Nezdravé potraviny

Koho děsí palmový olej

7. listopad 2014 četba na 13 minut

Foto: redakce

Potravináři mají hrůzu z nové povinnosti nařízené Bruselem. Od Nového roku budou muset na obalech přiznávat, že sušenky, chipsy, margariny či snídaňové cereálie obsahují palmový olej. Končí jeho maskování pod názvem rostlinný olej. Palmový olej je nejlevnější, i proto nás stále urputněji pronásleduje skoro všude – v jídle, v kosmetice, při praní i u čerpacích stanic. Navzdory tomu nemá nejpopulárnější olej dobrou pověst.

U spotřebitelů mu neškodí ani tak horší nutriční kvalita jako spíš fakt, že jeho produkce nenávratně devastuje Indonésii a Malajsii, dva hlavní pěstitele palmy. Profesionální ekologové i vyspělý spotřebitelský svět vedou antipalmový protest. Česko v něm zaostává, palmový hazard vnímá jen část mladé generace.

Osmiletá dcera Valerie Rockefellerové Wayneové dobře ví, jaké zlo způsobují palmové plantáže. Malé Američance je hlavně líto orangutanů, kteří s kácením deštných pralesů přicházejí o přirozený domov. „Když mám na ústech rtěnku, nechce mě políbit, protože je v ní palmový olej," ilustrovala averzi své dcery k nejběžnějšímu oleji pravnučka Johna D. Rockefellera, nejbohatšího muže planety, který své jmění vytěžil z ropy. Potomci ropného magnáta se nyní odvracejí od fosilních paliv a podporují obnovitelné zdroje energie. „Máme morální povinnost zachovat zdravou planetu," citovala média Rockefellerovu pravnučku Valerii v předvečer zářijového summitu OSN o změně klimatu. Co je ekologického na palmovém oleji přidávaném do nafty, ale už nezmiňovala.

Necelý měsíc předtím oznámily indonéské národní aerolinky Garuda Indonesia, že od roku 2016 začnou létat na palivo s příměsí palmového oleje. Novianto Herupratomo, provozní šéf letecké firmy, doufá, že biopalivo může být levnější než letecký petrolej – nebo přinejmenším stejně drahé. Společnost Garuda chce prý tímto krokem pomoci životnímu prostředí.

Už na jarní konferenci o palmovém oleji v Jakartě se šéf indonéské asociace podnikatelů s plantážemi Soedjaj Kartasasmita nechal slyšet, že výroba biopaliv je prioritou číslo 1 v řešení energetické politiky Indonésie. Jasně tak nastínil další potenciál palmového oleje. Zatímco zpráva o investicích Rockefellerů do zelené energie oblétla svět, sdělení indonéských aerolinek zůstalo v ústraní. Česká média ho přešla bez povšimnutí. Zatrnulo ovšem lidem, kterým vadí, jak se na úkor palem kácejí deštné pralesy. Osobním bojkotem všeho, co obsahuje palmový olej, protestují proti nenávratnému drancování Indonésie a Malajsie. To však nebere konce.

Na vině jsou biopaliva

Za minulé desetiletí vzrostla světová produkce palmového oleje téměř dvakrát. Palmové plantáže celkem zabírají přes 12 milionů hektarů. To je pro představu asi jako jedna a půl České republiky. Očekává se, že do roku 2020 se produkce znovu zvýší na dvojnásobek. „Indonésie, světový lídr v produkci palmového oleje, si pro rok 2020 stanovila cíl vyrobit 40 milionů tun (už nyní chrlí přes 33 milionů tun) a expandovat na celých 10 milionů hektarů," uvádí Zuzana Pohanková, výkonná šéfka sdružení Lestari. V indonéštině to znamená udržitelný.

Lestari se kampaní Chance to Change snaží upozornit na hrozbu palmového oleje. Daň za jeho boom je totiž obrovská: velkoplošné odlesňování, které neustává, devastování cenné přírody, vykořenění domorodců, hubení zvířat ve velkém. I plány indonéských aerolinek napovídají, že ničení ostrovních zemí v jihovýchodní Asii bude pokračovat. Indonésie a Malajsie dnes vyrábějí zhruba 85 procent světové produkce palmového oleje, z toho tři čtvrtiny vyvážejí. Nejvíce míří do Indie a Číny, třetím největším odbytištěm je Evropská unie. „Během let 2006 až 2012 zvedla EU spotřebu palmového oleje o 40 procent, ze 4,5 na 6,3 milionu tun," porovnává Vendula Kratochvílová z analytického centra Glopolis.

Většina oleje dováženého na starý kontinent končí v jídle. Stále více se ho ale přilévá do motorové nafty, kterou tankují evropští řidiči. „Ještě před osmi lety se v bionaftě prodávané v EU použilo 9 procent z dováženého palmového oleje. Nyní je to už zhruba třetina. A to statistiky nezahrnují samotnou bionaftu, vyráběnou z palmového oleje přímo v Indonésii a dalších zemích," upozorňuje mladá Češka, která lokální dopady plantáží viděla při studijní cestě po Sumatře. 

Studie Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj IISD potvrdila, že za nárůstem spotřeby palmového oleje v EU je právě direktivně řízený rozmach biopaliv. Zákazníci, kteří se ze svého života snaží vytěsnit palmový olej, nebo alespoň žádají certifikovaný, a současně jsou automobilisté, nemohou být důslední. Z čeho se vyrábí biosložka přimíchávaná do nafty, nemají šanci zjistit.

Sušenky na černé listině

„Máme rádi orangutany, proto nejíme brumíky z palmového oleje." Těchto sušenek od Opavie se už nedotknou žáci základní školy ve Zbirohu, jak slíbili svým podpisem na archu kolujícím tělocvičnou po promítání filmu Zelená poušť. V hlavní roli v něm účinkuje primatolog Stanislav Lhota, který dlouhodobě vede výzkumné projekty na Borneu. Zároveň bohužel sleduje, jak vláda rozhoduje ve prospěch korporací, které přinášejí kapitál. Plantáže rostou i díky korupci. Film také ukazuje, jak se s kácením deštných pralesů likvidují stanoviště inteligentních lidoopů.

Snímky olejových sirotků, jak se říká opuštěným mláďatům, jejichž matky byly zabité jako škůdci palmových plantáží, působí na veřejnost víc než hrozivá čísla o likvidaci lesů, závažných ekologických dopadech, o živoření vykořeněných domorodců nebo nelichotivé výživářské recenze palmového oleje. „Čechy problémy na druhé straně planety moc netrápí. Čím víc na západ, tím jsou spotřebitelé uvědomělejší," říká Jakub Kvapil ze sdružení Lestari. Loni v srpnu poznával „místo činu" na Borneu.

„Je to tam dost beznadějné. Když se dostanete na vyvýšené místo, vidíte všude požáry, jako by celý ostrov hořel. To se vypalují plochy po vykácení pralesů. Na parkovištích jsou snad stovky buldozerů. Lesy ustupují plantážím a místní si ani neuvědomují, oč přicházejí. Není tam žádná osvěta, lidé se neumí bránit. Dříve žili v lese a uživili se sami. Dnes musí za mizerné peníze pracovat na plantážích a všechno jídlo si kupovat," vypráví Jakub.

Sdružení Lestari šíří osvětu mezi Čechy, aby věděli, k čemu přispívají konzumací palmového oleje. V Indonésii se české sdružení snaží podporovat místní neziskovky. „Angažuje se tam stále více organizací, ale nestačí to. Kácení pralesů bohužel neustává, na Sumatře už zasahuje do národního parku, jednoho z největších na světě," dodává Jakub Kvapil. Kus deštného pralesa na hranici národního parku Gunung Leuser na Sumatře se mění v českou soukromou rezervaci. Skupina Čechů tam koupila přes tři desítky hektarů pralesa, aby zabránila tomu, že je získají palmové společnosti, les vykácejí a vypálí, aby uvolnil další prostor pro plantáže.

Zatímco jednotlivci a různé nevládní organizace se snaží pomáhat, oficiální český postoj k problémům spojeným s produkcí palmového oleje je v podstatě řečeno žádný. Vypovídající je odpověď z úřadu vlády z loňského prosince, kdy ve Strakovce seděl premiér Jiří Rusnok. „Žádost se odmítá," napsal úřad občanovi, který se v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím dotazoval, zda vláda připravuje nějaká opatření vůči palmovému oleji v zájmu zdraví obyvatel a jako reakci na jeho těžce neekologickou výrobu. „Informace, kterou tazatel požaduje, neexistuje," dozvěděl se.

Výživová varování

„Nemá význam tlačit na vládu. Obracíme se spíš na soukromý sektor. Je pružnější," vysvětluje Jakub Kvapil za Lestari. Ve sdružení přemýšlejí o certifikaci zboží pro český trh. „Výrobcům bychom zdarma propůjčovali vlastní logo na obaly produktů, které jsou bez palmového oleje. Byla by to pro ně pozitivní reklama," míní Kvapil. Sám kvůli oleji z palmy ozdravil jídelníček. Přestal jíst smažené a snaží se jíst maximálně vše čerstvé. „Konzumace palmového oleje se dá hodně omezit, ale úplně to nejde," říká jeho odpůrce. Člověk by se pak musel vyhýbat i vejcím a masu, když se palmový olej přidává do krmiv pro hospodářská zvířata.

„Ještě počátkem 90. let se palmový olej u nás moc nepoužíval. Nyní se bez něj výrobci průmyslových potravin skoro neobejdou a spotřeba velmi narostla. Přitom z výživového hlediska nemá optimální složení," upozorňuje profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Největším průšvihem palmového oleje je vysoký obsah rizikových nasycených mastných kyselin, které nepříznivě působí na nemoci srdce a cév.

„V průměru jich obsahuje 50 procent, zatímco řepkový 5 až 10 procent, slunečnicový 9 až 17, sójový 14 až 20," porovnává odbornice na tuky. Jak doplňuje, palmový olej má naopak nízký podíl prospěšných esenciálních mastných kyselin – v průměru jen 10 procent, zatímco řepkový olej jich obsahuje čtyřikrát tolik a slunečnicový šestkrát více. Při rafinaci palmového oleje navíc vzniká látka 3MCPD, která patří do skupiny karcinogenů.

Margarín za Napoleona

Obchodníci s palmovým olejem naopak vyzdvihují jeho nutriční plusy, tím ale mystifikují veřejnost. Příklad: neobsahuje cholesterol. Ten ale není v žádném z rostlinných olejů. Že neobsahuje škodlivé transmastné kyseliny je samozřejmé, když není ztužený. Palmový olej má hlavně technologickou přednost – při pokojové teplotě je tuhý. Této vlastnosti využívají výrobci sušenek s náplní, polev a trvanlivého pečiva, jejichž spotřeba strmě roste. „Palmový olej se přidává také do margarínů, kde plní funkci tuhé složky," doplňuje profesorka Dostálová.

Když Napoleon III. zadal francouzskému lékárníkovi a chemikovi, aby vymyslel levnější náhražku másla, měla to být tajná zbraň jeho armády. Tuhost prvního margarínu zajišťoval hovězí lůj. „K tomu se přidávala mléčná složka – odstředěné mléko nebo podmáslí pro lepší chuť. V současné době se používá jen voda a místo loje palmový olej," porovnává Dostálová. Návrat k hovězímu loji je prý už vyloučený, i takový je pokrok.

Vysoký podíl nasycených mastných kyselin zvyšuje tepelnou odolnost palmového oleje při fritování, nepřepaluje se a může se používat opakovaně. „Zatím se nenašla ideální kombinace, aby se sladila vysoká výživová hodnota a vysoká tepelná stabilita. Jediná možnost je nejíst moc smažených potravin," doporučuje profesorka Dostálová, která je členkou správní rady Společnosti pro výživu.

Klamání certifikátem

Když palmový olej, tak s certifikátem RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), který má zaručit, že jde o udržitelnou produkci z hlediska společenského, environmentálního a hospodářského. S touto radou pro spotřebitele to ale není tak jednoduché. Sdružení RSPO, které soustřeďuje pěstitele palmy, zpracovatele, obchodníky, výrobce potravin a spotřebního zboží, nevládní organizace a další zájemce, zdaleka nedává spolehlivou záruku, že olej nepochází z odlesněné půdy, že nepokračuje kácení, narušování ekosystémů, omezování životního prostoru zvířat a samozřejmě nedochází k prohlubování sociálních problémů místních obyvatel a porušování lidských práv.

Organizace Greenpeace zdokumentovala řadu případů, kdy certifikát RSPO posloužil i na produkci, která s udržitelností neměla nic společného. „Některé firmy se sice zavázaly k dovozu certifikovaného oleje, zatím jsme ale na žádném výrobku v našich obchodech nenašli logo RSPO. Takže vlastně nemáme jasný doklad o tom, že by nějaký výrobek udržitelný palmový olej opravdu obsahoval," popisuje situaci na českém trhu Zuzana Pohanková z Lestari.

Databáze RSPO eviduje za Českou republiku pět firem (viz Česká pětka), ve srovnatelně velkém Rakousku je jich 36, v Belgii dokonce 70.„Zdejší spotřebitelé certifikaci nevyžadují, takže výrobci ani nemají motivaci k tomu, aby tento olej používali. Navíc je dražší," poukazuje Jakub Kvapil. Certifikovaného oleje, který vychází průměrně asi o desetinu dráž, je celkově nedostatek. Představuje jen necelou pětinu ze světové produkce. Většina míří na evropský trh. „Aktuální údaje ukazují na rekordní prodeje certifikovaného palmového oleje. Poptávka roste rychleji než nabídka," oznamovalo pololetní výsledky sdružení RSPO. K stoprocentnímu udržitelnému oleji vede ale ještě hodně dlouhá cesta.