V době, kdy mívají voliči tendence „trestat" své vlády za nepopulární kroky v nelehkých ekonomických časech, Němci naopak „odměnili" svou premiérku výsledkem, jaký její strana nepamatuje od „sjednocovacích voleb" v roce 1990. Potvrdily se tak hlasy odborníků, podle nichž je většina obyvatel spokojená se svou životní úrovní a nepřeje si žádné radikální změny. Sázka na jistotu s Merkelovou ale má – i pro ni samou – svá úskalí.

Tím prvním bude nepochybně vytvoření funkční vládní koalice. Ze Spolkového sněmu totiž vypadl osvědčený partner konzervativců, liberálové z FDP, kteří kancléřčině unii tradičně zajišťovali potřebnou většinu v Bundestagu. Právě tato ztráta dělá z volebního výsledku CDU/CSU „pouze" téměř dokonalý triumf. Před Merkelovou je nyní volba mezi v minulosti už prověřenou spoluprací s SPD, nebo cesta do (skoro) neznáma se Zelenými.

Hned první dny po volbách ale ukázaly, že experty předem narýsovaná a značnou částí veřejnosti vzývaná velká koalice se sociálními demokraty se nebude rodit tak lehce, jak by si mnozí asi přáli.

Koalice ve hvězdách

Důvod je nasnadě. SPD si ještě příliš dobře pamatuje, jaké dopady pro ni mělo společné vládnutí s Merkelovou v letech 2005–2009. Z následného volebního výprasku se němečtí sociální demokraté dodnes pořádně nevzpamatovali a přídomkem Volkspartei (tj. strana zastupující široké masy lidu) se honosí spíše už jen z historické setrvačnosti. Trefně to vystihl jeden přední berlínský novinář, který Merkelovou přirovnal ke King Kongovi, jenž rozdrtí každého, koho vezme do ruky. Navzdory lákavé vidině vlivných vládních a parlamentních postů řada sociálních demokratů netouží být podruhé rozdrcena.

Vyzkoušet svíravost stisku Merkelové by mohli Zelení, pokud by o to vůbec stáli. Toto spojení by Německu mohlo dát nové impulzy zejména v ambiciózním, ale zatím nepříliš pokročilém projektu energetické revoluce (Energiewende). Bylo by ale také pro všechny zúčastněné – potažmo pro celé Německo – dobrodružstvím s nejasným výsledkem. Tyto dvě strany totiž spolu v Berlíně ještě nikdy nevládly a koaliční pokusy na zemské úrovni skončily kvůli vzájemným rozporům velmi neslavně.

Obhájci této spolupráce sice tvrdí, že vyzkoušet se má jednou všechno a vhodná příležitost pro „černo-zelenou" koalici by mohla být právě teď, otázkou ale je, zda si kancléřka v současné době velkých domácích i evropských výzev chce či může dovolit takový experiment. Evropská unie, respektive eurozóna potřebují stabilní Německo, které se nebude zmítat ve vnitropolitických půtkách, ale zůstane oním motorem snah o vyřešení tíživých problémů na starém kontinentu. Merkelová to moc dobře ví a nechce si se svou reputací zahrávat. To potvrdila už tím, že okamžitě po volbách odmítla menšinovou vládu.

Nejisté předvolební sliby

Kancléřce teď nezbývá než najít někoho, kdo s ní bude ochoten dát Němcům ty jistoty, pro které se vyslovili ve volbách. Jedinou jistotou, kterou ale západní sousedé Česka zatím mají, je stará pravda, že volební sliby platí jen do volebního večera.

Ujišťování konzervativců, že s nimi nehrozí zvyšování daní, se ve snaze o nalákání příštího vládního partnera už pomalu rozplývají v prach. Respektovaný deník Frankfurter Allgemeine Zeitung komentoval výsledek voleb prorockými slovy: „Pro Merkelovou to bude ještě drahé vítězství." To samé možná bude platit i pro Němce samotné.