Andrej Babiš

Když se kácí Less – roste Babiš

31. červenec 2015 četba na 12 minut

Jedničkou lesnického byznysu v Česku je po pádu největší firmy Less Jana Mičánka kolos Agrofert vicepremiéra Andreje Babiše, s podniky Wotan a Uniles. Týdeník Dotyk rozkrývá vztahy mezi oběma byznysmeny a mapuje také obor zpracovatelů dřeva, ovládaný především rakouskými firmami.

Neuhrazená „sekera" pro věřitele ve výši nejméně jedné miliardy korun – a naopak žaloba na státní Lesy ČR v objemu přes šest miliard. To dnes zbývá po druhdy největší lesnické a dřevařské společnosti Less podnikatele Jana Mičánka, která pro státní podnik na zakázku pracovala – a ohlásila insolvenci na podzim roku 2012.

Sám podnikatel, nyní na odpočinku, reaguje na dotaz o zásadních milnících svého celoživotního díla lapidárně: „Založení firmy roku 1992, dvacet let práce a budování nejúspěšnějšího podniku v oboru, pak úpadek. A zločinci z Lesů ČR stále na svobodě."Největší lesnická firma ovšem výrazně ovlivňuje obor dodnes, a to v řadě směrů.

Mrtvolu už soud nevzkřísí

Zaprvé, jak řečeno, stále ještě nejsou vypořádány nároky věřitelů. Přesnou cifru není jednoduché vyčíslit, některé pohledávky se vzájemně překrývají, situaci komplikují i obchodní vztahy uvnitř bývalé skupiny Less. „Pokud mám vyslovit nějakou částku, byly to zhruba čtyři miliardy korun. Po celkovém vypořádání zůstane neuhrazeno asi jedna až 1,5 miliardy," odhaduje Mičánek.

Ještě komplikovanější je opačný vztah, tedy snaha vysoudit na státu peníze za to, že soukromá firma byla údajně státním podnikem Lesy ČR poškozena. Mičánek vidí jako hlavního „zloducha" bývalého šéfa Lesů Svatopluka Sýkoru, který podle něj Less přivedl do potíží nesprávným, nezákonným stanovováním cen za dřevo, které Less nakupoval od státní firmy.

Spor je veden u soudu v Hradci Králové, ale dosud ještě neproběhlo ani první stání. Kauza je velmi složitá, požadavek na odškodnění ve výši 6,4 miliardy korun je nasčítán z řady položek a ušlého zisku firem, jež byly na Less zase dál smluvně navázány. Současný šéf Lesů ČR Daniel Szórád nároky odmítá, pro týdeník Dotyk je označil za „spekulativní a účelové". Hlavním Mičánkovým cílem je podle něj zřejmě vytvoření iluze, že firma disponuje bonitními pohledávkami za státním podnikem.

„Úsměvný je mimo jiné i fakt, že významní reprezentanti společnosti Less byli na ředitelství Lesů jednat o finančním zápočtu v den, kdy ona firma na sebe sama vyhlásila konkurz. Naneštěstí toto jednání bylo pro Less úspěšné a k zápočtu skutečně došlo – její manažeři tehdy tvrdili, že nevidí problém – a Lesy to stálo několik milionů korun. Politováníhodným je i fakt, že za kauzou zůstaly stovky nevyrovnaných závazků za dělníky, což má dopady do mnoha lidských osudů," říká Szórád.

Rozuzlení kauzy se zatím zdá v nedohlednu. Jan Mičánek je převědčen, že Less nakonec vyhraje a jeho věřitelé budou odškodněni. Ale sám přiznává, že to už moc platné nebude. „To máte jako v detektivce. Je tam mrtvola – naše firma –, pak se vede dlouhé a komplikované vyšetřování a nakonec je vrah přece jen odhalen. Jenže té mrtvole už je to jedno, ta mezitím shnije…"

Dražby za hubičku

Donedávna doyen či boss českého lesnictví Jan Mičánek je dnes na odpočinku – nebo se tak aspoň tváří. „Chystám knihu o Bohdanči, kde jsme sídlili, o historii. Beru důchod a nemám jiné příjmy," říká.Přitom rakouské firmy z oboru, kde má velice dobré osobní kontakty, mu prý nabízely práci za plat dvacet tisíc eur měsíčně. S nabídkou přišel také Agrofert podnikatele a ministra financí Andreje Babiše. Mičánek vše odmítl. „U nás jsem byl zvyklý osobně řídit firmu, rozhodovat o strategii. V Agrofertu je všechno na moje pojetí příliš technokratické," tvrdí.

Nabídka právě od Babiše nebyla vůbec náhodná. Vazba mezi oběma podnikateli je pozoruhodně úzká. Jak známo, současný ministr financí se výrazně angažuje i v lesnickém byznysu.S Mičánkem Babiš konzultoval už svůj první vstup do oboru, nákup společnosti Wotan. A samotnou Mičánkovu firmu Less také Babiš později dokonce výrazně úvěroval.

„Na mou osobu nikdy nebyla po úpadku uvalena žádná exekuce. Jediný, komu jsem jako fyzická osoba zůstal dlužen, byl Andrej Babiš. Šlo o zhruba dvě stě milionů korun. Jedině on by mě mohl popotahovat o peníze. Ale nedělá to, je solidní," prohlašuje Mičánek s tím, že osobně prý Babiše už asi dva roky neviděl.

Proč Andrej Babiš peníze nevymáhá? Popravdě, jednak by si na Mičánkovi nyní nic nevzal. Ovšem po skupině Less – která ve svém zenitu v roce 2011 dosáhla obratu přes 8 miliard korun a zaměstnávala v průměru tři tisícovky lidí – ve skutečnosti zůstalo ještě něco jiného než jen dluhy či žaloby. Jan Mičánek svou vlastní expanzi pravděpodobně přepálil, ale vybudoval podnik, z něhož si pak po krachu každý rád něco „uloupl". Včetně Babišova Agrofertu.

Dle původního restrukturalizačního plánu měl z části trosek zkrachovalého holdingu Less vzniknout podnik Nový Forest. Na něj měla být převedena provozní aktiva: hlavně lesní školky, doprava, lesní technika a lesní závody. V původní firmě Less & Forest by zůstal majetek, pohledávky a spory. Nový Forest si měl koupit Agrofert. Babišův holding nabídl ve výběrovém řízení, organizovaném insolvenční správkyní Monikou Cihelkovou, zhruba 112 milionů korun.

Agrofert, jako jeden z členů věřitelského výboru, pak ovšem svoji nabídku stáhl. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka následně vysvětlil, že reorganizace ztroskotala kvůli „dlouhodobě vyhroceným vztahům mezi Janem Mičánkem a Lesy ČR".

Reorganizační plán se tak stal neuskutečnitelný. Firmy skupiny Less spadly do konkurzu, na čemž podle Hanzelky tratili všichni věřitelé, i Lesy ČR. Přesto však Agrofert v následných dražbách některé firmy Mičánkova holdingu získal. Možná složitější cestou, ale podle některých odhadů zřejmě levněji, než by tomu bylo při restrukturalizaci.

Agrofert koupil především lesní školky, které začlenil do svého lesnického Wotanu. Získal také dopravní divizi Mičánkovy firmy, která byla velice silná – dosahovala ročního obratu skoro jedné miliardy korun, zahrnovala na 140 nákladních aut. Nové majitele mají také pověstné harvestory, obří těžební stroje. Těch měl původně Mičánek 27, zdaleka nejvíce v celém Česku. Skončily nakonec u firmy Perperuna Eco lesnického podnikatele Jana Václavíka.

Sám Jan Mičánek říká, že při některých dražebních prodejích mu srdce krvácelo (nebo snad lépe řečeno, nevěřícně kroutil hlavou).Například klíčový podnik jeho holdingu, Less & Timber, provozující tři pily, měl nejprve povolenou reorganizaci, ale pak také spadl do konkurzu. Investiční společnost JET Investment podnikatele Igora Faita v dražbě zaplatila za pily v Čáslavi, Dlouhé Vsi a Bohdanči a za závod na zpracování dřeva v Klášterci nad Orlicí 582 milionů korun. Ovšem hodnota tohoto podniku byla podle Mičánka násobně vyšší.

„Kdyby banky chtěly, mohlo se to restrukturalizovat," tvrdí stále bývalý vládce českých lesů. A upozorňuje, že například právě Less & Timber jen loni, přes svízelnou situaci s konkurzem, dosáhl výrazného zisku (EBITDA kolem 150 milionů korun), takže se novému kupci investice za chvíli vrátí.

Rakušané… a Babiš

Jak vypadá lesnický a dřevařský byznys v Česku dnes, v éře „po Mičánkovi"? Pokud jde o zpracování dřeva, už dlouho na domácím trhu bezkonkurenčně vládnou zahraniční, v drtivé většině rakouské firmy (viz Největší lesnické a dřevařské firmy v Česku). Své zahraniční vlastníky získaly většinou už počátkem 90. let v kuponové privatizaci, a nyní jsou takřka bez výjimky součástí světových gigantů. Například Mondi Štětí patří přednímu světovému výrobci papíru a obalů, evropská divize Mondi má přitom ústředí – kde jinde – ve Vídni.

Biocel Paskov patří skupině Lenzing, největšímu světovému výrobci viskózových vláken. Rakušané ovládají i pily Mayr-Melnhof v Paskově, firmu Kronospan či Storu Enso. Jen Holzindustrie Chanovice je německá… Pro tyto zpracovatele těží v převážné většině české firmy české dřevo, a to z velké části na pozemcích státních Lesů ČR, které ovládají zhruba polovinu porostů v zemi. Boj o zakázky Lesů byl přitom v letech minulých často brutální, jak dokládá řada kauz kolem neprůhledných a údajně zmanipulovaných tendrů.

Nejprve na tyhle divoké praktiky doplatila společnost CE Wood. Svého času (v první půli minulé dekády) jednička lesnického oboru odmítla v roce 2005 přistoupit na podle ní nekalé podmínky tendrů Lesů ČR, a místo toho státní podnik zažalovala o miliardy. Kauza dokonce vyústila v mezinárodní arbitráž (vlastníci CE Woodu měli být z Německa), ale CE Wood nic nevysoudil a skončil.

Jedničkou se stal právě Mičánkův Less – a v jistém smyslu jako přes kopírák skončil i on. Také, a stále marně, požaduje po Lesích ČR miliardy odškodného. Mičánkovi kritici ovšem v tomto případě upozorňují, že on sám přepálil svou expanzi, hnal se do tendrů za každou cenu, a to je pravou příčinou jeho krachu.

Buď jak buď, místo dřívějších zuřivých bojů jak mezi soukromými firmami navzájem, tak sporů se státním podnikem, vládne dnes v oboru relativní pohoda. Tendry jsou nepochybně mnohem průhlednější. Utichlo zápolení o to, jakým způsobem si mohou soukromé firmy dřevo, vytěžené ve státních Lesích, prodávat. Na modelu, kdy stát spravuje lesy a práce pro ně vykonávají soukromníci, nehodlá státní podnik nic měnit.

„Výhodou současného obchodního modelu je jeho transparentnost a protikorupční charakter. Neplánujeme proto zásadní změny systému, ale jeho další kultivaci včetně zvýšení kvality obchodních partnerů," říká pro týdeník Dotyk ředitel Lesů Daniel Szórád. Podnik přitom dnes pokrývá 77 procent své činnosti pětiletými smlouvami se soukromými firmami, dalších 18 procent těžeb prodejem lesa v aukcích.

Ani samotné firmy, reprezentované hlavně Asociací lesnických a dřevozpracujících podniků, žádnou revoluci nechystají. I když podle nich má současný stav do idylky přece jen dost daleko. Tendry sice považují za transparentní, ale vadí jim údajně příliš velký tlak státního podniku na snižování cen v zakázkách. „Pro stát je to jistě dobře, ale naše firmy to ‚holí'," říká výkonný ředitel asociace Zdeněk Musil.

Současný klid v českém lesnictví přitom přeje hlavně matadorům, kteří v byznysu umějí chodit. Velmi dobře si vede například společnost LST Václava Junka, bývalého šéfa Chemapolu (jemuž na lesnický byznys půjčil známý zbrojař Richard Háva). Firma LST výborně uspěla například v letošních jarních tendrech Lesů ČR.

Ovšem, jak začíná být v zemi už pravidlem, jedničkou oboru se stal ministr financí Andrej Babiš. Posílil převzetím části rozpadlého Mičánkova lesnického kolosu a jeho firmám Uniles a Wotan se v tendrech státního podniku také skvěle daří (viz Top 10 firem). Na rozdíl od CE Woodu či Lessa, které v souboji se státní firmou ztroskotaly, má přitom Babiš mnohem silnější pozici. „Nepochybuji, že jako vicepremiér by si uměl případný spor svých firem se státem dobře pohlídat," je přesvědčen jeden z jeho konkurentů.