Mezinárodním tématem mnohých států světa je už delší dobu globální stárnutí populace. To většina států a jejich obyvatel vnímá jako problém. Proč bychom ale měli vidět problém v tom, že se dožíváme stále vyššího věku? Chceme místo toho umírat brzy? Určitě ne. To, že nám naše vyspělé a moderní technologie umožňují jít stále dopředu, je naopak velmi pozitivní. Na druhou stranu ale musí tyto demografické změny mít bezpodmínečně vliv na ekonomické systémy jednotlivých států.

Migrační řešení

Pak už jde jen o to, kdo má oči otevřené a změnám postupně přizpůsoboval a stále přizpůsobuje například důchodový systém. A kdo je měl a má naopak zavřené, a tudíž teď pokulhává za ostatními. Řešení se nám ale v současnosti naskýtá samo, i když mnoho států z našeho středoevropského regionu ho vidět nechce a raději na dnešní imigrační vlně sbírá politické body.

Hledá se 1,5 milionu pracujících Čechů

V České republice je nyní přes 20 procent důchodců z celkového počtu zhruba deset a půl milionu obyvatel. Během následujících 30 let má tento podíl narůst o dalších minimálně 12 procent. Naopak počet aktivně pracujících lidí se má ze současných 57 procent snížit o zhruba 15 procent. Podílově je na tom velmi podobně například sousední Německo, u kterého budou tato čísla také stále růst.

Do budoucna bychom tak jen v naší malé zemi potřebovali asi 1,5 milionu mladých lidí jako aktivní pracovní sílu pro to, aby zůstal zachován stávající důchodový systém. V Německu by se tento počet mohl vyšplhat do roku 2050 dokonce až na 10 milionů lidí. Jiná statistika. V současné době je v Česku 100 tisíc pracovních míst, které má nahlášen úřad práce. To znamená, že minimálně pětinásobek dalších pracovních míst je rozmělněn na celkovém trhu práce. Na úřadu práce je pak zaregistrováno na 400 tisíc občanů, z toho přes 100 tisíc lidí pobírá podporu v nezaměstnanosti. Bohužel, ne každý registrovaný nezaměstnaný má tendenci a chuť pracovat. Jak je vidět, máme již dnes minimálně stotisícový nedostatek pracovní síly.

Kde hledat záplatu?

Ve světle současné sílící uprchlické krize a rostoucí vlně migrantů v Evropě jsou výše zmíněná fakta pozitivními argumenty, proč bychom na tyto lidi neměli koukat skrz prsty, ale spíše je u nás vítat. Jsou totiž poměrně levnou pracovní silou, která může alespoň částečně nahradit lokální výpadky v jednotlivých evropských zemích, kterým se bez skokového zvýšení porodnosti nebo jiného zázraku určitě nevyhneme. Samozřejmě je do Evropy nemůžeme pustit bez jakýchkoli bezpečnostních zásahů. Pokud se ale bezpečnostním jednotkám podaří hrozby zachytit, jsou evropské státy schopny současnou vlnu přistěhovalců plně absorbovat.

Jen přistěhovalci nás nespasí

A přínosy? Kromě zmírnění nedostatku pracovních sil jsou tu i další pozitivní dopady na ekonomiku. Zatímco bude současná evropská populace stárnout, mohou noví přistěhovalci pomoct zabezpečit náš alespoň částečně pohodlný důchod. Tím nechci v žádném případě říct, že se máme vzdát snahy si na důchod sami spořit a spoléhat se na přistěhovalce.

Ale při pohledu na současný stav českého důchodového systému může být zpomalení stárnutí populace jedním z kousků mozaiky, jak situaci vyřešit. Pracující migranti navíc sami zvyšují poptávku po nejrůznějším zboží a službách. Tím pomáhají lokálním ekonomikám k dalšímu růstu. A že pracovních příležitostí u nás existuje spoustu, jsme si již ukázali.

Velmi často se ve své praxi setkávám také s názory z firem, které by mnohem radši zaměstnali nebo zaměstnávají přistěhovalce, například Ukrajince. Nejsou pro ně jen levnou pracovní silou. Tito lidé pracují naplno a jsou vděčni za jakoukoli příležitost pracovat. Pokud budou mít motivaci a dostanou šanci na normální život, pak budou i ochotni se asimilovat a stát se součástí jakéhokoli státu. Zajímejme se, jak migranty přilákat, ne je odrazovat.

Nezájem o Česko

V rámci Evropy bylo za rok 2013 a 2014 evidováno v celkovém součtu zhruba milion imigrantů, kteří žádali o azyl. O Českou republiku je však tento zájem mnohem nižší. V loňském roce u nás bylo 1156 žadatelů o azyl a letos se v prvních pěti měsících zajímalo o azyl 679 imigrantů. Více jak polovina těchto žadatelů byla z Ukrajiny. Jenže těchto ani ne dva tisíce lidí nám minimálně stotisícový nedostatek pracovní síly nahradit rozhodně nepomůže. Uprchlíci se Sýrie, o kterých se v současné době hovoří nejvíce, míří zejména do Švédska a Německa a s žádostmi o azyl zde byli za poslední roky z více jak 90 procent úspěšní.

I když je možná současný příliv i na země, jako je Německo příliš rychlý a nestačí je zpracovávat, tyto země rozhodně ví, že Syřané, Iráčané, Libanonci, ale i Turci nebo lidé z východní Evropy pro ně nejsou ani tak hrozbou, ale spíš příležitostí, jak zachránit vlastní stárnoucí ekonomiku. Zda si to u nás uvědomíme, až když se nám zhroutí důchodový systém a trh práce, je otázkou. Pokud si ale budeme držet současný postoj a vybudujeme v přicházejících migrantech obraz Česka jako země, která je nechce, a mají se jí obloukem vyhnout, může být za pár let pozdě začít toto vnímání napravovat.