Nepřátelé státu

Kauzy kolem Savova

27. prosinec 2013 četba na 16 minut

Neprůhledný byznys kontroverzního podnikatele Františka Savova.

Agrospoj - otec na ministerstvu zemědělství

Aktivity v médiích už měl a nadále má otec současného miliardáře Františka Savova – František Savov starší (64). Za minulého režimu byl nejprve redaktorem týdeníku Tribuna či Zemědělských novin, ale hned v roce 1990 založil inzertní časopis Agrospoj (vychází dodnes). Od počátku byl přitom napojen na ministerstvo zemědělství. „Na ministerstvu se vylíhl, ani jsme nevěděli odkud. Nejdřív za námi chodil, ať mu tiskneme samolepky s adresami na všechny zemědělské podniky. A licitoval, jestli za jeden kontakt zaplatí korunu nebo 70 haléřů. Pak přestal docházet. Databázi mu asi někdo z podniku vynesl," vzpomíná na počátek 90. let jeden z pracovníků původně státního podniku Agrodat, který jako jediný takový registr vlastnil.

Poté se Savov starší pevně „přisál" na dotace a inzerci ministerstva zemědělství. „Získal desítky milionů korun naprosto nefér, na úkor konkurence," tvrdí i dnes jeden z podnikatelů-vydavatelů, jemuž tenkrát Agrospoj výrazně konkuroval. Podle dokladů z tehdejší doby, z nichž některé má týdeník Dotyk k dispozici, mohl Agrospoj celkově získat od ministerstva zakázky v hodnotě přesahující sto milionů korun.

Například jen v roce 1995 zaplatilo ministerstvo za publikace (inzerci, odborné brožurky, tisk zákonů) Agrospoji 20,8 milionu korun (za 423 zakázek), o rok později už 23 milionů (za celkem 510 zakázek), další rok přes 10 milionů. Zakázky v řádu milionů korun ročně pak pokračovaly dál. Agrospoj přitom sídlil přímo v budově ministerstva. Byl šířen zdarma, protože náplň, inzerci i distribuci mu de facto zajišťoval státní úřad.

„Z právního hlediska není v jednání ministerstva zřejmě žádný problém, vzhledem k uvedeným sumám jde spíš o problém morální," konstatoval ovšem už v roce 1998 v kauze nezúčastněný advokát Bronislav Šerák, jehož tehdy pro posouzení případu oslovila ČTK. Firma Agrospoj, již rovným dílem vlastní František Savov starší a Eva Savovová, má podle obchodního rejstříku nadále sídlo na Těšnově 17 na Praze 1 – na stejné adrese, kde sídlí ministerstvo zemědělství (ač na firemním webu má Agrospoj už delší dobu adresu jinou).

„Proč vás to zajímá? Nic vám neřeknu," reagovala šéfka sekretariátu Agrospoje Jana Větrovcová na dotaz, kde vlastně společnost sídlí. Ministerstvo ovšem potvrzuje, že v jeho budově má Agrospoj na základě platné smlouvy stále pronajaté kanceláře. Jako jediná soukromá firma. „Celkový roční nájem za kancelář o výměře 13,40 metru čtverečních je 15 380 korun," říká resortní mluvčí Dana Večeřová. Na pronájmu prostor soukromé firmě nevidí nic zvláštního.

Mladá fronta - Dárek od svazáků

V 90. letech založil František Savov mladší vydavatelství Adore, nicméně hlavní „mediální ránu" udělal v roce 2001, kdy od Fondu dětí a mládeže získal tradiční mládežnické vydavatelství Mladá fronta. Privatizaci provázely nejasnosti kolem původu peněz nového investora a také údajně příliš nízké ceny (necelých 22 milionů, přičemž účetní hodnota majetku byla 139 milionů). Savov v době prodeje reprezentoval neznámou skupinu investorů, přičemž majetek získal od likvidátora svazáckého majetku Pavla Žáka. Ten za svou roli v celém privatizačním procesu nakonec „vyfasoval" tříletý trest vězení.

Savov je podle svého mediálního zástupce Michala Donatha alergický na to, když se v novinách píše, že Mladou frontu získal pod cenou. Argumentuje tím, že v dražbě nic pod cenou koupit nelze. Až po letech se ale ukázalo, že Savov je podnikatelsky spojen s rodinou Milana Matouška staršího, který působil ve Fondu dětí a mládeže a také třeba v Českých drahách.

Nyní do Savovova pestrého mediálního portfolia patří deník E15, týdeník Euro, časopisy jako Sluníčko či Mateřídouška, Strategie nebo Lidé a země. Po letos zemřelém miliardáři Luboši Měkotovi získal také licenci na televizi Metropol. Mediální skupina působí i na Slovensku a v Rumunsku, celkem má kolem 600 zaměstnanců. Ani Mladou frontu, k jejímuž vlastnictví se Savov loni přihlásil, však pražský podnikatel nevlastní na své jméno, ale přes americkou společnost European Financial Services. Vydavatelství Mladá fronta ovšem není byznys, na kterém by Savovova skupina stála. Za předchozích pět let podle dostupných informací vyrobilo ztráty přes 200 milionů korun. Do nejhlubší ztráty – minus 72,4 milionu korun – se podle serveru MagnusWeb Mladá fronta propadla v minulém roce.

Agroplast - Letadla pro komunistickou Koreu

Na přelomu let 1990 a 1991 figurovalo jméno Františka Savova (není zřejmé, zda otce či syna – rodné číslo není uvedeno) v představenstvu liberecké společnosti Agroplast (připomínáme, že Savov senior má již z té doby časopis Agrospoj). K jejím činnostem patřil i obchod s vojenským materiálem. Už od Savovových dob působí ve vedení firmy také současný šéf představenstva Petr Pernička. Ten byl letos v květnu již potřetí zproštěn obžaloby z pašování zbraní. Kauza se táhla řadu let, Pernička prohlásil, že bude chtít odškodnění.

Žalobcům se nepodařilo prokázat obvinění, že Agroplast už od roku 1990 obchodoval s některými zbraněmi nelegálně, mimo jiné měl vyvézt protiraketový systém. Američané dokonce uvalili na Agroplast sankce kvůli podezření ze zakázaného prodeje čtyřiceti letadel MiG-21 z Kazachstánu do KLDR. Severní Korea měla být podle některých svědků cílem ještě dalších letadel, zadržených v Ázerbajdžánu.

Skysport - Nákladní terminál na letišti

František Savov dnes podle informací týdeníku Dotyk majetkově ovládá firmu Skyport, která na pražském Letišti Václava Havla vlastní a provozuje nákladní terminál – z hlediska bezpečnosti státu strategické místo. Firmu kontroluje přes londýnskou Skyport Group (do letošního léta sídlila v Londýně ve stejné ulici jako Legios Group). „Vlastnictvím firmy Skyport operuje Savov před svými obchodními partnery," uvádí zdroj blízký Savovovi. Informaci potvrzují i další, například šéfové firem působících v letecké branži. Kromě Prahy poskytuje Skyport „cargo handling" i na letištích v Bratislavě a Košicích. Nedávno firma koupila poskytovatele cateringových služeb Gastro-Hroch.

Pražský terminál přitom stát v roce 2007 prodal za zhruba tři čtvrtě miliardy korun neznámé společnosti Central European Handling, za niž jako majitel vystupoval nemajetný bývalý pracovník ČSA Kamil Slavík. Už tenkrát se mělo za to, že jde spíše o „bílého koně", přičemž se ale spekulovalo, že skutečným majitelem by mohl být zbrojař Richard Háva. Velmi pravděpodobně už tehdy za transakcí stál Savov.

Hotel Praha - Hotel s Kellnerem

Začátkem letošního roku na sebe Savov upozornil jako nový majitel Hotelu Praha, někdejšího symbolu komunistického luxusu na pražské Hanspaulce. Získal jej přes kyperskou firmu Maraflex a skrze své spolupracovníky prohlašoval, že by na místě hotelu měly vyrůst nové rezidenční byty. Už tehdy se v kuloárech mluvilo o tom, že Savov v celé věci úzce spolupracuje s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem.

Angažmá miliardáře, který v bezprostředním sousedství hotelu už několik let vlastní luxusní vilu, se posléze potvrdilo, když hotel přešel do Kellnerova impéria. Vlnu nevole mezi místními občany však způsobila informace o plánovaném bourání architektonicky cenného objektu a zřízení soukromého parku. U objektu se objevil transparent „Vekslák bourá Prahu". Hovoří se o tom, že celá záležitost způsobila mezi Savovem a Kellnerem rozmíšku kvůli údajně nezvládnuté transakci. Nejbohatší Čech velmi nelibě nese, když je jeho jméno skloňováno v negativních souvislostech.

Butiky Hugo Boss

Server Motejlek.com uvedl, že Savov skrze firmu My Fashion (ovládaná přes britskou My Fashion Limited) provozuje v Praze butiky značky Hugo Boss. Firma má jeden obchod v centru Prahy a další dva na pražském letišti. Server slíbil na Facebooku odhalení dalších informací ohledně Savovova podnikání, informoval například i o dění v „Savovově kampeličce". Posléze svůj záměr (údajně po diskusi přímo se Savovem) přehodnotil a téma odložil na pozdější dobu.

Ztracená půlmiliarda z „konsolidačky"

František Savov byl jedním ze tří hlavních aktérů kauzy, při níž ze státní České konsolidační agentury v roce 2005 zmizela na zahraniční konta půlmiliarda korun. Peníze z dceřiné firmy Galileo Real převedl do zahraničí bez souhlasu představenstva mladý manažer státní agentury Jan Šik. Nakonec skončily ve švýcarské bance UBS, kde k nim měl přístup podnikatel Miloš Skořepa.

Prostředníkem v celé transakci byl právě František Savov, který se se Skořepou velmi dobře znal a Šika ke „zhodnocení" peněz v zahraničí přesvědčil. Zatímco však Šik se Skořepou byli za kriminální čin pravomocně odsouzeni, první na pět a půl, druhý na osm a půl roku (Skořepa se ale ukryl v zahraničí), Savov vyvázl bez trestu. „Je silně podezřelý, ale to nestačí, v trestněprávní rovině proti němu není vůbec žádný důkaz," uvedla v roce 2010 během soudního procesu soudkyně Veronika Čeplová.

O významné Savovově roli v celém případu bylo přesvědčeno i ministerstvo financí či šéf konsolidační agentury Zdeněk Čáp. Savov nakonec před soudem figuroval jen jako svědek. Způsobenou škodu neuhradili aktéři kauzy (vyvedené peníze skončily neznámo kde), ale ze „svého" švýcarská banka UBS.

To, že se celá transakce vůbec začala vyšetřovat, byl vlastně úspěch. Detektivové, kteří se na případu podíleli, dodnes vzpomínají, jak jim házelo klacky pod nohy tehdejší vedení protikorupční policie v čele s Miloslavem Brychem. „Byli jsme vystaveni neuvěřitelným tlakům. Brych po konzultaci s policejním prezidentem Vladislavem Husákem původně nechtěl naši práci na případu vůbec povolit, proto nemohly být včas nasazeny odposlechy a sledovačka," vzpomíná jeden z detektivů.

Comunica - reklamka živená Klasou

Reklamní agentura Comunica sídlí na stejné adrese jako mediální produkty Františka Savova. Vedle národní značky potravin Klasa propaguje Comunica také jeho pivovar Samson, značkovou módu Hugo Boss a spořitelní družstvo Artesa. Mezi dalšími klienty jmenuje agentura na svém webu kupříkladu automobilku Dacia, pražskou energetiku PRE či Agrofert i některé jeho potravinářské dcery.

Do loňského září, než dostala státní zakázku od ministerstva zemědělství na propagaci Klasy za více než 300 milionů korun, nebyla ani v reklamním světě příliš známá. „Konec průměrnosti. Jsme kreativní agentura, která vyniká tvorbou strategických kombinací eventů, PR a digitálních médií. Pozvěte nás do tendru." Takto se představuje Comunica v inzerátu s oblibou otiskovaném v deníku E15, jenž patří do Savovovy Mladé fronty.

Legios - Podvody s vagony

František Savov je dnes považován za vlastníka či spoluvlastníka společnosti Legios (dříve Lostr), významné středoevropské firmy, která se zabývá výrobou a opravami nákladních vagonů a lokomotiv. Dodavatel Českých drah ve čtyřech českých výrobních závodech zaměstnává 1300 lidí. Oficiálním majitelem je ale londýnská Legios Group. Savovův mediální zástupce Michal Donath odmítá vlastnické angažmá svého klienta oficiálně potvrdit, zároveň je ale nevylučuje. „Je možné, že tam někde může figurovat," uvedl Donath, aniž by informaci upřesnil, jak původně slíbil.

Mezi železničními odborníky se Savovovo angažmá v Legiosu bere jako holý fakt. Stejně jako to, že mezi spolumajiteli figuruje i rodina Milana Matouška staršího (podnikatel má manažerské zkušenosti ze státních drah, Savov se s ním patrně poznal při privatizaci svazáckého majetku). Někteří lidé blízcí vedení Českých drah (rovněž i bývalí manažeři) jsou přesvědčeni, že spolumajitelem Legiosu je i někdejší šéf státní firmy Josef Bazala, Matouškův dobrý známý. Ten to však pro týdeník Dotyk důrazně odmítl. S Legiosem a Savovem prý nemá nic společného. Domnívá se, že se jej takto nejspíše snaží pošpinit předchozí šéf drah Petr Žaluda či současný ředitel Dalibor Zelený. Firma Legios je již od roku 2010 šetřena kvůli údajným daňovým podvodům s DPH. Objevují se názory, že právě přes toto vyšetřování se policie začala o Savovovy aktivity blíže zajímat.

Samson - bohatýr už splnil úkol

Úsloví „být silný jako Samson" příliš nesedí na českobudějovický pivovar, který si dal jméno biblického bohatýra do názvu. Dlouhodobě ztrátový pivovar koupil František Savov před třemi lety. Teď je údajně znovu na prodej. Veřejně se k tomu firma ale nehlásí, v utajení drží i své hospodářské výsledky. V branži se ovšem ví, že Samson vaří i nadále hluboké ztráty.

Savov nekupoval jihočeský pivovar proto, aby oživil značku nealkoholického piva Pito, které si zaměstnanci Mladé fronty mohou dávat ve firemní kantýně. Záměr, s nímž neviditelný byznysmen do podniku vstupoval, odhalil po několika měsících. Tehdejší Budějovický měšťanský pivovar rozdělil na dvě části. Ponechal si továrnu se zaměstnanci, kterou vlastní přes kyperskou společnost Harvestor. To nejcennější zpeněžil. Vybrané ochranné známky k pivu Budweiser Bier prodal gigantu Anheuser Busch InBev.

Po tomto manévru se na šéfa sousedního Budějovického Budvaru Jiřího Bočka snesla vlna výčitek za to, že si nechal měšťanský pivovar i s ochrannými známkami utéct. Bočkovi kritici míní, že Budvar si tím oslabil pozici při známkoprávních sporech s americkým rivalem. Souboj o Budweiser trvá už přes sto let.

Zástupci obří nadnárodní pivovarnické skupiny přijeli letos na jaře do Prahy a při setkání s novináři tvrdili, že nemají zájem kupovat Budvar. Jsou samozřejmě ochotni diskutovat o nějaké formě celkového známkoprávního vyrovnání. O nákupu Samsona se nemluvilo. Obchod ani nedává na první pohled moc smyslu. K čemu by byl světovému gigantu jihočeský trpaslík? Třeba k tomu, aby si s ním ABInBev vypomáhal u známkoprávních sporů. U soudů by mohl argumentovat tím, že v Budějovicích vaří pivo a známku Budweiser aktivně používá.

Artesa - kampelička ovládaná Capitalem

Nejdříve Spořitelní a úvěrní družstvo Svatopluk, pak 1. investiční záložna a nyní Artesa, spořitelní družstvo. Z Ostravy přesídlila kampelička před třemi lety do Prahy. František Savov s ní nemá podle oficiálních zdrojů nic společného. Neveřejné zdroje tvrdí pravý opak. Časté inzeráty na služby Artesy, otiskované v titulech Mladé fronty, neoficiální verzi jen nahrávají.

Záložnu ovládá s 99,86procentní majetkovou účastí akciová společnost Artesa Capital, za níž stojí právník Bohumil Koutník. Ten je také předsedou představenstva firmy Bohemian Appraissal, která pro Savova vypracovala znalecký posudek předtím, než Budějovický měšťanský pivovar (BMP) rozštěpil na dvě části: pivovar Samson a BMP, z níž zůstala schránka s ochrannými známkami.

Po této operaci pak Savov umožnil Anheuseru Busch dostat se k části známek se zažitými pojmy Budweiser, Budweis nebo Budějovický. Majitel záložny, firma Artesa Capital, vstoupil před dvěma lety do eseročka Artesa Safe Deposit, které předtím vlastnila společnost Key Investments. Přes ni investovaly tři pražské městské části stamiliony do bezcenných cenných papírů.