Dotační průšvihy

Kdo ovládá české rybníky

18. prosinec 2015 četba na 11 minut
voda

voda

Foto: redakce

Rybáři mají právě vrchol sezony. Většinu kaprů na tuzemském trhu prodají na Vánoce. Během roku si pak Češi na zdravé rybí maso plné kostí většinou ani nevzpomenou. Ale nevadí, i tak je český kapr pro velkovýrobní rybářství výnosný byznys, přikrmovaný tučnými dotacemi. Týdeník Dotyk představuje lídry českomoravské rybářské bašty.

Pokud se u vás ke slavnostní štědrovečerní večeři nepodává řízek nebo losos, ale držíte se tradice, pak není těžké uhodnout, odkud kapr na talíři pochází. Tuzemské produkční rybářství ovládá několik málo firem, od dob privatizace pevně sevřených v českých rukou. Zpravidla ve stále stejných. Klidné vody ustáleného byznysu, který se veřejně moc nepropírá, se neopouštějí.

V podnikání s němými kapřími „brojlery" se nekrachuje, krize ho nepotápí. Z národohospodářského hlediska je to okrajové odvětví – na tvorbě hrubého domácího produktu se podílí zhruba 1,1 miliardy korun, což je 0,04 procenta.

Český kapr v českých rukou

Řada zdejších rybníků pochází z 15. a 16. století, zlatého věku českého a moravského rybníkářství. Jde o historické dědictví, chráněné někdy jako kulturní či technická památka. Při restitucích se část rybničního majetku vrátila potomkům šlechtických rodů, kterým patřila po staletí. Bývalá státní rybářství z větší části zprivatizovali v první polovině 90. let podnikatelé, pro něž jsou rybníky především výrobním prostředkem. 

Rybářství jako byznys provozuje v Česku 45 firem. Jejich počet se takřka nemění, žádná firma zaměřená na chov a lov ryb letos nevznikla ani nezanikla. Během uplynulých pěti let skončila v této branži pouze jediná. Vyplývá to z analýzy, kterou týdeníku Dotyk poskytla poradenská společnost Bisnode.

Oboru s naprostou převahou vládnou Češi. Jak vyplývá z databáze Bisnode, vlastní 43 z celkem 45 rybářských firem. Zahraniční majitelé včetně menšinových vlastníků pocházejí ve třech případech z Nizozemska, jeden ze Švýcarska a jeden z Belgie.Přestože toto podnikání stojí na vodě a slyšíme, jak mu škodí sucha a povodně, rozhodně nepatří k rizikovým. Tři čtvrtiny společností, které se živí chovem ryb, mají v ratingovém hodnocení agentury Bisnode vynikající nebo dobré skóre. Jsou tedy stabilní a nehrozí, že by zkrachovaly.

Asi nejznámější tuzemskou rybářskou celebritou je Jakub Vágner, držitel několika světových rekordů v lovu sladkovodních ryb. Společně s finančníkem Robertem Schönfeldem se před pár lety pustil do podnikání a jejich cílem je „renesance tuzemského rybářství a rybníkářství". Impérium, které Vágnerovi hned při rozjezdu jeho rybářského byznysu připisovala média, ale už dávno předtím vybudovaly na rybnících jiné velké ryby. Nejdravější mezi nimi byl „kníže z Hluboké".

Třeboňské úlovky

Pavel Dlouhý, známý jihočeský podnikatel, stále člen ODS, místostarosta Hluboké nad Vltavou, kmotr čtyř kmotřenců a jedné kmotřenky, jak uvádí ve svém životopise, má hodně blízko k tuzemské jedničce v oboru, k Rybářství Třeboň.Jmenuje se tak mateřská firma i její dcera, která má pod sebou 488 rybníků na více než 8 tisících hektarů. Z nich každý rok vyloví kolem 3,2 tisíce tun ryb, v 90 procentech je to kapr.

V holdingu Rybářství Třeboň figuruje Pavel Dlouhý oficiálně jen jako člen představenstva. Největší individuální akcionářkou je jeho manželka Jana, která vlastní 36,77procentní balík. Její angažmá firma odhalila na podzim roku 2012, tedy až několik měsíců poté, co deníku MF Dnes přišlo divné, že Janě Dlouhé, ženě v domácnosti, přistálo v letech 2007 až 2011 na účtu 45 milionů korun zejména od Rybářství Třeboň.

Společnost ovšem nepředstavila své oficiální vlastníky jenom proto, aby uchlácholila novináře, kteří na tok desítek milionů na konto manželky Dlouhého upozornili. „Zprůhlednit" se firma musela kvůli evropským dotacím, pokud je chtěla nadále dostávat. Brusel totiž odmítl posílat dotace do rybářských akciove s anonymními vlastníky. Na přítok unijních peněz má rybářství svůj vlastní operační program.

Knížecí družina

Kdo jsou podle oficiálních zdrojů další spoluvlastníci třeboňské firmy? Necelý 26procentní podíl drží Táborská investiční a. s., za kterou stojí bratři Jan a Josef Šindelkovi. Oba jsou také v představenstvu táborské firmy Jivis, která má v Rybářství Třeboň podíl 15,15 procenta. Dalších 20,06 procenta vlastní Ivo Pastrňák přes firmu Odeon, která poskytuje ekonomické a internetové služby a podniká v cestovním ruchu.

Že jde o partnery blízké Pavlu Dlouhému, napovídá i jejich dřívější společné angažmá kupříkladu v táborské firmě Česká ryba. Vliv pětinásobného kmotra Dlouhého na největší tuzemskou rybářskou skupinu bude nejspíš větší než jen jako řadového člena představenstva. Stejnou pozici má Dlouhý ve firmě Fish Market, další dceřiné společnosti třeboňského holdingu, která dodává úlovky na trh. Jak Fish Market uvádí, přibližně tři čtvrtiny produkce ryb vyváží do řady evropských zemí. Čtvrtinu prodá doma, převážně před Vánocemi.

Součástí třeboňského panství jsou také rybářství Hluboká a Mariánské Lázně. Obě „střediska" jsou v dlouhodobém pronájmu. Hlubocké rybníky o ploše větší než 2,5 tisíce hektarů si od třeboňské matky pronajal dlouholetý zaměstnanec firmy Vladimír Kaiser. Mariánskolázeňskému rybářství, které spravuje 283 rybníků na 1,5 tisíce hektarů, šéfuje Jihočech Zdeněk Mašek.

Cíl velkorybářství? Zisk.

Když letos na jaře mluvil ministr životního prostředí Richard Brabec o tom, že by mohla vzniknout krajinná památková zóna Třeboňská rybniční krajina, a pak by Česko mohlo usilovat o její zapsání na seznam UNESCO, místní rybářská společnost zrovna nejásala. Proč takto nechránit historické dědictví vysvětloval šéf představenstva holdingu Rybářství Třeboň Jan Hůda. 

„Smyslem podnikání je zisk. Ten umožňuje rozvoj, investice, slušnou mzdu pro zaměstnance. Obávám se, že další omezení by nás citelně poškodilo. Už teď máme řadu rybníků ve státem chráněných přírodních rezervacích, a tedy horší podmínky k podnikání. Kdo by nám platil náhrady za ušlé zisky," ohradil se Hůda proti záměru ve stavovském časopise.

Se zisky největšího tuzemského a zřejmě i evropského producenta sladkovodních ryb to ale není nijak zlé. Celý třeboňský holding, včetně dcer Rybářství Třeboň a Fish Market, skončil uplynulý rok se souhrnným ziskem téměř 122 milionů korun při celkových tržbách 272 milionů.Pravidelným přilepšením jsou evropské i národní dotace. Na nich třeboňská skupina včetně pronajímaných rybářství v Hluboké a Mariánských lázních získala od roku 2000 bezmála 1,3 miliardy korun. V průměru na rok vychází dotační porce na 93 milionů korun.

Postprivatizační šlechta

Tuzemskou dvojkou co do plochy rybníků i objemu dotací jsou rybářské bašty českobudějovického podnikatele Zbyňka Zajíce. Za 62 milionů zprivatizoval rybářské středisko v Kardašově Řečici na Jindřichohradecku, které v současnosti soustřeďuje 350 rybníků na 3 tisících hektarů. Rybářství Nové Hrady s 330 rybníky na 1,2 tisíce hektarů, původně Petrův zdar, koupil Zajíc od státu poté, co soudy zamítly restituci šlechtickému rodu Buquoyů. Ročně obě společnosti dohromady vyloví kolem 2,6 tisíce ryb, z 90 procent je to kapr. Převážně míří do zahraničí – do Německa,

Rakouska, Belgie, Itálie, Polska a na Slovensko. Za loňský rok obě Zajícova rybářství utržila celkem přes 120 milionů korun a vydělala více než 21 milionů korun. Na dotacích jim podle centrální databáze připlulo 392 milionů korun od roku 2000.

Klatovské rybářství, co do vodní plochy tuzemskou trojku, kontroluje z dozorčí rady jako její jediný člen západočeský podnikatel Josef Velíšek. Rybářství nejsou jediné vody, ve kterých tento byznysmen pluje. Je aktivní také v lázeňství (Konstantinovy Lázně), potravinářství (Drůbežářský závod Klatovy), textilní výrobě (Hedva, Perla, Velveta) či kovohutnictví (Keramost).V minulém roce vyprodukovalo Klatovské rybářství 1,1 tisíce tun ryb a 2,3 milionu korun zisku. Podniká na více než 400 rybnících na celkové ploše 2 tisíce hektarů. Daňoví poplatníci firmě přispěli od roku 2000 téměř 200 miliony korun.

Kapr na dotacích

Jihomoravské Rybníkářství Pohořelice je sice co do počtu a velikosti rybníků – 145 na 1,4 tisíce hektarů – o dost menší než Klatovské rybářství, čilejší je ovšem v čerpání dotací. Na nich přijalo podle centrální evidence dotací více než 290 milionů korun. Rybářské firmy si pomocí dotací pořizují různé vybavení a zařízení pro chov a výlov ryb. Často nakupují dopravní prostředky včetně osobních terénních aut. Nebo zásobníky na obilí pro přikrmování kaprů či bedny na přepravu ryb.

Přes speciální operační program, jehož cílem bylo mimo jiné zvýšit podíl žen zaměstnaných v rybářském odvětví z 264 na 280, přitekla v uplynulém programovém období do českého rybářství zhruba miliarda korun. Pro probíhající sedmiletku je ještě asi o sto milionů korun víc. K tomu stát dotuje takzvané mimoprodukční funkce rybníků. Plošnou platbu – až tisíc korun na hektar – vysvětluje jako částečnou kompenzaci újmy, která vzniká rybářům tím, že zajišťují takovou samozřejmost, jakou jsou u rybníků vodohospodářské a celospolečenské funkce. Takto stát zaplatil na „odškodném" za posledních pět let 333 milionů korun.

Další balík – 1,8 miliardy korun – vyplatilo ministerstvo zemědělství od roku 2010 na takzvaný program obnovy a odbahňování zanešených rybníků.
Dotační injekce od státu má zlepšit technický stav přírodních nádrží a posílit jejich retenční schopnosti. Podporu využívají velká produkční rybářství, Český rybářský svaz i jednotliví majitelé rybníků. 

K čemu je dobrá štědrá dotační politika, na kterou si vlastníci a správci rybníků navykli podobně jako zemědělci? Podporuje intenzivní chov kaprů, kterým se zaneřáďují rybníky a koupat se v nich nedá, pokud nestojíte o bahenní koupele. Místo čisté vody tu máme nadprodukci kaprů, o které Češi moc nestojí. A tak se živé ryby vyvážejí do ciziny. I v rybníkářství vládne tvrdý byznys.