Ostrov Aldabra je pustý korálový atol v Indickém oceánu čtyři sta kilometrů severně od Madagaskaru, který vznikl při roztržení kontinentů před 160 miliony lety a během své existence se sedmkrát zcela potopil a znovu objevil na hladině. Film zde Češi začali natáčet v roce 2013. Českou premiéru si odbyl 18. listopadu 2015 v Praze, mezinárodní 21. dubna 2016 na Seychelách, které tvořily základnu a výchozí bod pro cestu na ostrov.

Zdroj: Youtube

Snímek byl však svým charakterem určen zejména pro světovou distribuci, včetně filmového trhu ve Spojených státech. Dobrý mezinárodní start mu zaručovalo jednak renomé jeho režiséra - Steva Lichtaga globálně proslavily jeho dokumenty o slavném žraloku bílém, natáčené bez ochranné klece (nejslavnějším z nich se stal film Carcharias – Velký Bílý, který měl v roce 2001 premiéru na BBC) - jednak unikátnost celého projektu.

Ostrov se totiž vyznačuje naprosto výjimečnou a nikde jinde se nevyskytující faunou i flórou, a z toho důvodu není veřejnosti přístupný. Naposledy na něm natáčel v polovině 50. let minulého století Jacques-Yves Cousteau. Český štáb také získal povolení k natáčení až po sedmiletém vyjednávání na přímluvu seychelského honorárního konzula Ernesta Pindura.

Zvažováni byli i Di Caprio, Hanks a Freeman

Od srpna 2013 přibrala česká produkce za spolupracovníky filmaře a producenty z americké společnosti Disney, jmenovitě režiséra Dona Hahna, scenáristu Davida Reynoldse, výkonného producenta Leopoldo Gouta a spolupracovníka Dona Hahna Scotta Wattse.

S nimi vstoupila do hry i jména velkých hereckých hvězd, jež by mohly k filmu namluvit komentář. Zatímco v české verzi jej nakonec četl Oldřich Kaiser, pro tu světovou byli zvažováni například Leonardo Di Caprio, který v minulosti namluvil film o stavu globálního životního prostředí The 11th Hour, Tom Hanks, Jeff Bridges nebo Morgan Freeman. Ten o projekt projevil vážný zájem, pod podmínkou, že film bude uveden ve Spojených státech. To se ale nepodařilo hned. Film se sice záhy po své české premiéře zařadil v českých kinech k nejúspěšnějším filmům podzimu 2015 a loni si odbyl i úspěšnou projekci na filmovém festivalu v Cannes, z větších filmových trhů jej však zatím v premiéře uvedly jen Rusko a Itálie. Nyní by mu měl k úspěchu na britském a americkém trhu dopomoci Pierce Brosnan, na něhož padla konečná volba.

Pierce Brosnan, celým jménem Pierce Brendan Brosnan, je irský herec, jehož nejvíc proslavila právě role neporazitelného agenta 007 s povolením zabíjet, kterou převzal po Timothy Daltonovi a ztvárnil v letech 1995 až 2002 celkem ve čtyřech filmech (Zlaté oko, Zítřek nikdy neumírá, Jeden svět nestačí a Dnes neumírej). Bonda si naposledy zahrál ve svých devětačtyřiceti, poté jej podle svých vlastních slov rád postoupil svému následníkovi Danielu Craigovi, jenž mimochodem hned svou první bondovku, Casino Royale, natočil v Česku.

Aldabru ohrožovali žraloci i piráti

Přestože Brosnana při namlouvání Aldabry snad už žádné zásadní dobrodružství ve stylu Jamese Bonda nečeká, filmaři si prožili při natáčení dost zážitků, které by si s těmi agentovými nezadaly. Ostrov Aldabra jim totiž neposkytl unikátní závěry zadarmo. Nejenže se filmaři museli k jeho plážím denně brodit mělkou vodou po útesech, jež byly lovištěm několika druhů žraloků - atol se také nachází v akčním rádiu somálských pirátů.

„Se Stevem (Lichtagem, pozn. aut.) jsme se začali scházet v kavárně na Kulaťáku a představovali jsme si, jak úžasný film natočíme. Steve pak odletěl na Seychely a když se vrátil, měl vážnější tvář než obvykle: Hele je tam velký problém. Čekal jsem, co z něj vypadne. A bylo to slovo piráti," vzpomínal před časem jeden ze spoluautorů scénáře filmu Michael Havas.

Roční obrat somálských pirátů se odhaduje na plus minus sto milionů dolarů. A celková suma, která se točí kolem celého tohoto „byznysu“, je ještě větší – kolem dvou miliard dolarů. Zahrnuje výše pojistek, které musí uzavírat lodě, jež operují a akčním dosahu pirátů, strážce, kteří musí každou takovou loď doprovázet, vyjednavače v případě únosu lodní posádky. Pojistka lodi proplouvající vodami v operačním dosahu somálských pirátů přijde na pět milionů dolarů.

„Náš kapitán přísahal, že tuhle platbu dostávají přímo piráti. Viděl to na vlastní oči. Když piráti někoho unesou, jednají o výkupném. Pokud jsou lidé na unesené lodi pojištěni a piráti se s jejich pojišťovnou dohodnou, domluví si místo předání peněz – tam pak zamíří loď i s rukojmími, piráti je všechny vyvlečou na palubu, přiletí helikoptéra, která svrhne ranec peněz a piráti si je přímo na palubě rozdělí,“ vyprávěl Michael Havas. Zmíněný kapitán tyto zkušenosti získal díky tomu, že sám strávil v zajetí somálských pirátů devět týdnů. Přesně v době, kdy měli čeští filmaři konečně vyplout, unesli piráti v téže oblasti čínskou obchodní loď.

První cestu na Aldabru tak sám kapitán lodi v roce 2012 nakonec zrušil, právě v obavě z hrozícího útoku pirátů. Štáb si pak nusel najít jinou loď, i před jejím startem však byli filmaři varováni, že se na ni chystá útok až dvaceti pirátských lodí. S varováním tentokrát přišel šéf seychelského přístavu a do plánovaného přepadení měl být podle některých indicií zapojen i kapitán lodi, jež měla tentokrát filmaře na ostrov dopravit. Pokusy dostat se na Aldabru nakonec stály filmaře deset až patnáct milionů korun. Vlastní přípravy a průběh natáčení pak probíhaly pod ochranou speciálního britského vojenského komanda SAS. Jeden voják vyšel na 2000 eur na den. „Jsem asi jediný producent v Česku, který má pojistku na výkupné a vyjednávání s piráty při únosu," komentoval to před časem Petr Keller.

Tři generace somálských námořních lupičů

Ačkoli se zdá, že somálští piráti jsou jednoduše jedna odnož mezinárodního terorismu, není to tak jednoduché. Existují tři generace pirátů. t

Původní, první generace se zrodila během rozpadu Somálska na začátku 90. let. Tuto dobu zná většina lidí vlastně jen díky filmu Černý jestřáb sestřelen, který pojednává o takzvané bitvě o Mogadišo z roku 1993, vyvolané pokusem zajmout poradce Mohammeda Farraha Aidida, vůdce nejsilnější somálské skupiny klanů, která usilovala o moc po svržení diktátorského režimu prezidenta Berreho. Ten byl svržen Oddíly americké armády tehdy operovaly v Somálsku především ve snaze zajistit, aby v propuknuvší občanské válce mezi znepřátelenými frakcemi různých somálských klanů a skupin nedocházelo k masakrům civilního obyvatelstva.

Americké jednotky se ze Somálska stáhly v roce 1994, a v roce 1995 zemi opustily také dozorčí OSN. Boje mezi znepřátelenými klany poté zesílily a Somálsko se de facto rozpadlo. Vzniklo právní vzduchoprázdno, které mělo za důsledek mimo jiné i to, že z výsostných somálských vod udělalo území nikoho. Protože tato oblast je jednak bohatá na ryby a jednak umožňovala laciné zbavování se odpadu, začaly zde své zájmy prosazovat různé státy, včetně evropských zemí a Číny. U somálských břehů se začaly objevovat rybářské škunery lovící bez povolení a nákladní lodě zbavující se podezřelého nákladu, za jehož svržení do moře nikomu neplatily. Podle řady dohadů se zde radioaktivního odpadu zbavovala také italská mafie placená italskými firmami – že tomu tak skutečně bylo, odhalila vlna tsunami v roce 2001, která vyvrhla všechen nebezpečný náklad z hlubin na pobřeží.

První pirátská generace tak vznikla na protest proti tomuto loupežení v mezinárodním měřítku. Somálští piráti této generace začali napadat lodě zhruba kolem roku 1998 a zaměřovali se nejdřív na rybářská plavidla. Ze tří generací pirátů tahle byla asi „nejspravedlivější“ a její činnost byla i smutným odrazem nefungujícího mezinárodního práva.

Rybářské lodě, které byly nejčastějším cílem útoků, začala doprovázet ozbrojená komanda. Útoky na rybáře byly stále nebezpečnější, na druhé straně i piráti zdokonalovali jak své vybavení, tak útočnou výzbroj. Zrodila se druhá pirátská generace: ta už „nebránila“ somálské vody, ale začala přepadat a unášet obchodní lodě. Tehdy se somálské pirátství přeměnilo v byznys, v němž se takřka okamžitě začaly točit miliony dolarů.

A třetí generace somálských pirátů je možná vůbec nejnebezpečnější. Jsou to nevyzpytatelní mladí lidé bez jakýchkoli sociálních vazeb, kteří chtějí peníze. Důvod? Když pirát z druhé generace připravoval akci, musel do ní také sám investovat – koupit loď, vybavit ji, zajistit posádku. Nakupoval na úvěr a úvěry vyvolaly inflaci. V zemi, kde běžný člověk má na přežití jeden až dva dolary denně, se začali objevovat lidé, kteří platili stovky dolarů. A právě to ovlivnilo mladé kluky žijící na ulici, kteří zatoužili být podobnými boháči.