Pro bezvousou tvář mu říkali král Holec, ale do dějin vstoupil zejména pod přezdívkou Pohrobek. Narodil se čtyři měsíce po smrti svého otce, uherského a německého krále Albrechta Habsburského. Vychovávala ho matka Alžběta, dcera císaře Zikmunda. Ladislav byl tedy pravnukem Karla IV.

V českých zemích za něj vládl Jiří z Poděbrad a ve správcovství pokračoval i poté, co by Ladislav ve třinácti letech korunován králem. V roce 1457 začal přebírat otěže vlády a také se chystal na velkolepý sňatek se čtrnáctiletou Magdalénou, dcerou francouzského krále Karla VII.

Bezradní lékaři

Během října vyslal okázalou delegaci, která měla nevěstu přivézt. V mezinárodním průvodu nechybělo 700 jezdců ani ukázka slavné vozové hradby. V čele české části byl nejvyšší purkrabí království Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Poselstvo skutečně vyvolalo náležitý úžas, francouzští kronikáři jej líčili jako „nejkrásnější a největší, jaké kdy do Francie přišlo“.

Zhruba v polovině listopadu se Ladislavův stav nečekaně zhoršil. Mladík s bohatou hřívou plavých vlasů si začal stěžovat na bolesti hlavy a dostal horečku. Lékaři usoudili, že jde o obyčejné nachlazení. Navzdory jejich prognóze se panovníkův stav dále komplikoval. Přidaly se křeče v břiše, v tříslech se králi objevily dvě boule. Ladislav si opět zavolal lékaře, ale ti se jen bezradně drbali na hlavě. Staré letopisy napsaly: „A jeden z nich pozdržev krále za ruku, řekl: králi, zle se máš. I dali jemu lékařství, aby se upotil a dali jemu jiné lékařství, aby jeho proskočilo, a naposléze púštěli jemu krev.“ Nic z toho však nezabralo a 23. listopadu král zemřel. „A tak leže v mdlobách tento krásný mládenec pustil duši,“ píše se v letopisech.

Ani dýka, ani jablko

Vzhledem k tomu, že se Ladislav do té doby těšil plnému zdraví, okamžitě vznikla řada dohadů o příčině jeho skonu. Na jeho vystaveném těle navíc byly patrné černé skvrny, což jen nahrálo domněnkám o možné otravě. Oficiální příčinou smrti byl mor, ale tomu nevěřil nikdo tehdy ani dnes. Mor vždy přicházel jako epidemie a v celých Čechách nebylo v té době zaznamenáno žádné jiné onemocnění tohoto druhu.

Šuškanda měla jasno také o tom, kdo mládenci smrtící dávku jedu podal. Podle jedné verze šlo o husitského arcibiskupa Jana Rokycanu, který chtěl odstranit katolického krále. Jiní tvrdili, že pachatelem byl Jiří z Poděbrad, jenž se chtěl udržet u moci. Nejpikantnější teorie označila za viníka Jiřího manželku Johanu z Rožmitálu. Ladislava prý milovala a dělala mu nemravné návrhy. Když ji kralevic odmítl a místo ní si vyhlédl krásnou Magdalénu, ze msty ho sprovodila ze světa. Objevily se i různé zvěsti o způsobu provedení ohavného činu. Panovníkovi se stala osudnou otrávená dýka či jedem potřené jablko. Další soudili, že ho vrah zadusil polštářem.

Ve Francii se mezitím nic netušící nevěsta chystala k odjezdu. Když ji spěšné poselstvo sdělilo zdrcující zprávu, zhroutila se. Podle dobových pramenů „její zármutek stěží dovedla matka utišiti“. Trvalo čtyři roky než Magdaléna bolest překonala a vdala se za francouzského hraběte Gastona z Foix.

Pravda o Pohrobkově smrti se ukázala až v roce 1985, kdy antropolog Emanuel Vlček podrobil exhumované ostatky modernímu zkoumání včetně vyšetření na tomografu. Podle jeho závěru Ladislav nezemřel na otravu, ale kvůli vzácné formě leukémie, kterou trpěl od narození.