V první řadě se na to dá říct, že je to vlastně jedno, protože Zeman už na Hradčanech stejně nějakou dobu nesedí. Evidentně se přesunul (nebo byl přesunut) na horu Vítkov, kde sedí na Žižkově koni a s palcátem v ruce se pokouší vést národ do bitevní vřavy. Teď zrovna praštil do hlavy ambasadora spojenecké země jenom za to, že velmi jemně označil Zemanovu plánovanou účast na květnové přehlídce ruské armády v Moskvě za „možná takovou prekérní symboliku".

Je možné, že prezidentův fámulus pro zahraničí Hynek Kmoníček roztržku diplomaticky vyžehlí a bouřka se na čas uklidní. Jenže zahrávání si hradního pána s ohněm už je skutečně nebezpečné. Dosud si Zeman hlavně hájil svůj nepochopitelně vstřícný vztah k Putinovu Rusku, ale teď už začíná rozleptávat samotné vazby Česka se Západem. Demokratické Evropě a světu už nejsme jen pro smích, ale pomalu z nás začínají mít strach. Stačí si vzpomenout, s jakou úlevou naši spojenci nedávno přijali, že jsme konvoj jejich vojáků a obrněnců nechali bez úhony projet Českem. To už totiž od nás nikdo ani nečekal! Údiv nad tím dokonce vyjadřovala i slovenská média.

Výsledkem je vždycky úpadek

Ano, v Evropě už zase máme image kverulantů a zrádců. A podle Zemana (předtím totéž říkal i jeho předchůdce Klaus) na to máme být hrdí. Také vnímáte ten historicky známý a zlověstný podtón v prezidentově reakci na Schapira, že cizáci nám nemají co vnucovat? Že si máme hájit právo jít proti všem, nejlépe do Moskvy uctít naše osvoboditele? Postřehli jste při nedávném průjezdu amerického konvoje Českem, jak to komunisté srovnávali s cizáckými pobělohorskými dragouny? Je už asi v genech velké části Čechů – a Zeman s tím dlouhodobě kalkuluje – nadávat na zaostávání za západní civilizací, ale přitom si zakládat na všem, co nás od ní odlišuje.

Snad prvním takovým záměrným kapricem byla česká náklonnost k východnímu odkazu mise Cyrila a Metoděje, který nás měl „chránit" před rozplynutím se v latinském moři. Husité zase chtěli být mravnější, ctnostnější a spravedlivější, než jaká byla běžná evropská společnost té doby. Výsledek? Mravní úpadek, hmotně i duchovně rozvrácená země, mezinárodní izolace. Stavovské povstání bylo českými nacionalisty a následně komunisty dezinterpretováno jako protest Čechů proti nadvládě „cizácké" Vídně, ačkoli šlo ze všeho nejvíc o pokus proměnit země Koruny české v baštu protestantů. Jenže výsledek byl stejný: hmotný a mravní úpadek.

I za tatíčka Masaryka...

Možná teď Zeman svým kritikům vmete do tváře diplomatický konflikt z roku 1925, kdy vatikánský nuncius Francesco Marmaggi odjel z Prahy. Protestoval proti tomu, že prezident Masaryk furiantsky vyvěsil na Hradě v den tehdy nového státního svátku upálení Mistra Jana Husa černý husitský prapor. To si cizák dovolil hodně, mluvit nám do našich svátků, argumentovali tehdy hrdě národovci, podobně jako v současnosti Miloš Zeman.

Jenže Masaryk přestřelil a výsledek byl zase tristní. Zatímco čeští furianti se bili srdnatě v prsa, jak to nandali světu a Římu, tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš musel horečně pracovat na urovnání sporu. I proto se prvorepublikové Československo ocitalo v čím dál větší izolaci, až přišel Mnichov. Čechům to ale nestačilo, a tak v roce 1947 odmítli americký Marshallův plán, aby snad v očích Moskvy nebyli příliš prozápadní...

Legenda o chytrém národu

Opustíš-li mě, zahyneš, chtělo by se aplikovat známý Dykův verš na vztah Čechů k západní civilizaci. A skutečně jsme v době nacistických a komunistických diktatur a okupací málem zašli. Je příznačné, že komunisté coby samozvaní „dědici světlých tradic národa" rádi uchopili naznačené české protizápadní úlety a vytvořili z nich historickou legendu o chytrém národu, který to vždy nandaval cizákům, aby mohl dát pít z Vltavy kozáckým koním čili bratrům. Ta i dnes zůstává zadřená mnoha našincům pod kůží.

S listopadem 89 a s českým vstupem do NATO i do Evropské unie se fantasmagorie být neutrálním mostem mezi Západem a Východem zdály být na ústupu. Ale nástup putinovského Ruska a teď i český prezident Miloš Zeman je znovu křísí. Přitom ruská snaha o neutralizaci Ukrajiny jasně ukazuje, že má jít jen o první stupeň závislosti na východní velmoci.

Zeman s oblibou cituje výroky českých intelektuálů z dob nacistického ohrožení státu, tak mu jeden notoricky známý nastavme. Vyjeme prý s vlky, nemůžeme-li zpívat s anděly. Celý problém Miloše Zemana spočívá v tom, že vyje s vlky, ačkoli s anděly by mohl zpívat docela přirozeně a miliony Čechů to od něj očekávají. Jestli má tuto úchylku v povaze nebo v rozkaze, už můžeme jenom spekulovat.