Nepřátelé státu

Konec starých (Ne)časů

14. červen 2013 četba na 10 minut

Foto: redakce

Hromadný lov „zločinců" v nejvyšších patrech politiky nemá obdoby ani v české historii, ani v demokratickém světě. Zahájila policie generální úklid s důkazy v ruce, nebo vše skončí velkou blamáží? Máme se bát policejního státu?

Česká veřejnost na tento okamžik čekala dvacet let. Až začne policie chytat i velké ryby namočené v korupci. Mohli bychom jí zatleskat. Nikdo ale asi nepředpokládal, že se čtyři stovky rybářů budou snažit naráz vylovit celý rybník a udělají to tak „šikovně", že jim nakonec v čeřenu uvíznou jen menší čudly. Ty skutečně trofejní kusy se teď vyhřívají u břehu Jaderského moře.

Rozsáhlá razie, při níž byli pozatýkáni bývalí i současní politici a vysocí státní úředníci v čele s Janou Nagyovou, šéfkou sekretariátu premiéra Nečase, a šéfem Úřadu vlády Lubomírem Poulem, tak zatím budí spíše rozpaky a zdání chaosu. Zvláště když se ukazuje, že zpráva o chystaném zátahu se v pražských kavárnách a hospodách rozšířila už o několik dnů dříve. Zdroje týdeníku Dotyk uvádějí, že poprvé prosákla ven minulý pátek. Roman Janoušek a Ivo Rittig, lobbisté a podle všeho hlavní zájmové osoby policejních manévrů, mezitím zmizeli za hranicemi.

Za normálních okolností by takové rozsáhlé zatýkání muselo vést k pádu vlády a k vypsání předčasných voleb. Zejména pokud všechna podezření směřují k nejsilnější vládní straně a jejím někdejším vysokým představitelům, mezi nimiž figuruje i exministr zemědělství Ivan Fuksa, bývalý šéf poslaneckého klubu Petr Tluchoř a vlivný člen partaje Roman Boček. Ale pokud policie přesvědčivě nedoloží, že má dost „munice" k tomu, aby k takto bezprecedentní akci mohla přistoupit, je to spíše na pád policejního prezidenta a ministra vnitra. Věřme ale, že muži v uniformách i bez nich vědí, co dělají, a nedopustí, aby případ skončil velkou blamáží.

Náznaky policejního státu

Není pochyb, že rozsáhlé zatýkání, které nemá v demokratickém světě obdoby, zásadně nahlodává důvěru v současný politický systém. Komu lze dnes ještě věřit? A to paradoxně za situace, kdy Nečasova vláda jako první v historii umožnila policii relativně svobodně pracovat. V sázce je i pověst státních zástupců, kteří získávají stále větší moc a jejich vliv se přitom má v budoucnu ještě zesílit. Pokud by orgány činné v trestním řízení získaly ve společnosti neadekvátní prostor bez jakéhokoliv omezení, máme tu policejní stát. Na úřad vlády nelze vtrhnout bez přesvědčivého vysvětlení. Zatím na ně marně čekáme.

Jako dobrý prognostik se zpětně ukazuje poslanec zvolený za ČSSD David Rath, nyní čekající ve vazbě na soud kvůli údajné korupci. „Víte, já jsem zvědav, jestli teď tyhle masivní odposlechy a sledování budou mít ministři této vlády, jejich náměstci, a pokud ano, tak já tvrdím, že za pár měsíců bude kabinet zasedat vedle v cele u mě v Litoměřicích," hájil se obviněný Rath loni před poslanci. I v aktuálním případě totiž měly několikaměsíční odposlechy podezřelých sehrát zcela zásadní roli.

Na druhou stranu v hodnocení událostí převažují spíše ti, kdo razantní akci schvalují či dokonce obdivují. „Nedokážu si představit, že by se něco podobného stalo v Itálii, kde se politici vzájemně kryjí. Můžeme se sice ptát, kdo za tím stojí, zda to celé není policejní manipulace, ale to se můžeme ptát vždycky. Já považuji za pozitivní, že se spravedlnost nezastavuje před nikým," vystavuje české policii kladné hodnocení Andreas Pieralli, v Česku už několik let žijící a pracující italský publicista, překladatel a politolog.

Nečasova „femme fatale"

Premiér Petr Nečas přišel po nepochopitelném mnohahodinovém mlčení s prohlášením, v němž se svých spolupracovníků zastává a podivuje se nad skutečností, že případ dozoruje místně nepříslušná ostravská pobočka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Celé vyšetřování spíše bagatelizuje. Tvrdí, že kauza jeho podřízené Jany Nagyové souvisí „pouze" s loňským zbavováním se rebelů uvnitř ODS (Fuksa, Tluchoř atd.) a neexistuje prý například žádná souvztažnost s paralelním vyšetřováním zakázek na pražském magistrátu.

Šéfka Nečasova kabinetu, která je premiérovi údajně velmi blízká, není žádná tuctová úřednice. Už v minulosti byla označována za člověka, přes nějž pražští lobbisté u Nečase prosazují své zájmy. A mezi těmi byl opakovaně uváděn i lobbista Ivo Rittig, člověk dlouhodobě napojený na ministra zemědělství Petra Bendla, jeho poradce Tomáše Jindru a prošetřovaný zejména kvůli provizím ze zakázek v pražském Dopravním podniku.

Zdroje týdeníku Dotyk hovoří o tom, že v kontaktu s Rittigem je i prošetřovaný šéf Úřadu vlády Lubomír Poul – už před několika měsíci byli spolu viděni v družném rozhovoru v pražské restauraci Kogo. Poul ale na následný dotaz odpověděl, že se s Rittigem nepotkal. Týdeník Dotyk se nicméně nedávno přesvědčil o tom, že Rittigovi spolupracovníci mají důvěrné informace například o průběhu nedávného vyšetřování úniku osobních dat z Úřadu vlády (mimo jiné výplatnic zmíněné Jany Nagyové, které měl šířit mezi novináře Rittigův protivník a nynější bojovník proti korupci Karel Randák). „Já vím bezpečně, že Nagyová je v kontaktu s Rittigem," tvrdí dnes Randák a celý případ bere i jako osobní satisfakci.

Destrukce politického systému

Mohlo by se zdát, že celá kauza je vodou na mlýn sociální demokracii, usilující o pád vlády a věřící ve fenomenální úspěch v předčasných či řádných volbách. Socialisté to stále deklarují. „Z toho nemůže mít radost nikdo. Vždyť toto už ohrožuje celý systém," odmítá ale jeden z blízkých spolupracovníků předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, že by pro Lidový dům byla kauza důvodem k otevírání šampaňského. Faktem je, že svou příležitost vycítily především menší partaje, parlamentní i neparlamentní, které svůj program staví na zásadních změnách – Věci veřejné, hnutí ANO 2011 i chystané hnutí Úsvit přímé demokracie senátora Tomia Okamury. Ti všichni po volbách touží.

Zaktivizoval se i bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek, nyní stojící v čele národních socialistů. Paroubek dokonce už ani netrpí stihomamem, že za vším stojí ministr vnitra Jan Kubice, někdejší šéf protimafiánského policejního útvaru, který svou zprávou, zčásti vyfabulovanou, o pronikání zločinců do politiky, pravděpodobně připravil Paroubka v roce 2006 o vítězství ve volbách. „Ty věci jdou mimo Kubiceho," vyjádřil nyní Paroubek pro týdeník Dotyk svou víru, že vyšetřování stojí na pevnějších základech.

Naprosto zásadní pro budoucnost Petra Nečase a ODS bude postoj koaliční TOP 09, v jejíchž řadách hraje prim ministr financí Miroslav Kalousek. Ten už v roce 2005, tehdy ještě v barvách lidovců, pomohl do politického hrobu premiérovi Stanislavu Grossovi z ČSSD. Topkaři nepochybně čekají na okamžik, kdy i svému nynějšímu, již téměř zdecimovanému, politickému konkurentovi uštědří poslední ránu z milosti a vyklidí si tak prostor na pravé části politického spektra. Do řádných voleb je ale ještě rok a nástup k finálovému sprintu by se mohl ukázat jako zbrklý. Předčasné volby by mohly být i pro topkaře velmi rizikové, a proto si strana raději zachovává zdrženlivý odstup.

Svůj vliv nepochybně bude chtít posílit prezident Zeman a ukázat se národu jako muž do nepohody a stabilizační prvek. Celá kauza patrně zacloumá i vnitřními strukturami Nečasovy ODS. Příležitost k nástupu může ucítit první místopředseda Martin Kuba, stejně jako třeba momentálně nevyužitý pražský exprimátor Bohuslav Svoboda. Jako východisko krize však strana může vidět i šéfku sněmovny Miroslavu Němcovou, která loni překvapivě a patrně zbytečně vzdala boj o hlavu státu. Celý případ, v němž se Nečas momentálně jeví jako opuštěný muž, který definitivně ztratil lesk „pana Čistého", by však ve výsledku mohl torzo kdysi silné partaje paradoxně i stmelit a posílit, pokud policie nepředloží přesvědčivé důkazy.

V klidu u vody

A také, když nedoloží korupční vazby politiků a úředníků na Rittiga s Janouškem. Zejména když ten druhý je už dva roky téměř mimo hru. Zvláštní je především to, že celorepublikové vyšetřování zatím nevytváří žádnou souvislou linii, jednolitý příběh. Muži zákona míří na desítky terčů souběžně, jako by v jednom zátahu chtěli odhalit a zničit všechny mafiánské struktury a důkazy si opatřit za pochodu. Hledají informace tu o zakázkách na radnici v Praze, tu v Lesích ČR, tu v IKEM či na ministerstvu financí. Ví vůbec někdo, kam to všechno směřuje?

Ti, kteří by mohli o prošetřovaných kauzách vědět mnohem víc než běžní pozorovatelé, jsou zatím v bohorovném klidu. „Já se bojím jenom svojí manželky. Policie se vrhá na kdekoho, to ještě nic neznamená," nepřikládá razii žádný zvláštní význam Tomáš Hrdlička, další vlivný muž z Prahy a kolega Romana Janouška, momentálně pobývající – jak jinak – u moře v Chorvatsku. Záleží jen na policii, jestli se jí podaří Čechy přesvědčit, že tentokrát o plácnutí do vody nejde.