Budoucnost médií

Politické komentátory nahrazují v televizích komici

10. březen 2017 četba na 7 minut
John Oliver

John Oliver

Foto: Youtube

Rozhovory, analýzy, komentáře. To je zpravidla náplň novinářské práce. V posledních letech se jí ale na televizních obrazovkách chopili jiní – vtipnější.

S komentováním aktuálního dění přicházejí ve svých pravidelných pořadech stále častěji populární televizní komici. A lidé jim věří víc než seriózním novinářům. Mnohdy totiž nabízejí nejen humor, ale také daleko podrobnější analýzu. A veřejnost si toho všímá.

V roce 2009 hledal americký magazín Time nejdůvěryhodnějšího novinářského zpravodaje. Vítězem se nestal nikdo jiný než Jon Stewart. Ptáte se, v jaké redakci pracoval? V žádné. Jon Stewart byl moderátorem satirického pořadu The Daily Show. Za sebou přitom nechal i opravdové zprávaře ze seriózních pořadů, jako byli Brian Williams z NBC nebo Anderson Cooper ze CNN.

Dnes už Stewart svůj post opustil a komentování zpráv přenechal jiným. Strhl tím ale lavinu dalších následovatelů. John Oliver, Samantha Bee, Stephen Colbert nebo i Seth Meyers. To všechno jsou komici, kteří pravidelně přicházejí s vlastním pohledem na to, co se právě děje. A sledují je u toho miliony lidí.

Satiricko-novinářská ikona

„Viděl jsi včera, co říkal Oliver? Ten jim zase nandal." I tak může probíhat každé pondělí debata nad tím, co právě včera rozebíral John Oliver. Čtvrtá řada jeho The Last Week Tonight se nedávno opět vrátila na obrazovky a Oliver ukazuje, proč je jasnou satirickou jedničkou. Během své půlhodinové show zglosuje pár zpráv, a pak se pustí do jednoho tématu, které analyzuje takovým způsobem, že by mu každý novinář měl závidět. 

Zkorumpovaná FIFA? Trump v. pravda? Brexit? Obamacare? To je jen hrstka témat, s nimiž neměl britský komik vůbec žádný problém. Loni před americkými prezidentskými volbami například rozjel kampaň Make Donald Drumpf Again, která měla donutit lidi uvědomit si více o prezidentském kandidátovi.

Oliverovou předností je schopnost vyhledávat (i z ostatních médií) zajímavá témata, převyprávět podrobně a srozumitelně i složité téma a přidat k tomu nějakou tu vtipnou nástavbu. Ale je tu ještě jeden aspekt. Už několikrát přišel s opravdu silnou analýzou doplněnou o exkluzivní materiál. Například komentování skandálu NSA a sledování občanů zakončil Oliver exkluzivním rozhovorem s Edwardem Snowdenem. Opravdu se vydal do Ruska a zde jej natočil. A v jednom z posledních dílů odvysílal rozhovor s duchovním vůdcem Dalajlámou.

Za své výkony už Oliver obdržel cenu Emmy, a že je o jeho práci zájem, se můžeme přesvědčit i u nás. Právě Oliverovo jméno totiž zaznívá i ve většině rozhovorů o tom, jakým směrem bude pokračovat projekt DVTV s Martinem Veselovským.

Ti druzí

Oliverův hlas je dnes samozřejmě nejhlasitější. Není ale jediný. Podobný formát, tedy jednou týdně zostra, aplikuje i Samantha Bee. Podobně jako Oliver začínala pod zmiňovaným Jonem Stewartem v The Daily Show a po jeho odchodu se osamostatnila. I ona se často pouští do větších témat, a byť dopad jejích vystoupení není zatím tak velký jako u Olivera, v USA si už vydobyla jméno.

Potřeba je zmínit také dvojici Seth Meyers a Stephen Colbert. Jejich pozici stěžuje to, že vysílají denně v celostátní televizi, takže nemohou být tak "od rány" (třeba konkrétně Oliver vysílá v HBO a má od této stanice povoleno strefovat se i do jejích sponzorů, bude-li to třeba). Colbert i Meyers vlastně uvádějí klasickou late night talk show ve stylu Jimmyho Fallona nebo našeho Jana Krause. Na rozdíl od Fallona se ale často pouštějí do komentování.

Meyers pravidelně probírá jedno aktuální téma v části pořadu nazvané A Closer Look, Colbert se do politických špiček trefuje ve svém monologu. Oba dva si navíc do svých pořadů často zvou náročnější hosty – politiky, novináře a podobně.

Denně běží i nová verze amerického satirického pořadu Daily Show, který dnes uvádí mladý Jihoafričan Trevor Noah. A opět jde o pravidelný nával informací, glos a humoru. Noah má výhodu, že ve své show používá širokého ansámblu komiků, kteří nemají problém zahrát si na experta na dané téma.

Otec satirik

Vraťme se ještě k Jonu Stewartovi. Určitě je třeba říct, že ani on politickou satiru a vtipné glosování zpráv nevymyslel. Vznik formátu, kde moderátor sedí ve studiu stejně jako při pravidelné zpravodajské relaci, jen se u toho chová trochu jinak a mluví trochu vtipněji, se rozšířil už v 70. letech minulého století, kdy takovou relaci přidal do svého harmonogramu pořad Saturday Night Live. Vznikl tak pravidelný skeč zvaný Weekend Update, na který jsou tvůrci pořadu pyšní i dnes. Formátu se mimo jiné říká v komické hantýrce fake news, tedy stejným termínem, který je dnes spojován s hoaxy a dezinformací.

Jon Stewart na předávání cen Emmy v roce 2015

Právě Stewart se ale stal pro tento formát jeho jednoznačně nejsilnějším a nejdéle znějícím hlasem. Kormidla Daily Show se chopil v roce 1999 a rychle předělal tento denní pořad kabelové stanice Comedy Central na politickou satiru. Nebál se jít do ostrých rozhovorů se všemi politiky napříč spektrem, ani kritizovat média v čele s Fox News (na Youtube jsou dodnes dohledatelné například jeho hádky s moderátorem Fox News Billem O'Reillym). Velké nepokoje ale vzbudil i v konkurenční CNN, která dokonce po jeho návštěvě zastavila svůj pořad Crossfire. Do něho zvala vždy dva hosty s opačnými názory, aby diskutovali. Stewart přišel sám, ale celou dobu kritizoval formát debaty, jež chce zbytečně vyvolávat hádky.

Při všech vystoupeních ale zůstával vtipný. Americké volby nikdy nebyly takové jako za Jona Stewarta, a po něm už takové ani nikdy nebudou.

Svůj nadhled si udržel i v roce 2001, kdy uváděl první show po 11. září. Nevtipkoval, jeho úvodní komentář byl naopak až dojemný, ale udržel si v něm svou tvář, když řekl i to, že právě toto je doba, kdy se lidé nesmí zapomenout bavit.

Ještě během působení v Daily Show napsal, režíroval a produkoval také hraný film. A nešlo o komedii. Snímek Rosewater z roku 2014 pojednává o íránsko-kanadském žurnalistovi Maziaru Baharim, který byl 118 dní vězněn v íránském vězení. Důvodem byly prý jeho reportáže o protestech před prezidentskými volbami v roce 2009 a také jeho vystoupení v The Daily Show.

Ani po svém odchodu do televizního důchodu v roce 2015 Stewart neustává v aktivitě. V současnosti bojuje za lepší zdravotní péči pro první záchranáře, kteří odstraňovali trosky po 11. září. Na komika je to všechno slušný zářez seriózních zpráv.

Stewart sice skončil, ale armáda satiriků dnes ovlivňuje veřejné mínění více než seriózní novináři. Však i guru Stewart se v nedávném rozhovoru opět pustil do médií: „Přestaňte brečet, získejte zpět svou hrdost a něco s tím dělejte."

Satirici dělají svou práci dobře, ale na druhé straně je stále nutné mít na pozoru, že o komedii jde většinou až v první řadě. A prezidentství Donalda Trumpa zatím satirickému zpravodajství nabízí materiálu víc než dost.