umožní globalizovanou výrobu opětovně lokalizovat, vrátit ji zpět z Číny na starý kontinent a chrlit výrobky „just-in-time". Třeba výroba potravin se má podle těchto představ znovu přesunout na místní úroveň a spotřebitelé budou sami participovat na ekologické výrobě zemědělských produktů ve svém nejbližším okolí.

Vývoj v energetice a v dalších oblastech tedy bude pouze s jistým časovým zpožděním následovat už dávno probíhající ICT revoluci, kde internet přivodil vytváření sociálních sítí a sdílení informací, inovací a kreativity na komunitní bázi.

Příklady firem, jako jsou Google a Facebook, totiž ukazují, že ve většině nových odvětví platí, že vítěz bere vše.

Ale dost pouhého lakování narůžovo. Jiří Kůs sice tvrdí, že dojde k výraznému oslabení monopolů, ale na druhou stranu připouští, že v řadě případů to tak nebude. Příklady firem, jako jsou Google a Facebook, totiž ukazují, že ve většině nových odvětví platí, že vítěz bere vše. Kůs nevylučuje, že k další monopolizaci může dojít třeba ve vlastnictví nemovitostí všeho druhu.

Už dnes ostatně tento trend pozorujeme, když se zejména na venkově lidé téměř bezmyšlenkovitě zbavují zemědělských a lesních pozemků a dávají i nejrůznějším spekulantům prostor k vytváření obrovských pozemkových držav, které se blíží stavu před Masarykovou první pozemkovou reformou.

Aktuální vývoj jde jinudy

Rifkinovci také už několik let hovoří o ústupu národního státu, který prý měl smysl při ochraně oněch elitních energetických zdrojů, při jejich centralizované těžbě a také při centralizované výrobě následných produktů. Toto období prý končí. Mají se nově etablovat kontinentální ekonomiky a dojít k celkové kontinentalizaci ekonomického a politického prostoru. V Evropě na bázi Evropské unie. Demokratizace energie má přispět k přechodu od autoritářských struktur ke kolaborativním.

Aktuální situace, kdy se národní státy spíše upevňují, EU se otřásá v základech a autoritáři svou pozici jednoznačně posilují, však tomuto vývoji příliš nenasvědčuje.

Jak tomu tedy rozumět? Je to jen poslední křečovitý záchvěv dosavadního energetického (a společenského) systému, opírající se o centralizovaný kapitalismus a starou ekonomiku, nebo se Rifkinovci prostě a jednoduše mýlí a žádný nový ráj na zemi tu nebude? Nejbližší budoucnost nám jistě napoví.