Před 41 lety se Zlaté piesky zalily krví. Došlo k nejhorší letecké havárii u nás

28. červenec 2017 četba na 6 minut
Místo pádu letounu Il-18B do jezera Zlaté piesky v Bratislavě

Místo pádu letounu Il-18B do jezera Zlaté piesky v Bratislavě

Foto: Archiv

/VIDEO/ Pavol Hammel měl krušnou noc, slavilo se, pilo. Teď je kolem osmé ráno a on vláčně klimbá v odbavovací hale pražské Ruzyně. Pár kolemjdoucích ho poznává, je to frontman bigbítové kapely Prúdy, v roce 1976 dost populární. V 8:27 se zvedá dopravní letoun Iljušin Il 18-B z ruzyňské rampy, bez rockera na palubě. Alkoholové koma mu právě zachránilo život.

FOTOGALERIE

Letecká havárie na bratislavských Zlatých pieskách, 28. července 1976 Letecká havárie na bratislavských Zlatých pieskách, 28. července 1976 Iljušin Il-18 B

Do 70. let vstoupily československé aerolinie ukrutně smolně, během čtyř let došlo k pěti pádům dopravních letadel. Začalo to 26. ledna 1972 u severočeské Srbské Kamenice s 24 mrtvými, následovalo 19. února 1973, kdy se na Ruzyni vzňal letoun Tupolev - zahynulo všech 66 pasažérů.

Do třetice pak 20. srpna 1975 havaroval československý stroj Il-62 u letiště v syrském Damašku, důsledkem bylo rekordních 126 obětí.

Asi nejznámější havárii, volně ztvárněnou i v seriálu Sanitka, přinesl poslední říjnový den 1975 – v pražském Suchdole zemřelo 75 cestujících.

Ovšem k tomu nejhoršímu na našem území se teprve schylovalo. Blížil se let ČSA 001 z Prahy do Bratislavy, letenku měl i Pavol Hammel.

28. července 1976 vládlo od rána dusné horko, v letištní hale pražské Ruzyně bylo nedýchatelno, k zalknutí. Zmožený Pavol Hammel spal jako nemluvně. Mejdan z předchozího dne měl až takové grády, že jej nyní neprobudí ani patero výzev k „odbavení letu ČSA 001 na lince Praha – Bratislava, s pravidelnou dobou odletu v 8:52.“ Let se přesně v 9:37:30 navždy odmlčí. Ale nepředbíhejme.

Vraťme se do nebe, na palubu „Boženky“, tak čtyřmotorovému Iljušinu Il-18B něžně přezdívá posádka, která se včera vrátila z náročného letu z libyjského Tripolisu. Let to byl klidný, kapitán zaznamenal jen banální problém, těsně před přistáním v Praze se rozblikala červená kontrolka pravého vnějšího motoru č.4, vytékal z něj olej.

Vše bylo přes noc rutinně napraveno, ale pro všechny případy byl na druhý den povolán k letu do Bratislavy mladý mechanik, jeho úkolem bude monitoring onoho motoru. Spolu se na palubě sejde čtyřčlenná posádka, čtyřčlenný tým mechaniků a obsluhy, dvě letušky a 69 platících cestujících – celkem 79 osob.

Vše probíhá celkem normálně až do času 9:35:10. "Klesáme do letové hladiny 90," ohlašuje se letoun z Prahy, dispečer z bratislavského letiště zareaguje:  "Rozumím, oudržujte hladinu 80." Moment – 90 (2750 metrů) nebo 80 (2350 metrů)? Zkrátka a dobře, kapitán s dispečerem jsou "každý jinde", na vině je možná nesoustředěnost, možná špatná artikulace – to už se nedozvíme. Každopádně právě v této chvíli se rozehrál řetezec omylů a nepřesností, které za pár desítek sekund stočí letoun do vývrtky. 

V 9:36:15 byl nešťastný letoun stále o tři sta metrů výše (a o padesát kilometrů za hodinu rychlejší) než podle dispečera, což by samo o sobě nebylo fatální; jen kdyby dispečer, který později absolvuje negativní test na alkohol v krvi, nevypočetl nesprávně vzdálenost letadla ČSA 001 od bratislavského letiště. Splete se o zásadních 15 kilometrů.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST