Jeho fantaskní svět je nakažlivý. Jen chvíli si prohlížíme na výstavě v pražském Strahovském klášteře grafiky Adolfa Borna, a už nás při pohledu na okolní barokní obrazy napadá, jak by se i na nich hezky vyjímaly všechny ty mistrem zpodobňované postavičky velikánů české či rakousko-uherské historie. Z Bornových obrázků ale nedýchá jen nostalgie po starém mocnářství. Prozrazují i velký historický nadhled a neotřelé názory na dnešní dobu i na českou politiku.
Když se člověk dívá na některé ty bizarní litografické výjevy, musí se ptát, kde berete inspiraci.
Když někam cestuji, okamžitě se zaměřuji na něco, co mi připadá zvláštní, zajímavé. Miluji historické postavy.
Co vás například vedlo k dílu „František Palacký učí císařovnu Sissi bruslit a je sledován zachmuřeným pohledem našeho mocnáře"?
Vždycky se hovořilo o tom, že Sissi ráda bruslí, a já jsem si řekl: musím z toho udělat vlasteneckou záležitost. Pochybuji sice, že Palacký někdy bruslil, ale říkal jsem si, že jako učitel bruslení existovat může. Tak takhle nějak to vzniká.
A co dělá císař Franz Josef na stromě?
No, on s ní měl trápení, ona byla na svou dobu moc emancipovaná.
František Palacký učí císařovnu Sissi bruslit a je sledován zachmuřeným pohledem našeho mocnáře
František Palacký učí císařovnu Sissi bruslit a je sledován zachmuřeným pohledem našeho mocnářeFoto: archiv Adolfa Borna
Trápení měla i nedávná hlava našeho státu, Václav Klaus. Vy jste patřil do okruhu jemu blízkých lidí, jak se díváte na jeho odchod, při kterém se dočkal pramálo vděku?
Nezapomínejte, že pocházím z jižních Čech. A jsem přesvědčen, že nejlepším prezidentem naší historie byl Jihočech Emil Hácha. Nejinteligentnější ze všech, skutečně vzdělaný. Masaryk byl jen takový učitel a Beneš, to je úplně nic. Ale blbá doba i z inteligentního člověka, jako byl Hácha, udělá oběť. Mě to nesmírně poučilo. Ukázalo se, že ten, kdo má pocit, že zachrání národ, by měl jít radši od toho, protože to ve výsledku nikdo neocení.
Doménou Adolfa Borna jsou ilustrace pro děti.
Doménou Adolfa Borna jsou ilustrace pro děti.Autor: Věra Veselá
Na jakém místě za Háchou je Klaus?
Klause považuji za rovnocenného a v polistopadovém období za nejlepšího prezidenta.
Ani amnestie jej ve vašich očích nesrazila?
Já si všímám hlavně toho, že amnestie vyvolala u jeho protivníků nenávist podobnou té, jíž byly vedeny jednotky SA při ničení židovského majetku.
V nedávné prezidentské volbě jste ale musel mít jako monarchista dilema: autentický šlechtic, kníže Karel Schwarzenberg, nebo republikán Miloš Zeman?
Rozdíl mezi Schwarzenbergem a Zemanem byl pro mě tak zanedbatelný, že mi bylo naprosto jedno, kdo vyhraje. Schwarzenberga bych bral, ale jen kdyby zůstal v Rakousku a tam provozoval svůj hotel a svá šlechtická sídla. Ale dělat u nás kašpárka, ministra zahraničí? To přece nejde, to je urážka rakouské šlechty.
Byl jste vůbec u voleb?
Byl jsem volit v prvním kole. Hodně mě ovlivnilo doporučení Václava Klause. Nebral jsem však důvod, že kníže neumí pořádně česky.
V jazykové výbavě hlavy státu tedy problém nevidíte?
Nevidím. Já bych si přál – ale opravdu z plna srdce – aby jednou byl naším prezidentem Vietnamec. Protože to je naše jediná naděje. Mladí Vietnamci jsou inteligentnější než mladí Češi, na vysokých školách studují jak diví a češtinu už většinou také výborně ovládají.
Vy jako vyznavač Rakouska-Uherska ale asi považujete za hlavu naší země Karla Habsburského, současného představitele dynastie. Nebo ne?
Samozřejmě, stejně jako předtím jeho dnes již zesnulého otce Ottu von Habsburga. Před třiceti lety jsem toužil seznámit se s dvěma osobnostmi, kterých jsem si nesmírně vážil: s tehdejším papežem Janem Pavlem II. a právě s Otto von Habsburgem. S Janem Pavlem II. jsem se bohužel nesetkal, s Otto Habsburským ano. Dokonce několikrát jsem s ním hovořil, třeba v Brandýse nad Labem nebo ve Františkových Lázních.
Jak se vám vůbec s tak konzervativním pohledem na svět žije?
Bezvadně, protože já žiju v monarchii. Mám svůj svět. Dostal jsem jedno z nejcennějších ocenění, Řád císaře Karla za porozumění mezi národy střední Evropy. Také mám od prezidenta Klause vyznamenání Za zásluhy 1. stupně a hned jsem slyšel poznámky, jak to, že republikánský prezident dává řád monarchistovi. A půl roku nato jsem dostal i Řád rytíře umění a literatury od vlády Francouzské republiky.
Jako monarchista vlastně podrýváte republiku a ještě vás za to dekorují...
Ano. Ale Francouzům jsem ilustroval La Fontaina a Tři mušketýry – to by bylo smutné, kdyby mně řád nedali. Francouzští kamarádi-ilustrátoři se ptali, proč typicky francouzská díla dali ilustrovat Čechovi, ale já odpovídal, že si to dělám po svém. My, Češi a my, monarchisté si můžeme dovolit cokoli.
Císař nebyl sólista a já taky nejsem. Mně vždycky musí radit moje žena. Císař měl svou Sissi, já mám svou Emu.
Scházíte se s ostatními souvěrci monarchisty?
Posílám jim zdravice, ale vy myslíte, že bych byl ochoten jít na nějakou schůzi? Já bych jim to tam rozbil svými poznámkami.
Takže vy jste monarchista – sólista?
Ano, monarchista – sólista. Jako byl náš císař. Ba ne, on nebyl sólista a já taky nejsem, poněvadž mně vždycky musí radit moje žena. Císař měl svou Sissi, já mám svou Emu.
Žižka byl gangster
Není vám dnešní adorace první republiky a Masaryka proti mysli?
První republika, to byla bída. Právě tehdy začali lidé hloupnout.
Řecký čas k obědu
Řecký čas k oběduFoto: archiv Adolfa Borna
Jak to myslíte?
Zkrátka hloupneme, lidé dnes neznají to, co bylo běžné ještě v době mého mládí. Naše země prošla strašnými zásahy, nejen za komunistů. Právě první republika záměrně odbourala tradiční venkovské pozdravy „pozdrav Pán Bůh" nebo „pochválen buď Pán Ježíš Kristus". Masaryk si vymyslel, že nejlepší je moderní pozdrav „dobrý den". On si vůbec vymýšlel jednu blbost za druhou. Jeho krédo – Dál od Říma – mě irituje dodnes.
Není to příkré hodnocení?
Podívejte, za Rakouska mluvili Češi česky i německy a žili s pocitem, že jsou členy velkého státu. Jan Neruda se při návštěvě Turecka dostal do konfliktu a policejní úředníci mu pohrozili pokutou a vězením – a ten panslavista a vlastenec vytáhl rakousko-uherský pas a hájil se tím, že je občanem největší monarchie v Evropě, na niž si nikdo nemůže troufat.
A pustili ho. Naše historie je plná paradoxů. Třeba Jan Žižka z Trocnova byl normální gangster, pobíjel lidi a bral jim majetek. Ale naši malíři Aleš a Mánes neměli žádného jiného hrdinu, tak malovali Žižku.
Mě každý bere jako monarchistu a monarchistům je dovoleno posmívat se dobám, které ubližují monarchii.
Asi bylo nutné vytvořit v době národního obrození obraz národního hrdiny, bez toho by se národ neprobudil.
To asi ano. Ale když jsem měl výstavu v Táboře, kde mají na náměstí pomník Jana Žižky, říkal jsem při vernisáži, že je zajímavé, že děláme sochy gangsterům, zatímco třeba v Americe není jediná socha Al Caponeho.
A co vám na to Táborští řekli?
Mě každý bere jako monarchistu a monarchistům je dovoleno posmívat se dobám, které ubližují monarchii.
V čem byla monarchie lepší než republika?
Rozbitím Rakouska-Uherska vznikly malé státečky, kde byli ze všech nejspokojenější prezidenti a vůbec politici. Když ale došlo ke konfliktním situacím, Německo se bavilo jen s Anglií a Francií. Žádnou z velkých zemí ani nenapadlo bavit se s nějakým Benešem.
Vy jste měl už v šedesátých letech značné výtvarnické renomé. Napadlo vás po roce 1968 emigrovat?
To napadlo každého.
Co vám v tom bránilo?
To, co lidé většinou různým noblesním způsobem zakrývají. Určitá forma zbabělosti. Zbabělost opustit třeba rodiče, zbabělost opustit redakci či kolegy, s nimiž spolupracujete.
Kdybych ale někam šel, tak do Tyrolska nebo do Bavorska. Většina naší protikomunistické emigrace se usadila právě v Bavorsku. Bavorská mentalita je nám blízká – pivo, fotbal, sport, hospody. Kdo by se usadil na německém severu, v pruských enklávách? Nikdo.
I za komunismu jsem si byl jist, že pokud pojedu do západního Berlína, Frankfurtu či Hamburku, bude tam zrovna manifestace proti válce ve Vietnamu nebo proti imperialismu. Když pak bojovníci proti levici hovořili o ose zla, říkal jsem si, že já ji znám velmi dobře: Berlín -Frankfurt - Hamburk.
Vaše preference mnohonárodnostního pojetí státu možná souvisí s vaším dětstvím, které jste prožil v Českých Velenicích, na hranicích s Rakouskem.
Mí dva bratranci žili na rakouském území, pár kilometrů od naší rodiny – jak my jim za komunismu záviděli!
Jak jste vůbec vnímal proměnu pohraničí po roce 1945?
Myslím si, že lidé, kteří se před rokem 1945 zdiskreditovali jako nacisté nebo esesáci, samozřejmě zasloužili odsun. Ale proč byli odsunuti obyčejní řemeslníci? Nebo dokonce německy mluvící židé? To je zločin. Měla být udělána selekce. Místo toho bylo pohraničí zcela „vyčištěno", takže je dodnes nejchudší a nejzpustlejší částí naší země.
Ale zrovna při prezidentské volbě se ukázalo, že se debata o odsunu stále vrací v černobílé podobě...
Ono je to u nás to samé jako třeba v mém tolik oblíbeném Turecku: tam se bojí pravdou dráždit fundamentalisty, my se zase bojíme levice.
Motivy z Turecka, stejně jako z Řecka, se ve vaší tvorbě objevují neustále. Čím jsou vám Turci sympatičtí?
Pro Čechy neexistuje mentalitou příbuznější národ, než jsou Turci. Máme stejný smysl pro humor i stejný smysl pro nepořádek.
Přál byste Turkům přijetí do Evropské unie, když jste známým kritikem tohoto uskupení?
Je to problém, a to především pro Turky. Říkávám svým tureckým přátelům: Proč by vaše krásná země vstupovala do Evropské unie? Vstupovat na potápějící se loď nebude pro vás žádným přínosem.
Ale není právě Evropská unie pokračovatelkou mnohonárodnostní habsburské monarchie, kterou tak obdivujete?
Evropská unie je levicové sdružení, které nemá daleko k marxismu.
Zaplaví Evropu muslimové?
Zaplaví, ale až tak za dvacet let.
Říkáte to, jako byste v tom velkou hrozbu neviděl...
Z muslimské Francie a z muslimského Německa radost nemám, ale zkrátka Evropa bude muslimská. Naší záchranou by mohl být pouze příchod Číňanů. Což by pro nás bylo lepší, protože Číňané mají lepší kuchyni než Arabové, jsou pracovitější a naší mentalitě bližší. Jisté je ale jedno: naše evropské státy zmizí jak pára nad hrncem.
Utržené sluchátko evokující Macha a Šebestovou by mohlo Adolfu Bornovi vydělat spoustu peněz v reklamě. On však všechny „pseudolukrativní' nabídky odmítá.
Utržené sluchátko evokující Macha a Šebestovou by mohlo Adolfu Bornovi vydělat spoustu peněz v reklamě. On však všechny „pseudolukrativní' nabídky odmítá.Autor: Věra Veselá
V 60. letech jste začínal jako karikaturista a kreslíř. Jak se díváte na karikování proroka Mohameda v evropském tisku? Je toto pro vás za hranou?
Dnes se karikuje kde co. Můžeme vidět i vulgární zobrazování a zesměšňování Krista. Kvůli tomu ale ještě nikdo nestřílel. Naše mentalita je jiná.
Proč jste vlastně s karikaturami tak rychle skončil?
Když jsem dostal na výstavách světové karikatury v Montrealu v 70. letech hlavní cenu, řekl jsem si: dobrý, ale dost. Už mě to přestalo bavit.
Došel jste k názoru, že více již dosáhnout nemůžete?
Člověk, který vyrůstá na humoru, se jej nikdy nevzdá, ale přesunul jsem humor do oblasti grafiky, ilustrace a volné tvorby. Jsem možná nejvlastenečtější výtvarník, protože mé grafické listy zachycují Nerudu, Mánesa, Tyrše, Havlíčka Borovského, samozřejmě našeho císaře Františka Josefa, císařovnu Sissi, Palackého. Mám jich hodně, ale dělám si je podle sebe. Třeba není jisté, jestli Mánes portrétoval Tyrše, ale nakreslil jsem to tak, protože oba žili ve stejné době.
Mánesa miluji, takže žádná karikatura, ten je zpodobněn věrně. Portrétovaný Tyrš taky, ale při cviku na kruzích sedí na gauči, jelikož by nevydržel tak dlouho pózovat ve vzduchu, a Mánes jej maluje jen do půli těla.
Vedle Tyrše jsem na obraz umístil dvě nahé slečny, Tyrš prostě ještě nevymyslel dámský cvičební úbor. Takže já si historii převádím do svého vlastního světa.
Možná by leckdo podepsal tvrzení, že škála národem oblíbených malířů zní Mikoláš Aleš, Josef Lada, Adolf Born. Byl byste takovou společností potěšen?
Lady si strašně moc cením. Picasso navštívil československou ambasádu v Paříži, viděl Fillu i Kubištu, ale pak se zastavil u Ladova obrazu a řekl: Ten mě zajímá.
Situace za první republiky, za německé okupace i za komunismu byla grafice nakloněna, protože ceny grafických listů ani práce tiskařů nebyly tak horentní.
Chceme se spíš zeptat, jestli byste viděl v takovém výběru poctu, nebo spíš nepatřičné nálepkování?
Ne, byl bych tím poctěn. Skutečně. Akorát bych Mikoláši Alšovi vytknul portréty gangstera Žižky (smích). Ale kreslil bezvadně, světově. Nic naplat, řada českých umělců patří svou kvalitou ke světové špičce – spisovatel Kundera, jazzové zpěvačky Eva Olmerová nebo Vlasta Průchová. Naše jazzová scéna obecně byla jedna z nejlepších v Evropě. Já na jazzu vyrostl a miloval jej. Mladí lidé jsou hodně pobouřeni, když jim řeknu, že takoví kvákalové jako Rolling Stones a Beatles naši jazzovou scénu zničili. Ale jsem o tom přesvědčen.
Když jezdíte po Evropě a po výstavách, máte pocit, že s pádem hranic se venku české umění víc prosazuje?
Ne, cizina je paradoxně víc kupovala za komunistů. Určitě to platí o grafice, která je drahá na výrobu, protože je drahý papír i práce tiskaře. Na západě si ji tehdy dovolili dělat jenom renomovaní umělci jako třeba Miró či Picasso. U nás byla grafika milovaná mnoha malíři, jako byl Bauch, Kremlička, Tichý a celá ta generace. Dělali grafické listy – ať už suchou jehlu, lept nebo barevnou litografii – stejně jako svou tvorbu a nebyli neochotni udělat i plakát nebo jiné techniky. Situace za první republiky, za německé okupace i za komunismu byla grafice nakloněna, protože ceny grafických listů ani práce tiskařů nebyly tak horentní.
Teprve dnes se to všechno zase zdražuje, takže málo mladých malířů je ochotno grafiku zkusit, protože nevědí, jestli se jim investice vrátí.
Jak se díváte na počítačovou grafiku? Právě to je doména mladých tvůrců...
Odmítám ji. Třeba Macha a Šebestovou chtěli dělat počítačově, ale já opakovaně říkám ne, slíbil jsem spisovateli Miloši Macourkovi, že bez domluvy s ním nebudu dělat nic. A protože on už je nahoře (zemřel roku 2002 – pozn. red.), nemohu se s ním domluvit, takže nic nepřichází v úvahu. Všechny tyhle pseudolukrativní nabídky odmítám.
Ale třeba Mach s utrženým sluchátkem by mohl být reklamním trhákem pro mobilní operátory. Mohl byste na tom vydělat majlant.
To asi ano, ale není zájem z naší strany. Od Miloše a ode mě. Za mnou také přišli, aby Mach a Šebestová byli použiti na ručníky nebo na dětské povlečení, ale já jsem říkal, že to by Miloš nikdy nedovolil. A já taky ne. Prostě Mach a Šebestová zůstanou jen v knížkách a ve filmech. Žádný byznys nepřichází v úvahu.
Bornův podolský ateliér zdobí sbírka pokrývek hlavy.
Bornův podolský ateliér zdobí sbírka pokrývek hlavy.Autor: Věra Veselá
Adolf Born (1930)
výtvarník, ilustrátor, malíř, karikaturista
VZDĚLÁNÍ
V letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přestoupil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou a roku 1955 absolvoval na Akademii výtvarných umění.
KARIÉRA
Roku 1955 založil spolu s Oldřichem Jelínkem ateliér a profiloval se jako ilustrátor. V roce 1959 měl první výstavu v pražské galerii Fronta.
V 60. a 70. letech se představil zejména jako karikaturista a sbíral i mezinárodní ocenění: v roce 1964 se zúčastnil výstavy světové karikatury v Montrealu a 70. letech tamtéž získal cenu Grand Prix.
Později v jeho tvorbě převládly knižní ilustrace, doma i v zahraničí ilustroval zejména desítky knih pro děti. Spolupracoval i s dětskými časopisy Sluníčko a Mateřídouška. Ztvárnil také populární večerníčkový seriál Mach a Šebestová.
Zhruba třetinu svého času věnuje volné grafice, jeho doménou se stává suchá jehla, lept a barevná litografie. Celkem doma i v zahraničí uspořádal 150 výstav.
Je rovněž autorem kostýmů a dekorací k opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča a k opeře V studni od Viléma Blodka.
V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem.
SOUKROMÍ
Pochází z Českých Velenic z rodiny železničáře, řada příbuzných dnes žije v Rakousku.
Je vášnivý cestovatel, miluje zejména Turecko.
Od roku 1962 je ženatý, s manželkou Emou má dceru Eriku, rovněž výtvarnici.